Na památku Anatoly Vishnevsky (viz poznámka pod čarou 1)

Pamatujete si kouzelný film Jurije Norsteina „A Tale of Fairy Tales“?

Jsou zde dvě scény : dva kruhy tance pod lucernou houpající se z větru a za zvuků tanga Unaveného slunce - velkého tanga slz. Scéna první - dívky se loučí se svými chlapci mobilizovanými do armády, jsou to listí, které vítr sfoukává ze stromů a odnáší za klapotu kol vojenských ešalonů; druhá scéna je návrat kavalírů z války, nebo lépe řečeno nenávrat, protože jen dva se vrátili celí a znovu tančí, je tu i třetí - hráč na harmoniku, bez jedné nohy. Pro ostatní mladé dámy všichni lítají a létají pod šerou lucernou pohřbu a obě ztuhly v první scéně a stojí jako přikované na místě. Smutek, tragédie, touha a bolest!

Přesněji řečeno, podstatu tématu vojenských ztrát SSSR, zdá se, nelze vyjádřit symboličtěji a monumentálněji ...

Území lží

Šéfové mají zásadně odlišný pohled na problematiku demografických ztrát SSSR za války (supersmrtelnost, jak by se nyní řeklo). Tato otázka je vždy politická, a proto je téma odsouzeno k pověsti a být územím lží. Jako sekery, či spíše brousky, slouží celkové ztráty obyvatelstva a jeho struktura, kterou lze zjednodušit na nevratné (bojové) ztráty vojsk, na ztráty civilního obyvatelstva a na přirozenou úmrtnost.

V případě 2. světové války bylo rozsáhlé území země rozděleno na tři mobilní jednotky – na pás kolem frontové linie, na okupovaná území na západ od ní a na neokupovaná území na východě. Přední linie se přirozeně posunula.

Pro vědecké získávání jmenovaných parametrů (přesněji řečeno pro pokusy o takový výpočet) je použitelný buď účetní a statistický přístup, kdy se pracuje s různými evidencemi zemřelých nebo zahynulých, obsahujícími individuální nebo skupinové záznamy pro různé zdroje úmrtí, neboli demograficko-bilance, kdy specialisté pracují se spolehlivými údaji ze sčítání podle určitých metod (přesun věkových kohort apod.) s přihlédnutím ke změnám vnějších a vnitřních hranic, vnějších a vnitřních migračních toků atp. Kombinace těchto přístupů, sama o sobě metodicky obtížná, klade na oba přístupy určité obecné požadavky. Logistické ztráty tedy nelze oddělit od ostatních: je správné zavírat oči před smrtí během válečných deportací nebo před popravami ve věznicích Lvov, Stanislav a dalších frontových městech?

Zde je nejjasnější příklad. 6. listopadu 1941 na slavnostním zasedání moskevské městské rady na počest 24. výročí revoluce, které se konalo ve stanici metra Majakovskaja, Stalin, předseda Státního obranného výboru, řekl: „ Během čtyř měsíců války jsme ztratili 350 000 zabitých a 378 000 nezvěstných lidí a máme 1 milion 20 tisíc zraněných. Během stejného období nepřítel ztratil více než čtyři a půl milionu lidí zabitých, zraněných a zajatých. Nemůže být pochyb o tom, že v důsledku čtyř měsíců války se Německo, jehož zásoby pracovní síly již vyčerpávají, ukázalo být mnohem slabší než Sovětský svaz, jehož zásoby jsou v plném nasazení teprve nyní. “ (viz poznámka pod čarou 2)

Nestydatá slova a nestydatá čísla, připomeneme-li, že pouze za obranné operace, které skončily k tomuto datu, tedy bez Donbasu, Rostova a Moskvy, nedobytné ztráty, tzn. s největší pravděpodobností úmrtí dosáhlo téměř 2 milionů (1,957 milionu lidí) (viz poznámka pod čarou 3) a počet vězňů k prosinci téhož roku byl podle zaokrouhlených německých údajů 3,5 milionu lidí! Naše ztráty, jmenované Stalinem 350 tisíc, jsou nejblíže ztrátám v Bělorusku, zatímco německé ztráty nedosáhly jmenovaných 4,5 milionu a do konce války!

