Článek pochází z Welt.de
Mnoho lidí si zoufá v politické a ekonomické situaci v Rusku. Především vzdělaní a bohatí lidé i podnikatelé se chtějí své vlasti otočit zády. Tato emigrace představuje pro Rusko velký problém.
Politické vedení v Rusku oficiálně považuje mnoho médií za „zahraniční agenty“. Protože někdy šíří věci, které způsobují, že režim vypadá špatně. To se však netýká pouze médií, dokonce i institut pro výzkum veřejného mínění Levada Center byl tímto způsobem prohlášen Moskvou, i když pouze uvádí výsledky průzkumů. Ale s tím ukazuje skutečnou náladu v lidech, bez make-upu. A to je pro stálého prezidenta Vladimira Putina někdy extrémně nepříjemné , jak ukazuje nedávný průzkum.
Na otázku ohledně touhy opustit zemi odpovědělo celých 22 procent „ano“ nebo „spíše ano“. To je téměř o 50 procent více než v roce 2017 a opět přesně tolik jako na vrcholu přání opustit zemi v letech 2011 až 2013. V té době, po zásahu proti politickým protestům, vyhlídky na politické a ekonomické jaro zmizely znovu a nálada byla na nízké úrovni. Nyní je tomu tak znovu a mezi 18 až 24 lety dnes chce emigrovat dokonce 48 procent a mezi 25 až 39 lety třetina.
22 procent ruské populace - to je téměř 32 milionů lidí. Pokud se skutečně uvedou do pohybu, byl by to proud, který svět, zejména Západ, nikdy předtím neviděl. Pravděpodobně se však také nedočká. Protože mezi touhou a realitou existuje velká propast. Šéf Levady Lev Gudkov hovoří o „infantilním snu“.
Pouze malé procento přijme konkrétní kroky k odletu - příprava dokumentů, cílené naučení se příslušného jazyka, navázání kontaktů s cílovou zemí. Průzkum mezi jeho studenty ukázal dvě až tři procenta, říká Michail Denisenko, ředitel Institutu pro demografii na Moskevské vyšší ekonomické škole (HSE).
A přesto je Denisenko také znepokojen. Protože kromě rozšířené „kufrové nálady“ v Rusku, jako by si už každý sbalil své věci, existuje i skutečnost, že současní emigranti jsou dnes hlavně mladší, vzdělanější a dobře situovaní lidé. "To je velký rozdíl do konce 80. a 90. let." A to je také skutečný problém.
„Statisticky významné a charakteristické na začátku ruské emigrace je, že existují obavy z odlivu mozků, “ píše Jussi Lassila z Finského institutu mezinárodních záležitostí (FIIA) s odkazem na statistiku roku 2017 jako „zhruba 58 000 lidí s vysokoškolským vzděláním země “- většina mezi 30 a 34 lety.
Statistické zaznamenávání jevu je něco jiného než snadné. Je to hlavně proto, že ruské orgány počítají pouze ty, kteří se skutečně odhlásí na domácím trhu. Metoda se proto ustavila mezi vědci, kteří počítají jako emigranty ty Rusy, kteří se řádně zaregistrovali v zahraničí. A podle těchto údajů podle demografa Denisenka emigrovalo 60 000 až 80 000 Rusů ze své vlasti na Západ - tedy do zemí mimo sousední ruské státy kombinované v SNS - každý rok za posledních deset let. Za poslední desetiletí to znamená 600 000 až 700 000 emigrantů.
Nejinovativnější lidé odcházejí
"Pokud jsou čísla jen přiměřeně správná, má Rusko vážný problém." Protože za deset let ztratila jedno procento ekonomicky aktivního obyvatelstva a také nejvíce podnikatelských a inovativních lidí, “říká Sergej Guriev, profesor na univerzitě Sciences Po v Paříži.
Guriev sám uprchl ze země okázale v roce 2013 ve věku 41 let poté, co vyšetřovatelé prohledali jeho kancelář a podrobili ho „děsivému a ponižujícímu výslechu“, tvrdí Guriev, protože spolu s dalšími odborníky kritizoval skandální renacionalizaci ropná společnost v době, kdy Yukos vyjádřil. Později se stal prvním ruským ekonomem v Evropské bance pro obnovu a rozvoj v Londýně.
