Článek pochází z actualcomment.ru

Žádný systém neobsahuje důkazy o své vlastní pravdě. Každý systém obsahuje prvky sebezapření a sebezničení. Tak nebo tak řekli Hegel a Gödel. Oba, každý svým způsobem, jeden matematicky, druhý jazykem filozofie, poukazovaly na nenapravitelné nesrovnalosti v lidské logice, jimiž harmonie a význam neustále a nezadržitelně unikají z naší každodenní existence.

Totéž, ale již aplikované na fyzikální procesy, uvedli četní spoluautoři druhého termodynamického zákona. Vulgární převyprávění tohoto zákona, který se stal skutečným megahitem vědeckého popu, totiž říká: entropie v uzavřeném systému roste. Jinými slovy, chaos (nepořádek) se nikdy nezmenšuje. Naopak se téměř vždy zvyšuje. A podle toho všude dochází k chronickému úpadku pořádku a stability na pozadí progresivních turbulencí a úpadku.

Druhý termodynamický zákon, předpovídající nevyhnutelnost „tepelné smrti vesmíru“ a konečný triumf chaosu, mění pesimismus ze „špatné nálady“ ve vědecky podloženou doktrínu. A pokud jde o vliv na ochotně skleslou část lidstva, předčí nejen knihu Kazatel, ale i klasickou zásadu kapitána Lebjadkina „samovar se vařil od osmé hodiny, ale ... zhasl . .. jako všechno na světě. A slunce, jak se říká, střídavě zhasne... “Ne každý je však náchylný k sklíčenosti. Sociální fyzika a politická dynamika nabízí svůj vlastní recept na nastolení a udržení světového řádu – mocnou státnost. Ano, stát, ať už to nazvete jakkoli (aparát násilí nebo společenská smlouva, přívětivá vlast nebo banda byrokratů), je především nástrojem snižování sociální entropie. Zároveň nikdo nezrušil druhý termodynamický zákon – a každý stát se dříve či později opotřebuje a zahyne v boji proti „mnohovzpurným tužbám“ svých vlastních občanů. Na některé a často i dost dlouho však stát může být efektivní.

Ruský mocenský systém tedy na začátku století zastavil lavinu společenského chaosu a vytáhl traumatizovanou zemi z trosek perestrojky. Nyní máme dvacet let stability, která Stolypinovi chyběla. A bude toho víc. Vertikalita, řád a rovnátka jsou zaručeny. Na tyto roky se určitě jednou bude vzpomínat jako na zlatý věk. Ale.

Pokud je ale druhý termodynamický zákon správný (a je správný) a entropie nemůže klesat a mizet, pak vyvstává otázka (docela znepokojivá otázka) - kde je v tomto případě? Když byl řád obnoven, co se stalo s nepořádkem? Kde je teď chaos, který se zdá být nikde vidět? Kam šel? Na jakých místech nyní roste (vždyť „podle zákona“ růst musí!)?

Donedávna byl internet rájem chaosu a kanalizace svobody. Byl chválen jako krásná anarchie z tohoto světa, kde je vše dovoleno a kde se každý cítí dobře z povolnosti. Z nějakého důvodu se pak zapomnělo, že Pentagon byl ve skutečnosti zákazníkem a vývojářem internetu. A bylo by zvláštní očekávat, že toto zcela vojenské oddělení, z definice určené k zavedení disciplíny a kontroly a všemi možnými metodami až k masovému vraždění, se najednou zabývalo vytvářením produktu pro „naši a vaši svobodu“. Ani to nevadilo. Pokud mluvíme o svobodě, rovnosti, bratrství... pak internet evidentně není z této produktové řady. A z toho druhého Pentagon: MQ-9, Stuxnet, F-35... Výsledkem bylo, že policisté ze všech zemí přicházeli do sítě s hledáním, uživatelé křičeli „to jsem nebyl já,

