V noci z 5. července překročilo 1037 afghánských vojáků a důstojníků a členů provládní milice hranici Panj s Tádžikistánem a přešlo na území sousední republiky. Stáhli se pod tlakem Talibanu, který zahájil ofenzívu v severovýchodní afghánské provincii Badachšán.

Tádžická pohraniční stráž jim umožnila vstup na území své země, „s přihlédnutím k dobrým sousedským vztahům a nezasahování do vnitřních záležitostí Afghánistánu,“ vojáci ustoupili, uvedli v Dušanbe, „zachránili jim životy“.

S největší pravděpodobností je to tak. I když je jasné, že zde opět vidíme zvláštnosti afghánské občanské války, Taliban se nesnaží kategoricky vždy a všude ničit Afghánce, kteří bojují v afghánské národní armádě a policii. Raději s nimi vyjednávají, kde je to možné, a nutí je, aby se vzdali zbraní a jeli domů. Nebo dokonce nabídnout připojení k Talibanu ...

Bojovníci afghánských vládních jednotek začali houfně uprchnout 22. června, kdy do Tádžikistánu v různých částech afghánsko-tádžické hranice přešlo více než dvě stě vojáků. O několik dní později začala afghánská armáda plout na lodích přes hranici Amudarji s Uzbekistánem. Jejich přesný počet není uveden, ale je jich také výrazně více než 200. Uzbecké úřady uvedly, že 53 z nich bylo po důkladné kontrole deportováno zpět do Afghánistánu. Podle neoficiálních informací získaných z informovaných zdrojů v Taškentu se uzbecké speciální služby snaží identifikovat mezi uprchlíky bývalé džihádisty, přistěhovalce z Uzbekistánu, kteří bojovali v teroristických strukturách, jako je islámské hnutí Uzbekistán, IS, Al-Káida (všechny jsou považovány za teroristické a na území Ruska jsou zakázány).

Lze předpokládat, že stejné akce provádějí tádžické bezpečnostní síly. V tomto případě však situace nevypadá tak přímočaře.

který bojoval s vládou prezidenta Tádžikistánu Emomali Rahmonem během občanské války v Tádžikistánu v polovině 90. let. Ale protože oficiální Dušanbe uzavřel v roce 1997 v Moskvě s opozicí mírovou dohodu, není stav jejích bývalých militantů zcela jasný ...

Tak či onak, útěk z tisícého oddělení kabulských vojsk, ai tak se před celým světem děje poprvé. Je to důkaz kolapsu pokusů administrativy afghánského prezidenta Ašrafa Ghaního o udržení situace v zemi po stažení jednotek USA a NATO, které lze dnes skutečně považovat za úplné.

Taliban jsou důsledně a cílevědomě vyhánějící jednotky loajální Kábulu ze severních provincií země. V některých okresech a provinciích čelí ozbrojenému odporu, v jiných tomu tak není, jak se to stalo v Badachšanu. Národní mobilizace oznámená vládou prezidenta Ghaniho selhala.

Je těžké předvídat osud samotného prezidenta. Upřímně řečeno, není nejoblíbenější postavou mezi afghánskou vládnoucí elitou. Ti, kdo ho obzvláště nenávidí, a to nejen v rámci své vlastní země, ale i v zahraničí, mu předpovídají téměř smutný osud posledního prosovětského vůdce Afghánistánu Najibullaha, kterého Taliban vytáhl z kanceláře mise OSN v roce Kábul, když vyloučili z hlavního města vládu mudžahedínů Rabbaniho. Massoud v roce 1996 a roztrhaný Talibanem na kusy ...

Ale nyní jsou časy jiné a Ašraf Ghaní má každou příležitost nechat Kábul naživu, i když je obsazený Talibanem ... Není pochyb o tom, že o těchto otázkách se tajně hovořilo během nedávné oficiální návštěvy afghánských Spojených států. delegace vedená prezidentem, nakonec skvěle vzdělaný finančník, narozený afghánský Paštun, pan Ghani nebyl tak dávno americkým občanem ...

Jeho delegace zahrnovala 10 vysoce postavených úředníků a 10 jejich osobních asistentů. Jeho samotné složení odráželo veškerou složitost a rozporuplnost vinaigretty, která je podobná vládě Kábulu a jejímu nedostatku jednoty. Ne bez skandálů. Jak uvádí afghánský tisk, v poslední chvíli byly do delegace zahrnuty ženy a zástupci uzbecké menšiny, kteří se však nesměli účastnit důležitých schůzek ve Washingtonu.

Podrobnosti jednání předložené jejich účastníky nejsou známy. To lze vysvětlit zejména tím, že Ashraf Ghani nedosáhl svého hlavního cíle, přesvědčit amerického prezidenta Joe Bidena, aby odložil konečné stažení vojsk z Afghánistánu. Ghani však počítal právě s příchodem Bidena do Bílého domu, protože si byl jistý, že jeho zvláštní vztah s vrcholem Demokratické strany USA mu pomůže udržet jeho moc, spoléhat se na bedra americké armády. Všechno to bylo marné.

Pan Ghani neměl jinou možnost, než horlivě poděkovat Joeovi Bidenovi za vojenskou a mnohomiliardovou finanční pomoc Afghánistánu v případě, že by tam byla sestavena schopná koaliční vláda.