Lidská ztráta: vývoj oceňování

Takže už na samém začátku války Stalin jasně nastínil svůj „objednávka“ na její ztráty: své – co nejméně, nepřítele – co nejvíce. Totéž platí po skončení války a velkém vítězství.

Na začátku roku 1946 N.A. Vozněsenskij, tehdejší předseda Státního plánovacího výboru SSSR, poctivě nahlásil soudruhu Stalinovi o celkových 15 milionech ztrát ( na práci dohlížel demograf A. Ja. Bojarskij, který přežil perzekuce při sčítání v roce 1937 - P. P. ), na což trhl sebou a "souhlasil" jen "asi 7", což bylo oznámeno v novinách "Pravda" (osud posla špatných statistik - Voznesenského - byl jako obvykle smutný: "Leningradský případ", věž). Stalin se o strukturu ztrát v té době nezajímal: vládní úřednictvo je na tabulce uvedeno latinkou a kurzívou, co mu bylo sděleno k zapsání.

Stejnou tendenci lze vysledovat ve stalinistické revizi k návrhu úvodního projevu prokurátora R. Rudenka v Norimberku: jeho zmatek – či překvapení – vyvolala miliontá objednávka postav Hitlerových obětí, stejně jako samostatná zmínka o Židech mezi nimi.

V roce 1956 vedoucí Ústřední statistické správy SSSR V.N. Starovskij oznámil Ústřednímu výboru „přes 20 milionů“, načež Chruščov začal hluboce přemýšlet, ale i po 5 letech, v roce 1961, vyslovil právě toto číslo. Ale obešel se bez slova „shora“, stejně jako bez struktury ztrát.

Abychom dosáhli této jazykové výšky - tyto "nahoře"! - trvalo to další 4 roky a nový generální tajemník. Brežněv vrátil Den vítězství lidem v roce 1965 jako svátek a řekl: "Válka si vyžádala více než 20 milionů životů." (viz poznámka pod čarou 4)

Zlom nastal koncem 80. let za Gorbačova. Na Generálním štábu ozbrojených sil SSSR byla vytvořena speciální vojensko-historická komise, která zahrnovala brigádu vysoce kvalifikovaných demografů z Ústavu statistiky při Ústředním statistickém úřadu SSSR - E.M. Andreeva, L.E. Darsky a T.L. Charkov.

Sběr primárních statistických údajů z archivů, které se jim otevřely, přesunutí věkových kohort ze sčítání v roce 1939 a 1937. k 22. červnu 1941 a od sčítání lidu v roce 1959 až do samého konce roku 1945, vnitřně propojující na každém kroku celou pohlavní a věkovou pyramidu SSSR, dosáhly dvou klíčových čísel, odhadů počtu obyvatel země:

nebýt války s jejími anomáliemi, lidé by stále umírali nebo se nenarodili v mírové normalitě - podle toho je třeba zahodit vypočítanou přirozenou úmrtnost (11,9 milionu) a přidat dětskou supersmrtelnost (1,3 milionu). Z hromady prázdných parcel a tabulek se tedy zrodila vyrovnaná cifra ztrát – 26,6 milionu lidí. Ano, každá jeho jednotka je bezejmenná, není personalizovaná, ale každá je propojena s jinými.

Toto souhrnné číslo - 26,6 milionu - bylo poprvé ústně oznámeno Gorbačovem v roce 1990 ( první vědecká publikace výpočtů proběhla ve stejném roce - P.P. ), a poté se dočkalo téměř kanonického uznání za Jelcina, který jej znovu vyslovil v roce 1995, dne „jejich“ výročí Vítězství (viz poznámka pod čarou 6).

Takže demografické náklady na vítězství jsou 15-16% populace SSSR, tedy každý šestý! Tři čtvrtiny těchto ztrát jsou muži, z toho více než polovina jsou kohorty ve věku vojenské služby. Pravděpodobnost přežití na konci války pro muže, kteří do ní vstoupili, ve věku od 15 do 34 let, byla možná vyšší ve srovnání se starými lidmi ve věku 65 let a staršími!

Ale totální ztráta je jen jeden údaj, ale to nejfascinující pro vědu - a pro manipulaci a nejatraktivnější - začíná analýzou její struktury.