Kolik Guriev ztrácí z tak masivního odlivu mozků, nelze měřit. A Rusko není s tímto problémem samo - týká se všech rozvíjejících se zemí. Drama pro Rusko však spočívá v tom, že s globálním obratem směrem k zelené ekonomice ruský ekonomický model založený na ropě a plynu vyprší. Nový model růstu však může vytvořit pouze talentovaná pracovní síla. "Posledních deset let ukázalo, že ti, kteří jsou u moci, nemají žádnou vizi umožňující ekonomiku, v níž by se ti nejtalentovanější mohli realizovat." A po příštích deseti letech po tom není ani stopy “.
Někteří jako Alexej Makarkin, zástupce šéfa moskevského Centra pro politické technologie, jdou tak daleko, že tvrdí, že Kreml by byl dokonce rád, kdyby tento západní a tržně orientovaný segment populace odešel, protože také podporoval většinu politických změn . Politická situace a represe jsou v konečném důsledku rozhodujícím motivem pro emigraci jen velmi malého počtu lidí.
Hlavním motivem je a zůstává nízký ekonomický potenciál. Koneckonců, v důsledku poklesu cen ropy, západních sankcí a špatného investičního klimatu byla země po celá léta ve stagnaci bez vyhlídky na rychlé oživení. Druhou ústřední motivací je samozřejmě jednoduše přitažlivost západních států, na jejichž migrační politiku reagují ruští lidé, kteří chtějí opustit zemi.
A to se změnilo za posledních 35 let, během nichž podle sociologa Gudkova opustily zemi přibližně čtyři miliony ruských občanů. S rozpadem Sovětského svazu na konci 80. let vedly různé repatriační programy v Německu, Izraeli a dalších zemích zpočátku k masivní emigraci Němců z Ruska, Židů a dalších skupin obyvatelstva.
Emigrace se vyrovnala na vysoké úrovni
Byly také vlny uprchlíků, z nichž po přelomu tisíciletí přetrvávaly pouze ty z Čečenska. A z repatriačních programů dnes existuje pouze ten izraelský - a proto je Izrael jedinou zemí, která v posledních letech zaznamenala znatelný a stálý růst imigrantů z Ruska, jak vysvětluje demograf Denisenko. Pokud to v roce 2012 bylo jen kolem 3 000 až 4 000, v roce 2019 to bylo opět 16 000 až 17 000.
Ve všech ostatních hlavních zemích emigrace (kromě Německa a Izraele, zejména USA, Kanady, Itálie a Francie) se přistěhovalectví z Ruska ustálilo na relativně stabilní vysoké úrovni. A zatímco v 90. letech došlo k odlivu mozků vědců a vysoce kvalifikovaných odborníků z průmyslu, dnes je to jeden z vědců, studentů, podnikatelů, IT specialistů a finančních odborníků.
„Kritéria výběru pro cílové země se zpřísnila,“ říká Denisenko, zejména pokud jde o školení, jazykové znalosti a doklad o příjmu. Evropa však právě dohnala USA ve vzdělávacích programech pro přistěhovalce, takže dnes je pro Rusy snazší tam studovat nebo pracovat jako vědci. A pokud jde o povolení k pobytu na základě pracovní smlouvy (modrá karta), Evropa zmenšila rozdíl na tradiční americkou zelenou kartu.
Demografové i ekonomové naopak kritizují skutečnost, že Rusko stěží uděluje povolení k trvalému pobytu nebo občanství cizincům, a je považováno za jeden z důvodů špatného investičního prostředí. Rusko již zavedlo jinou politiku: počínaje 18. stoletím, kdy německá Tsarina Katharina Veliká přivedla do země tisíce německých řemeslníků a zemědělců.
Později, v sovětských dobách, byli jejich potomci systematicky diskriminováni. Dnes tomu tak již není. Někteří dokonce získali vliv a především ekonomickou moc. Na čele plynárenské společnosti Gazprom stojí rusko-německý Alexej Miller, největší banka v zemi, Sberbank, jeho krajan Herman Gref. Ale většina ruských Němců je dávno pryč. Od 80. let emigrovalo do Německa 2,3 milionu z nich. Potenciál, který dnes Rusku chybí.
