Článek pochází z Kommersant.ru

Můj komentář: v článku je zmínka o oslavě znovusjednocení Ruska s Ukrajinou v roce 1954.

Toto je připomínka, kdy bolševické zlo popírá svobodu Ukrajiny aby každý viděl, že Ukrajina byla a ne jako tvrdí rusácká Horda.

„Omráčené úřady, které pravděpodobně nevěděly o přítomnosti Vladimíra Ilyicha na hřišti, byly o dvě hodiny později u správy Rady lidových komisařů se svými vysvětleními“ (na fotografii - Lenin opouští pole Chodynskoje. Moskva, 1. května 1918)

Foto: Fotoarchiv časopisu Ogonyok

Když jsme viděli, jak pluk odchází bez povolení, usmál se Vladimir Ilyich a řekl:

- No, nemůžeme říci, že disciplína v naší Rudé armádě by byla příkladná! S takovou objednávkou nepůjdeme daleko. Buďte laskaví, - obrátil se ke mně, - okamžitě jmenovat vyšetřování porušení této části nejzákladnější vojenské disciplíny a informovat mě, kdo je komisař, kdo je vojenský velitel, a vše obecně ...

Podle zavedeného postupu jsem okamžitě, přímo tady na poli, napsal servisní poznámky a rozeslal rozkazy s kurýry o jmenování vyšetřování usnesením předsedy Rady lidových komisařů ohledně lotyšské vojenské jednotky, která porušila disciplínu. Rozkaz komisaři byl doručen do bytu pluku, než se vrátil do svého domova, a ohromení nadřízení, kteří pravděpodobně nevěděli o přítomnosti Vladimíra Ilyicha na poli, o dvě hodiny později byli na správě rady lidových komisařů s jejich vysvětlení.

Přehlídka začala. Naše armáda té doby byla stále ochablá: neexistovala ani vytrvalost, ani dostatečná disciplína, ale přesto to byla první revize nově sestavené armády. Vladimir Ilyich se radoval z tohoto prvního kroku a všem řekl, že budeme muset na armádě pracovat velmi, velmi tvrdě.

Sdělil jsem tady na hřišti rozkaz Leva Davidoviče (Trockého - „Historie“ ) Vladimíra Ilyicha a „nejpřísnější vyšetřování“, jak z jeho strany nařídil vojenský komisař naší mladé republiky, okamžitě začalo vřít. Bylo to orientační a didaktické pro všechny ostatní jednotky a Vladimir Ilyich pozorně sledoval vyšetřování a silně obviňoval vojenské úřady, že se opozdily, že zahájily přehlídku ve špatnou dobu, proč jsou „lidé unavení“ a ukázalo se, že jde o porušení povinné vojenské disciplíny stejně pro všechny.

Takže Vladimir Ilyich byl vždy a všude věrný nejlepším revolučním komunistickým tradicím a od každého vyžadoval za všech okolností nejčestnější spravedlnost a plné a nerozdělené plnění veřejných povinností uložených stranou nebo sovětskou vládou.

„Bylo naprosto zbytečné pozvat diplomaty (na snímku) na oslavu 1. května.“

Foto: RGAKFD / Rosinform, Kommersant

Od zprávy GPU pod NKVD RSFSR předsedovi Moskevské městské rady L.D. Kameněv, 2. května 1922.

Pokud je Sovětská republika v kapitalistickém obklíčení donucena udržovat přátelské vztahy a obchodovat s buržoazními státy, musí naše instituce jednat vhodně se zahraničními diplomaty, kteří jsou zde, a nesmí narušovat naši mezinárodní pozici netaktností a útočnými triky namířenými proti kapitalistickým diplomatům. To mezitím učinily orgány moskevské rady 1. května na adresu diplomatického sboru, a pokud moskevská rada neprovede žádné kroky, které by uspokojily diplomaty, mohla by nás tato událost vážně poškodit.

Bylo naprosto zbytečné pozvat diplomaty na oslavu 1. května. Lidový komisariát zahraničních věcí to vůbec nenavrhoval. Ale protože to moskevské instituce udělaly, nebylo třeba z pozvánek udělat past na urážku diplomatů. Ve středu 27. dubna byl pozván zástupce Lidového komisariátu pro obchod do Ústřední komise pro pořádání prvomájových oslav. Komise zastoupená soudruhem Lyutovinskaya uvedla, že diplomatickému sboru na náměstí Teatralnaya, kde se bude konat zajímavý program, mohou být přidělena zvláštní místa.

