Nejvyšší soud Ruské federace uznal prezidentský dekret z roku 1995 za zákonný, na jehož základě moderní FSB klasifikuje informace o důstojnících NKVD zapojených do represí. Archivní badatel Sergej Prudovskij trval na tom, že tato praxe je v rozporu se zákonem „o státním tajemství“ – koneckonců zakazuje skrývat informace o zločinech státních orgánů. Žalobce navrhl do vyhlášky doplnit poznámku, že „historické“ informace jsou výjimkou. Představitelé FSB ale přesvědčili Nejvyšší soud, že by to poškodilo bezpečnost země.

Rozbalte na celou obrazovku

Sergei Prudovsky a jeho právník Marina Agaltsova u Nejvyššího soudu

Foto: Igor Jakovlev

Dne 8. prosince Nejvyšší soud projednal žalobu podanou badatelem archivů, autorem knihy o stalinských represích „Spasskaja Krasavica“ Sergejem Prudovským proti prezidentovi Ruské federace a FSB Ruska. Pan Prudovský napadl zákonnost paragrafů 84 a 91 výnosu č. 1203 "O schválení seznamu skutečností se stupněm státního tajemství." V roce 1995 ji vydal Boris Jelcin. Dokument klasifikuje „síly, prostředky kontrarozvědky“ a také personál kontrarozvědky. Žalobce považuje dekret za „závadný“: nyní se na něj odvolávají zaměstnanci archivů FSB a ruské soudy, aby utajili jména zaměstnanců NKVD, včetně těch, kteří se podíleli na represích.

Takovému čtení dokumentu čelil pan Prudovský při studiu „harbinské“ operace NKVD (kdy bylo v letech 1937-1938 zastřeleno více než 21 tisíc lidí). Od FSB obdržel archivní a trestní spis jedné z obětí, kde byla zjištěna začerněná jména, funkce a podpisy důstojníků NKVD. Pan Prudovsky podal žalobu k moskevskému městskému soudu, ve které požadoval, aby FSB tyto informace zveřejnila. Zástupci oddělení FSB pro Moskvu a Moskevskou oblast u soudu uvedli, že údaje o důstojnících NKVD se týkají „příslušnosti konkrétních osob ke štábu bezpečnostních orgánů“. Toto stanovisko zdůvodnili odkazem na vyhlášku z roku 1995. V důsledku toho moskevský městský soud souhlasil s FSB a pan Prudovský se odvolal k Nejvyššímu soudu.

„Domníváme se, že napadené body vyhlášky odporují čl. 7 zákona „O státních tajemstvích“, který zakazuje utajovat informace o trestných činech ze strany vládních agentur,“ uvedla u soudu zástupkyně žalobce, advokátka Memorial Human Rights Center (zařazena do rejstříku zahraničních agentů) Marina Agaltsova. Připomněla také zákon z roku 1991 „O rehabilitaci obětí politických represí“, který zakotvil odsouzení sovětského teroru, potažmo akcí čekistů.

"Budeme spokojeni, když se do seznamu položek přidá fráze, která se nevztahuje na postavy" z historie "," dodala Agaltsová.

Právníci FSB Ruska, zastupující pozici prezidenta Ruské federace u Nejvyššího soudu, odmítli odpovědět, zda jsou zaměstnanci NKVD agenty kontrarozvědky. Řekli, že to bylo mimo rozsah žaloby. Napadené body jsou podle jejich názoru plně v souladu se zákonem. „Prezident má na základě Ústavy pravomoc určovat hlavní směry domácí a zahraniční politiky, je povinností chránit práva a svobody občanů a bezpečnost země. Je zmocněn vydávat příslušné vyhlášky. V odstavci 2 Čl. 4 zákona „o státním tajemství“ je prezident oprávněn schválit Seznam skutečností se stupněm utajení státního tajemství. Seznam byl zveřejněn v Rossijskaja gazeta 27. prosince 1995. Prezident tak v rámci svých pravomocí označil tuto informaci za státní tajemství,“ uvedl zástupce obžalovaného Murad Charyev. Když mluvil o právu výzkumníka dostávat informace, pan Charyev zdůraznil, že toto právo může být omezeno „za účelem ochrany základů výstavby státu a bezpečnosti Ruské federace“. Jeho kolega Alexej Kononěnko dodal, že uznání seznamu za částečně neplatný by jistě poškodilo bezpečnost země. V důsledku toho se porota rozhodla žalobu zamítnout.

„Slyšeli jsme od respondentů formální odpověď: prezident je oprávněn, což znamená, že dekret je platný. Ale neslyšeli, jak klasifikace údajů o zaměstnancích NKVD koreluje s čl. 7 zákona o státním tajemství, “zdůraznila paní Agaltsová v rozhovoru pro Kommersant. Proti rozhodnutí se hodlá odvolat k dovolací instanci Nejvyššího soudu.

Jména těch, kteří ztělesňovali Velký teror, by měla být zveřejněna a jejich činy odsouzeny – ale to se ještě nestalo, Sergej Křivenko, člen správní rady Mezinárodní společnosti Memorial (zahrnuté v rejstříku zahraničních agentů), který vyšetřoval národní operace NKVD, řekl Kommersant ... Upozornil, že mimosoudní popravy jsou mezinárodním právem vykládány jako zločin proti lidskosti: „V roce 1968 Valné shromáždění OSN přijalo Úmluvu o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. SSSR ji ratifikoval v roce 1969. V roce 1991 jsme přijali zákon „O rehabilitaci“, ale zároveň vertikální stavba vybudovaná pro realizaci velkého teroru nedostala náležité posouzení, stejně jako činy těch, kteří teror ztělesňovali.

Všimněte si, že jména a příjmení mnoha zaměstnanců NKVD již nejsou tajemstvím. Tatiana Polyanskaya, výzkumnice v Muzeu historie gulagu, řekla Kommersantu, že osobní dotazníky některých čekistů lze získat z Ruského státního archivu sociálních a politických informací. A na stránkách "Památníku" (zařazeného do registru zahraničních agentů) byla zveřejněna databáze 41 tisíc lidí, kteří v letech 1935 až 1941 pracovali ve státních bezpečnostních složkách. Navíc, pokud případ potlačovaných nebude uložen v archivech zvláštních služeb, ale ve Státním archivu Ruské federace, pak budou všechna jména čekistů otevřena, dodala paní Polyanskaya.

Anastasia Kurilová