Clanek pochazi z Welt.de
V roce 1964 zahájila československá tajná služba „operaci Neptun“, propracovanou dezinformační operaci, kterou bylo těžké překonat z hlediska drzosti: byly předloženy výbušné nacistické dokumenty, údajně právě objevené v jezeře v Čechách.
Původní stránky ze spisů československé tajné služby StB k „Operaci Neptun“. Ladislava Bittmanna můžete vidět v potápěčském obleku a kolegy agenty
Nejlepší způsob, jak šířit lži, je smíchat je s pravdami. Bývalý zpravodajský důstojník a nyní ministr vnitra ČSSR Lubomír Štrougal pozval 15. září 1964 do svého oficiálního sídla v Praze zástupce světového tisku, aby je informoval o senzaci. Několik krabic získaných z Černého jezera na německo-české hranici krátce předtím, v červenci 1964, obsahovalo originály dokumentů z kanceláře VI Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA), oznámil. Materiál se týká činnosti národních socialistů v Rakousku, Francii, Itálii a Velké Británii a obsahuje také seznamy agentů československého gestapa; Potopena byla na jaře roku 1945 v jezeře, které bylo hluboké až 40 metrů.Na televizních obrazovkách bylo možné vidět natočené četné dokumenty. Zástupci východních i západních médií s úžasem četli výměnu dopisů mezi Hermannem Göringem , šéfem RSHA Reinhardem Heydrichem a generálním guvernérem okupovaného středního Polska Hansem Frankem o „konečném řešení židovské otázky“, dokumenty o sabotáži v r. Severní Itálie a Jižní Tyrolsko a zpráva „historické komise SS“, která v roce 1938 vyšetřovala důvody neúspěchu puče rakouských národních socialistů proti vládě Dollfuße ve Vídni 25. července 1934.
Ministr dále oznámil, že seznam československých spolupracovníků nemůže být zveřejněn „z důvodu bezpečnosti státu“. Jména bývalých zaměstnanců gestapa, z nichž někteří dodnes působí na významných pozicích ve Spolkové republice, by však byla oznámena později. Některé dokumenty budou dále zkoumány, uvedla.
1800 stran souboru
Reakce světového tisku byla působivá: „Süddeutsche Zeitung“, „Frankfurter Rundschau“ a „Le Monde“ z Paříže, mimo jiné, přinesly zprávu 16. září 1964 a „New York Herald Tribune“ jen o den později. . „Neue Zürcher Zeitung“ dokonce otiskly dvě zprávy z „Agence France Presse“ ve dnech po sobě – první se zřejmě odpovědným redaktorům nezdála dostatečná. Štrougalovy vzkazy se však dostaly pouze na titulní stránky předních novin východního bloku. Ústřední orgán SED „Neues Deutschland“ například zobrazoval bednu vynášenou na břeh a svůj druhý nejdůležitější text tu středu nazval slovy „Tajné složky od Černého jezera – nacističtí agenti v Bonnu platí dnes“.
Lubomír Štrougal se z úspěchu radoval, i když byl předtím extrémně nervózní. Protože jeho skutečným úkolem na tiskové konferenci bylo věrohodně šířit velkou lež. Příběh, který řekl novinářům, byl v podstatě vymyšlený. Ukazuje to téměř 1800 dochovaných listů spisů československé tajné služby StB o „operaci Neptun“ - i vzpomínky důstojníka StB Ladislava Bittmanna, který celou akci vymyslel. Pro německého zpravodajského historika Thomase Rida, který pracuje v USA, je to „nejdrzejší dezinformační kampaň studené války“, jak píše ve své knize „Active Measures“. Tajná historie dezinformací a politické války“ (Profilové knihy, 528 stran, 16,99 eur) píše.
Výchozím bodem bylo neúspěšné hledání zlatého pokladu z nacistické éry v jezeře Toplitz v rakouských Alpách, asi 70 kilometrů východně od Salcburku. Během dvou potápěčských expedic v letech 1959 a 1963 byly nalezeny pouze krabice plné údajných librových bankovek z dílny SS na padělání peněz v koncentračním táboře Sachsenhausen. Inspirována tím, požádala státní televize ČSSR na jaře 1964 úřady v Praze o povolení pátrat ve dvou jezerech na Šumavě, ležících na půli cesty mezi Mnichovem a Prahou.
Povolení bylo nutné, protože Černé jezero a Čertovo jezero byly obě jen několik set metrů od česko-německé hranice, tedy v omezeném prostoru vojensky střežené železné opony mezi Východní Blok a Západ. O obou jezerech kolovaly zvěsti, že zde ještě koncem dubna 1945 působil Wehrmacht nebo jednotky SS. Skrývali temná tajemství, podobně jako jezero Toplitz?
Ministerstvo pátrání schválilo a do kamerového týmu přidělilo některé potápěče. Ne úplně náhodou byl jedním z nich i 33letý Bittmann. Při svém prvním ponoru v Černém jezeře se blíže podíval na dno, narazil na zapájenou kovovou krabici uvízlou v bahně v hloubce téměř dvanácti metrů – a dostal nápad.
Ve zprávě svému přímému nadřízenému majoru Jiřímu Stejskalovi navrhl umístit na dno jezera několik dalších krabic před dalším větším ponorem v létě. Mohly by být naplněny skutečnými dokumenty z nacistické éry doplněné o chytré padělky. Bittmannovi to bylo jasné, protože byl zástupcem vedoucího odboru 8, který měl na starosti dezinformace a „aktivní opatření“ v StB. „Objev“ krabic měl být zdokumentován v televizi a údajně nalezený materiál, skutečný i zmanipulovaný, měl být krátce poté představen světovému tisku.
