O jaké stavbě jsme se dozvěděli až od Sulejmana Gezmakhmaeva, když jsme jej seznámili s materiály kontroly před vyšetřováním. Budova č. 8 je stejná tělocvična, v suterénu, kde sedělo 56 zadržených. Právě tam Suleiman Gezmakhmaev a další zaměstnanci páté a deváté roty pojmenovaného pluku. Kadyrov byl střežen lidmi nelegálně umístěnými v suterénech, včetně dokonce sprchy. Právě tam byli vyslýcháni a mučeni.

Tyto a další důležité podrobnosti jsme se mohli dozvědět pouze od Sulejmana Gezmakhmaeva. Samotní zadržení, kteří přežili a následně poskytli důkazy vyšetřovacím orgánům a u soudu, věděli, že jsou zadržováni a mučeni na území pluku. Kadyrov. Nebyli však vedeni umístěním budov na území pluku, protože tam byli všichni přivezeni s taškami na hlavách.

Svědectví svědka Gezmakhmaeva v souladu s „zákonem o advokacii“ a trestním řádem Ruské federace je úředně ověřeno notářem a má 37 stran.

Novaja Gazeta dnes vydává monolog Sulejmana Gezmakhmaeva, ve kterém hovoří nejen o trestném činu, kterého byl svědkem, ale také o tom, jak se mladí Čečenci, kteří se připojí k ruské policii, nakonec stanou katy.

Monolog

"Narodil jsem se v roce 1989." Moje rodová vesnice je Achkhoy-Martan, teip je Chinhoi. Když se Dzhokhar Dudajev dostal k moci, byl mi jeden rok. Když začala čečenská válka - 5 let. Můj otec se účastnil první čečenské milice, bojoval s Dudajevem, Maschadovem, znal Achmata Kadyrova. Po druhé válce zaujal můj otec jasný postoj: mít co nejméně společného se státem. Sám nikdy nepracoval ve vládních strukturách a nechtěl, aby tam pracovaly jeho děti.

Moje matka se rozvedla s mým otcem, když mi byly čtyři roky, opustila republiku. Podle čečenských zvyků zůstaly děti u příbuzných svého otce.

Studoval jsem na škole Achkhoi-Martan číslo 1 v letech 1997 až 2007. Vyzkoušel jsem si zápas ve volném stylu, jako většina čečenských chlapců. Ve škole začal vydělávat peníze na staveništi. Po promoci jsem do ústavu nešel. V republice došlo k devastaci a odchod z Čečenska do Ruska bylo nákladné. Snažil jsem se pracovat pro svého přítele, který žil v Rusku. Obchodoval s měnou na Forexu, otevřel kancelář ve vesnici a já jsem přesvědčil své přátele, aby pro něj pracovali. A pak začal podvádět a nevyplácel jim plat, i když si vydělal nějaké peníze. A musel jsem se za něj červenat a slibovat, a pak neplnit sliby. To jsem nemohl udělat. Můj otec do mě vrazil, že na každé slovo a skutek je třeba odpovědět. Tento případ jsem upustil.

Stal jsem se prvním v mé rodině, který začal pracovat v donucovacích orgánech. Můj otec byl kategoricky proti, ale řekl jsem mu: Mohl bych snadno získat práci jako policista v Achkhoy-Martan ROVD, ale nechci být policajtem. Chci být komando. Chci se účastnit zvláštních operací, bojovat proti terorismu. Když se Kadyrovův pluk zobrazuje ve Čečenské státní televizní a rozhlasové společnosti - ve všech uniformách - je to pro čečenské chlapce silný dojem. Myslel jsem si: speciální jednotky nejsou policie a ne dopravní policisté, nejsou zapojeni do mučení a úplatků, budu chránit lidi ve speciálních jednotkách.

Můj otec, když si uvědomil, že se nedám odradit, řekl: „Pokud si na vás bude stěžovat alespoň jedna osoba, půjdu s vámi vlastníma rukama ... ani na to nepřijdu.“

Trénoval jsem, abych vyhověl standardům, snadno prošel. Pak proběhl pohovor a navíc jsem měl ručitele. Přátelé z vesnice, kteří již sloužili v pluku a na okresním policejním oddělení. Týden po pohovoru jsem byl pozván, vyplnil jsem dotazník a poté jsem do 5 dnů dostal rozkaz, abych mě zapsal do regimentu jako praktikant.

