Článek pochází z NZZ.ch
Eric Gujer, šéfredaktor "Neue Zürcher Zeitung"
Čtete výňatek z newsletteru odběratele "The Other Look". Získejte neomezený přístup s novým německým předplatným "Neue Zürcher Zeitung". Nyní test na 1 Euro 1 měsíc.(Není v Německu žijícího? Výhoda zde. )
Mladá žena ignoruje vládní zákaz a dovolává se vyšších práv. To samo o sobě by nebylo moc velkolepé, protože se to děje znovu a znovu. Aktivisté chtějí zachránit životní prostředí tím, že se připoutají ke stromům, aby zabránili úklidu lesa Hambach pro těžbu hnědého uhlí. Jaderní protivníci zabírají stopy, aby blokovali přepravu jaderného odpadu. Normálně němečtí politici takové chování kritizují. V případě Caroly Rackete je naopak všechno jiné.
Německý spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier obhájil kapitána "Sea-Watch 3", který na palubě přístavu italského ostrova Lampedusa kotvil 40 přistěhovalců, a poté byl zatčen, protože zrušil státní příkaz. Steinmeier odložil pozici italské vlády a prohlásil: „Můžeme očekávat, že země jako je Itálie zvládne takový případ jinak.“ Konečně Itálie je zakládajícím členem EU. Pak sáhl po velmi velikém morálním klubu a řekl: „Kdo zachraňuje lidský život, nemůže být zločinec“.
Právní stát je nad politikou
EU byla doposud vždy za právní oblast. Porušení ústavních norem nebylo evropskou ctností. Evropský soud pro lidská práva proto odmítl naléhavou žádost německé organizace pro pomoc Sea-Watch, aby umožnila lodi přistát na ostrově Lampedusa. Podle mezinárodního práva neexistuje žádný způsob, jak donutit stát, aby otevřel své přístavy. Ale hlava státu nejdůležitější země EU předefinuje pravidla hry: ten, kdo je v Unii, musí porušovat zákony, pokud to diktuje vyšší zákon.
Hlavy států nepodporují etiku etiky nad odpovědností. Předchůdci Steinmeieru to moudře odrazili, protože přesně věděli, jak snadno se idealismus může proměnit v vlastní zmocnění.
Proč Steinmeier nebrání lignitovým oponentům v Hambacher Forst? Protože se oprávněně obává, že jakékoli porušení práva ve jménu mučené povahy by bylo odůvodněno zájmy kapitálu. Právo vzdorovat znamená povstání jednotlivce proti státu. Jednotlivec se vědomě staví proti státním normám a následuje své svědomí. Hrdinský čin, když se však stane pravidlem, způsobuje zhroucení veřejného pořádku.
Právo na odpor je čistá výbušnina
Německá historie ví mnoho případů, kdy jednotlivci nebo malé skupiny tvrdí, že si právo berou do vlastních rukou. “V hanbě, kde poslušnost nepřinesla čest,” stojí na náhrobku pruského generála von der Marwitz, kdo odmítl královský příkaz. Věta se stala mottem Hitlerových vrahů kolem Clausa Schenka Graf von Stauffenberg. Členové frakce Rudé armády však apelovali na své svědomí v boji proti „fašistickému systému SRN“.
Právo bránit se je nitroglycerin jakéhokoliv právního řádu, a proto moudří politici z něj budou držet prsty. Proč se federální prezident odchyloval od zlatého pravidla? Pravděpodobně, protože ne Němec, ale italské právo bylo porušeno, a protože soupeř statečného kapitána Itálie je známý ministr vnitra Matteo Salvini.
Německo se považuje za morálního mistra světa
Steinmeier chtěl odhalit ošklivého pravicového populistu a nyní stojí jako Němec, který opovrhuje právním systémem jiných států a jde ven, aby definoval, co vlastně platí v Evropě. A to, i když právní stát funguje dobře v Itálii. Rozhodčí dal Carola Rackete částečně pravdu. Očekává se však další případ proti kapitánovi.
Jednat jako mravní mistři světa a vychovávat je nad ostatními je opakujícím se rysem nedávných německých dějin. Když Bundeswehr v Afghánistánu zpočátku budoval spíše studny než boje, Německo obhájilo svůj pacifismus proti údajně morálně podřadným americkým bojovým strojům - z nichž by však v případě pochybností chtěl být Bundeswehr chráněn.
