Bloomberg tento týden zveřejnil plán možné ruské invaze na Ukrajinu, který předala americká rozvědka svým evropským spojencům.

Invaze se má zúčastnit 100 praporově-taktických skupin po 100 tisících osob, z nichž polovina již zaujala své pozice. Úder bude zasazen ze tří stran: z pevninského Ruska, Krymu a Běloruska. Odhadovaný čas invaze je začátek příštího roku. „Amerika a ostatní neříkají, že válka je na spadnutí, nebo dokonce, že vědí jistě, že se Putin chystá zaútočit. Lidé říkají, že se pravděpodobně ještě nerozhodl, co bude dělat, “píše Bloomberg.

Současné budování vojenských sil v pohraničí je v krátké době již druhým podobným případem. Předchozí, letní, také provázel přesun vojsk a skončil schůzkou mezi Bidenem a Putinem.

Ten současný provází vážný pokles ratingu ruských úřadů, totální porážka opozice a také krize na hranicích Běloruska a Polska, během níž Lukašenko pohrozil Varšavě zastavením dodávek plynu, a jeho propagandisté - se strategickými ruskými bombardéry.

Níže se pokusím vysvětlit, proč je taková invaze nemožná.

Skutečná válka se vede pro vítězství. V takové válce je kontrola reality velmi důležitá, a pokud se v takové válce začne lhát, pak, jak kdysi řekl japonský admirál Jamamoto, „vezměte v úvahu, že válka je již prohraná“.

Hybridní válka se nevede kvůli vítězství, ale kvůli image. V takové válce jsou lži jedním z hlavních nástrojů.

Ve skutečné válce se vynakládá úsilí na maximalizaci nepřátelských obětí.

Během hybridní války jsou často zaměřeny na maximalizaci informací o údajných ztrátách vlastní strany. Někdy se vede hybridní válka jen proto, aby se řeklo, jak izraelská armáda zabila dítě nebo jak ukrajinští fašisté ukřižovali chlapce .

"Toto není Rusko." Jsou to soukromé osoby." To umožnilo zbavit se odpovědnosti za případné akce ozbrojených sil a minimalizovat rizika v případě vojenských ztrát. Pokud by se maršálu Haftarovi v Libyi podařilo dobýt Tripolis, slyšeli bychom od každého Skabeeva o vítězství. Poté, co turečtí „Bayraktars“ porazili Haftara a jeho ruské žoldáky, nebylo potřeba nic psát.

a nedělat nevratná rozhodnutí. „Tam je všechno složité. Jde o vnitřní ukrajinský konflikt. Jsou to dobrovolníci, “ atd. Tato příležitost nechat Západ, aby si zachoval tvář a zároveň nic nedělal, byla vždy nedílnou součástí vojenské strategie Kremlu.

Ve skutečnosti jsou všechny výše uvedené znaky hybridní války – války, která není vedena s cílem vyhrát, ale s cílem lhát a škodit. Ubližovat - nepříteli, lhát - vlastnímu obyvatelstvu. Dokonalá válka pro Kreml byla vždy počítačem generovaným obrazem ruských raket zasahujících Floridu .

Kreml se přitom navzdory obrázkům a slibům o vymazání Spojených států „do jaderného prachu“ vždy pečlivě vyhýbal jakékoli skutečné válce.

Když v únoru 2018 Američané porazili konvoj s ruskými žoldáky u Deir ez-Zor, Kreml nejenže neodpověděl, ale jednoduše předstíral, že k žádné bitvě nedošlo.

Když v dubnu téhož roku Američané bombardovali syrskou infrastrukturu, Rusko, které hlasitě deklarovalo, že nebude tolerovat americkou agresi, se opět chovalo hybridně: lhali v televizi, že sestřelili hromadu všeho možného, ​​a okamžitě se snažil zapomenout na tento nepříjemný incident, který ukázal totální převahu amerických raket.

Jinými slovy, pokaždé, když se před Kremlem vynoří přízrak skutečné války, v níž už nebude možné se zbavit chlapců ukřižovaných v televizi a raket sestřelených v televizi, Moskva se tváří, že se toho všeho netýká.

Je to pravděpodobně proto, že Kreml si je přesto vědom skutečného stavu ruské vojenské techniky a dobře si pamatuje, za jakých okolností zazněla věta o „malé vítězné válce“, která se nakonec nestala ani malou, ani vítěznou.

Je snadné vidět, že invaze na Ukrajinu ze tří stran s podporou letectví se 100 000 vojenským kontingentem nespadá pod definici hybridní války.

Celá síla Novorossie spočívala v tom, že bojovali proruští militanti, vydávali se za „utlačované místní obyvatelstvo“ a skrývali se za civilisty. V takových podmínkách každý výstřel na militantu skutečně zasáhl civilní obyvatelstvo a Západu by se mohlo ulevit, když nad tímto složitým problémem přimhouřil oči. Invaze stotisícové armády takovou šanci nenechává.

Nebude možné doložit legitimitu takové invaze vytvořením „legitimní vlády Janukovyče“ na ruském území a žádostí o pomoc jeho jménem. V Afghánistánu neuspěl ani Sovětský svaz. Takto dobytá území nemohou být legálně připojena k Rusku. Společenský dopad takové války by byl katastrofální. Crimeanash byl populární právě proto, že se obešel bez obětí. 100 tisíc branců poslaných pod Bayraktars a americké bezpilotní letouny se neobejde bez obětí.

Hlavním a nejzásadnějším problémem takové války je ale to, že je skutečná, a proto ji lze prohrát. V principu je nemožné prohrát hybridní válku. Ukázalo se Nové Rusko - skvělé. Ukázalo se, že pouze ORDLO - dobře, vrazíme tento rakovinný nádor zpět do těla Ukrajiny. Taky dobrý.

Jinými slovy, všechno, co se děje, stejně jako na jaře, je blaf. Je to stále stejná hybridní válka. Toto je nutkání k dialogu. Jde o reakci na sankce. Reakce na projekty opuštění ruského plynu a ropy. O dohodě uzavřené mezi Spojenými státy a Ukrajinou. O neochotě Ukrajiny zahrnout ORDLO do podmínek Kremlu. Jde o reakci na klesající rating a neúspěch pokusů o vydírání Evropy rukama Lukašenka.

USA a Evropa mají dva způsoby, jak na tento blaf reagovat. První je vyděsit se a „zahájit dialog“. A druhým je dát jasně najevo, že pokud Kreml zahájí válku, Ukrajina dostane vojenskou pomoc v rozsahu, který znemožní vojenské vítězství Kremlu.