Problém přišel, odkud nečekali. Zatímco jsme porazili koronavirus, jako kdysi Pechenegové a Polovci, zavedli do základního zákona Boha (aniž bychom vysvětlili, co by bylo užitečné v multikonfesní a do velké míry bezbožné zemi), hrdinsky bojujeme s duhou na zmrzlině, hrozba visí nad základem naší bytosti. Nad naším hlavním duchovním a hmotným pouto. Přes matku olej a její bratr Gas.

Ne, ropa a plyn, tito dva naši hlavní spojenci, nepočítáme armádu a námořnictvo, dokud naštěstí země ještě neskončila.

Zdá se však, že s trhy s těmito výrobky přicházejí velmi závažné problémy, které nevyhnutelně vyžadují, aby Rusko vytvořilo zásadně nový ekonomický model své existence.

Druhý den evropský komisař pro energetiku Kadri Simson uvedl, že EU - největší spotřebitel ruských uhlovodíků - má v úmyslu do roku 2050 zcela opustit využívání zdrojů fosilních paliv, včetně ropy a plynu. "Cílem EU je stát se klimaticky neutrálním do roku 2050," uvedl Simson na briefingu 8. července, nejen tak, ale zodpovězením otázek o osudu plynovodu Nord Stream 2.

Hezká estonština Kadri Simson tak určila trajektorii energetické cesty EU pro následujících 30 let: přestaňte používat ropu a zemní plyn, nahrazujte jej „dekarbonizovanými plyny“ a především vodíkem.
Nejedná se pouze o slova. Evropská komise již schválila dvě strategie zaměřené na dosažení „klimatické neutrality“. Podle prvního bude vytvořen sjednocený trh s energií a diverzifikace dodavatelů (to znamená, že Rusko nebude dominovat, jak je tomu nyní). Ve druhém začne sama EU hromadnou výrobu čistého vodíku pro energetickou potřebu

Abychom pochopili „rozsah katastrofy“ pro Rusko, podívejme se, jak to vypadá s naším příjmem z ropy a zemního plynu a podílem EU na nich (s válkou proti sankcím trvající déle než šest let).

V roce 2019 tak Rusko vydělalo 419 miliard USD na příjmech z vývozu. 60% této částky bylo pro naši zemi poskytnuto třemi zbožím: ropa (121,4 miliardy dolarů), ropné produkty (66,9 miliardy dolarů) a zemní plyn (19 miliard dolarů). Polovina všech těchto příjmů z ropy a plynu pocházela z Evropy: podíl ruské ropy na spotřebě dosahuje 30% a plyn - 40%. Celkový podíl ruských rozpočtových příjmů z prodeje ropy a plynu, z daní a jiných plateb ropným a plynárenským společnostem není v žádném případě nižší než 50%.

Stručně řečeno, alespoň každá druhá rubl platu každého Rusa je barvou oleje s vůní plynu.

Samozřejmě můžete říci, že do roku 2050 je stále ještě 30 let. Že jednoduše nebudeme naplňovat realizaci „hrozby“ EU (i když naše děti a vnoučata přežijí). Slíbit, že se zbavíme ropy a plynu, to neznamená. Přenesení ruské ekonomiky, která po desetiletí žije z příjmů z ropy a zemního plynu, na přeměnu tvrdé měny získané z vývozu uhlovodíkových surovin na zahraniční technologie, oděvy a potraviny, ale na nějakém zásadně odlišném základě, není otázkou jednoho roku. Téměř 30 stejných postsovětských let to Rusko nedokázalo.

Ve skutečnosti právě teď existuje velký problém. V důsledku kolapsu světových cen uhlovodíků (ahoj pandemie!), Prudkého snížení poptávky po plynu v Evropě a transakce OPEC + s cílem omezit těžbu ropy došlo k prodlouženému šokovému poklesu přílivu cizí měny do Ruska. Podle výsledků za duben až červen klesly výnosy ruské ekonomiky z vývozu za šestý čtvrtletí v řadě a staly se minimální po dobu 15 let - jedná se o nejnovější údaje o platební bilanci země z Ruské centrální banky.

Hlavním historickým procesem, ve kterém Rusové nadále žijí, je pokračující kolaps SSSR a formování postsovětské ruské státnosti. A víte, že hlavní věc „sovětu“ zůstává v našem životě? Ekonomický model.

Samozřejmě stále máme mnoho sovětských domů, sovětské dýmky, sovětské památky, sovětské silnice. Členové CPSU nás stále vládnou. Především však stále máme sovětskou strukturu hospodářství, v jejímž středu je těžba ropy a plynu a prodej uhlovodíků na vývoz za účelem nákupu něčeho, co stále nevyrábíme doma nebo nevyrábíme, ale mnohem horší kvality.

Datum narození ekonomiky, ve které do značné míry pokračujeme, lze považovat za 29. května 1965. V tento den první ropná fontána skórovala ze studny R-1, kterou vyvrtal tým předáka Grigory Norkin na největším ruském ropném poli Samotlor v oblasti Nižněvartovské oblasti autonomního Okrug Chanty-Mansi.

