Článek pochází z Novayagazeta.ru
Pomník Stalinovi v zemi není špatně zachován, protože ztratil pouze nos
"Vážení obyvatelé Kargopolu a oblasti Kargopol!" Všechny nezbytné postupy k vyřešení otázky instalace pomníku I.V. Stalin v novém parku „Vojenská sláva“ prošel. Většina respondentů je „ZA“ !! Je to na oficiálním rozhodnutí! Děkuji všem, kteří průzkum provedli a zúčastnili se ho! “ - na veřejnosti kargopolských komunistů byla zveřejněna zpráva s velkým počtem velkých písmen a vykřičníků.
Z toho se překvapení dozvěděli, že ten druhý doslova vykopal - našel v zemi na místě bývalého dětského domova - pomník Generalissima. Zázrak (vůdce nebyl špatně zachován, protože možná ztratil nos) na ně zapůsobil natolik, že bylo rozhodnuto umístit ho na čestnější místo - do nového městského parku. A hodlají to udělat do 9. května.
Věra Klepíková, sekretářka místní pobočky komunistické strany, říká, že chtěla uspořádat veřejné slyšení, ale covid se jí postavil do cesty. Říkají, že i když budou oznámeni, lidé nepřijdou a ona - Vera Pavlovna - se ukáže jako extrémní výsledek. proto
lidé byli dotazováni přímo ve svém prostředí - v místním supermarketu. Aktivisté tam zřídili hodinky, zásobené fotografií památníku a dotazníky.
Forma plebiscitu, jak jsme si všimli, již byla v té době otestována - během hlasování o otázce „nulování“, které proběhlo na různých úžasných místech.
V improvizovaném referendu bylo vyslechnuto 195 obyvatel Kargopolu, z nichž 190 se vyslovilo pro památník. Je pravda, že asi 10 tisíc lidí žije v Kargopolu (Arkhangelská oblast) a téměř 17 tisíc v Kargopolské oblasti. Takže účast byla tak-tak. Na zasedání městských poslanců hlasovala pro instalaci kontroverzního pomníku necelá polovina. Výsledkem je, že hlava obce navrhla uspořádat online průzkum mezi občany. Ukázalo se také, že jeho výsledky nejsou ve prospěch generalissima (55% z 3,5 tisíce, kteří hlasovali proti), ale Klepikova je přesvědčena, že tyto hlasy byly vybrány speciálně vyškolenými lidmi, kteří „pravděpodobně nectí ani 9. května“.
Příspěvek s hlasováním a komentáři byl nyní smazán. Místo toho je zde oznámení o dokončení průzkumu s významným dodatkem: „Určitě vás budeme informovat o dalším postupu v této otázce!“
Klepikova si je jistá, že v Parku vojenské slávy Stalinovi je právě toto místo, „aby lidé věděli, že jsme zvítězili, byl fašismus díky tomuto moudrému muži poražen“. Je třeba říci, že ne všichni obyvatelé oblasti sdílejí její zbožnost pro Stalina. Herec místního lidového divadla Andrei Agapitov, kterého Vera Pavlovna v rozhovoru několikrát nazývá ideologickým oponentem, považuje tento nápad za „bláznivý“. "Bude tam hodně hluku, ale samozřejmě tam nebude ani pomník." V minulých volbách dostali komunisté úplně svezení. Ve shromáždění poslanců je jeden komunista. Není šance. Většina populace tuto myšlenku nepodpoří a klidně přijme rozhodnutí poslanců, “uvedl.
Věra Pavlovna doufá v podporu podobně smýšlejících lidí a apeluje na to, že i přes Krvavou neděli jsou postaveny pomníky Nicholase II. A Petr I. vládl železnou rukou. Proto „je mi líto lidí, kteří zemřeli, toto je náš příběh.“
Objasníme: oběti jsou v tomto případě zcela konkrétní. Kargopollag - jeden z „lesních táborů“ GULAG - byl vytvořen na základě výnosu politbyra o vytvoření sítě pracovních táborů pro těžbu dřeva, kde bylo nařízeno uvést „protisovětské prvky odsouzené ve 2. kategorii do vězení v táborech. “ Používá se na většině vězňů tu byli „odsouzeni za kontrarevoluční zločiny“, jednoduše řečeno - politický.
