Večer 15. listopadu 1938 Stalin rozeslal do lokalit zašifrovanou zprávu o konci „masových operací“ NKVD. Bylo přísně nařízeno pozastavit od 16. listopadu projednávání všech případů v „trojkách“, jakož i případů „zaslaných k projednání zvláštními rozkazy nebo v jiném, zjednodušeném rozkazu“ Vojenskými tribunály a Vojenským kolegiem Nejvyššího soudu. . Velký teror na Stalinův příkaz byl ukončen právě včas. Když o dva měsíce dříve, 15. září, politbyro rozhodlo o předání případů týkajících se „národních kontingentů“ „zvláštním trojkám“, byla tato opatření skutečně zavedena na dobu dvou měsíců.

O dva dny později, 17. listopadu, byla Radou lidových komisařů SSSR a Ústředním výborem KSSS přijata společná rezoluce (b) „O zatčení, dozoru státního zástupce a vyšetřování“, připravená komisí, v níž byl Ježov, Berija, Malenkov, Vyšinskij a Rychkov. A co je zajímavé, dekret obecně kladně hodnotil výsledky hromadných operací prováděných NKVD v letech 1937-1938. Bylo však poznamenáno, že „zjednodušené vyšetřování a soudní proces“ vedly k „závažným nedostatkům a perverzím“ v práci NKVD a prokuratury.

„Nepřátelé lidu“ a „špióni cizích zpravodajských služeb“, kteří pronikli do státních bezpečnostních složek a soudního systému, se „všemi možnými způsoby pokoušeli zmást vyšetřovací a agentské záležitosti, záměrně překrucovali sovětské zákony, prováděli masivní a neoprávněné zatýkání, zároveň zachránit své komplice před porážkou“ ... „Dopouštěli se padělků, falšovali vyšetřovací dokumenty, přiváděli k trestní odpovědnosti a vystavovali je zatčení z maličkostí a dokonce bez jakéhokoli důvodu a s provokativním účelem zahájili řízení proti nevinným lidem“.

Už nešlo o „zastavení“ teroru. Dekret zakázal provádění „masových operací“ a zavedl státní dozor nad zatýkáním a vyšetřovacími akcemi NKVD.

Význam a nutnost masových represí nebyl zpochybněn ani v tomto dekretu, ani v žádném ze Stalinových následných rozhodnutí. Kromě zjištění chyb NKVD se Stalin domníval, že hlavního cíle nebylo dosaženo, protože nebylo možné „zcela odhalit zatčené špiony a sabotéry cizích zpravodajských služeb a zcela odhalit všechny jejich kriminální vazby“. Nestačilo mu to! A v rezoluci bylo zvláště uvedeno, že „byznys čištění“ SSSR od „špionů, teroristů a sabotérů“ nekončí. To znamená, že podle Stalina dělníci NKVD prováděli masové represe ledabyle.

Bylo zřejmé, že Berija zaujme Ježovovo místo. Jakmile se objevil na postu prvního zástupce komisaře pro vnitřní záležitosti a vládl v Lubjance, lidé z Ježova doprovodu byli okamžitě zatčeni.

Bogdan Kobulov a Vsevolod Merkulov, kteří s Berijou dorazili do Moskvy v září 1938, zaujali klíčové posty v NKVD. A věděli, jak získat potřebná svědectví od lidí z Ježova okruhu – technologická záležitost!

Začátkem listopadu 1938 již existovala spousta svědectví o „nepřátelské práci“ Ježovových nominantů. Proběhl přechod od kvantity ke kvalitě. Jediné, co chybělo, byl konkrétní důvod. A byl nalezen.

13. listopadu podal Stalinovi žádost šéf NKVD pro oblast Ivanovo Viktor Žuravlev. Kritizoval Ježova za sponzorování podezřelých pracovníků v aparátu NKVD a jmenoval Michaila Litvina, šéfa leningradské NKVD a Ježova nejbližšího spolupracovníka. Žuravlev si stěžoval Stalinovi, že o tom předtím psal Ježovovi, ale ten signál ignoroval.

