12. července zachvátila knihkupectví panika. V tento den vstoupily v platnost novely zákona podepsané prezidentem 1. července, které zakazovaly identifikaci akcí SSSR a Německa během druhé světové války. Rovněž byly přijaty změny federálního zákona „O boji proti extremistickým aktivitám“ zakazující používání atributů a vyobrazení nacistických zločinců. Ruský svaz knih okamžitě zaslal svá doporučení - zkontrolovat sortiment knih a stáhnout knihy, které neodpovídají těmto specifikacím. Když se knihkupectví snažila získat podrobnější vysvětlení, odpovědí byl odkaz na prohlášení tiskového tajemníka prezidenta Dmitrije Peskova, který vysvětlil, že "Pokud jsou na obálce nějaké velké a velké obrázky, pak je jasné, že taková popularizace je samozřejmě naprosto zbytečná a zákonem nepřijatelná." Pokud mluvíme o referenčních informacích, některé obrázky jsou uvnitř a nikoli na obálce, pak je to jiná věc. “ Ministerstvo spravedlnosti se zavázalo tuto filozofii rozluštit „aktivní účastí předních odvětvových veřejných organizací, včetně Ruské knižní unie, Ruské historické společnosti, Cechu ruských producentů a Ruské knihovnické asociace“. Doslova dnes, za účasti Ministerstva financí a Ministerstva kultury, začal vývoj objasnění principů vymáhání práva federálních zákonných norem.

Mezitím dotazovaní zaměstnanci moskevských knihkupectví, kteří byli v rozpacích, požádali vydavatele, aby zaslali seznamy jejich produktů, které by mohly spadat pod distribuci. Jen v obchodě „Moskva“ je koneckonců asi 30 tisíc titulů, takže je prostě nemožné sledovat každou knihu. Na otázku,

modernější způsoby likvidace, zdá se, vymýšlejí pouze dnešní bojovníci proti zlu světa. Mezitím se „Novaya“ zeptala slavného knižního ilustrátora Andreje Bondarenka, jehož obálky se často stávají samostatnou uměleckou událostí, co si myslí o dalším kole legislativní činnosti.

- Ovlivnil vás a vaši práci zákon zakazující zobrazování obrazů vůdců Třetí říše a nacistických symbolů na obálkách knih?

- Věřte tomu nebo ne, zjistil jsem o něm teprve včera, seděl jsem v kavárně a ukazoval svým vydavatelům skicu k obálce Stephena Fryho „Jak si vytvořit historii“, do které jde hrdina, který chce zbavit svět nacismu zpět v čase a piluje systém zásobování vodou na ulici, kde žijí Hitlerovi rodiče. A Hitler se nenarodí. Na obálce jsem vyobrazil krysu s Hitlerovým knírem v nacistické čepici a najednou mi vydavatelé jednomyslně řekli: „Co jsi, to jsou nacistické symboly, nyní podle zákona nic podobného vykreslit nelze. "

Před šesti měsíci jsem vytvořil plakát k divadelní hře Majakovského divadla „Rodinné album“ podle hry Thomase Bernharda, velkého antifašistického dramatika, kde je čepice SS nasazena na hrdinově hlavě dozadu. Jak jinak můžete symbolicky vylíčit nacistu, pokud jde o hru? O několik let dříve město nedovolilo vyvěsit plakát Brechtova pana Puntily, protože kombinace hrdinova podivného jména s obrazem groteskní hlavy zjevně sloužila jako kostra k rozřezání na kousky a způsobila bolestivé asociace mezi šéfy.

- Uvidíme, co se stane s plakátem k představení Karbauskise v Mayakovce, ale knihy již byly staženy z prodeje. Kolik z nich spadne pod kluziště? Doufám, že zatím v obrazném smyslu.

- Autocenzura ve skutečnosti funguje již dlouhou dobu. Tento zákon prostě staví všechno na své místo. V roce 2002 jsme ve vydavatelství Ad Marginem, když jsme vyrobili Prokhanovovu knihu „Mister Hexogen“, byli na radu našich přátel nuceni stáhnout knihu z tiskárny a změnit obraz Vladimíra Vladimiroviče na obraz Vladimíra Iljiče, poté, co hodili lahve se zápalnou směsí. A díky bohu - vystoupili jsme pouze pošlapáním knihy se Zjuganovem na kanále One. Vtipy pak skončily.

- A co budeš dělat v takových podmínkách?

- No, jako bychom nežili v sovětských dobách! Kolik způsobů tehdy bylo možné obejít zákazy ... Skvělá zkušenost, takže se to bude hodit. A kromě toho, i když je umění neoddělitelné od politiky, používá své vlastní kódy: metafory, symboly, alegorie a další pro úřady nepřístupné eufemismy. V knize Roger Moorhouse „Ďáblova smlouva“ o mnichovské dohodě jsem vytvořil konvenční obraz - Hitlerovy rány se Stalinovými kníry, nic konkrétního - jen obraz. Může to být zakázáno samostatným zákonem, článkem, odkazem, vyhláškou, ale objeví se nové obrázky. Jako Rabinovič s prázdným plakátem na Rudém náměstí: „Proč psát, stále rozumějí.“

pouze na doslovné úrovni, na úrovni zvířecího strachu. V boji proti válkám, věznění a zabíjení se úřady nejvíce obávají obvinění z fašismu a jedinou odpovědí je „Kdo jim říká taková jména ...“ Umělecký jazyk je mnohem bohatší, jako jazyk lidí.

- Zdá se, že ideál šéfů - a to je jediná věc, ve které se shodují s Lyudmila Ulitskaya - je bílá obálka a uprostřed je jméno autora černým písmem. Samozřejmě, nejlépe ten, který jim vyhovuje.

- Jedná se o první vládu v celé historii Ruska, která nečte knihy, a proto nepřekračuje rámec obálek, protože literární cenzura vyžaduje alespoň lidi, kteří umí číst, a současná vláda má s tímto zdrojem problémy.