Na schůzi komise dne 28. dubna náš zástupce uvedl, že přítomnost diplomatického sboru se může uskutečnit, pouze pokud bude poskytnuta záruka, že mu budou poskytnuta zvláštní místa. Velitel městského soudruha Jakovlev uvedl, že diplomatickému sboru budou přidělena místa mezi pódiem a mřížkou náměstí, že toto místo bude obklopeno bariérou nebo lidským řetězem a že tam budou umístěny lavičky výhradně pro diplomatický sbor. Náš zástupce znovu uvedl, že pokud tato opatření nelze provést nebo pokud poškodí charakter proletářského svátku, musí být přítomnost diplomatického sboru zcela opuštěna. Komise však uvedla, že tato opatření budou určitě provedena ...

Avšak 1. května, když náš zástupce dorazil na náměstí Teatralnaya, se ukázalo, že nic nebylo připraveno. V tu chvíli tam bylo ještě hodně volného prostoru a bylo snadné tam zařídit diplomatický sbor.

Po dlouhé době, soudruhu. Raivicher (komisař praporu moskevské velitelské správy - „Historie“ ) a slíbil, že bude nainstalován řetěz. Náměstí se už zaplňovalo. Řetěz byl nakonec nasazen, ale poté stažen a následně znovu nasazen.

Pak se objevil soudruh. Draudin (tajemník moskevské městské rady - „Historie“ ). Náš zástupce ho upozornil, že se diplomatický sbor schází a je v nepředstavitelné zácpě a dusno bez jakýchkoli míst, a navrhl, aby byl diplomatický sbor přemístěn na jeviště, kde bylo mnoho cizinců a spousta volného prostoru. Soudruh Draudin však odpověděl, že před pódiem je místo. Náš zástupce ho upozornil, že tekutý řetěz mužů Rudé armády nemohl odolat tlaku davu, že po stranách nebyli žádní strážci a cizinci bez překážek vstoupili. Soudruh Draudin tomu nevěnoval pozornost. Náš zástupce se obrátil na soudruha. Raivicher, který odpověděl, že už se ho nebude zbavovat, a nechal Draudina, který ho vařil, vzít kaši.

Mezitím se tlačenice zesílila do té míry, že náš zástupce vyzval členy diplomatického sboru, pokud si přejí, aby vystoupili. Mezitím už byl diplomatický sbor v pasti na myši. Náš zástupce požadoval od soudruha. Draudin, aby alespoň uvolnil průchod diplomatickému sboru, aby odtud mohl odejít. Soudruh Draudin odpověděl, že existuje cesta ven, která byla rozhodně v rozporu s realitou. Žádné napomínání nepomohlo a soudruhu. Draudin na skandální situaci diplomatického sboru reagoval zcela lhostejně.

Tekutý řetěz byl přerušen a aby unikli nepředstavitelné hrozbě, diplomaté se museli zachránit, jak nejlépe mohli, a například turecký velvyslanec se musel plazit po čtyřech, aby se dostal pod pódiové chodníky .

Po celou tu dobu náš zástupce opakovaně oslovoval soudruha. Draudin a vždy se setkal s nepřátelstvím z jeho strany. Náš zástupce uvádí, že chování soudruha. Draudin jako odpovědný manažer je naprosto nepřijatelný a nese vinu za výsledný do očí bijící mezinárodní skandál, který bude bezpochyby stále používán v tisku všech zemí a v každém případě poškodí naše mezinárodní postavení ...

Zdálo by se nám nutné, aby se představitelé instituce odpovědné za organizaci oslav 1. května v Moskvě - pokud víme, moskevská rada je takovou institucí - omluvili diplomatům ve skandálu alespoň krátkou kruhovou poznámkou . Je také nutné věnovat pozornost nepřijatelnému chování odpovědných organizátorů festivalu a v každém případě by se mělo v budoucnu zabránit opakování těchto skutečností.

„Velvyslanec poznamenal, že projev soudruha Vorošilova byl přednesen jménem sovětské vlády“ (na fotografii - K. E. Vorošilov, který přednesl projev na Rudém náměstí. Moskva, 1. května 1929)

Foto: RGAKFD / Rosinform, Kommersant

Ze záznamu rozhovoru zástupce lidového komisaře pro zahraniční věci SSSR L. M. Karakhana s německým velvyslancem v Moskvě G. Dirksenem, 3. května 1929.

Dirksen ke mně přišel za účelem protestu svým jménem a jménem německé vlády proti projevu soudruha Vorošilova (Lidový komisař pro vojenské a námořní záležitosti SSSR - „Historie“ ) na přehlídce 1. května a proti „urážka“, která byla způsobena německou vlajkou a německými úředníky ...

V projevu soudruha Vorošilova si všiml místa, kde se soudruh Vorošilov dotkl oslavy 1. května v zahraničí, zejména v Německu. Dirksen mi tuto pasáž citoval docela přesně. Zdůraznil, že 1) soudruh Vorošilov vytvořil analogii mezi carským režimem a demokratickým Německem, 2) poukázal na to, že německé úřady v čele s Cergibelem (policista-prezident Berlína - „historie“ ) přijímají vážná opatření, aby oslavě zabránily 1 a 3) co je nejvíce nepřijatelné, on, soudruh Voroshilov, vyjádřil naději a důvěru, že navzdory všem policejním prakům budou pracovníci v Německu oslavovat 1. května a budou demonstrovat proti kapitalistickému světu.