Chaos, metodicky vytěsněný z obou realit (hmotné i virtuální), jde do slepých zón společenského života. Stimuluje spontánní šíření nepublikovaných kolektivních praktik namířených nikoli proti mainstreamu, ale paralelně s ním. Lidé nechtějí být proti. Lidé chtějí být paralelní, aniž by zasahovali do systému, pokud to není nezbytně nutné. Masivní depolitizace obyvatelstva nechává establishment sám se sebou. Pro paralelní lidi není jít k volbám nebo nosit správný plakát nic jiného než způsob, jak rychle dát Caesarovi to, co bylo Caesarovo, aby se pak vrátili zpět do svého osobního ne-vesmíru, kde žijí v naprostém rozporu s duchem a dopis tohoto plakátu. Široký výskyt takové přesné loajality a jednorázového vlastenectví znamená

Když správná slova z příliš častého opakování hladce postrádají smysl, upřímnost z nich vyprchá a symbol víry se změní v banální heslo pro získání přístupu do systému rozdělování pozic a privilegií. A pak není podstatné to, co lidé říkají, ale to, o čem mlčí. Převládající diskurz ztrácí na důvěryhodnosti a stále více potřebuje ráznou podporu. A předčasné a proto nevyřčené myšlenky, nápady a pochybnosti naplňují ticho uhrančivým významem. V jistém smyslu se ticho stává alternativní ideologií. A to je také příznak hromadění nepravidelnosti.

Nepořádek nepředstavuje přímé ohrožení zavedeného řádu, který přešel do režimu mlčení a paralelního s veřejností. Systém je díky bohu stejně silný jako vždy a chaos pro něj není problém. Obecným trendem zůstává cvalová centralizace. Použití výňatků historické paměti, zaniklé morálky, administrativních a duchovních hodnot a dalších těžkých společenských konzervantů v neomezených dávkách zajišťuje zachování požadované stability.

A přesto není moudré ignorovat „neproblém“. Ideologie ticha je nepříjemná i proto, že se o ní nemluví, to znamená, že není strukturovaná, temná a nesouvislá. Pokud (i když ne brzy) přijde její čas, hloupě upadne do stávajícího řádu věcí, aniž by si formulovala srozumitelné cíle. Když byla koncem 80. let mlčící většina vlákána do politické arény, nikdo nedokázal přijít na to, co vlastně chce – „ale jak tomu můžete rozumět, když nic neříkáte?“ Když se lidé pokusili „promluvit“, slyšeli od něj spoustu věcí, které jen žasly a byly úplně zmatené. V důsledku toho zmatené vedení Sovětského svazu zahájilo nevybíravou „palbu na velitelství“ a nadace. A vše nešlo podle plánu. Protože pod nosem Ústředního výboru a Státního plánovacího výboru tiše dozrávala jakási neplánovaná, nesovětská, nepochopitelná a nečekaně švihácká společnost, připraveni při první příležitosti je nesmyslné a nemilosrdné jít celou cestu. Jak to skončilo, se ví.

Skutečnost, že teoreticky má entropie tendenci přesně růst v uzavřených uzavřených systémech, zdá se naznačuje jednoduché řešení problému – otevřít systém, „vypustit páru“ a chaos ustoupí. Ale tato jednoduchost klame. Zavádět liberální experimenty na domácím politickém bloku je krajně riskantní. Odtlakování systému, tohoto „sociálního reaktoru“, který dnes dobře funguje, je plné nekontrolovaných emisí civilního podráždění a může vést k nevratné destabilizaci – viz příklady z 80. a 90. let.

Sociální entropie je vysoce toxická. Nedoporučuje se s ním pracovat u nás doma. Je potřeba to vyndat někam daleko. Vývoz k likvidaci na cizí území.

Export chaosu není nic nového. Rozděl a panuj je prastarý recept. Oddělení je synonymem chaosu. Spojte své + nesjednoťte ostatní = budete vládnout oběma. Vybití vnitřního napětí (které Lev Gumilyov vágně nazval vášeň) prostřednictvím vnější expanze. Římané to dokázali. Dělají to všechna impéria. Ruský stát se svým strohým a usedlým politickým vnitřkem v průběhu staletí přežil pouze díky své neúnavné snaze o vlastní limity. Dávno zapomnělo, jak přežít, a s největší pravděpodobností nikdy nevědělo, jak přežít jinými způsoby. Pro Rusko není neustálá expanze jen jednou z myšlenek, ale skutečnou existenciálem našeho historického bytí.

