Článek pochází z Kommersant.ru
Přes přímé popření ze strany úřadů se ve společnosti stále diskutuje o pověsti o možném označení rublu. Důvodem strachu je, že v Rusku byla provedena vzácná měnová reforma, která byla přínosem pro obyvatelstvo. Jak se peníze změnily dříve - dle Kommersantu.
Od měděné vzpoury po Zlatý rubl
V XVII. Století, za účelem nalezení finančních prostředků na válku s Polskem, nahradil car Alexej Mikhailovič stříbrné rubly mědí v poměru 1: 1 v tržním poměru 1:62. V budoucnu se peníze staly stále lehčími a nezajištěnými, což vedlo k inflaci a vzkvétání padělání. Výsledkem byl měděný nepokoj 1662 .
V polovině 18. století vojenské kampaně znovu zničily státní pokladnu. Byly nalezeny dvě řešení: snížení hmotnosti mincí a zvýšení vydávání papírových bankovek . Od roku 1769 do roku 1800 vzrostla peněžní zásoba v bankovkách z 2,5 milionu na 213 milionů rublů, což vedlo k jejich znehodnocení. Zároveň si vyšší třídy mohly vyměnit „papír“ za „stabilní“ stříbro , zatímco většina populace neměla přístup ke stříbru.
Konec 19. století byl poznamenán reformami Sergei Witte. Peníze spočívaly v poskytnutí rublů zlatem , což stabilizovalo finanční systém. "Provedl jsem měnovou reformu, aby si to ruská populace vůbec nevšimla," chlubil se později Witte. Vývozci však, jak sám Witte připustil, ztratili kvůli zhodnocení evropských měn . Růst důvěry v rubl není spojen ani s jeho obsahem zlata, ani s obecným hospodářským oživením.
Měnová reforma ve dvacátých letech
Revoluční konfiskace
Po svržení autokracie na území bývalé Ruské říše se objevily tisíce druhů nezajištěných peněžních náhrad. Obyvatelstvo mělo velké množství drahých kovů a měn, které sovětská vláda vyhlásila za stát a zahájila konfiskaci.
První sovětské peníze se objevily v roce 1919, ale protože byl finanční systém zničen, papírové bankovky neměly prakticky žádnou hodnotu. Abych věci uvedl do pořádku, musel jsem obětovat ideologii, ačkoli zpočátku konstrukce komunismu znamenala úplné odmítnutí peněz. V roce 1921 byla vyhlášena NEP, byla zahájena měnová reforma a byla provedena první nominální hodnota. Kvůli hyperinflaci muselo být označení několikrát opakováno.
V důsledku toho byly bankovky modelu 1921 vyměněny za bankovky modelu 1922 v poměru 10 tisíc k 1. Denznaki z roku 1922 za bankovky v letech 1923 - 100 až 1. V roce 1924 byly bankovky z roku 1923 staženy z oběhu a nové Rubl se rovnal 50 miliard rublům. vzorek z roku 1922. Až po návratu zlaté bezpečnosti se situace stabilizovala.
Náhlá výměna
Poválečné stažení
Další reforma byla provedena v prosinci 1947. Vklady až 3 000 rublů. vyměnil se jeden za jeden, částka od 3 tisíc do 10 tisíc byla snížena o třetinu a dvě třetiny byly vybrány z úspor přesahujících 10 tisíc. Občané, kteří drželi peníze doma, museli dát deset starých za jeden nový rubl . Současně byl zrušen kartový systém a byl proveden přechod k obchodování za jednotné ceny.
Reforma nebyla oznámena předem : místním vůdcům byly zaslány tajné obálky s pokyny k otevření až po zvláštní objednávce. Nebylo však možné udržet vše v tajnosti a obyvatelstvo se dozvědělo o blížící se skutečné konfiskaci úspor.
"Několik dní jsou lidé na ulicích tmavé." Všechny obchody - jak komerční, provizní, tak i vyráběné zboží - praskají výbuchy ... Večer se komerční restaurace bouřily z bitvy, křičí a zneužívají. A někdo se právě rozhodl snížit poslední stovky, protože nový život začne, s novými penězi a bez karet, proč šetřit staré peníze, “popsal události Moskevský inženýr Viktor Kondratyev.