Velvyslanec poznamenal, že projev soudruha Vorošilova zazněl za sovětskou vládu, že jeho projev byl vysílán v rozhlase po celém světě, byl to jeho oficiální projev na oficiální přehlídce za přítomnosti celého diplomatického sboru. V oficiální rozšířené řeči tak zástupce sovětské vlády kritizoval vnitřní režim Německa a vyjádřil souhlas a povzbuzení německým pracovníkům v souvislosti s porušováním zákonů a nařízení německých úřadů.

Pokud jde o „urážku“ německé vlajky a úředníků, podle německého velvyslance to bylo vyjádřeno skutečností, že jeden ze sloupců demonstrantů nesl bitevní loď, na které byla vztyčena německá národní vlajka a byli vyobrazeni němečtí ministři: to vše se dělo v komiksově útočné formě, opět za přítomnosti diplomatického sboru bezprostředně po minulých vojenských jednotkách. Na pokyn vlády podal rozhodný protest sovětské vládě a varoval, že dokud nebude dána jistá záruka, že se tyto skutečnosti nebudou opakovat, německý velvyslanec se nebude moci těchto oslav zúčastnit. Doufá, že sovětská vláda poskytne německé vládě nezbytné uspokojení. Poznamenal také

Německý velvyslanec byl na rozdíl od svého zvyku velmi suchý.

„Hody do vzduchu byly tak silné, že se naše obrovská křídla třásla“ (na snímku - Tu-4 doprovázený stíhači nad Rudým náměstím)

Foto: Andrey Novikov / fotoarchiv časopisu Ogonyok

Ze vzpomínek testovacího pilota I.I.

Na jaře roku 1949 se na našem letišti rozvinul výjimečný epos letových zkoušek a dodání prvních dvaceti strategických bombardérů Tu-4 pro vysoké a dlouhé vzdálenosti Tu-4.

V té době byl tomuto letounu přikládán velký význam.

Dva měsíce experimentální letiště a s ním i průmysl pracovalo s takovou intenzitou, jaká se děla až za války. Nemluvě o pilotech a specialistách, našich i vojenských, kteří byli napojeni na nepřetržitou práci a letěli někdy po sobě patnáct hodin, celé vedení leteckého průmyslu a letectva neopustilo letiště den a noc. A výsledkem bylo, že to, co by běžnou svědomitou prací trvalo šest měsíců, bylo dokončeno za padesát dní ...

Přesně včas, konkrétně do 1. května 1949, bylo všech dvacet lodí připraveno a schopno se zúčastnit letecké přehlídky přes Rudé náměstí.

Počasí bylo slunečné a teplé a během dne bylo ve vzduchu silné turbulence. Opadchey (plukovník, zkušební pilot - „historie“ ) a já, létající na jedné z lodí, jsme museli zaujmout místo někde uprostřed formace bdění. Fjodor Fedorovič, zkušený a nervózní muž ve zkouškách, nadával horkému dni, turbulencím a šéfovi, který pro nás vymyslel tuto nesnesitelnou formaci probuzení. Oba jsme byli zalití potem a otáčeli volanty. Letěli nad Moskvou ve výšce tři sta metrů a naše výšková loď nebyla přizpůsobena k letu tak nízko: vrhání vzduchu bylo tak silné, že se naše obrovská křídla třásla, jako by žádala o milost, a celá kabina se pohnula „dýchal“ jako naživu.

Když všech dvacet přeletělo nad mauzoleem, z velitelského stanoviště nám bylo řečeno, že „dojem byl obecně příznivý.“

Ze vzpomínek Hrdiny Sovětského svazu, generálporučíka letectví S. A. Mikojan.

1. května 1952 se v Moskvě na Rudém náměstí jako obvykle konala vojenská přehlídka ... Stejně jako před několika lety vedl Vasilij Iosifovič Stalin, generálporučík letectví, velitel letectva Moskevského vojenského okruhu organizace a průběh letecké přehlídky. Ten den bylo špatné počasí: zataženo ve výšce asi 200 metrů a jednotlivé mraky ještě níže. Viditelnost dopředu byla omezena. Za takových podmínek by člověk samozřejmě neměl létat. Vzdušnou přehlídku vedla skupina těžkých bombardérů Tu-4, Vasily Stalin letěl na vedoucím letadle jako druhý pilot. Šli dobře, ale s určitým časovým zpožděním. Konvoj bombardérů Il-28, který je sledoval, „přeběhl“ k Tu-4, který formaci uzavíral. Piloti ztratili z dohledu sousední letadlo, pořadí bitev bylo narušeno. Nastala nebezpečná situace. Divize IL-28, pod velením mého přítele SF Dolgushina, dali povel opustit trasu a vrátit se na letiště. Pouze Dolgushinovo spojení udržovalo formaci, zbytek, děrování mraků, rozptýlení a jeden po druhém. Při přistání na letišti Chkalovsky jedno letadlo Il-28 havarovalo, než se dostalo na letiště - další.