„Operace Neptun“ měla tři cíle,“ uvedl Bittmann ve své knize „Secret Weapon D“ z roku 1972, kterou vydal čtyři roky po svém zběhnutí na Západ: „Zaprvé byla určena na podporu veřejné kampaně proti promlčení. za válečné a nacistické zločiny v západním Německu; za druhé podporovat protiněmecké nálady v dříve okupovaných zemích západní Evropy, jako je Francie a Itálie; za třetí, omezit pravděpodobně rozsáhlé aktivity BND na československém území prostřednictvím falešných zpráv.“
To bylo cílem narážek na seznamy Čechů, kteří za války kolaborovali s gestapem. Bittmann předpokládal, že BND se k takovým spolupracovníkům uchýlila při zakládání své špionážní sítě v ČSSR: „Pokud by byla dezinformační kampaň úspěšná, musela by BND alespoň dočasně přerušit kontakty s těmito agenty, aby zjistila, zda její agent síť byla skutečně ohrožena.“
Bittmann a Stejskal jeli tedy večer 19. června 1964 z Prahy k Černému jezeru. Cestoval s nimi Josef Houska, tehdejší šéf StB, a poradce KGB. Následovali další zaměstnanci StB v dalších autech, včetně potápěče, a také čtyři bedny, pečlivě uzavřené a zapečetěné. Nebyly tam však žádné dokumenty, ani pravé, ani falešné, jen prázdné papíry. Během dlouhé jízdy si Bittman všiml, že Houska vypadá ustaraně. Pravděpodobně se bál, že jeho kariéra skončí, pokud „operace Neptun“ selže.
Povozy přijely k Černému jezeru ještě za tmy. Muži spustili do vody gumový člun, Bittmann si oblékl potápěčský oblek a připravil se k potopení čtyř krabic. Druhý potápěč ale přišel o ploutev, která teď plavala v jezeře. Když byly krabice „objeveny“, nikdo si jí nesměl všimnout. Kolem páté hodiny ranní už StB skončili s úkrytem a zakryli (téměř) všechny stopy.
25. června 1964 se televizní tým vrátil v doprovodu, tentokrát potápěče s přilbou. Pracovníci StB šikovně zajistili, že první pátrání bylo u Teufelssee, kde byly k údivu všech objeveny zakopané německé výbušniny – ty byly odpáleny na nedaleké louce pro kameru. Pak pátrání pokračovalo v Černém jezeře. Týden se tam nic nenašlo. Když Bittmann upozornil na místo, kde potopil bedny, už nastávalo zklamání.
Velmi opatrně, protože mohly být vytěženy, byly pomocí kladek vyzvednuty a odvezeny do Prahy. Tam byli rentgenováni: nebyly tam žádné výbušniny. Krabice obsahovaly nepromokavé obálky s papíry, které byly okamžitě zabaveny, aniž by dovnitř někdo viděl.
Mezitím KGB z Moskvy poslala do Prahy téměř 30 000 stran pravých dokumentů Wehrmachtu a SS z německých zásob ukořistěných v roce 1945; Dalšími papíry přispěla StB z vlastních rezerv. Bittmann a jeho kolegové z dezinformačního oddělení se museli rozhodnout, jak dosáhnout svých cílů. Zpočátku mezi ně patřila zpráva „Historické komise“ SS, dokumenty z kanceláře VI RSHA, korespondence o vraždění Židů, dokumenty z kanceláře šéfa SS Heinricha Himmlera a podobně; Další informace by mohly být podle potřeby „objeveny“ v „zachráněných“ dokumentech a zpřístupněny veřejnosti.
Mnoho dokumentů však bylo vyloučeno, protože sovětští hodnotitelé napsali komentáře k originálům v azbuce. Nešlo to vymazat beze stopy a každý odborník by si okamžitě všiml, že papíry údajně vyhozené v roce 1945 a obnovené v létě 1964 mohly jen stěží komentovat KGB nebo vojenská zpravodajská služba GRU. Na druhou stranu to podle Bittmanna hovořilo pro jeho autenticitu, protože žádný odborník na dezinformace by tak pracně zfalšovaný dokument neznehodnotil. A naopak, tento trik mohl být použit k odvedení pozornosti od skutečných padělaných papírů.
Nelze objasnit, do jaké míry narušily práci BND v ČR údajně objevené, ale ve skutečnosti nikdy neexistující seznamy bývalých spolupracovníků gestapa; V 15 svazcích nezávislé komise historiků BND, které se objevovaly v letech 2013 až 2022, není žádná zmínka o Bittmannově akci. Josef Houska se zasloužil „Operaci Neptun“ i sobě o to, že odložil promlčecí lhůtu vraždy o první čtyři roky, o čemž v roce 1965 po intenzivních debatách rozhodl Bundestag – i když žádná prokazatelná souvislost nebyla. V zemích dříve okupovaných Wehrmachtem také nejsou známy žádné zášti vůči Spolkové republice, které by měly co do činění s dokumenty, které byly zveřejněny prostřednictvím údajného objevu v Černém jezeře.
Ve skutečnosti však tato akce mohla přiživit ostrost, která se objevila v polovině 60. let ve sporu o nacistickou minulost ve Spolkové republice. A byl vzorem pro podobné dezinformační kampaně, jako byla státní bezpečnost NDR proti spolkovému prezidentovi Heinrichu Lübkemu z ledna 1966, která ho na základě několika, ale důmyslně zfalšovaných dokumentů očernila jako „stavitele koncentračních táborů“.
Tags: Bitman , Welt , Sumava , Cerne jezero , dokumenty , Bittman , Houska , Bundestag , Wehrmacht , BND , Nemecko , hranice ,