„Připravte se na výsledek“

První rok a půl jsem sloužil v 7. rotě u 14. čety v praporu PPSP umístěném v Achkhoy-Martanu. Tři měsíce, když jsme byli praktikanty, byli jsme školeni instruktory, kteří byli školeni ve Středisku speciálních sil Daniila Martynova.

Ukázalo se, že mám schopnost střílet. Moje specializace je policejní střelec, odstřelovač. Velmi jsem se snažil, všechno se mi opravdu líbilo.

Hlavní základna pluku je v Grozném. V pluku je 9 společností. Jeden - technické oddělení a 8 společností, které se zabývaly pravidelným provozem. Společnost má 80 až 100 lidí. Plus velitelský štáb. Celkový počet pluků je méně než 1000 lidí.

Byli jsme na stráži u brány (kontrolní stanoviště), věží, účastnili se kordonu. Kromě toho se zaměstnanci pluku vždy účastnili ČTÚ (protiteroristická operace - EM ).

Plán služeb je nepravidelný, mohou kdykoli zavolat. Pokud nepřijdete do hodiny a půl, jsou potrestáni - nebudou propuštěni o víkendech po celé týdny. Strávili jsme šest dní v práci, dva doma. Často se stávalo, že jdete domů a nedostanete se tam - zavolá zpět, ve společnosti nebylo dost lidí. Když tedy získáte práci v pluku, určitě potřebujete auto. A auto je půjčka, to znamená řemínek, který se váže na službu.

V únoru 2012, kdy jsem přecházel od praktikantů k soukromníkům, jsem se poprvé zúčastnil CTO v okrese Nozhai-Yurt. Kromě pluku byly zapojeny i další struktury. Celkové ztráty mezi zaměstnanci čečenského ministerstva vnitra jsou desítky mrtvých a zraněných. Pouze šest ozbrojenců bylo zabito.

Některé zbraně ozbrojenců, většinou staré nebo nevhodné ke střelbě, byly oficiálně odevzdány (vyšetřujícím orgánům - EM ) a ty dobré jsme si vzali pro sebe a nijak jsme je nezaregistrovali.

Tyto zbraně byly později použity k různým účelům, například k rozšíření režimu ČTO v Čečensku. Je-li režim CTO odstraněn, je pro siloviki nerentabilní. Financování klesá, neexistují žádné ukazatele.

Pokud je někdo z těchto lidí zabit v přestřelce, je zpětně vyhozen a uveden na seznam federálních hledaných jako spolupachatelé teroristů.

Čečenští policisté dělají jiné špinavé práce pomocí svých levých zbraní. Pokud narazí, jsou také zpětně propuštěni.

Jsou-li nalezeny peníze od militantní, jsou převzaty zaměstnanci jednotky, která likvidovala militantní. Toto je jejich „výsledek“.

„Výsledkem“ říkáme zabitý militantní „shaitan“. Za „výsledek“ získají bonusy, propagační akce a singly.

A on sám tomu čelil na jaře roku 2012. Na začátku jara byl na základnu přivezen 18letý chlapec a spuštěn do suterénu. Umístění pluku v Achkhoy-Martanu je malé - tři budovy a jídelna. A nebylo možné si nevšimnout, že byl přiveden. Strážili ho starí opraváři, my, rekruti, jsme do toho nebyli zapojeni.

Asi o měsíc později jsme byli seřazeni, rozděleni do čtyř skupin (každá z pěti lidí), abychom posílili čtyři agenty a důstojníka FSB (to byla pátá skupina). Bylo nám řečeno, abychom si na tři dny vyzvedli batohy, a byli jsme posláni do Bamutu, abychom se zúčastnili ČTÚ. Naše skupina obdržela souřadnice její výšky, měli jsme být v záloze. Mezi všemi skupinami byla vzdálenost jednoho kilometru, takže jsme okamžitě slyšeli, zda došlo ke střetu, a přišli na pomoc.