Kargopolští vězni se zabývali hlavně těžbou dřeva v extrémně obtížných podmínkách. Foto: archiv virtuálního muzea nových mučedníků a vyznavačů země Arkhangelsk
V Kargopollagu seděl badatel eposu a mýtu Eleazar Meletinsky, filozof Grigory Pomerants, herečka Tatyana Okunevskaya, scenáristka Valery Frid, orientalista Isaak Felshtinsky, syn velitele armády a budoucí disident Peter Yakir, dramatik Alexander Gladkov, Archimandrite John Krestyankin ...
V nejtěžším roce 1938 zemřelo poblíž Kargopolu až 800 lidí měsíčně.
Lesní tábory byly obecně považovány za tábory smrti - lidé, kteří byli vysazeni z vlaků v tajze, to dlouho nevydrželi. Historik Michail Nakonechny ve studii „Úmrtnost v lesních táborech GULAG v letech 1937–1938. ve srovnávacím světovém kontextu "píše:" Úmrtnost v 1. etapě těžařských táborů během masových operací NKVD byla v průměru 15-16krát vyšší než úmrtnost srovnatelného věku ve svobodné populaci SSSR na konci 30. léta 20. století. “ Podle Nakonechnyho výpočtů v Kargopollagu v roce 1938 zemřelo téměř 200 vězňů na tisíc. Pro srovnání: v Buchenwaldu v roce 1944 - asi 150 promile.
Prvních tisíc vězňů dorazilo do Kargopolu v září 1937. Ve městě byla tranzitní věznice - nejznámější tábor 33 - na stanici Ertsevo, kde se nyní nachází hřbitov vězňů GULAG.
Správa Kargopollagu zůstala ve městě až do roku 1940, v prostorách kláštera na Krasnaya Gorka. Je to asi jeden a půl kilometru od parku, kde se může objevit tyran, který se vrátil ze země.
Věra Klepíková, když hovoří o památníku obětem Rudého teroru, zmiňuje: „my sami tam jdeme“. A dodává, že potomci vězňů někdy také sympatizují s komunisty.
Andrei Agapitov naopak očekává rozdělení společnosti, pokud bude realizována iniciativa komunistické strany. Postavení poprsí bez skandálu nebude fungovat - Kargopol je členem Asociace kreativních měst UNESCO, pokus o likvidaci městského prostředí tímto způsobem způsobí velkou rezonanci. A existuje mnoho potomků kargopolských vězňů.
Mimochodem, samotná busta, která stála v sirotčinci za života tyrana, připomíná zlověstný příběh. Bylo pořízeno ze slavné fotografie, na které Stalin drží v náručí burjatskou dívku Gelu Markizovou. To je její slavná fráze „Díky soudruhu Stalinovi za naše šťastné dětství!“
Geli dětství skončilo asi rok. V roce 1937 byl Engelsinin otec Ardan Markizov zastřelen jako japonský špión (sedmiletá Gela napsala Stalinovi o milost, ale nedostala žádnou odpověď), manželka nepřítele lidí s dětmi byla poslána do exilu v Turkestánu, kde ji brzy našli s podříznutím v krku.
Gelia se potulovala po svých příbuzných, žila v chudobě a všude narážela na plakáty se svým obrazem.
Dívka na plakátech se už volala jinak - byl to „sběrač bavlny Mamlakat Nakhangova“.
Pomník byl převzat ze slavné fotografie, osud skutečné dívky Geli Markizové je nezáviděníhodný
Touha po „silné ruce“ je živější než vzpomínka na mučeného.
V tomto zbožštění tyrana je něco z rolnických představ o posledním soudu: přijde, řeknou, a potrestá pachatele, a nešťastné uspí. Nikdo z těch, kdo sní o takovém „druhém příchodu“, si nemyslí, koho trychtýř přijde příště.
Není to první pokus o zvečnění Stalina v oblasti Arkhangelsk. Před pěti lety se pokusili postavit pomník v regionálním centru, a dokonce to udělali, ale na soukromém území - na parkovišti. V Solvychegodsku je Muzeum politického exilu - v domě, kde jí sloužil Džugašvili. V regionu bylo také soukromé muzeum „nejlepšího přítele sovětských dětí“ - v Kotlasu. Expozice byla rozdělena na dvě části: polovinu domu zabíraly věci generalissima, polovinu domu - místní léčitelka Baba Vera. Muzeum vyhořelo před rokem.
Za posledních 20 let byly památníky Stalina postaveny na území Khabarovského území, Novosibirsku, Čeljabinsku, Tule, oblasti Nižního Novgorodu a v Kaliningradu. Téměř všechny se nacházejí na soukromých územích, kde není vyžadován souhlas. Komunisté Murmanské oblasti nyní usilují o vybudování pomníku Generalissima.
