Nová vláda měla mnoho nepřátel. V roce 1903 na druhém kongresu Ruské sociálně demokratické strany Ulyanov-Lenin oznámil, že jeho frakce představuje zájmy pouze pracujících. Leninovy ​​žhavé projevy rozzlobily mnoho delegátů, hovořili o názorech různých skupin společnosti, a tak v době volby ústředního výboru opustili sál, v důsledku čehož získala Leninova skupina většinu hlasů. Od té doby začal Lenin nazývat své příznivce bolševiky a sociálními demokraty, kteří s ním nesouhlasili - menševici. Brzy po uchopení moci v Rusku prohlásil, že sociální revolucionáři, sociální demokraté (sociální demokraté) a další socialisté by měli být považováni za nepřátele. Nehledal spojenectví, interakci, kompromis s nimi a nevěděl, jak to udělat. Ale schopnost vyjednávat

O něco později byl dekretem Rady lidových komisařů RSFSR, kterou podepsal 7. prosince (20) 1917, tělo přeměněno na Všeruskou mimořádnou komisi (VChK). V únoru 1918 dostala Čeka spolu s předáním případů tribunálu právo střílet na aktivní nepřátele režimu a 9. srpna 1918 Lenin nařídil Chekistům „vyvinout veškerou svou sílu ... nepřátele> ... Ani minutu zpoždění. Musíme jednat s mocí a hlavně: hromadné prohledávání. Popravy za držení zbraní. Hromadný export nespolehlivých menševiků. ““ Téhož dne v dalším telegramu požadoval: „Je nutné ... provést nemilosrdný masový teror proti kulakům, kněžím a bílým gardám ... zavřít pochybné v koncentračním táboře za městem.“

Střelba disidentů se stala normou. Monstrózní čísla byla publikována v jeho knize „Dva roky boje na vnitřní frontě“, kterou v roce 1920 v Moskvě vydalo Státní nakladatelství M.I. Latsis (pseudonym J. F. Sudrabs). Představil se jako člen kolégia Lidového komisariátu pro vnitřní záležitosti a Čeky, to znamená, že byl dobře informovanou osobou. Podle jeho údajů Čeka zastřelila pouze v roce 1918 a v první polovině roku 1919, pouze ve 20 ruských provinciích, 8389 lidí. Během této doby bylo podle jeho informací zatčeno 87 tisíc lidí, odhaleny kontrarevoluční organizace - 412, potlačena rolnická povstání - 344. Latsis neposkytl údaje o popravách v roce 1917.

Pojmenoval počty poprav ve 20 provinciích. Celkově bylo v Rusku 78 provincií, 21 regionů s právy provincií a 2 okresy. Neméně divoce se Čeka dopouštěla ​​zvěrstev po celé zemi. To znamená, že v zemi jako celku by počet popravených pouze řadami Čeky za rok a půl mohl přesáhnout několik desítek tisíc lidí. Kromě Čeky tam byly všechny druhy armády a další tribunály, speciální cely, represivní skupiny a oddíly. Kolik „nepřátel“ zabili, to se nedá říct.

Pro srovnání: více než 80 let carské vlády (od roku 1826 do roku 1906) byl trest smrti uplatněn 894krát. Mezi nimi je i krvavá porážka petrohradských pracovníků, kteří se zúčastnili pokojné demonstrace 22. ledna (9) 1905. Poté vyšlo do ulic Petrohradu asi 150 tisíc pracovníků s manželkami a dětmi, kteří nesli carské portréty, ikony a kříže. Podle oficiálních údajů bylo během rozptýlení pokojné demonstrace zabito 96 lidí a 330 zraněno, ale noviny těchto let uváděly, že počet zabitých a zraněných byl asi 5 000. Současně číslo 894 zahrnuje všechny popravené, včetně těch, kteří byli soudy odsouzeni k trestu smrti za trestné činy.

Leninská vláda popravovala tisíce (ne-li desítky tisíc) krát častěji. Lenin obzvláště nenáviděl inteligenci. Chtěl co nejdříve „trénovat“ nové - „červené“ specialisty místo demokraticky a široce zaměřené sociální skupiny intelektuálů. Populární slogan hlásal „každému podle jeho schopností“, ale Lenin považoval za nezbytný jiný přístup. Podmínkou přijetí na vysokou školu není touha po znalostech a nikoliv schopnost tyto znalosti získat, ale sociální původ a stranická příslušnost budoucích odborníků. 2. srpna 1918 napsal Lenin návrh „O přijetí do vysokých škol RSFSR“, ve kterém požadoval:

"Komise pro veřejné vzdělávání by měla okamžitě připravit řadu dekretů, aby ... byla přijata nejnaléhavější opatření k zajištění možnosti studia pro všechny a pro řádnou třídu by mohla existovat nejen zákonná, ale i skutečná privilegia . Na prvním místě by samozřejmě měli brát osoby z řad proletariátu a nejchudších rolníků, kterým bude poskytnuta široká škála stipendií. “

Téhož dne přijala Rada lidových komisařů Leninův návrh jako závazné usnesení. O čtyři dny později byl zveřejněn v Izvestiji Všeruského ústředního výkonného výboru.

Orientace politiky proti inteligenci byla samozřejmě tak nápadná, že se proti ní veřejně vyslovilo mnoho prominentů ve společnosti (zejména otevřeně a nekompromisně - Gorkij a Korolenko). Protibolševické nálady vzrostly ve vzdělaných kruzích.