Na podzim roku 2015, kdy Berlín umožnil vstupu do země téměř milion lidí bez kontroly na evropské úrovni, byla „uvítací kultura“ prohlášena za standard všech Evropanů a požadovala, aby partneři EU brali Německo z uprchlíků. Na vrcholu uprchlické krize si jen málo Evropanů vzpomnělo, jak Berlín bojoval ve finanční krizi za bezpodmínečné dodržování evropských pravidel, které pak krátce poté velkoryse zpochybnil.
Ošklivý Němec už nenosí uniformu Stahlhelm a Wehrmacht. Místo toho poskytuje lekci etické etiky za všech okolností.
Erdogan a Salvini jsou věrní pomocníci berlínské migrační politiky
Řeč z nejvyššího bodu také vytváří nebezpečný precedens. Jak bude federální vláda reagovat v budoucnu, pokud jiný stát vyzve, aby porušil německý právní systém? Pokud například turecký prezident Recep Tayyip Erdogan apeloval na vyšší zákon, vyzývá Berlín, aby umlčel jednoho ze svých kritiků v Německu? Erdogan jistě najde vhodné Koransure. Co je na zahraniční politice nebezpečné, je to, že dobře míněná, ale bezmyšlenkovitá slova a skutky lze velmi rychle použít v jiném kontextu proti sobě.
Kromě toho je prohlášení Federálního prezidenta vysoce pokrytecké, protože německá politika uprchlíků byla impulsem pro bezprecedentní izolaci Evropy - počínaje Faustovskou smlouvou Angely Merkelové s Recep Tayyip Erdoganem. Od té doby turecký prezident zadržel syrské uprchlíky a nedovolil jim vstup do EU.
Evropa vypnula Skoty. Hlavním příjemcem tohoto rozvoje je Německo, které je stále magnetem v Evropě pro uprchlíky a migranty. Jejich počet významně poklesl v důsledku obranného postoje, na který federální vláda nikdy neunavovala. Nicméně, tento výsledek by nikdy nebyl možný bez pomocníků jako Erdogan nebo Salvini. Jsou připraveni dostat špinavé ruce do němčiny a samozřejmě do vlastního zájmu. Děkujeme, že jsou v Berlíně.
Chce-li to Německo, může přijmout všechny uprchlíky
Německo dnes těží ze skutečnosti, že nemá milimetr vnějších hranic EU. Na počátku devadesátých let, kdy Polsko a Česká republika nepatřily do Unie, to bylo jiné. V té době byla trasa z východu jedním z nejdůležitějších způsobů, jak migranti přišli do EU. Spolková republika zoufale žádala o solidaritu svých partnerů, kteří to odmítli.
Dnes se Berlín cítí stejně jako ve středomořských zemích, které nyní nese hlavní příliv imigračního toku. Kéž tyto země uvidí, jak problém zvládnou a zajistí vnější hranici pevnosti Evropa.
Jak by to bylo, kdyby Steinmeier nazval solidaritu Spolkovou republikou? Mohl by například požadovat, aby Berlín umožnil každému uprchlíkovi přicházejícímu na ostrov Lampedusa pokračovat do Německa. Ministr vnitra Salvini by bezpochyby bezpochyby změnil svou tvrdou politiku. Kapitán Rackete je nepravděpodobné, že by se kyvadlovou dopravu na expresní trase Severní Afrika Německo. Možná by se proti ní postavil i ten případ.
Skutečným zlem je roztříštěnost EU
Samozřejmě, že to nebude dělat prezident, protože to vedlo k protestu nejen CSU a jejího ministra vnitra Horsta Seehofera. AfD by si mohla utírat ruce tváří v tvář této nečekané kampani. Nikdo neví, že Steinmeier spáchá politickou sebevraždu.
Německá hlava státu by se však také mohla vzdát nevyžádaných rad a v případě potřeby usilovat o to, aby EU stále našla fungující společnou migrační politiku. Samozřejmě, že je to obtížné v době, kdy EU byla tak rozdělena, že i loď může vést ke státní záležitosti.
Takže Steinmeier má pravděpodobně jen jeden efekt. Neúmyslně poukázal na dramatickou situaci, v níž se nachází Evropská unie. A Německo k tomu přispívá otřesenou masovou spoluúčastí.
