Článek pochází z FinancialTimes.com
„Existuje příliš mnoho novinářů, by měly být zlikvidovány,“ zažertoval prezident České republiky, Miloš Zeman, na nedávném setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Navzdory své proruské a faux pas-náchylný - i když většinou ceremoniální - hlava státu, se Česká republika z velké části zůstal z mezinárodních novin v posledních letech.
V oblasti, kde takové titulky bývají generovány vůdců s autoritativními aspirací, například v Maďarsku Viktor Orbán a Polska Jarosław Kaczyński, který je bezpochyby dobrá věc.
Mimo záři reflektorů, ale česká politika je čím dál zajímavější, a to nejen proto, že pana Zemana dovádění. V případě, že průzkumy veřejného mínění mají pravdu, parlamentní volby, které se bude konat dne 20. října a 21. přinese zemi Andrej Babiš, země je odcházející ministr financí, na nejvyšší výkonné kanceláře.
Pan Babiš, jeden z nejbohatších podnikatelů ČR, přišel k veřejné výtečnosti v roce 2012, kdy založil vlastní politickou stranu, akce nespokojených občanů, nebo ne ( „Ano“ také znamená „ano“ v českém jazyce).
beyondbrics Rozvíjející se trhy host forum beyondbrics je fórum, na rozvíjející se trhy pro přispěvatele ze světa obchodu, financí, politiky, vědy a třetím sektoru. Všechny názory jsou názory autora (ů) a neměl by být brán jako odrážející názory Financial Times. V přístupu k parlamentním volbám v roce 2013 koupil vydavatelství Mafra, která vlastní země vedoucí broadsheet noviny, Lidové noviny a Mladá fronta Dnes.
Ano získala druhé místo v 2013 volbách, s 18,7 procenta lidového hlasování, a pan Babiš se připojil ke koaliční kabinet s sociálních demokratů a lidovců.
Přestože nákup dvou novin byla červená vlajka, to bylo jen letos, že Češi probudili do střetu zájmů představovala. Řada nahrávek unikly na počátku května ukázaly pana Babiše v rozhovoru s reportérem Mladé fronty Dnes, dává pokyny, jak psát o údajných případů korupce předmětem šetření. Tyto úniky vyvolalo koaliční krizi a pan Babiš se očekává l okapovou jeho vládní pozici ve středu.
Stejně jako Donald Trump v USA a Silvio Berlusconi v Itálii, pan Babiš zadlužuje jeho úspěch v podnikání jako klíčovou součást své politické odvolání. A v České republice, na rozdíl od Polska a Maďarska, nacionalistická rétorika zřídka rezonuje (v každém případě sám pan Babiš je slovenského původu a hovoří ve těžkým přízvukem česky). Ano proto vyhýbá druh ideologické závazky často učiněných populistickou právem ve prospěch vágní technokratické managerialism, slibuje, že „opravit věci“ a „dosažení výsledků“. Pan Babiš podpis politika jako ministr financí bylo zavedení elektronických záznamů o peněžních prodeje zboží a služeb, aby zakročily proti drobné daňových úniků tím, malé a střední podniky.
Ale pan Babiš své střety zájmů daleko přesahují jeho vlastnictví mediálních organizací. Dokud se zbavil ze svého podnikání v únoru letošního roku byl majitel Agrofert Holding, konglomerát působící v hnojiv a dalších chemikálií, zemědělství, potravinářství, obnovitelné zdroje energie, lesnictví, dřeva a dřeva. S ročním obratem více než 8 miliard € a některé 30.000 zaměstnanců, Agrofert je největším zaměstnavatelem soukromého sektoru v zemi.
Vzhledem ke své přítomnosti v oblasti zemědělství a obnovitelných zdrojů energie, společnost byla na přijímacím konci výrazných státních dotací, zatímco její majitel sloužil jako ministr financí. V roce 2015, například, to bylo uděleno téměř 30 m € v zemědělských dotací EU.
Přerušovaně, staré spory zabrousit, jen aby byl vychýlen pan Babiš, pomáhal svými hlubokými kapsami a jeho ochotě hrozit jeho kritiky se soudních procesů - a to nejen na místní média (viz příklady zde , zde a zde ), ale také Der Spiegel v Německu a zahraniční politika USA. Když se jeho jméno objevilo na seznamu bývalých agentů komunistické éry tajné policie v Bratislavě, pan Babiš vzal Slovenska Ústavu národní paměti k soudu. Čtyři roky do soudního řízení, ústavní soud země se očekává, aby rozhodl o tom, zda nižší úrovni soudů, které nalezené ve prospěch pana Babiše má, následoval řádný proces.
Ani pan Babiš utrpět žádnou významnou politickou škodu ze zjištění, že v roce 2012, použil právní skulinu, uzavřené krátce nato, aby se vyhnul placení daně z příjmu z majetku v hodnotě více než 50 milionů eur. V té době, České daňové právo považovat za příjmy z jednotlivých cenných papírů v izolaci, spíše než výnosy z nahromaděných hospodářství, zaokrouhlování zisk dolů na nejbližší celé číslo. V přísném dodržování pravidel, pan Babiš Agrofert pokyn vydat velké množství podnikových dluhopisů denominovaných v kc1 každý (asi € 0,04), který pak koupil a která se konala v jeho portfoliu, dokud zprávy zlomil na začátku letošního roku.