Takže jsme tam seděli dva dny a neviděli jsme nic podezřelého. Sloužili v noci a střídali se každé dvě hodiny. Třetího dne vysílačka řekla, že auto jede naším směrem, nařídili nám nestřílet. Auto prošlo a o několik hodin později - už byla tma - zaměstnanec, který měl službu, zatímco jsme spali, uslyšel hlasitý lidský křik. A ráno začala těžká střelba. Rychle se to zastavilo, dostali jsme rozkaz uvolnit výšku. Slezli jsme z našeho kopce a viděl jsem muže. Měl ránu na levém oku (vstupní otvor) a na hrudi. Zdálo se mi, že má zlomené nohy. Neměl s sebou nic, žádné věci, žádné zbraně. Bylo nám řečeno, že došlo ke střetu, on odolával a byl zabit.

A řekli nám, že se zúčastníme skutečné speciální operace. Kdybych ho neviděl zadrženého na naší základně, opravdu bych si myslel, že byl zabit další militantní.

Později ve společnosti, o které jsme tento případ mezi sebou diskutovali, někdo našel na internetu video očištění (jeho tělo bylo dáno příbuzným k pohřbu). Ukázalo se, že tento chlapec je můj spoluobčan, jediný syn v rodině, nemá žádného otce. Byl zadržen, když po prázdninách odešel z vesnice do Pjatigorsku studovat. A od té doby ho hledali všude, příbuzní všude o něm házeli informace. A seděl v našem sklepě ...

Toto byla první situace, kdy jsem čelil tomu, jak „se připravit na výsledek“.

A na konci služby se téměř stal „výsledkem“.

Když jsem odešel a oni mě začali hledat, můj příbuzný, velitel praporu Achkhoy-Martan ROVD, řekl: pokud nevíte, kde je Sulejman, pak určitě odešel do Sýrie.

Učinil tak, protože identifikace toho, kdo odešel do Sýrie, je také považována za „výsledek“. Za to mohou na konci roku dokonce udělit cenu.

Koho se Kadyrov bojí?

Na konci roku 2012 jsme byli převezeni do služby v místě pluku na adrese: Groznyj, dálnice Staropromyslovskoe, 17. Sloužil jsem ve 14. četě 5. roty 3. praporu jako policista-střelec. Velitelem naší roty byl nejprve Ismail Dautov a poté Isa Taymaskhanov.

Dříve, když bylo nutné pokračovat ve zvláštních operacích, byl jsem vždy první, komu se zavolalo.

Začal jsem více trénovat na základně, pravidelně jsem se účastnil soutěží speciálních sil. Jsou populární v republice, stejně jako boje MMA nebo koňské dostihy.

Sloužil také v kordonu. Pluk se rekrutuje, aby hlídal všechny významné události v Čečensku, fotbal, koncerty, když dorazí Kadyrovovi hosté.

Když pluk sám jde do města, pluk navíc vždy plní bezpečnostní funkce. Když kráčí například po Putinově třídě, v každém domě, v bytech s okny s výhledem na avenue, přibližně každých 50 metrů sedí odstřelovač a samopal. Obyvatelé v této době jsou žádáni, aby buď opustili byt, nebo počkali v jiných místnostech. Takto jsem Kadyrova mnohokrát hlídal.

A když jede do hor, jeho bezpečnost se zvýší na nejméně dva tisíce lidí. SOBR „Terek“ je vždy zapojen - první kruh ochrany. OMON a náš pluk - druhý kruh. Poté pracovníci okresního policejního oddělení.

V prosinci 2016 jsem byl mezi důstojníky pluku, kteří se podíleli na zničení skupiny militantů ISIS (organizace zakázaná v Ruské federaci - E.M. ), kteří zaútočili na policisty v Grozném. Pohybovali jsme se vpřed v obrněných vozidlech UAZ a Ural plus obrněných transportérech. Ale ani nevylezli z aut. Protože bylo těžké to nazvat speciální operací. Čtyři ze zadržených byli předvedeni do Karpinky neozbrojení, dostali rozkaz uprchnout z návrší a střílet jako králíci . Ale i tehdy Kadyrov dorazil poté, co už byli zabiti. Potřebovali jsme ho hlídat, když řídil obrněné auto tam a zpět pod kamerami.

Kadyrov k našemu pluku přicházel jen zřídka, jen o svátcích nebo výročích.

Byli jsme velmi pečlivě zkontrolováni několikrát před jeho příjezdem.

