Článek pochází z finanz.ru
Další summit OPEC + skončil v pátek ve Vídni, na které se ministři 24 zemí vyvážejících „černé zlato“ rozhodli snížit produkci ropy o dalších 500 tisíc barelů denně.
Dohoda o stabilizaci trhu s ropou, která byla uzavřena v prosinci 2016, byla představena jako velké vítězství a první koordinovaný krok ropných gigantů za více než 20 let byl zasažen jako pasti, ze které nelze uniknout.
Dohoda, která byla plánována na odstranění přebytečné ropy z trhu po dobu šesti měsíců, zůstává v platnosti čtvrtý rok. Během této doby vzrostla světová poptávka po ropě o 5 milionů barelů denně. Země OPEC však z nového trhu nic nezískaly: jejich produkce 32,4 milionu barelů denně klesla pod 30 milionů.
Hořká pilulka šla do Saúdské Arábie, která před čtyřmi lety čerpala 11 milionů barelů denně a nyní jen 9,8 milionu barelů. Rusko, druhý největší účastník kvóty v obchodě, zvýšilo produkci, ale pouze o 700 tisíc barelů denně.
Od roku 2017 splňují země, které nejsou členy OPEC, veškerou poptávku po nové ropě na planetě: za tři roky se na trhu přidalo 7 milionů barelů nových denních dodávek na trh - 25 supertankerů týdně.
USA zvýšily produkci o 4 miliony barelů za den a staly se čistým vývozcem ropy a ropných produktů, takže OPEC mohl sledovat, jak se jeho tržní podíl rozpadá z 33,6% na historické minimum 28,5%.
Strategií Saúdské Arábie je „posadit se“ na americkou břidlici, počkat, až se rozběhne rozmach, společnosti nebudou schopny splácet dluh a produkce přestane růst, Bloomberg uvádí zdroje v kartelu.
Ale za cenu asi 60 dolarů za barel nejsou jen státy připraveny zvýšit výrobu. V roce 2020 přidají Norsko a Brazílie 1 milion barelů denně, předpovídá Rystad Energy . Celkový růst dodávek ze zemí mimo OPEC bude maximální od roku 1978 - 2,3 milionu barelů denně (včetně 1,1 milionu z USA).
Situace na ropném trhu před půl stoletím se opakuje v režimu de javu: v letech 1981-85 snížila Saúdská Arábie také produkci a snažila se udržovat ceny blízko rekordní úrovně v té době 30 $ za barel.
Strategie se však zastavila: když ztratili dvě třetiny trhu (podíl klesl ze 17,6% na 7,1%), Saudové připustili chybu, prudce zvýšili výrobu a za půl roku - ztrojnásobili své ceny - až 10 dolarů na jaře 1986.
Když Saúdská Arábie kýchla, Sovětský svaz nachytal. Vedení CPSU, zvyklé platit cizí měnu z ropy za dovoz obilí, potravin a technologií, požádalo o půjčky západním bankám a za tři roky zdvojnásobilo svůj zahraniční dluh. V roce 1989, kdy bylo nemožné jej obsluhovat, začal SSSR zastavit zlatou rezervu (prostřednictvím swapových operací), požádat o půjčky západním vládám, předávat raketové základny a východoevropské země. To však nepomohlo: „v lednu 1991,„ když vyčerpala všechny rezervy centralizovaných měnových zdrojů, byla země na pokraji bankrotu měny se všemi následnými sociálními a ekonomickými důsledky, “ napsal tehdejší předseda Vnesheconombank SSSR Jurij Moskovsky ve zprávě premiérovi Pavlovovi.
K tomuto bankrotu došlo 6. prosince 1991, kdy VEB SSSR vyhlásil moratorium na všechny externí platby. O dva týdny později byl SSSR pryč.
Ale tentokrát to bude jiné, je si jistý šéf ministerstva hospodářského rozvoje Maxim Oreshkin. "Pokud byla Saúdská Arábie v polovině 80. let minulého století spokojena s relativně nízkou cenou ropy, pak Sovětský svaz potřeboval vysokou cenu." SSSR byl slabým článkem a dostal všechny problémy, když ropný trh zareagoval. Nyní se situace zrcadlí, Saudové a já jsme si vyměnili místa na trhu s ropou, “vysvětlil v rozhovoru pro TASS v září.
Pro řešení ropné břidlice musí být ceny sníženy na 35–45 USD za barel - na této úrovni je podle odhadů Promvyazbank zlomový bod pro většinu projektů ropných břidlic. Tato válka však není dostupná pro saúdský rozpočet, díky němuž se konce setkávají pouze s ropou na 84.
Čas hraje proti Saudům: podle prognózy IEA se doba chronického růstu poptávky po ropě prožívá v posledních letech. Již od začátku 20. let bude svět potřebovat ročně jen 100-200 tisíc barelů nové ropy - 10krát méně než nyní.
"Měli bychom se co nejvíce snažit získat vše, co máme, a prodat je." Protože to už nikdo nebude potřebovat, “- Alarm zavolal Pavel Zavalny, předseda výboru Státní dumy pro energii.
Pak to podle něj nikdo nebude potřebovat: dokud existuje poptávka, „musíte mít čas na obnovu ekonomiky a země, abyste se mohli připravit na budoucnost.“
