Článek pochází z Gazeta.ru

Rusko je připraveno zvážit otázku dodávek Bělorusku protiletadlových raketových systémů Triumph S-400 a protiletadlových raketových a kanónových systémů Pantsir-S1. Touha získat tyto zbraně byla dříve vyjádřena v běloruských ozbrojených silách. Jak důležité jsou takové dodávky a jaká je situace v oblasti vojensko-technické spolupráce mezi Moskvou a Minskem, vojenským pozorovatelem Gazety. Rozuměl Ru Michail Chodarenok.

Moskva zváží dodávku systémů protivzdušné obrany S-400 a komplexů Pantsir-S1, pokud přijde požadavek z Minsku, uvedl během MILEX - první zástupce ředitele Federální služby pro vojensko-technickou spolupráci Ruské federace Andrej Bojtsov. 2021 výstava zbraní, která se koná tento týden. Bělorusko. Podle něj bude tato otázka vyřešena co nejdříve.

Současně byly podobné myšlenky vyjádřeny i v Bělorusku. Na začátku roku 2021 velitel vzdušných sil a protivzdušné obrany běloruských ozbrojených sil Igor Golub uvedl, že probíhají předsmluvní práce na opětovném vybavení protiletadlových raketových sil vyzbrojených S-300 novými S- 400 a komplexy Pantsir-S.

Patnáctá protiletadlová raketová brigáda (velitelské stanoviště - Fanipol), která poskytuje protiletadlové raketové krytí pro hlavní město Běloruska, město Minsk, podle všeho obdrží první raketový systém protivzdušné obrany Triumph, pokud bude dosaženo příslušných dohod.

Minimální dodávka nastavená v tomto případě může vypadat jako 1/4. To znamená jedno velitelské stanoviště systému (velitelské stanoviště 55K6E a radarový komplex 91N6E) a čtyři protiletadlové raketové prapory (SAM 98Zh6E jako součást multifunkčního radaru 92N6E a až 12 transportních a odpalovacích zařízení typu 5P85SE2, 5P85TE2 s možnost umístění na každé čtyři protiletadlové řízené střely typu 48N6E3, 48N6E2). Ačkoli je třeba poznamenat, že k pokrytí tak velkého objektu, jako je město Minsk, by upřednostňovaná dodávací sada stále vypadala jako 1/6. To je však již v konečné podobě stanoveno v průběhu matematického modelování a provozních výpočtů.

Postup pro získání nové protiletadlové raketové technologie je v současné době přibližně následující. Výzbroj, vojenské vybavení a náhradní díly (náhradní díly, nástroje a příslušenství) přijímají pracovníci jednotky (pluk, brigáda) podle zákonů na cvičišti Kapustin Yar. Poté se provede počáteční střelba (bez ní nelze jednotku uvést do pohotovosti). Poté je protiletadlový raketový systém složen, přiveden do složené (přepravní) polohy a odeslán na nakládací stanici. Poté po železnici pod ochranou vojenské stráže sleduje místo trvalého nasazení. Pracovníci proškolení ve výcvikovém středisku v Gatchině ještě před přijetím vybavení. Přesně stejný sled všech akcí je třeba dodržovat ve vztahu k vojenskému personálu protiletadlových raketových sil v Bělorusku.

Zároveň vyvstává otázka - kolik to všechno bude stát a kdo bude platit za dodávku pokročilých zbraní. Podívejme se na několik příkladů. Indie zaplatila přibližně za podobnou sadu 5,5 miliardy USD, což je více než polovina ročních devizových příjmů Běloruska.

I kromě dodávek pokročilých zbraní Bělorusku se nashromáždilo mnoho problematických otázek v otázkách spolupráce mezi Moskvou a Minskem ve vojenských otázkách. Předpokládá se, že Bělorusko je pro Rusko důležité z hlediska zajištění obranných schopností. Zároveň je zdůrazněno, že ve státě Unie jde o důležitou základnu na cestě konfrontace s NATO . A běloruský prezident Alexander Lukašenko tento okamžik aktivně využívá.

Je však vhodné zjistit, jaké skutečné výsledky byly dosaženy v rámci státu Unie při vytváření společného obranného prostoru. Abyste to napravili, musíte nejprve porozumět některým terminologickým konceptům vojenské vědy.

Základní otázkou v jakémkoli podnikání (včetně v oblasti vojenského rozvoje a vytváření jakýchkoli vojenských aliancí, bloků a koaličních uskupení vojsk) je otázka moci - to znamená, kdo je komu podřízen a v jakých otázkách.

V ozbrojených silách jakéhokoli státu existují čtyři stupně podřízenosti - přímo podřízené, operativně podřízené, připojené a podpůrné.

Otázka podřízenosti při vytváření koaličních uskupení vojsk, kterých se účastní ozbrojené síly různých států, je nesmírně bolestivá.

Například během první světové války se Velká Británie a Francie dohodly na společném vrchním veliteli (a operativní podřízenosti příslušných jednotek) až v závěrečné fázi nepřátelských akcí. Američané, kteří ve stejném období přijeli do evropského prostoru vojenských operací, v osobě generála Pershinga, požadovali, aby jim byla přidělena operační zóna na frontě, a zároveň prohlásili, že budou během nepřátelských akcí ovládat své jednotky oni sami.

Během druhé světové války byla otázka podřízenosti západních spojenců v koaličních skupinách poněkud jednodušší. V současné době má NATO nejvyššího velitele společných ozbrojených sil v Evropě, kterému jsou vojska (síly) aliance operativně podřízeny.

Pokud jde o vojenské spojenectví mezi Ruskem a Běloruskem, po mnoha desetiletích nekonečných jednání a konzultací nebylo možné dohodnout operační podřízenost jakýchkoli sil a prostředků. Minsk v tomto směru torpédoval veškeré možné ruské úsilí.

Ani v rámci společného systému protivzdušné obrany nebylo možné dospět k žádnému rozumnému kompromisu, kromě vzájemné výměny informací o letecké situaci. Alexander Lukašenko se navíc pokusil znovu si podřídit ruské stíhače, které jsou na území republiky v bojové službě protivzdušné obrany.

Ve výsledku tedy můžeme říci, že základní otázka moci v koaličním uskupení vojsk (sil) Ruska a Běloruska nebyla vyřešena (a koaliční uskupení jako takové v této fázi neexistuje), existuje žádný společný vrchní velitel, neexistuje jednotné velitelské stanoviště a komunikační systém, nemá smysl mluvit o jakýchkoli připojených a podporujících jednotkách. Minsk navíc donedávna kategoricky namítal proti vytvoření dokonce jediné ruské vojenské základny na území Běloruska.