Když se na stadionu Dynama shromáždily tisíce čečenských policistů a všichni začali mluvit o Kadyrovově armádě, ve skutečnosti byla tato armáda neozbrojená. Pouze Kadyrovovi osobní strážci měli zbraně. Možná na Terek SOBR. Kadyrov se ho nebojí. SOBR vede jeho přítel z dětství Abuzaid Vismuradov, přezdívaný Patriot.

Pobídky a vymáhání

Čečenským policistům se doporučuje, aby chytili „šajtany“. Jednou nám bylo slíbeno milion rublů a Toyota Camry. Jak všichni spěchali hledat ozbrojence! Požádali o dovolenou nebo naopak o cestu k CTO. Zavolali pluk a vzkřísili za noc dvě nebo tři posádky. Ale neviděl jsem jediného člena pluku, který nakonec dostal milion nebo Camryho.

Když jsem vstoupil do služby, velitelem pluku byl stále „Džihád“ - Vakhit Usmaev . Pokud pod ním někdo zcela zjevně pro „hvězdu“ vyvedl osobu, z níž vyřadili přiznání k terorismu, vyslechl ho sám Vakha. A když si uvědomil, že tato osoba je nevinná, osobně zbil osobu, která vězně mučila.

V srpnu 2014 byl Aslan Iraskhanov , přítel Vismuradova, jmenován velitelem pluku . Do pluku přijímal nové zaměstnance následujícím způsobem: jednoho dne bylo ze sklepů vyvezeno několik zadržených.

- Co udělal? Zeptá se jeden chlap.

- Je to „shaitan“!

A ten chlap vezme zbraň, zamíří na hlavu a stiskne spoušť.

Před tím Iraskhanovova stráž vytáhla z obchodu všechny náboje. Ale ten o tom nevěděl. Toto je chování lidí, kteří byli zbabělci před svými přáteli a ostatními vesničany. Dejte mu zbraně a sílu - začne se cítit téměř jako bůh.

Měsíc po Iraskhanovově jmenování bylo od každého zaměstnance nasbíráno 2 000 rublů. To je asi 2 miliony rublů měsíčně od celého pluku. Bylo nám řečeno, že tyto peníze byly údajně použity k zaplacení benzínu a náhradních dílů pro automobily používané během operací.

Už neplatili, i když za každou cestu na ČTO museli platit zvlášť. Jednou jsem strávil 27 dní v lese na speciální operaci. Nikdy nešli dolů do vesnice; zlikvidovali osobní strážce Doku Umarova Abu Muslima. Žádnému z řadových hráčů nebyla udělena žádná cena.

Iraskhanov má čerpací stanici umístěnou vedle kanceláře dopravní policie v České republice. Čerpací stanice se jmenuje „Saturn-S“ a provozuje ji Iraskhanovův otec Salman. Zaměstnanci pluku smějí tankovat na této čerpací stanici na úvěr, takže většina zaměstnanců kvůli nedostatku peněz tam tankuje. Ve dnech, kdy by měli obdržet výplatu, pocházejí seznamy dlužníků z čerpací stanice a mistři okamžitě převezmou dluh od zaměstnanců.

I podle čečenských měříků bylo Iraskhanovových stráží mnoho. Šest lidí je v osobní ochraně, 10 - doma. Osobní strážci na papíře byli uvedeni jako zástupci velitelů praporů a společností, to znamená, že jejich plat byl vyšší než plat běžných zaměstnanců - od 55 do 90 tisíc rublů. Navíc každou noc jezdily dvě posádky zaměstnanců (8 osob) v obrněných UAZ, aby střežily Iraskhanovův dům.

Kadyrov o tom nevěděl, dokud nebyly naše posádky na Putinově třídě zastaveny dopravními policisty (avenue byla blokována pro Kadyrovovu kolonu). Ukázalo se tedy, že Iraskhanov každou noc najímal další stráže, ačkoli předtím Kadyrov nařídil všem policejním šéfům, aby jeho stráže propustili: „Nejste v nebezpečí!“

Nevím, jaká byla Kadyrovova reakce, ale nepřestali jsme hlídat Iraskhanova. Potom nám velitel roty řekl: obejděte Putinovu avenue, a pokud se zastaví, řekněte, že jedete na speciální akci v lese.