Imperiální technologie jsou účinné i dnes, kdy jsou impéria přejmenována na supervelmoci. Krymský konsensus je názorným příkladem konsolidace společnosti v důsledku chaosu v sousední zemi. Stížnosti Bruselu a Washingtonu na vměšování Moskvy, nemožnost urovnat významné konflikty po celém světě bez ruské účasti ukazují, že náš stát neztratil své imperiální instinkty.

Největším dodavatelem různých nepokojů na světový politický trh jsou ovšem Spojené státy americké. Je třeba poznamenat (ne bez překvapení), že proprietární americká nestabilita je vysoce nákladově efektivní a je po ní fenomenální poptávka. Spojené státy kompenzují divokou nerovnováhu svého surrealistického rozpočtu iracionální emisí dolaru, který už dávno není ani tak penězi, jako měrnou jednotkou finanční entropie, virem chaosu, který šíří pandemii ekonomických bublin, nerovnováhy. a nerovnováhy na celé planetě. Vývoz „barevných“ revolucí a osvětových válek, jako by byl pozastaven, se okamžitě obnoví, jakmile se potenciální dovozci trochu uvolní. Experimentální etika vyrobená v USA se žene jako bouře nad hlavami Afričanů, Asiatů a našich Eurasijců a otřásá netrénovanými hlavami tradicionalistů. Rušení,

Čínská zdrženlivost maskuje obrovské rezervy chaosu nashromážděné disciplinovaným národem. Když přiložíte ucho k Velké zdi, můžete slyšet, jak se vaří. Když vnitřní rozpory Nebeského impéria přetečou, stane se nejdůležitějším emitentem entropie, což bude výzvou americkému vedení v tomto tématu. Peking strmě stoupá nad svět a geopolitická situace pro mnoho národů připomíná život v okolí Vesuvu: vše je v pořádku, ale až začne erupce Číny, kdo se stane Pompejemi? Evropská unie, která je v podivném kvantovém stavu, ať už se teprve tvoří, nebo již chátrá, může být v budoucnu zdrojem chaosu a zároveň jeho pohlcovačem. To druhé se zdá pravděpodobnější, alespoň v blízké budoucnosti, díky volné a skvěle praštěné struktuře eurokratické vlády.

Emise sociální entropie politickými systémy velkých států, stejně jako emise oxidu uhličitého jejich ekonomikami, lze v zásadě kontrolovat. Jak daleko však musí změna klimatu zajít, aby se národy skutečně dohodly na tom, jak se vypořádat se skleníkovými plyny? A do jaké míry musí eskalovat geopolitické rozdíly, aby velmoci vytvořily nový řád soužití? Historické příklady jsou zklamáním: Munsterské dohody, Vídeňský kongres a Jaltská konference se staly možnými a úspěšnými až poté, co chaos dosáhl úrovně pekla. Ať je to jak chce, je potřeba další sekce sfér vlivu. A k tomu (dříve nebo později, formálně či neformálně, tajně či otevřeně) určitě dojde. Jedinou otázkou je, za jakou cenu. Sféra vlivu je z pohledu sociální fyziky smluvním prostorem pro rozptýlení a likvidaci chaosu, který je vytlačován ze stabilního politického systému. Pokud nedojde k dohodě, turbulentní proudy generované superzeměmi se začnou srážet a generovat ničivé geopolitické bouře. Abyste se vyhnuli takovým kolizím, musíte každý stream nasměrovat do samostatného kanálu.

Mezitím si svět užívá svou multipolaritu, přehlídku postsovětských nacionalismů a suverenit. Ale v příštím historickém cyklu se globalizace a internacionalizace, dnes zapomenuté, vrátí a zakryjí tuto soumrakovou multipolaritu. A Rusko získá svůj podíl na nové globální sbírce zemí (nebo spíše prostorů), čímž potvrdí svůj status jednoho z mála globalizátorů, jako se to stalo v éře Třetího Říma nebo Třetí internacionály.

Rusko se rozšíří ne proto, že je dobré, a ne proto, že je špatné, ale proto, že je to fyzika.

Подробности от АК: https://actualcomment.ru/kuda-delsya-khaos-raspakovka-stabilnosti-2111201336.html