Beria, jak se ukázalo, vše spočítal správně. Dva dny před podáním žádosti se s ním Žuravlev sešel a vyjádřil mu své podezření. Berija navrhl správnou cestu – napsat vše přímo Stalinovi. Železo bylo nutné kovat za tepla. Ale tady je ta smůla, kterou způsobilo ráno 12. listopadu v Moskvě Lytvyn se téhož večera zastřelil.

13. listopadu předal Stalin Žuravlevovo prohlášení členům politbyra, mezi nimiž byl i Ježov, a doporučil, aby bylo předloženo k diskusi. Schůzka ve Stalinově kremelské kanceláři začala 19. listopadu ve 23 hodin a trvala do čtyř hodin ráno. Změnil se ve studii Ježova.

Večer 23. listopadu byl Ježov znovu předvolán ke Stalinovi, byli přítomni Molotov a Vorošilov. Schůze začala ve 21 hodin 25 minut a trvala do 1 hodiny ráno. Toto byl poslední rozhovor Ježova se Stalinem. Projednali Ježovovo prohlášení o rezignaci na post lidového komisaře vnitra. Yezhov byl rozdrcen, všechno se zhroutilo! Jasně si uvědomil, že byl svržen a čekala ho hanba a potupa. Ježov svému strážci řekl, že „po rozhodnutí ústředního výboru násilím odešel domů a plakal jako dítě“. Stalin ukončil Ježova metodicky a se vší krutostí.

Později v osobním dopise Stalinovi Ježov napsal, že po schůzce 23. listopadu odcházel ještě rozrušenější: „Nepodařilo se mi před vámi před ústředním výborem prezentovat v žádné koherentní formě své nálady a své hříchy. Dopadlo to trapně. Místo úlevy ještě těžší sediment nevyřčeného, ​​nevyřčeného. Pocit, že nedůvěra, kterou jste vůči mně zcela oprávněně vzbudil, se nerozplynul a možná se ještě prohloubil."

Politbyro 24. listopadu 1938 vyhovělo Ježovově žádosti o rezignaci s přihlédnutím k jeho „morbidnímu stavu“, „který mu nedává příležitost vést současně dva velké lidové komisariáty“. Udržel si posty tajemníka ÚV, předsedy KSČ a lidového komisaře vodní dopravy, Ježov však přišel o pozici jednoho z pěti předních stranických vůdců.

Dekretem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 25. listopadu 1938 byl Berija jmenován lidovým komisařem pro vnitřní záležitosti SSSR. Ale Stalin nespěchal, aby to oznámil zemi. Rozhodl se nejprve informovat stranickou elitu. Ale co říct, jak vysvětlit a do jaké míry, to je otázka.

Bylo nalezeno východisko: podle tradice oznámit, že místo nepřátel vyčištěných z NKVD se tam s Ježovovým souhlasem dostali noví nepřátelé. Toto schéma bylo stranickým aktivistům docela známé. Navíc to bylo naznačeno - Yezhov uznal své chyby.

Jen o dva týdny později, 8. prosince 1938, se v novinách pod nadpisem „Kronika“ objevila krátká zpráva o Berijově jmenování lidovým komisařem.

Navzdory povědomí krajských stranických předáků o motivech odstranění Ježova jej místní stranický tisk setrvačností na některých místech nadále chválil. Noviny "Sovětskaja Sibir" k 21. výročí založení orgánů Čeka-NKVD vyšly s průvodním článkem, kde spolu s oslavou nového lidového komisaře Beriji zazněly chvály Ježovovi.

Setrvačnost chvály „stalinského mazlíčka, železářského komisaře“ Ježova byla tak velká, že bylo obtížné ji prolomit podlými šifrovacími řádky. Straničtí aktivisté promysleli a poskládali možnou trajektorii osudu odvolaného lidového komisaře. Ještě před oficiálním oznámením v novinách o Ježovově odvolání z funkce lidového komisaře vnitra se šířily fámy, že dostane nové jmenování „k odpovědné práci na Ukrajině“. Vše ale bylo mnohem prozaičtější a jednodušší.

Po ohlušující celounijní slávě jméno Ježova během několika měsíců zcela zmizelo z tisku a čekalo ho vězení a poprava.