Zadržení

V pluku jsem viděl mnoho zadržených. O drogách, o nelegálních ozbrojených skupinách (účast v nelegálních ozbrojených skupinách - EM ). Všichni byli samozřejmě zadrženi nelegálně.

Jednou zadrželi chlapce ve věku 17-18 let v Grozném. Řídili auto s poznávacími značkami na levé straně. Čísla vlevo jsou samostatným tématem. Často je používáme ve speciálních operacích. Častěji odstraňujeme poznávací značky z plukovní dopravy - autobusy, auta UAZ nebo auta drogově závislých, kteří byli zadrženi, a nasazujeme je na auta, ve kterých jezdíme na speciální akce. Kromě toho pluk zanechal čísla z rozbitých trakařů. V Ingušsku si můžete koupit libovolné číslo za 1 500 rublů. Tihle kluci to udělali. Zadrželi jsme je, protože měli na svém autě číslo K 769 RA 95, a toto je Iraskhanovovo číslo. Nevěděli, jaké je to číslo, prostě se jim líbilo. Chlapci byli odvezeni do pluku, zbiti a o den později propuštěni.

Všichni zaměstnanci pluku mají sadu pruhů a šípů různých divizí, včetně SOBR, OMON, Ministerstva vnitra Ruska a vlastního pluku. Před zahájením operace velitelé označují, v jaké formě a s jakými pruhy musíte k operaci přejít. Zaměstnanci pluku chodili na všechny oficiální události v uniformách s pruhy a krokvemi svého pluku.

Ale do ledna 2017 jsem měl v paměti jen dvě hromadná zatčení.

V roce 2015 došlo z mého okolí k zatčení. Ve vesnici Katyr-Yurt byla skupina ve Votsapu, asi 30–35 lidí. Nevím, o jakou skupinu se jednalo. Zadržení byli drženi v suterénu, ale poté byli všichni propuštěni.

V roce 2016 bylo mnoho zadržených z vesnic Benoy a Oyskhara (okresy Nozhai-Yurt a Gudermes). Všichni zadržení byli obviněni z přípravy pokusu o Kadyrovův život: poté byly v jeho rezidenci v Benoi umístěny výbušniny.

Vím jistě, že nejméně dva z těchto zadržených jsou mrtví. Jeden měl odražené ledviny, zemřel v Dzhalce, rodové vesnici Delimkhanov. Druhý se jmenoval Umar. Vismuradov ho osobně vyslýchal. Během výslechu urazil zadrženého, ​​hanlivě ho oslovil jako ženu. Umar odpověděl: „Kdo jsi, že se mnou takhle mluvíš a otočíš se mi zády!“ Vismuradov popadl kladivo a houpačkou zasáhl zadrženého do paže, rozbil zápěstí.

Umar byl ubit k smrti a tajně pohřben poblíž pluku. Znám to místo.

Ledna 2017

Na začátku ledna 2017 nás velitel roty Isa Taymaskhanov informoval, že budou zatčeni. Pokud tomu dobře rozumím, FSB sledovala Uzum-Khazhi Madayeva a jeho kontakty. Zpočátku neexistoval žádný úplný seznam osob, které by měly být zadrženy. FSB a opera uváděly údaje o prvních zadržených, někoho předávali mučením, ty stále více.

V našem pluku je to takto: když je chycen co i jen jeden člověk, už se připravujeme na odchod. Protože

Během týdne jsme k pluku přivedli 56 zadržených, mnozí se nejprve viděli pouze v našem suterénu.

A ještě před 9. lednem byli k našemu pluku přivedeni čtyři lidé. Mezi nimi byli Rizvan Dubaev, všichni šedovlasí, 45 let (ukázalo se, že s ním máme společné příbuzné) a Salambek Pataev. Jeho ruka byla zlomená. Prošel kolem spousty lidí.

9. nebo 10. ledna nám bylo nařízeno stavět a odjet za hodinu. Útočné skupiny byly vytvořeny ze zaměstnanců pluku, všichni zaměstnanci byli ve formě „figurky“, ve vykládce, přilbách a neprůstřelných vestách. To znamená v plné výbavě. Odjížděli jsme hlavně večer a v noci. Zadržování probíhalo v okresech Gudermes, Kurchaloyevsky, Shalinsky, Groznyj a Argun. Měli jsme operativcům poskytnout vojenskou podporu, ale žádný ze zadržených nepředložil žádný odpor.