"Nejhumánnější měnová reforma"
„Nejhumánnější“ reforma
V 50. letech 20. století, s rychlým ekonomickým růstem v zemi, se peněžní obrat zvýšil. Pro organizaci měnového účetnictví v roce 1961 se konalo další označení , které se nazývalo Ústřední výbor CPSU „nejlidštější v historii“. Bankovky modelu 1947 byly vyměněny za nové v poměru 10: 1.
Po celé zemi bylo otevřeno asi 29 tisíc směnáren. V nejintenzivnějších obdobích byli pokladníci převedeni na jednu a půl a dvě směny.
Vzpomínajíc na otřesy z roku 1947, lidé opět začali kupovat kožešiny, textilie, šperky a výrobky pro dlouhodobé skladování. Mnoho šlo do spořitelen, aby provedli vklady: občané se obávali, že hotovost bude znovu vyměněna za nízkou sazbu.
Každému se podařilo změnit peníze a to téměř v jakémkoli množství. Je pravda, že ti, kteří si vyměnili značné částky, byli upozorněni orgány činnými v trestním řízení . Kromě toho, zatímco občané nebyli zvyklí na nové účty, padělatelé se stali aktivnějšími . Mince v hodnotách 1, 2 a 3 kopecky. neztráta hodnoty. Vítězi byli ti, kteří, kteří věděli o reformě, si dříve vyměnili papírové rubly za maličkosti.
Reforma "Pavlovského"
Náhlá výměna „Pavlovského“
Poslední sovětská měnová reforma proběhla 22. ledna 1991 a následně na počest jejího autora, předsedy vlády SSSR Valentina Pavlova, nazvána „Pavlovská“ (do 14. ledna 1991 byl ministrem financí). Méně než dva týdny před reformou odmítl na zasedání Nejvyšší rady „zvěsti“ o nadcházející výměně .
Boj proti padělkům byl nazýván formálním důvodem, i když ve skutečnosti vláda doufala, že se zbaví nadbytečné peněžní zásoby. Bankovky ze vzorku z roku 1961 s nominální hodnotou 50 a 100 rublů. staženo z oběhu. Oznámení bylo provedeno v programu „Čas“, kdy byla většina bank uzavřena. Od půlnoci přestaly fungovat staré účty.
Po tři dny bylo nutné vyměnit staré peníze, ale ne více než 1 000 rublů. Omezení také ovlivnila schopnost vybírat prostředky z vkladních knížek - ne více než 500 rublů. za měsíc.
Vzhledem k tomu, že výměna peněz proběhla v krátké době, uspořádaly se v spořitelnách dlouhé linie. Výměna proběhla také na pracovišti občanů a poštou. Reforma zasáhla tisíce rodin, které se po desetiletí nedokázaly vyměnit .
Měnová reforma před krizí
"Ukázalo se to jako vždy"
Reforma z roku 1993 měla oficiálně dva cíle: neutralizovat hyperinflaci (více než 2500% v roce 1992) a zastavit tok peněz z bývalých sovětských republik.
25. července 1993 bylo oznámeno, že od následujícího dne nebudou bankovky z let 1961–1992 přijímány do žádných typů plateb a převodů v Ruské federaci . Dali mi dva týdny na výměnu. Bylo možné kontaktovat směnárnu pouze jednou a pouze v místě registrace a mnoho občanů bylo o letních prázdninách.
Směnný limit byl stanoven na 35 tisíc rublů. (asi 35 $) , velké částky měly být připsány na bankovní účet. Lidé, vyděšení „Pavlovianskou“ reformou, vyměnili staré peníze za nové s koeficientem 0,7–0,8. Výměna rublů za rublů na krátkou dobu stala se více populární než výměna rublů za dolary.
V té době byla vyslovena věta předsedy vlády Viktora Černomyrdina: „Chtěli to nejlepší, ale ukázalo se to jako vždy.“ V důsledku toho byly úřady nuceny zmírnit většinu omezení a reforma neměla žádné katastrofální důsledky.
