Článek pochází z Kommersant.ru
Moskevská vláda zváží návrh bývalého vyšetřovatele pro zvláště důležité případy generálního prokurátora Ruské federace Igora Stepanova na přejmenování Kalininovy ulice. Stepanov poukázal na to, že ulice je pojmenována po „All-Union Warden“ Michail Kalinin, který podepsal dekrety a dekrety o represích. Přítomnost takové ulice „diskredituje a uráží každého obyvatele Moskvy,“ řekl bývalý vyšetřovatel, od kterého bylo potlačeno více než 20 příbuzných. Na žádost Kommersantu předseda představenstva Mezinárodní pamětní společnosti, historik Yan Rachinsky, řekl, jak se na moderní mapě Moskvy odrazilo sovětské represi.
Pokud mluvíme o tom, koho jméno by dnes stálo za to volat ulicím, pak bychom měli samozřejmě začít Ulyanov-Leninem. Byla to jeho fanatická důvěra v jeho vlastní myšlenky (které však nechtěl co nejdříve projednat a zrušit svobodu tisku a soupeřících stran) a jeho připravenost - dlouho před převratem v říjnu 1917 - k masovému terorismu a občanská válka vedla ke katastrofě. Nesou hlavní část odpovědnosti za stovky tisíc obětí Rudého teroru, za miliony obětí občanské války a hladomoru, které Rusko neznalo od začátku 17. století. Rovněž nese odpovědnost za vytvoření totalitního systému moci, jehož odkaz ještě nebyl odstraněn.
Ale tento muž, ničící elitu Ruska - světský i duchovní, - ničí domácí kulturu, má tisíce památek. Je těžké najít město, ve kterém by alespoň jedna ulice nesla jeho jméno.
Samostatným aspektem problému je to, že ve významné části (a možná ve většině) případů byla jména na počest „hrdinů revoluce“ uvedena místo jmen, která se spontánně objevila ve vzdálených dobách.
Až do roku 1917 úřady registrovaly pouze existující názvy a změnu jednoho jména na jiné, téměř bez zasahování do tohoto procesu, zejména se jmény nově vydlážděných ulic. Přejmenování bylo výjimečné. Názvy nových ulic na počest konkrétních lidí, většinou spisovatelů a básníků, a mnohem méně často na počest státníků, byly extrémně vzácné.
Poté, co se dostali k moci, bolševici nezačali stát na obřadu s toponymickým dědictvím. Téměř od prvních dnů začaly chaotické přejmenování v různých čtvrtích Moskvy na počest revolučních svátků a vůdců, objevila se četná Rudá armáda, Pervomaisk, komunista, proletář, Sovět, Dělnické ulice a uličky. V letech 1918-1919 se objevily marxistické, Baumanské, Trockijské a Malajské Trotské, Bukharin, mezinárodní ulice Bolshaya a Malaya Kommunisticheskie, Abelmanovská a Krestyanskaja Zastavy, Leninská Sloboda, Iljičovo náměstí, Spartakovský pruh, Liebknecht, Maratha Adriha a Eugene náměstí .
Z těchto jmen málokdo zakořenil mezi lidmi.
Sotva je nutné prokázat, že jména samotných občanů bez zásahu úřadů mají významnou historickou hodnotu - a existuje mnohem více práv na existenci než na ideologickou práci úředníků.
Mezi památkami bolševické toponymy prvních let je mnoho „nekrotických“ - na památku nedávno zabitých nebo zesnulých bolševiků. Často, bez ohledu na přítomnost jakéhokoli znatelného zásluh, nemluvě o výhodách. Mezi přeživší jména tohoto druhu patří již zmíněná Abelmanovská Zastava, Astakhovský most, Zborovské uličky (pojmenované po dělníkovi, „který zemřel na frontu práce“; ani jeho jméno nebylo zřízeno), Babaevská ulice (po zemřelém předsedovi okresní rady Sokolniki), Zhevlyukovská ulička (podle tajemníka okresního výboru Rogozh-Simon, který zemřel při potlačování Kronštadtského povstání). V moderní Moskvě existuje mnoho takových jmen: ulice Barbolin, Verzemnek, Zhebrunov, Pavel Andreev, Razorenov, Savelyev, Saykin, Usievich, Utkin, Chromov, Chistov, Dubininskaya, Letnikovskaya, Lyusinovskaya, Malenkovskaya, Stroykovskaya, Shcherbakovskaya a dva Kvesissky, náměstí Zhuravlev, Apakov a Zagorsky, pasáže Vedernikov a Davydovsky, nábřeží Shitov. Téměř všichni však měli své vlastní „lidové“ jméno.