Ale právě tento úkol, podle ohromného počtu politiků a odborníků v Afghánistánu i mimo něj, vypadá naprosto neřešitelně, pokud Ashraf Ghani očekává, že zůstane alespoň v nějaké moci. Taliban kategoricky odmítá postavu současného afghánského prezidenta v jakékoli konfiguraci budoucí moci ve své zemi. Ghaniho návrhy uspořádat nové prezidentské volby, kterých se účastní Taliban, jsou pro Taliban rovněž nepřijatelné. Svět si dobře pamatuje tisíce obětí, které doprovázely volby v zemi, kde pokračuje nekonečná civilní partyzánka. Kromě toho je známo, že ani jediné prezidentské volby v Afghánistánu nevedly k výsledku uznanému všemi afghánskými politickými skupinami. Jejich výsledky byly výsledkem dohody mezi nimi, což je velmi podobné povaze současného zúčtování mezi vládní armádou a Talibanem. V Rusku mají takové vztahy hrubou definici - dohodu.

Ghaniho „zvolení“ a další myšlenky zaměřené na přetažení mezi afghánských rozhovorů s Talibanem již dlouho způsobovaly špatně utajené podráždění i v Moskvě. Ministr zahraničí Sergej Lavrov hovoří o „nezodpovědném chování některých úředníků v Kábulu“, které vede k „neodpustitelně prodlouženému procesu skutečných mírových jednání, který umožňuje ISIS * aktivně rozvíjet území, zejména v severním Afghánistánu, přímo na hranicích naši spojenci. “

Všimněte si, že Lavrov nezmiňuje Taliban, zjevně nechce hodnotit jejich aktivní ozbrojenou ofenzívu na afghánském severu, dojem je takový, že dnes ISIS, nikoli Taliban, vede Kabulskou armádu k útěku v Tádžikistánu a Uzbekistánu.

Na druhé straně mluvčí ministerstva zahraničí Maria Zakharova hovoří o Talibanu - v Moskvě „nemají sklon dramatizovat zhoršení mezi vládními silami a hnutím Taliban, které je pro toto období roku tradiční“. „Věříme, že na konci„ bojové sezóny “bude vojenská situace v zemi relativně stabilizovaná,“ ujišťuje mladá dáma ze Smolenské.

Náměstek ministra zahraničí Afghánistánu Mirvays Naba ji velmi pěkně odráží a druhý den uklidňuje svého tádžického protějšku v Dušanbe s tím, že aktivace Talibanu na severu je dočasný jev a od začátku školního roku v pákistánských madrasách se sníží. .. stoly po „bojové sezóně“ ...

Téma Pákistánu zde však zní opravdu relevantní. Vzpomínám si, jak před mnoha lety, na konci 90. let, jsem slyšel od legendárního afghánského vůdce Ahmada Šáha Massouda prohlášení, že nepovažuje Taliban za své nepřátele, jsou to stejní Afghánci jako my, řekl, bojujeme s Pákistánci kteří jsou za Taliban.

Od té doby se toho změnilo jen málo.

představuje významnou část Afghánců a nemá žádné expanzivní plány mimo Afghánistán a s jeho nároky na moc je třeba počítat. Nyní, když je ozbrojená opozice v Afghánistánu obzvláště blízko návratu k moci v Kábulu, nese Moskva zvláštní odpovědnost za svoji výraznou loajalitu k Talibanu v posledních letech, zejména na pozadí skepticismu vůči oficiálnímu Kábulu vedenému Ašrafem Ghanim.

Bůh však chrání a pečuje, ofenzíva Talibanu na severu přinutila ruské ministerstvo zahraničí dočasně uzavřít jeho konzulát v Mazar-i-Sharif. Prezident Putin zároveň ujistil svého tádžického protějšku Emomaliho Rahmona, že poskytne pomoc v rámci vojensko-politického bloku Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) v případě zvýšení napětí na hranici mezi Tádžikistánem a Afghánistánem.

Vedení Uzbekistánu začalo opatrně rozmisťovat tábory, aby vyhověly možnému toku uprchlíků poblíž hranic s Afghánistánem Termez.

A tádžický prezident Rahmon nařídil mobilizaci 20 000 záložníků pro případ, že by se situace na afghánské hranici zhoršila.

Taškent, Dušanbe a Moskva současně nadále předpokládají, že nehrozí útok Talibanu na sever od afghánských hranic. A je těžké s tím nesouhlasit. Generální tajemník CSTO, běloruský generál Stanislav Zas, však považuje Taliban za zdroj nebezpečí. "Viděl jsem je v dubnu naživo v optice na řece Pyanj ... Všichni jsou v černém oblečení, palby jsou všude ...".

Zůstává nejasné, proč Taliban stále přebírá kontrolu nad afghánským severem, kde je v několika krajích poseté tradiční sídlo Paštunů, které tvoří základ jejich pohybu. Bojí se konsolidace etnických menšin Afghánistánu, Tádžiků, Uzbeků, Turkmanů, kteří tvoří většinu na severu? Snaží se zabránit dodávkám zbraní ze sousedních zemí Střední Asie nebo z Ruska? Chcete zachovat integritu Afghánistánu a postavit se proti separatistickým plánům severních vůdců? Chystají se převzít kontrolu nad hranicí, aby mohli sami kontrolovat obchodování s drogami z Afghánistánu?

Na tyto otázky zatím nejsou žádné odpovědi.

* uznán jako terorista a zakázán v Rusku ** příznivci ISIS teroristické organizace „Islámský stát“ zakázáni v Rusku