Od roku 1969 - šesté desetiletí! - Toto pole je jedním z hlavních živitelů Rusů, a to i po rozpadu SSSR.

Po celá desetiletí opakujeme svátostnou větu „Nemáme čas se houpat“. A nadále pomalu konzumujeme sovětský ekonomický potenciál.

Jaké nové vědecké, průmyslové a spotřebitelské značky Rusko vytvořilo a přineslo na světový trh za 30 postsovětských let? Co bylo zaznamenáno ve vynikajících technologických a informačních průlomech od začátku století, při vytváření hlavních gadgetů a technologií lidstva?

Pouze telegramový posel Pavel Durov, který Rusko naštěstí po více než dvou letech neúspěšných pokusů konečně zastavilo doma.

Místo „našich vlastních platoniánů a Nevtonova rychlé mysli“ jsme porodili pouze platonický fiskální systém pro řidiče kamionů. Také chytré telefony ještě nebyly vytvořeny s jejich inteligentní myslí.

Naše „moderní zbraň“, všechny tyto rakety s nepředvídatelnou dráhou letu, celá tato hypersound samozřejmě může pobavit marnost těch, kdo žijí od výplaty po výplatu, nebo dokonce nezaměstnaných sedících na rozbitých pohovkách v divočině. Ale tuto zbraň nelze nejen šířit na chléb, ani ji nelze použít, ale pouze vystrašit nepřátele: jinak každý zemře téměř okamžitě, včetně vás a mě.

Obchod se zbraněmi, bez ohledu na to, jak jej vybudujete, nebude také plný. Dokonce ani státní zaměstnanci nebudou mít dost peněz na to, aby vydělali platy z vývozu zbraní.

Ano, v Rusku existuje kromě ropy a plynu mnoho dalších přírodních zdrojů. Hlavní, na základě toho, jak si dokážeme představit vývoj světa v období po koronaviry, může být zásobování pitnou vodou.

V každém případě je však zcela zřejmé, že století ropy a plynu, do kterého nyní vyrostly všechny hlavní generace lidí žijících v Rusku, končí. Bez ohledu na to, zda se EU podaří opustit uhlovodíky nebo ne.

Vytváření plnohodnotné konkurenceschopné ekonomiky, která není založena na vývozu uhlovodíkové energie, se stává, ne-li národní ideologií, pak jedním z nejdůležitějších úkolů pro Rusko, pokud chce úspěšně dokončit postsovětský tranzit a nezměnit se v surovinový přívěsek stejné Číny. Zatímco Rusko bojuje s převážně mýtickými hrozbami západního světa, očividně ignorujeme nejdůležitější hrozbu pro svrchovanost a bezpečnost - Čína, která na rozdíl od EU nemůže uvalit přiměřenou cenu na ropu nebo plyn a desetkrát méně lidských zdrojů lepší než ruština.

Po bitvě o sankce před pěti lety se v ruském politickém slovníku objevilo slovo „substituční dovoz“, ale postupně zmizel.

Protože tým KVN „Sibiřští vypravěči“ o tom vtipkoval, „dobře, zatím bylo vynalezeno pouze slovo.“ Mezitím je nutné mluvit (a nejen to říci - udělejte to!) Ani ne o substituci dovozu, ale o prioritních odvětvích a podnicích nové ruské ekonomiky po ropě a plynu.

Jedním z klíčových úkolů rozvoje země by se mělo stát postupné rozdělování ropy a plynu jako kriticky důležitých zdrojů příjmů a samotná existence Ruska. Energetická, lékařská a potravinová bezpečnost v moderním světě je téměř důležitější než vojenská bezpečnost.

Vidíme, jak malý virus stále nejasného původu za několik měsíců způsobil poškození světa, srovnatelné s plnohodnotnou horkou světovou válkou.

Musíme tedy vzít v úvahu záměr EU zcela opustit ropu a plyn do roku 2050 s nejvyšší vážností. Na světě není nic věčného a trvalého. Věk ropy a plynu také nevyhnutelně skončí. Flexibilita reakcí, připravenost ke změně je jednou z nejdůležitějších ctností moderního světa. Rusko ve své historii opakovaně platilo globálními otřesy a ničením základů za svou kategorickou neochotu a neochotu změnit cokoli, za nahrazení důležité a příjemné stability pro nás všechny stagnací bažin, které stmelily veškerý život.

Ropné soupravy a plynovody nemohou donekonečna a téměř jednou rukou krmit miliony Rusů. Musíme začít využívat intelektuální, politické a hospodářské zdroje, abychom mohli začít formovat novou ruskou ekonomiku. Účinně investuje do své tvorby příjem, který nám obchod s ropou a plynem stále přináší, jak kdysi přinesl obchod s lnem a konopím. Pokud nevytvoříme tuto novou ekonomiku bez současného stupně závislosti na ropodolárech, budeme alespoň v dohledné budoucnosti čelit takové chudobě, že současná úroveň příjmů většiny Rusů bude vypadat neuvěřitelně bohatě a prosperitě.

Těžko tomu uvěřit nyní, ale po mnoho století Rusko nějak žilo bez ropy a plynu vůbec. Takže máme historickou zkušenost s takovým životem
.