Několik podobných jmen na počest „hrdinů revoluce“ se objevilo později, zejména pro příští výročí říjnové revoluce v roce 1957 a 1967. Ale nejen - objevil se v roce 1964 Sailor Zheleznyak Boulevard. Bylo by však v pořádku, kdyby všechno dopadlo na udržení účastníků občanské války v řadách a spisech - došlo také k přejmenování na počest „vynikajících“ osob svým způsobem. Khrustalev (dříve Zhiltsov) Lane byl pojmenován po zesnulém chekistovi - členovi palebné jednotky.
Trockij ocenil jeho úspěchy: „Atarbekov provedl tvrdou práci během náročných hodin v přímém odvetě proti nepřátelům dělnické třídy. A provedl to hrdinsky, tj. nemilosrdně. "
Během let perestrojky se Moskvě podařilo vyplavit zlověstná jména (v roce 1989 se Rozhdestvenka zbavil Ždanovova jména, které nosila 40 let). Od ostatních - již v roce 1994; pak, v rámci obnovy historických jmen v Zahradním prstenu, jména Dzerzhinsky, Krylenko, Zemlyachki a několik dalších zmizely z mapy.
Ale zůstala řada neméně nepříjemných jmen. Například Menzhinsky Street a Andropov Avenue - pojmenované po vůdcích represivního aparátu. Menzhinsky vedl OGPU během let kolektivizace; Pod jeho vedením se také konal „akademický poměr“ a „proces průmyslové strany“. Andropov - organizátor vyhnání Solženicyna a Sacharovova vyhnanství. Jeho dalším úspěchem je rozšířené používání represivní psychiatrie.
Jméno Bela Kun, které se vyznačuje organizací masového terorismu na Krymu, je zvěčněno jménem náměstí. Jméno Papanina, který předtím, než se stal „polárním průzkumníkem“, byl velitelem krymské Čeka, nese ulici v Butově nedaleko od palebného dosahu. Jméno Voikov - jeden z organizátorů soudního odškodnění proti královské rodině - je stanice metra a přilehlé uličky.
Jak Vinokurov (předseda Nejvyššího soudu SSSR během hrozných 1924-1938 let), tak Dybenko, aktivní účastník říjnového převratu a rozptýlení Ústavního shromáždění a potlačení povstání Kronštadtu a Tambova, byli zvěčňováni v moskevské toponymii.
Spolu s novými teritorii v Moskvě se objevila ulice Pavlíka Morozova - nešťastné dítě, které se stalo hrdinou jednoho z nejvíce nechutných sovětských mýtů. Stejným způsobem (s vesnicí Tolstopaltsevo) se znovu objevilo jméno Voroshilova, jednoho z nejaktivnějších účastníků terorismu.
A jméno Kalinin? Podepsal protizákonný zákon z 1. prosince 1934, který zahájil setrvačník represe. Po mnoho let vedl komisi „Politického úřadu pro soudní záležitosti“, která potvrdila všechny rozsudky smrti za politické obvinění. Mimo jiné se rozhodl zastřelit polské válečné zajatce (a proto je válečným zločincem). Jeho jméno je však stále přítomno ve jménech jedné z linek metra, náměstí v ulici Aviamotornaya, ulice v Zelenogradu.
Potřebují moderní Moskvu ulice Kosygin (podílející se na represích Stalinovy éry a deportaci Solženicyna), Shvernik a Kulakov? Potřebuje Moskva pruh Obukha - bolševického revolucionáře, hlavy moskevských lékařů „leninismu a medicíny“? Je opravdu nutné pojmenovat ulice a náměstí na počest Krasina a Ganetského? Toto není úplný seznam otázek.
S voláním ulic a náměstí na jména cizinců není nic špatného, ale jsou tato jména přesně vybrána? Na mapě Moskvy jsou Otto Kuusinen (předseda vlády Finské demokratické republiky), Klara Zetkin, Luigi Longo, Ho Chi Minh, Salam Adil, Zamora Machel, Amilkar Cabral, Victorio Codovigli, Vilis Lacis, Wilhelm Peak, Julian Grimau, autor Zdenek Needeni ( "Komunisté jsou dědici velkých tradic českého lidu"), Le Duan. Potřebujeme dnes tento sovětský odkaz, všechna tato jména, nejasně vnímaná i v naší vlasti?
Právě tato praxe administrativního pojmenovávání a přejmenování ulic, která byla vytvořena sovětskou vládou, vede - a nevyhnutelně vede - k potřebě vrátit stará jména a odstranit nepřijatelná jména.
