Článek pochází z Varlamov.ru

 

Kolyma je jedinečná oblast Ruska, kde je kvůli drsnému podnebí jakékoli velké infrastrukturní zařízení vnímáno jako skutečný zázrak a strašlivá architektura, devastace a zpustošení do jisté míry dokonce přitahují - může za to ohromující příroda v okolí. Kde jinde můžete vidět sovětské panely, podobné ledovým jeskyním, z rozbitých oken, ze kterých se táhnou neuvěřitelné severní krajiny, nebo najít velkolepou elektrárnu, kolem níž je stovky kilometrů jen sníh?

Dnes je poslední příspěvek o drsném, ale neuvěřitelně krásném Dálném severu.

1. Vodní elektrárna Kolymskaya, která se nachází v oblasti Magadan, je v mnoha ohledech jedinečnou elektrárnou s nejvyšší přehradou na světě, která byla postavena v podmínkách permafrostu. Vodní elektrárna napájí celý region, ale v době jeho výstavby žilo v Magadanské oblasti asi půl milionu lidí, nyní je to méně než 140 tisíc. Nyní tyto kapacity prostě nejsou potřeba.

2. Vidět něco tak velkolepého tady v neobyvatelném regionu, kde by měli vládnout pouze medvědi a jeleni, je naprosto neuvěřitelné.

3. Je to asi 500 km od Magadanu k vodní elektrárně Kolymskaya, což pro střední Rusko nevypadá jako velká vzdálenost - jen si pomyslete, 5 hodin autem kolem útulných vesnic za oknem. Ale v Kolymě jsou takové vzdálenosti prezentovány poněkud odlišně.

4. Za prvé, hustota obyvatelstva je zde mnohem nižší, proto se osady setkávají na cestě mnohem méně často. A za druhé, je to většinou polní cesta, jejíž cesta může trvat 10 hodin nebo více.

5. S lidmi zde je to obecně mnohem obtížnější než s ohromující přírodou, s nekonečnými rozlohy, které se prosazují všude.

6. Plány na vybudování vodní elektrárny na tomto místě se objevily již ve 30. letech minulého století, ale byly realizovány až o půl století později. První bloky elektrárny byly spuštěny v 80. letech, tedy již na konci sovětského režimu. V této době však vrcholil rozvoj severních území.

Stavba stanice probíhala ve dvou etapách. V první byla postavena cementační galerie hlavní přehrady, byla postavena řada dočasných přehrad, přepadů a část turbínové haly. A již ve druhé etapě se objevila hlavní přehrada a byla dokončena stavba vodní elektrárny jako celku.

Foto: anton-afanasev.livejournal.com

Celkem uplynulo něco více než 8 let od schválení technického návrhu VE Kolymskaya v létě 1973 do uvedení prvního bloku do provozu v roce 1981.

Foto: anton-afanasev.livejournal.com

7. Ve stejném časovém období byla postavena osada pro stavitele a pracovníky hydroelektrárny Sinegorye, o které budu hovořit o něco později.

8. Před objevením vodní elektrárny byla oblast zcela neobydlená a izolovaná a nejbližší silnice se nacházela asi 40 km odtud.

9. Zajímavé je, že turbínová hala elektrárny je v podzemí. Celková délka trvalých a dočasných podzemních tunelů VE Kolymskaya přesahuje 7 kilometrů. Jakési malé metro v regionu, kde nejsou prakticky žádní lidé.

10. Velín, centrální ovládací panel stanice - obecně nejdůležitější prostory celé VE Kolymskaya.

11. A toto je strojovna.

12. Existuje 5 hydroelektrických jednotek o výkonu 184 MW, ale nejsou využívány na plný výkon.

13. Jen si představte, všechno toto vybavení se nachází ve zasněžených horách, kde po mnoho kilometrů není duše!

14. Vesnice Sinegorye se nachází několik kilometrů od vodní elektrárny.

15. A přímo z nekonečných kopců jste vrženi do drsné severní reality s velkým počtem betonových opuštěných budov.

16. Kdysi zde žili stavitelé vodní elektrárny, nyní jsou ve vesnici domy služebního personálu stanice. V nejlepších letech žilo v Sinegorye 18 tisíc lidí, o čemž svědčí dokonce samostatný stánek v muzeu vodní elektrárny, dnes je to však méně než 1,8 tisíce. Navíc se počet obyvatel stále snižuje.

17. Domy jsou absolutně mrtvé, bez oken a dveří.

18. Život se stále třpytí někde jinde, ale obecně vesnice, stejně jako mnoho dalších v Kolymě , připomíná staré nemocné zvíře: zdá se, že stále dýchá, ale už je zřejmé, že její nejlepší roky jsou pozadu a budoucnost je obecně mlhavý.

