V Rusku tato zpráva nikoho nepřekvapila. A přesto šokovala ruskou občanskou společnost. Ruský nejvyšší soud se zabýval žádostí prokuratury o rozpuštění lidskoprávní organizace Memorial . Represivní klima od návratu opozičníka Alexeje Navalného do Ruska nekončí u pravděpodobně nejstarší nevládní organizace v zemi.
V úterý Nejvyšší soud nařídil rozpuštění pamětní zastřešující organizace založené v Sovětském svazu disidenty a bývalými vězni Gulagu za údajné porušení zákona o „zahraničních agentech“.
Konečné rozhodnutí soudu se obávalo už první den jednání na konci listopadu. Místo toho si ruská justice dala pauzu. Zřejmě čekat na vyjádření Vladimira Putina. Na každoročním setkání s lidskoprávními aktivisty před třemi týdny Putin řekl, že Memorial „vždy respektoval“ a že doufá v „objektivní proces.“ Zároveň řekl, že nevládní organizace opakovaně porušovala zákon.
Memorial je organizace, která navzdory všem předpokladům připomíná ruskému státu a společnosti temné časy historie – a byla léta stigmatizována jako hlásná trouba západních mocností kvůli částečnému zahraničnímu financování. Tato nevládní organizace byla jednou z prvních v Rusku, která byla uvedena jako „zahraniční agent“ a nyní má být rozpuštěna kvůli údajnému porušení příslušného zákona.
Většina Rusů pravděpodobně nebude po Memorialu truchlit. Většina z nich nechce vědět o masových represích v Sovětském svazu. V průzkumech 39 procent Rusů nazývá represe ve 30. až 50. letech 20. století „politickým zločinem“. Před patnácti lety to dělaly téměř tři čtvrtiny dotázaných. To ukazuje, jak generační obměna a rostoucí sakralizace dějin státem mění postoje.
Sdružení chce čelit této sakralizaci, kterou Rusko prohlašuje za neomylnou. Memorial a jeho pobočky po celé zemi sestavily seznam tří a půl milionů obětí politických represí v Sovětském svazu za více než třicet let. To je jen část lidí, kteří byli po chatrných obviněních uvrženi do gulagu nebo popraveni léta. Další miliony nebyly dosud identifikovány.
Model "kameny úrazu"
Memorial pořádá u příležitosti Dne památky obětí represí veřejnou akci „Restituce jmen“, během níž si tisíce lidí po celém Rusku přečtou jména stalinských obětí. Organizace pomohla založit „poslední adresu“, akci vycházející z modelu „kamenů úrazu“ Guntera Demniga . Aktivisté umístili na fasády domů desky, které označují poslední místo pobytu rehabilitovaných obětí Stalina.
V bitvě o Památník se střetávají dvě myšlenky ruské historie a současnosti. Nevládní organizace jmenuje pachatele a oběti stalinské éry a reality Ruska za Vladimíra Putina – aniž by ignorovala skutečnost, že někteří pachatelé, jako například důstojníci tajné policie NKVD, byli sami „uklizeni“, a stali se tak oběťmi.
Memorial má na seznamu politických vězňů také islamisty a svědky Jehovovi, které Rusko nedávno kriminalizovalo. Status není určován osobním přesvědčením, ale porušením práva na spravedlivý proces, tvrdí organizace. Navíc nejsou převzaty názory politických vězňů. Ruské 20. století je z pohledu Memorialu plné bolestivých zlomů, o kterých je potřeba mluvit.
Ruský stát Putin sleduje dlouhou linii kontinuity od carské říše až po současnost. Nejsou žádné přestávky. Stát má vždy pravdu, jako v případě paktu Hitler-Stalin, který se za posledních deset let proměnil v oficiální řeči z hanebné nutnosti v brilantní úspěch rusko-sovětské diplomacie a státnictví. Kdo „falšuje“ příběh druhé světové války, tedy vybočuje ze státního narativu, dopouští se v Rusku trestného činu.
Z pohledu Putina je třeba litovat obětí stalinské éry. Ale, slovy šéfa Kremlu, společnost by neměla být znovu "přivedena do linie konfrontace". Místo toho je zapotřebí „důvěra a stabilita“. Jinými slovy: kdy a jak se má na oběť myslet, určuje stát. Stát určuje, co znamená smíření.
Otevře se tak Muzeum gulagu v Moskvě nebo památník obětem gulagu na zahradním prstenci uprostřed Moskvy. Alexandr Solženicyn a jeho romány Gulag se čtou ve škole. Stát zároveň blokuje výzkum pachatelů stalinské éry a po chatrných obviněních vězní badatele památníků, jako je Jurij Dmitrijev. Soud mu v pondělí prodloužil trest o dva na 15 let. Pětašedesátiletý muž je obviněn ze sexuálního zneužívání své adoptivní dcery, což aktivisté označují za politicky motivované.
Proces proti Memorialu byl také poselstvím občanské společnosti: historie a lidská práva jsou témata, ve kterých už ve skutečnosti neexistuje žádná svoboda slova. Jakákoli kritika vládních narativů je nebezpečná. Rozpuštění organizace znamená, že ruští zpravodajští agenti určí, co lze říci o jejich sovětských předchůdcích – ao státu, který stále represivnějšími metodami udržují.
Rozpuštění krajských organizací je jen otázkou času. Lidé, kteří dělají Memorial po celém Rusku, by tam pak stále byli. Ale jako jednotlivci by byli vydáni na milost a nemilost státu.