Počátkem roku 1946 už byly známy první údaje nejen o nedobytných ztrátách, ale i o civilních (kdo to samozřejmě potřebuje): Mimořádná státní komise pro zjišťování a vyšetřování zvěrstev německo-fašistických okupantů. a jejich spolupachatelé a škody, které způsobili občanům, JZD, veřejným organizacím, státním podnikům a institucím SSSR (ChGK) čítaly tehdy 6,1 milionu „zabitých a umučených civilistů“ na území obsazeném nepřítelem a osvobozeném od něj, a s přihlédnutím k 600 tisícům zabitých a zemřelých Leningradské blokády ( tehdejší odhad, dnes vyšší: 800 tisíc - P.P.) - 6,7 mil. To vedlo k nenahraditelným ztrátám 8,3 mil. lidí. Stalin se pak, jak si pamatujeme, omezil na kumulativní ztráty 7 milionů mrtvol a zbývajících 8 milionů „mrtvých duší“ znovu pohřbil, na dlouhou dobu omezoval pravdu, hledal pravdu a hledal pravdu.

Chruščov ztrojnásobil celkovou postavu, ale také mlčel, pokud jde o strukturu. Ale v roce 1969, tedy již v Brežněvově éře, generální prokurátor Rudenko zveřejnil odhad civilních ztrát, vycházející z údajů ChGK. Každý, kdo je obeznámen s pravidly dedukce a s 20 miliony mrtvol Chruščova, snadno získal 14 milionů bojových ztrát místo Stalinových 7. Během těchto let byly srovnatelné ztráty Wehrmachtu, aniž bychom se ponořili do metodiky jejich výpočtu, odhadnuty na 4 miliony lidí, pokud nevezmeme v úvahu ztráty v jiných divadlech války. Výsledný poměr - 1 německá mrtvola k 3,5 sovětským - jak asi tušíte, byl nevlastenecký, a proto nepřijatelný!

A šla napsat provincii, nebo spíše - pod rouškou perestrojky - počítat generální štáb. Technika Krivosheev-Kirilin, pomineme-li nízkou kvalitu primárních statistik a podezření z manipulativnosti, vypadala solidně – konsolidace 10denních frontových zpráv o ztrátách všech úrovní (viz poznámka pod čarou 7).

Osobní i soupis ztrát v Rudé armádě byl mimo jakoukoli kritiku, zejména v prvním období války.

Nepochopitelné – a nepochopitelné? - docházelo také k tomu, jak se zaznamenávala druhotná mobilizace na konci války, která se neprováděla přes vojenské evidenční a odvodové úřady, ale přímo v útvarech. Ještě větším problémem jsou přeběhlíci a váleční zajatci: bez započtení Židů a komisařů se usadili na německém „souostroví Dulag“ (tedy v zajateckých táborech) a obklíčení a dezertéři se masivně rozpouštěli mezi civilní obyvatelstvo ( mnoho z těchto bývalých vojenských osob navštívilo Německo již jako ostarbeiteři) nebo v partyzánských lesích. Mezitím všechny jejich aktuální registrace vypadly do kolonky „chybějící“, protože těmto 8,7 milionu generálního štábu se nedalo věřit, takže z nich jasně trčely například podhodnocené údaje o úmrtnosti válečných zajatců. K kouskům této postavy dotáhli, každý svým způsobem, prakticky všichni specialisté - Zemskov, Ivlev, Sokolov, Maksudov, Eliseev, Lopukhovský! Generální štáb na to řekl: „Zapomeňte! nic nevíme! máme doklady - za 8,7 milionu! Všechno ostatní je odpadový papír!"

Mezitím byl v Podolsku v Ústředním archivu Ministerstva obrany Ruské federace (TsAMO) veden unikátní záznam - konsolidovaná kartotéka nenahraditelných ztrát vojáků, seržantů a důstojníků. Shromáždil záznamy Rudé armády a Wehrmachtu a nepřetržitý průzkum, který prováděly vojenské náborové úřady v letech 1948-1949. Sergej Iljenkov, dlouholetý zaměstnanec TsAMO a nadšený historik, zpracoval toto pole a nakonec napočítal asi 13,5 milionu mrtvých, nezvěstných, mrtvých po zraněních, nemocech a v zajetí Rudé armády (viz poznámka pod čarou 8).A to - bez ztráty námořnictva (v podobné kartotéce je asi 150 tisíc lidí), vnitřních a pohraničních jednotek NKVD SSSR, partyzánských formací. „Minimalisticky“ odhadem podhodnocených na 0,5 milionu lidí, dostaneme 14,0 milionu – což není konečný, ale vážný mezivýsledek, který slouží jako dočasný a minimální referenční bod. To je ale o 60 % více, než odhaduje generální štáb!

