Na podzim roku 1937 dostával Stalin se záviděníhodnou pravidelností telegramy z míst s žádostí o zvýšení kvót na popravy. „Operace kulak“, která podle operačního rozkazu NKVD č. 00447 začala v srpnu, byla v plném proudu. Rozkaz obsahoval limity stanovené pro regionální trojky NKVD pro „první kategorii“ (popravu) a pro „druhou kategorii“ – táborový termín. Před vydáním rozkazu byly rozhodnutími politbyra schváleny kvantitativní ukazatele nadcházejících střeleb a vylodění.

Tady je ale smůla – v procesu přípravy rozkazu na poradě v NKVD v červenci 1937 byla čísla zaokrouhlena nahoru. A co se stalo? V řadě regionů byl počet osob původně určených k výkonu rozhodnutími politbyra malý. Například v Karélii je 12 lidí, v Udmurtii - 63, v Komi - 211, v Severní Osetii - 169. Zároveň limit přidělený objednávkou č. 00447 pro tyto republiky byl 300 200, 100 a 200 lidí v "první kategorii" ... Byly zaokrouhleny výslovným očekáváním „růstu“.

Komi ASSR takové aritmetice nerozumělo, měli obavy. Jak to, že ty naplánované na popravu podcenili o více než sto. Napsali do Moskvy a naznačili zvýšený počet nepřátel po jejich „konečné identifikaci“. Telegram šel na Stalinův stůl 26. srpna 1937.

Stalin mohl zvýšit palebný limit pro Komi ASSR na číslo uvedené v telegramu - 601, jak to obvykle dělal. Ale pak to z nějakého důvodu neudělal a obnovil původní limit. V budoucnu nebyl limit pro Komi ASSR zvýšen. A trojka NKVD v rámci „kulakské operace“ odsouzena k trestu smrti přísně v souladu s limitem 211 obyvatel republiky.

Je pravda, že rozhodnutím stejné trojky NKVD z Komi ASSR bylo zastřeleno dalších 106 vězňů Lokchimlag. Ale systém GULAG měl své limity, a to pouze pro popravy. A to je pochopitelné – všechny oběti už měly táborové podmínky. Pro Ukhtpechlag, další tábor nacházející se v republice, byl limit na popravu 1800 vězňů z Moskvy snížen 5. srpna 1937 kódem 409. Poté byl zvýšen. Tady ale rozhodovala trojka UNKVD v Archangelské oblasti a tyto přestřelky vešly do dějin jako „Kašketin“.

Tajemník komiského regionálního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků Alexej Semičev neměl šanci sedět v trojce dlouho. V říjnu 1937 byl odvolán a odvolán do ÚV. Možná by přežil, ale bývalý tajemník Severního oblastního výboru Vladimir Ivanov proti němu svědčil jako „spiklence“. Týž Ivanov, který byl obviněn z práce pro carskou tajnou policii a odsouzen v bucharinském procesu. To rozhodlo o všem. V červnu 1938 byl Semičev zatčen a v lednu 1941 odsouzen k smrti na základě obvinění z „teroristické činnosti a účasti v kontrarevoluční organizaci“. Vojenské kolegium nahradilo jeho popravu na 20 let v táborech, kde zmizel. Semichev byl rehabilitován v roce 1956. A na hřbitově vesnice Yudino v okrese Odintsovo se objevil jeho náhrobek, i když bez uvedení roku smrti. Pravděpodobně kenotaf založený příbuznými. *

Demjan Kovalev, lidový komisař pro vnitřní záležitosti Komi ASSR, nebyl v lednu 1938 ani pozván na jednání vedení NKVD. Neměl se tam čím chlubit. Kolegové z velkých regionů zasypali desítky tisíc zatčených figurkami a na jejich pozadí by vypadal žalostně. Kde ale tito kolegové skončili o rok později? Je to tak - ve vězení a čekalo se, že budou zastřeleni. Skromný starší poručík státní bezpečnosti Kovalev, opouštějící své místo v Syktyvkaru, se přestěhoval do křesla náčelníka operačního oddělení KGB ve Volgolagu a bezpečně pracoval v táborovém systému až do své smrti v roce 1947.

Po lednovém jednání schválilo politbyro další mnohatisícové limity represe v rámci „operace kulak“ pro republiky a regiony. V tomto seznamu však nebyly žádné autonomní republiky z RSFSR (s výjimkou Karelské).

A mimochodem, Jakutsko je jedinou republikou, kde se „operace kulak“ vůbec neprováděla. Existuje pro to vysvětlení. Místní pracovníci NKVD „předkládají teorii, že Jakutsko je ve zvláštním postavení, že třídní boj v Jakutsku probíhá v jiných formách, že v Jakutsku není žádný kulak, že Jakutsko nezajímá zahraniční rozvědky, protože existuje žádný průmysl, armáda a další objekty, které mají obranný význam“. Všechno se zdá být tak, ale lidový komisař Ježov v telegramu do Jakutska 4. září 1937 vyjádřil jinou úvahu - jednoduchou a formální:

"Čísla, která jste uvedl pro bývalé kulaky, zločince a prvky kaer identifikované v Jakutsku, jsou extrémně bezvýznamné." V případě kompromitujících materiálů uspořádejte jejich pouzdra obvyklým způsobem. Objednávka 00447 Vám byla zaslána pro orientaci. Yezhov“.

Jak lze vysvětlit Stalinovu selektivitu při rozhodování o dalších represích v rámci „operace kulak“? Vedoucí představitelé NKVD řady autonomních republik RSFSR vytrvale usilovali o přidělení „limitů“ a rozšíření operací. Stalin jim ale nevyšel vstříc a v únoru 1938 „kulakská operace“ v těchto regionech skončila vyčerpáním limitů. Proč taková opatrnost? Lze se jen domnívat, že Stalinova neochota přidělovat další palebné limity malým autonomiím souvisí s jeho novými směrnicemi pro formování ideologie „společenství sovětských národů“. A nešlo jen o zachování malých národů. Byly to spíše úvahy o vytvoření ideologického základu pro nový koncept „sovětského lidu“ a utváření nové identity. Pro ideologické účely bylo důležité zachovat a zdůraznit národní rozmanitost země. Ve stalinském chápání to byla záruka vytvoření nového typu mnohonárodnostního socialistického státu, schopného expanze díky anexi nových národů. A v národních autonomích se nelze obejít bez přítomnosti „titulárního národa“.

A účet popravených v letech 1937-1938. vyšel na statisíce. V moderních publikacích lze najít naprosté nesmysly - jako by Stalin neznal rozsah zatýkání, které nasadil Ježov, a když to zjistil, okamžitě Ježova z jeho funkce odvolal. No, ano, samozřejmě - tisícové limity jsem podepsal, ale nesčítal jsem je z hlavy.

* Filippov S.G. Územní vůdci KSSS (b) v letech 1934-1939: referenční kniha. Pod součtem. vyd. A.B. Roginského. M., 2016. S. 529–530.