Zúčastnil jsem se zatčení od 9. nebo 10. ledna do 13. ledna, hlavně v okrese Kurchaloy (vesnice Mayrtup, Tsotsi-Yurt) a v okrese Shali. Pouze naše skupina (ve skupině jsou čtyři zaměstnanci) prováděla každý den 6-7 zatčení. Celkově se zatčení zúčastnilo asi 50 členů pluku.

Osobně jsem se podílel na zadržení obyvatele vesnice Mayrtup Mansura Dzhamalkhanova .

Do Dzhamalkhanova jsme dorazili ve dvou vozech, byli tam také detektivové z oddělení vyšetřování kriminality Kurchaloyevského okresního ministerstva vnitra v automobilech Lada Priora a okresní policista. Čekal na nás u vchodu do vesnice a ukazoval nám cestu. Řekl, že Dzhamalkhanov neodolá.

Dorazili jsme, ohradili jsme domy, brány nebyly zamčené. Na zaklepání na dveře vyšel sám Jamalkhanov, byl v domácích šatech a pantoflích. Jeho matka za ním vyskočila a zakřičela. Řekli jsme, že její syn bude odvezen na ROVD, položili jsme pár otázek a přivezli zpět. První posádka spolu s agenty provedla v domě prohlídku. Vzali telefony, nenašli žádné zbraně. Po prohlídce mu dovolili obléknout si sako a odnést ho v pantoflích.

Dzhamalkhanov byl nasazen do našeho UAZ, v autě jsme mu nasadili pouta a přetáhli bundu přes hlavu.

Nejprve jsme Dzhamalkhanova přivezli do Kurchaloyevského okresu ROVD. Čekali, až ho dělníci vyslechnou. Porazili ho. Potom jsme ho vzali k pluku a okamžitě jsme pustili Dzhamalkhanova dolů do suterénu tělocvičny. K baterii už bylo připoutáno 8 nebo 9 lidí. Dzhamalkhanov se odmítl přiznat a požádal, aby přivedl toho, kdo na něj ukázal jako člena gangu. Zadržený Soltakhmadov byl přiveden. Byl v takovém stavu, že by svého otce dokonce nazval militantní. Dzhamalkhanov vykřikl a požádal Soltakhmadova, aby řekl pravdu. Později, když byli ve stejné cele, Dzhamalkhanov přesto přesvědčil Soltakhmadova, aby se k pomluvě přiznal.

Během prohlídek během zatýkání byly odebrány všechny telefony zadržených a telefony jejich příbuzných. Zadržení odemkli své telefony sami. Telefony byly drženy agenty v pluku, na starosti, v letovém režimu.

Po jejich „zpracování“ zadržené osoby vyslýchali. Sami mě neporazili. Pracovníci pluku a opery byli zapojeni do „zpracování“ Opera byla naše, SOBR „Terek“ (velitel „Terek“ Abuzaid Vismuradov v lednu 2017 neustále přicházel k pluku) a regionální policejní oddělení.

Zadržení byli biti, jakmile byli spuštěni do suterénu. Bili mě hlavně polypropylenovými hadicemi, na nohou a na jiných částech těla, kromě obličeje, protože byli fotografováni pro orientaci. Pokud měli zadržovaní na tvářích stopy po těžkém bití (nejpravděpodobněji po mučení na okresním policejním oddělení - EM ), nebyli v pluku vyfotografováni.

Všichni zadržení byli po přijetí mučeni elektrickým proudem. Používal se polní telefon

vyslýchali je v kancelářích, do kterých nikdo neměl právo vstoupit (Novaja gazeta byla podrobena výslechům zadržených, které v lednu 2017 provedli příslušníci FSB v Čečenské republice. - pozn. red. ).

Po důstojnících FSB byli zadržení vyslýcháni důstojníky pluku. Také jsem je vyslýchal osobně. Nejedná se o výslech vyšetřovatele. Nebyl jsem naučen vést výslechy a klást správné otázky. Jen jsem zjišťoval, jak se to dostalo do bodu, kdy se přidali k teroristům. Zeptal jsem se jich, proč jsou proti státu, několik obecných informací: kdo byli, odkud pocházeli, jaký teip, jakou rodinu, mysleli si na své příbuzné, než to udělali.