Darujte mrtvé duše!

Zároveň je aritmeticky získán odhad civilních ztrát - 12,6 milionu lidí, zatímco podle generálního štábu - 17,9 milionu. Dovolte mi, abych vám připomněl, že ChGK v roce 1946 napočítal 6,7 milionu takových ztrát, s přihlédnutím k 600 tisícům mrtvých v Leningradu . Jak (ne, kdo?) vyplnit mezeru 11,2 milionu? Určitě ne 2,4 milionu unesených Ostarbeiterů, jak to někteří dělají: taková statistika existuje a nepřesahuje 150–200 tisíc, a to i s úpravou pro bombardování továren a závodů.

Ale časy se mění, a co se ztrát týče - radikálně. K problému se nerozhodl přispět svým dílem nikdo jiný než šéf RVIO V. Medinskij ( Medinsky V. Asi každý pátý // Dilettant. 2021. č. 5. - PP ). Jako vždy je vše mýtické a historicky ubíjející, ale jednoduché až geniální.

a dále v řetězci: Fašistická zvěrstva jsou nevyčíslitelná! nezapomeneme - neodpustíme! fašismus nebude fungovat! hanba neofašistům!

Demograficky a historicky negramotní? - Je mi to jedno. Aby je získal, přišel s novým čipem – „genocida sovětského lidu“, alias „genocida sovětských národů“, alias „genocida sovětského lidu“, hlasitě oznámená v listopadu 2020 na konferenci věnované výročí Norimberské procesy. Ve skutečnosti jsou slova „zvěrstva“ a „zvěrstva“ změněna, zprofanování konceptu genocidy Medinského nevadí,

V podstatě ho zavleče ke známému popírači – k „sovětskému lidu“ a „mírumilovným občanům“: a žádní Židé ani cikáni! Němci, ničící Židy, ve svých zprávách psali: tolik Židů, tolik komunistů, tolik banditů (tedy partyzánů)! Ať tedy Medinskij nepočítá s tím, že do tohoto příkopu jeho jména vlezou sami Židé a Cikáni: jako v Babím Jaru i Židé a hovínka, ale jako vzpomínka na Jar je i sovětský lid dohromady!

Ale jak může Medinsky zaplnit tyto miliony „volných míst“ na tomto virtuálním hřbitově? Zcela jasnou odpověď na tuto otázku obsahují svazky série „Bez promlčení“, vydané v roce 2020, kvůli nimž archiváři provinční FSB odtajnili část svých dokumentů.

A tato odpověď říká: nic a nikdo! Demografie je přísná.

Senzace! 76letá válka skončila!

Vyplatí se vůbec lámat oštěpy – abychom zjistili a objasnili naše ztráty?

Nejenže máme právo, ale jsme povinni znát cenu svého vítězství. Příliš mnoho se přičítá jeho samotnému faktu: "Nebudeme stát za cenu!" - říkají, vyhrál, a dobře, všechno ostatní je vedlejší. A lhostejnost ke smrti vojáka přechází v lhostejnost k životu vojáka, migruje do současných vojenských doktrín a hesel-zpěvů: „Můžeme opakovat!“, „Tanky se špíny nebojí!“, „Ženy porodí nováčci!"

A stejně to dopadá (vzpomeňte si alespoň na první, dokonce i na druhého Čečence) bezohledností k osobnosti a osudu vojáka - k jeho životu, k jeho smrti i k jeho hrobu.

A konečně, existuje prostě vědecký zájem, který každá věda dýchá. Historická také. A ve zde diskutované problematice dává United Data Bank "Memorial" (UDB "Memorial") velkou naději. Všechna nová data jsou do ní zaváděna systematicky a metodicky: jednou je vyčerpají (už je vidět dno), a pak bude možné izolovat ztráty s tou možnou mírou úplnosti a správnosti, za kterou už nelze postoupit.

Otevři archivy, nech mě studovat válku, která, připomínám, skončila v roce 1945!