To vedlo ke zvýšení počtu zatýkání a poprav lidí z těchto kruhů. V roce 1921 zaútočili Čekisté na velkou skupinu zástupců vědecké a kreativní inteligence v Petrohradě a na řadu dalších měst, údajně připravujících převzetí moci. 833 intelektuálů bylo zatčeno. Ya.S. zahájila vyšetřování případu. Agranov, který od roku 1917 pracoval jako Leninův tajemník jako vedoucí Rady lidových komisařů, a poté se přesunul do čela velení. Podle prohlášení Čekistů vedla „Petrohradskou bojovou organizaci“ profesor-geograf V.N. Tagantsev, který absolvoval Fakultu fyziky a matematiky na Petrohradské univerzitě v roce 1913, se stal profesorem na téže univerzitě a za své objevy získal malou stříbrnou medaili Ruské geografické společnosti.

Dzeržinskij informoval Lenina o zatčení vědců 29. června 1921. Gorky se osobně odvolal k vůdci a požádal o jeho propuštění. Lenin také napsal A.Yu. Kadyan, kterou Uljanov dobře poznal od dětství: během svého života v Simbirsku s rodinou Uljanovů byla kamarádkami. Později se Kadyan stal příbuzným rodiny Tagantsevů.

Otec „vůdce“ spiklenců NS Tagantsev byl v zemi slavný. V carských dobách se připojil ke skupině autorů trestního zákoníku, stal se profesorem na Petrohradské univerzitě, akademikem, členem státní rady (senátorem). Uljanov ho také dobře znal, protože to byl on, kdo složil zkoušky, když získal titul externího práva. Otec zatčeného poslal Leninovi dva dopisy a dostal od něj ujištění, že zachrání život jeho syna, ale 103 zatčených bylo zastřeleno, včetně V.N. Tagantsev a jeho manželka.

V roce 1992 byli všichni rehabilitováni a připustili, že celý proces byl zfalšován Dzeržinským asistentem i jeho samotným. Žádná „Petrohradská bojová organizace“ vedená V.N. Tagantsev neexistoval, byl vynalezen za účelem potrestání vědců.

V roce 1922 - jako reakce na obvinění z neuvěřitelné krutosti, často znějící z úst mnoha předních a autoritativních lidí na světě - se Lenin rozhodl místo toho, aby vzal život, aby zbavil kritiky režimu své vlasti. Složil návrh nového článku k trestnímu zákoníku RSFSR a projednal jej s Lidovým komisařem spravedlnosti D.I. Kurskiy a dne 15. května 1922 vyzval posledně jmenovaného, ​​aby uvedl jeden z článků Kodexu takto:

"…Pět. Až do vytvoření podmínek zaručujících sovětskou moc proti kontrarevolučním zásahům do ní mají revoluční soudy právo použít jako trest smrti - popravu za trestné činy podle článků 58, 59, 60, 61, 62, 63 + 64 trestního zákona Kód.

x) Přidejte také články 64 a 65 a 66 a 67 a 68 a 69.

xx) Přidejte právo nahradit popravu vyhoštěním do zahraničí rozhodnutím předsednictva Všeruského ústředního výkonného výboru (na dobu nebo na dobu neurčitou).

xxx) Přidat: popravčí četa pro neoprávněný návrat ze zahraničí.

t. Kursk!

Podle mého názoru je nutné rozšířit využití exekuce (s náhradou vyhoštění do zahraničí). Prosáknout. 1 níže ke všem druhům činnosti menševiků, sr. ( socialističtí revolucionáři - V.S. ) atd .; najít formulaci, která spojuje tyto činy v souvislosti s mezinárodní buržoazií a jejím bojem s námi (úplatky tisku a agentů, příprava na válku atd.).

Vraťte se rychle se zpětnou vazbou.

15 / V. ".

A tady je Leninův dopis vedoucímu Čeka:

„T. Dzeržinskij! K otázce zahraničního vyhoštění spisovatelů a profesorů pomáhajících kontrarevoluci. Musíme to pečlivě připravit. Bez přípravy budeme pošetilí ... To vše jsou zjevní kontrarevolucionáři, spolupachatelé Dohody, organizace jejích zaměstnanců a špioni a obtěžovatelé studentské mládeže. Je nutné věci zařídit tak, aby chytili tyto „vojenské špiony“ a neustále a systematicky je chytali a posílali do zahraničí. Žádám vás, abyste to tajně a bez znásobení ukázali členům politbyra s návratem k vám a ke mě a informovali mě o jejich recenzích a vašem závěru. Lenin “.

Jako obvykle bylo vše okamžitě zohledněno, trestní zákoník byl doplněn o nový oddíl „O kontrarevolučních zločinech“, který byl v novém vydání okamžitě schválen III. Zasedáním Všeruského ústředního výkonného výboru a vstoupil v platnost dne 1. června 1922. Leon Trockij veřejně souhlasil s Leninem a řekl: „Vylučujeme tyto lidi, protože nebyl důvod je zastřelit a je nemožné je tolerovat.“

Byli nuceni (pod hrozbou odmítnutí zastřelením) zaplatit za lístky na samotné lodě a 29. září a 16. listopadu 1922 byly na lodích „Oberburgomister Haken“ a „Prusko“ vyslány první skupiny Německo z Petrohradu pokračovalo 19. září deportací z Oděsy a 18. prosince italský parník „Zhanna“ - ze Sevastopolu. Poté bylo ze země ve vlacích vyhnáno několik skupin významných intelektuálů.

Výsledkem je, že Rusko ztratilo vynikající odborníky, včetně významných filozofů Berdyaeva, Bulgakova, Franka, Karsavina, Losského, Pitirima Sorokina (ten je považován za otce sociologie). Besogon Nikita Michalkov, který schvaluje „filosofické parníky“, zjevně moc dobře neví, o čem dnes se souhlasem mluví.

Valery Soifer - speciálně pro "Novaya"