„Rudé náměstí má mírný sklon od tribun směrem k GUM“

Foto: Fotoarchiv časopisu Ogonyok

Ze vzpomínek kapitána N.I.Terenčenka o jeho studiích na Moskevské vojenské škole pojmenované po Nejvyšším sovětu RSFSR a přehlídkách na Rudém náměstí.

Slavnostní „boxy“ by měly jít na noční trénink na Rudém náměstí. „Krabice“ obuté ocelovými deskami (na špičkách chodidel a na podpatcích bot. - „Historie“), bylo zapotřebí alespoň nějakého tréninku na žulové dlažební kameny Rudého náměstí. Jedna věc je postavit 400 lidí, aby chodili po asfaltu; další věc je pochod na Rudé náměstí. Žulové dlažební kameny mají své vlastní vlastnosti: povrchy kamenů mají mírně polooválný tvar. Rudé náměstí má mírný sklon od tribun směrem k GUM. Dokonce i koně ministra obrany a velitele Moskvy, kteří přehlídku přijali, velili průvodu a setkali se s ministrem obrany se zprávou, byli také trénováni na nočním výcviku. Pokud by jeden z kadetů sklouzl na chodník a spadl - byla by to katastrofa! Skvělá formace 200 mužů se zbraněmi během několika sekund by se změnila na velkou hromadu lidí, kteří se vznášejí na dlažebních kostkách. Ale za touto „krabicí“ byly další průvodní prapory. Přestavět a obejít "hromadu", bylo velmi obtížné nějak manévrovat s formací. A pokud vezmeme v úvahu, že by se to všechno stalo před vůdci strany a vlády, kteří stáli na platformě mauzolea, před mnoha hosty v hostujících tribunách, před cizinci, vojenskými atašemi a přítomnými diplomatickými misemi ...

Uprostřed horkého června 1954 se země připravovala na slavnostní oslavu třistého výročí znovusjednocení Ukrajiny s Ruskem. Vedení země se kromě všech ostatních slavnostních událostí rozhodlo označit toto datum slavnostním průvodem v Moskvě a Kyjevě. Ministerstvo obrany nařídilo celé moskevské posádce - akademii, vojenským školám a všem jednotkám, které se účastnily nedávného květnového průvodu -, aby neprodleně připravily slavnostní „boxy“. Všechny plánované aktivity byly narychlo ukončeny ...

Všechno bylo jako předtím, ale počasí bylo neobvyklé: vedro bylo pod třicet stupňů ve stínu a další! Zkuste chodit dvě nebo tři hodiny v horku v uzavřených uniformách zapnutých na všechna tlačítka, vyrobených z vynikajícího hustého zeleného plátna.

Někteří lidé omdleli z přehřátí a tepla ...

Brzy o prázdninách ráno jsme nastoupili do našich aut na výlet na Rudé náměstí. Ráno neveštilo nic dobrého, bylo velmi teplo. A jak to tam bude, na Rudém náměstí během průvodu? Každou sekundu nebo třetí v řadě dvaceti lidí dostali dvě nebo tři malé lahvičky amoniaku, které jsme si dali do opasků na opascích. Zvýšila se rezerva účastníků přehlídky. To jsou všechna pojistná opatření pro případ úmrtí kadetské populace.

Často bylo slyšet výkřiky: „Lidi! Amoniak, nebo padnu! “ A potom zpoza zad postiženého, ​​kterého spolubojovníci podporovali ze stran, vystrčila ruku osoba, která žádala o pomoc, do nosu láhev čpavku a příkaz „Vůně několikrát!“ Po vůni čpavku se to mnohem zlepšilo ...

Stále bylo nutné vydržet slavnostní projev ministra obrany a před příkazem „Na slavnostní pochod, ve vzdálenosti dvou linemenů ...“ zbývalo ještě nejméně deset minut. A za naším systémem, někde v útrobách polosklepů GUM, táhli řádové za paže a nohy v smečkách dětí granátnického růstu: pohraniční stráže, námořníci, důstojníci ze slavnostních „krabic“ akademií. Abych byl upřímný, neviděl jsem tyto „obrázky“, jak se říká, ne na tuk, možná bych žil. Chlapi zezadu, poslední hodnost, kteří stále byli schopni něco vidět a přemýšlet, o tom mluvili.