Článek pochází z Welt.de
Vsrpnu se do Vídně dostal velký nepřátel. Nebyla to však pruská armáda, která 3. července 1866 pronásledovala perzekuci po ničivé porážce Rakušanů v Koniggratzu a o 17 dní později již byla schopna rozeznat věže katedrály sv. Štěpána na jihu. Nepřítel, který se nyní pohyboval ulicemi císařského města, byl jiného druhu, který se jmenoval Vibrio cholerae a byl bakterií, původcem cholery .
„Osoby zabavené touto nemocí dostaly tak silné křeče, že byly mrtvoly během tří hodin,“ hlásil vídeňský „Neue Freie Presse“ od Weinviertel. A zasáhlo to nejen místní obyvatele, ale také útočníky: poté, co 24 prusků podlehlo této nemoci ve vojenské nemocnici, cholera „také transplantaci populace“.
Od roku 1863 byla velká část Evropy znovu zasažena skutečnou pandemií cholery . Postiženo bylo také Sasko a Prusko, jehož armády spolu bojovaly od června 1866. V rychlých kampaních chtěl pruský premiér Otto von Bismarck vyjasnit konflikt ohledně vůdcovské role v Německu proti Rakousku a spojencům s ním středně velkých států před Francií Napoleona III. a další hlavní síly zasáhly.
V Königgrätzu v Čechách dokázaly tři pruské armády rozdrtit spojenecké Rakušany a Sasy. Vítězem dne byla druhá armáda pod korunním princem Frederickem, který se odpoledne dostal k pomoci vyzbrojené První armády a Elbarmee a padl do boku Rakušanů. Ačkoli 180 000 Rakušanů mohlo ustoupit na jih. Ale sotva některá z jejich jednotek byla stále tak nedotčená, že mohli bojovat.
Pruský generálové, zejména ti, kteří se považovali za vítězných, usilovali o pronásledování. Snili o triumfální invazi do Vídně. Aby se tomu zabránilo, zdálo se, že císařská armáda je mimo činnost. Ztratila několik malých bitev a táhla přes Malé Karpaty k Dunaji.
Skutečnost, že Prusové se vzdali svého vítězného průvodu, dlužili jednomu Bismarckovi, na druhé straně, cholere. Ve svých „Myšlenkách a vzpomínkách“ poznamenal: „Pokud Napoleon (III., Červený) zasáhl válku ... a ruský postoj zůstal pochybný, zejména když cholera pokračovala v naší armádě v postupu, naše situace by mohla být obtížný. “
Bismarck se správně bál, že by se ponížené Rakousko snažilo pomstít. Ještě před Königgrätzem uzavřel císař Franz Joseph tajnou dohodu s Napoleonem. Z tohoto důvodu Bismarck se vší silou odolal generálům moci a dne 26. července uzavřel mírný přední mír Nikolsburgu, což bylo potvrzeno v pražském míru.
Ale Bismarck nejen politicky přemýšlel, ale také měl horlivý smysl pro skupinu, která stále více trpěla cholerou. „Nucené pochody Prusů přes Čechy a Moravu opustily mor všude jako fekální stezka,“ napsal lékařský historik Stefan Winkle. Ještě dříve nebyl obsazen postup ve Vídni Dolní Rakousko, než se tam začala šířit i cholera. "Kampaň hrozila, že převezme charakter epidemie."
![RAKOUSKO - 1. ledna: Bitva o Koenigsgraetz. 1866. Canvas. (Foto: Imagno / Getty Images) [Bitva u Koeniggraetz (1866) mezi Rakouskem a Pruskem dne 3. července 1866. Rakousko a Habsburkové tak ztratili své vedení v německé říši v Prusku pod králem Vilémem I. a jeho kancléřem Bismarckem. Malování.] Getty ImagesGetty Images](https://www.welt.de/img/geschichte/mobile199067981/5522503777-ci102l-w1024/Battle-of-Koenigsgraetz.jpg)
Až do jejich odletu z Rakouska se 6427 vojáků Pruska stalo obětí cholery, téměř 2000 dalších, když jejich armáda prohrála v Hradci Králové a na všech dalších bojích války z roku 1866. Ve Vídni a okolí bylo do listopadu počítáno téměř 6 000 úmrtí, ve zbytku Rakouska asi 8 000. Celé toto utrpení bylo téměř umírněné číslo, ale ve stejném roce pandemie cholery v Prusku způsobila 120 000 lidí.
Král Vilém I., který by se nejprve rád řídil svými veliteli, mohl být veden nástupem hojného průjmu, aby si vyslechl obvinění předsedy vlády, že „nemoc by brzy byla přemožena“. „Vlastně“ kousl „do kyselého jablka“ „soud nechal potomkům“.