Pan Babiš je proti členství České republiky v eurozóně a je proti „ jakékoli další integrace „- bez ohledu na aktuální členství áno je v oblouku-federalistické SKUPINA ALDE. Se stárnoucí prezident pevně na straně Kremlu a s nebývalou kombinaci politické a ekonomické moci, že pan Babiš ztělesňuje jeho premiership riskuje odsunutí do země v době důležitých rozhodnutí o budoucnosti našeho kontinentu. Ještě znepokojivější je, že je vázán na otevřenou otázku, jak pevně ukotvena na západě je Česká republika, téměř tři desetiletí do jeho přechodu od komunismu.
Dalibor Rohac je výzkumným pracovníkem v American Enterprise Institute ve Washingtonu. @DaliborRohac
MAY 24, 2017 by: Dalibor Rohac
“There are too many journalists, they should be liquidated,” joked the president of the Czech Republic, Miloš Zeman, at a recent meeting with Russian president Vladimir Putin. Yet despite its pro-Russian and gaffe-prone — though mostly ceremonial — head of state, the Czech Republic has largely stayed out of international headlines in recent years.
In a region where such headlines tend to be generated by leaders with authoritarian aspirations, such as Hungary’s Viktor Orbán and Poland’s Jarosław Kaczyński, that is without a doubt a good thing.
Outside the limelight, however, Czech politics is getting more interesting, and not only because of Mr Zeman’s antics. If the opinion polls are right, parliamentary elections to be held on October 20 and 21 will usher in Andrej Babiš, the country’s departing finance minister, to the highest executive office.
Mr Babiš, one of the wealthiest Czech businesspeople, came to public prominence in 2012 when he started his own political party, Action of Dissatisfied Citizens, or Ano (“Ano” also mean “yes” in Czech).
beyondbrics Emerging markets guest forum beyondbrics is a forum on emerging markets for contributors from the worlds of business, finance, politics, academia and the third sector. All views expressed are those of the author(s) and should not be taken as reflecting the views of the Financial Times. In the approach to parliamentary elections in 2013 he bought the publishing house Mafra, which owns the country’s leading broadsheet newspapers, Lidové Noviny and Mladá Fronta Dnes.
Ano came second in the 2013 election, with 18.7 per cent of the popular vote, and Mr Babiš joined a coalition cabinet with Social Democrats and Christian Democrats.
Although the purchase of the two newspapers was a red flag, it was only this year that Czechs woke up to the conflict of interest it represented. A series of recordings leaked in early May showed Mr Babiš in conversations with a reporter of Mladá Fronta Dnes, giving instructions on how to write about alleged corruption cases under investigation. The leaks triggered a coalition crisis and Mr Babiš is expected to leave his government post on Wednesday.
Like Donald Trump in the US and Silvio Berlusconi in Italy, Mr Babiš leveraged his success in business as a key part of his political appeal. And in the Czech Republic, unlike Poland and in Hungary, nationalist rhetoric rarely resonates (in any case, Mr Babiš himself is of Slovak origin and speaks in a heavily accented Czech). Ano therefore eschews the kind of ideological commitments often made by the populist right in favour of a vague technocratic managerialism, promising to “fix things” and “deliver results”. Mr Babiš’s signature policy as finance minister has been the introduction of electronic records of cash sales of goods and services, to crack down on petty tax evasion by small businesses.
But Mr Babiš’s conflicts of interest go far beyond his ownership of media organisations. Until he divested from his business in February this year he was the owner of Agrofert Holding, a conglomerate active in fertilisers and other chemicals, agriculture, food processing, renewable energy, forestry, timber and woodworking. With an annual turnover of more than €8bn and some 30,000 employees, Agrofert is the largest private sector employer in the country.
Because of its presence in agriculture and renewables, the company was on the receiving end of sizeable public subsidies while its owner served as minister of finance. In 2015, for instance, it was awarded almost €30m in EU agricultural subsidies.
Intermittently, old controversies resurface, only to be deflected by Mr Babiš, aided by his deep pockets and his willingness to threaten his critics with lawsuits — not just local media (see examples here, here and here) but also Der Spiegel of Germany and Foreign Policy of the US. When his name appeared on a list of former agents of the communist-era secret police in Bratislava, Slovakia, Mr Babiš took Slovakia’s Institute of National Remembrance to court. Four years into legal proceedings, the country’s constitutional court is expected to rule on whether lower-level courts, which found in Mr Babiš’s favour, followed due process.
Nor did Mr Babiš suffer any significant political damage from a finding that, in 2012, he had used a legal loophole, closed shortly afterwards, to avoid paying tax on income from assets worth over €50m. At the time, Czech tax law considered the income from individual securities in isolation, rather than income from accumulated holdings, rounding earnings down to the nearest whole number. In strict adherence to the rules, Mr Babiš instructed Agrofert to issue a large number of corporate bonds denominated at Kc1 each (about €0.04) which he then purchased and held in his portfolio until the news broke early this year.
Mr Babiš opposes the Czech Republic’s membership of the eurozone and is against “any further integration“ — notwithstanding Ano’s current membership in the arch-federalist Alde group. With an ageing president firmly on the side of the Kremlin and with the unprecedented combination of political and economic power that Mr Babiš embodies, his premiership risks marginalising the country at a time of important decisions about the continent’s future. More worryingly, it is bound to open the question of just how firmly anchored in the west the Czech Republic is, almost three decades into its transition from communism.
Dalibor Rohac is a research fellow at the American Enterprise Institute in Washington DC. @DaliborRohac