19. Tady, samozřejmě, trochu jiný příběh: vesnice, stejně jako samotná vodní elektrárna Kolyma, zůstane v nějaké formě, protože stanice napájí téměř celý region. Není však tak snadné se zbavit pocitu beznaděje.

20. Na konci 90. let se v Sinegorye objevil malý chrám, ale jinak se všechno jen blížilo. Kdysi zde bylo autobusové nádraží - dnes je zavřeno. Bylo tam letiště - postihlo ho to stejně jako autobusové nádraží. Pouze duchové budov.

Tragédii takových míst nejlépe pochopíte, když si přečtete básně členů Komsomolu, kteří přišli rozvíjet tyto země:

Naše jméno je neprozkoumané
na okraji stále nedotčené země. Něžně jsme pojmenovali
místo, kde ležel jen sníh
.

Dnes jsou zde zapsány čtvrti,
domy jsou postaveny na pěti podlažích.
A blíží se den, kdy
vás zastavíme naší zkušenou rukou , Kolymou.

Poslouchám to v nočních hodinách,
když sedím sám s dívkou.
A hvězdy jako hloupí svědci
Z vesmíru na mě mrkají ...

21. Dalším ohroženým sídlem v Kolymě je město Susuman.

22. I tato místa získala levnou plastickou architekturu.

23. Místo také vypadá velmi depresivně. Kdysi zde žilo asi 47 tisíc lidí - dnes jich zbývají 4 tisíce, to znamená, že počet obyvatel se snížil téměř 12krát!

24. Sovětské budovy, stará hřiště, vodorovné pruhy a pruhy - to vše sousedí s novými hřišti Ksilov.

25. Ve městě najdete několik živých budov, které jsou příjemné na pohled, ale nejsou schopny změnit celkový obraz umírajícího města.

26. Na některých místech se dokonce zdá, že se zde před pár desítkami let zastavil čas.

27. Jakýsi stroj času.

28. Je to úžasné, ale i na takových místech najdete zajímavé vzdělávací projekty, které by vám mohli závidět obyvatelé ruských měst s více než milionem obyvatel. A to navzdory skutečnosti, že v Kolymě nejsou ani ty nejběžnější školy v každé vesnici.

Například v Susumanu existuje takové letadlo. A nejde jen o nějaký model - zde byla do budovy zabudována část skutečného letadla, které již odlétlo ze svého vlastního.

29. Můžete jít dovnitř a podívat se na skutečnou řídicí kabinu! Budova, stejně jako letadlo, patří „Stanici mladých techniků“. Stanici navštěvuje celkem 163 dětí. Když zde působil klub mladých pilotů, v letadle se prakticky konaly kurzy.

30. Podívejte se, jak byla oživena jedna z fasád budovy.

31. Těžko uvěřit, ale všichni tito lidé žijí doslova ze zlata. Na území Susumanské oblasti jsou obrovské zásoby tohoto vzácného kovu. Vyvíjí jej společnost Susumanzoloto, podnik, který v roce 2020 získal čistý zisk 6,4 miliardy rublů.

Současně se infrastruktura kolem samotného Susumanu nezměnila po celá desetiletí. Ačkoli stojí za zmínku, že společnost stále investuje do vesnice, která jí dala jméno. Například v roce 2019 postavilo Susumanzoloto letiště, které výrazně zkrátilo dobu cesty do Magadanu.

32. Ani vysoká úroveň těžby zlata však nemůže zastavit odliv obyvatel z oblasti Magadan. Od roku 1991 se počet lidí v regionu snížil z 385,5 tis. Na 141,2 tis.

33. Zůstávají hlavně důchodci, z nichž mnozí rozvíjeli tato místa po celý svůj život.

34. Další opuštěná vesnice Orotukan. Sníh je po kolena, ale v jedné z pětipodlažních budov je tak ohromující ledový interiér. Aby jste pochopili, nejde o rampouchy - to je sníh, který padá i při sebemenším dotyku.

35. Pěkné, ale neustále v mé hlavě otázka: co se tu bude dít dál? Co teď dělat se všemi budovami, které zde nyní stojí a působí tak depresivním dojmem? Jen si představte, že i ti, kteří dnes zůstali v Kolymě, jsou každý den nuceni procházet kolem domů s prázdnými okny. Jak se cítí?

Stálo to za to položit tolik životů a byly všechny tyto výkony skutečně nutné? Bylo nutné znásilnit přírodu, pokud jsme nakonec dospěli k závěru, že lidé z těchto míst při první nepopsatelné kráse utíkají při první příležitosti?

Pokud jste zmeškali předchozí příspěvky o Kolymě, pak si zde můžete přečíst o umírajících vesnicích a nejjasnějších regionech města a zde o Magadanu.