Naši velitelé nám řekli, že připravují útok na čečenskou policii. Samotní zadržení uvedli, že chtějí zaútočit na ruskou armádu. Ale pod proudem můžete říkat, co chcete. Už byli zadrženi jako teroristé, takže museli alespoň něco přiznat.

Suterén

Na území pluku je pět kasáren, rehabilitační centrum, klub, velitelství, tělocvična, garáže pro speciální vybavení, skladovací prostory, fotbalové hřiště a stadion. Pod všemi budovami jsou sklepy, ale ne každý je „zpracován“, tedy mučen.

Většina zadržených byla držena v suterénu tělocvičny, kde byli mučeni. Ti velmi zlí, ti, kteří už nemohli chodit, byli posláni do suterénu pátých kasáren.

Od 14. ledna jsem byl poslán hlídat zadržené osoby, které byly v suterénu tělocvičny. Suterén byl rozdělen na deset pokojů, uprostřed byla chodba. Průchody do místností byly uzavřeny dveřmi, z nichž dva byly kovové, zbytek byl dřevěný. U dveří nebyly žádné podavače.

Každý den se za ochranu zadržených, kteří měli službu na směny, postavilo šest lidí, zejména dva nebo čtyři lidé. Noví strážci v jídelně vzali jídlo pro zadržené. Zadržení byli krmeni dvakrát denně. Pro 56 zadržených dostali deset hrnků, talířů a lžící, dva kbelíky čaje, sušenky v lepenkových krabicích, chléb a někdy i polévku. Dozorci vybrali jednoho ze zadržených, aby doručili jídlo do cel. Zadrženým byl nalit hrnek čaje, dostali jeden nebo dva kousky chleba a jednu sušenku. Tyto sušenky nám byly vždy dány k snídani, obědu a večeři v jídelně police. Jezte, kolik chcete. A zadržené drobky byly shromážděny z podlahy ...

Byli jsme ve službě za dvě hodiny: čtyři hodiny směna, čtyři odpočinek, pak se zase vrátíte do sklepa a kromě výkřiků nic neslyšíte. Tam byli zadržovaní neustále vyslýcháni a mučeni. V jedné z buněk naší směny se mu zadržený Abdulvakhid Dzhabikhadzhiev pokusil otevřít žíly. Přerušil kohoutek na chladiči a podřízl mu zápěstí ostrými kovovými hranami.

Můj přítel Sulejman Saraliev byl vždy na směně se mnou, stejně jako já, policejní seržant, sloužil ve 14. četě 5. roty. Když jsme byli v noci ve službě, měli jsme možnost vzít zadržené do sprchy. Koupili jsme jim šampon a mýdlo, přinesli jsme jim nůžky na nehty, nechali jsme je modlit se, požádali jsme v jídelně, aby jim dali více jídla, mluvili jsme s nimi.

"Amiry"

Mezi zadrženými bylo 13 „amirů“ - militantní velitelé. Dobře si pamatuji Imran Dasayev, Makhma Muskiev, Ayub Tsikmaev, Said-Ramzan Abdulkerimov, Akhmed Tuchaev, muslimský Shepiev ... Všichni byli zabiti. Naživu zůstal pouze Imran Dasaev.

Vyslýchal jsem Makhmu Muskjeva . Byl zadržen přímo na staveništi, byl v pracovním oděvu, vše v cementu a galoše na bosých nohou. Byl velmi hubený, tichý a lítostivý. Bili ho velmi špatně a on plakal a souhlasil se vším, z čeho byl obviněn. Byl přidělen k „Emirům“, řekli, že do banditské skupiny přilákal 10 vesničanů. Osobně jsem tomu vůbec nevěřil. Mohl by někdo jako Makhma dokonce přesvědčit jednoho Čečence, aby šel s ním na „džihád“? Prostě bych ho neposlouchal ... Myslím, že ho vzali, protože to byl synovec těch samých Muskievů, kteří byli v 90. letech s Kadyrovy nepřátelští.

Ve stejné dny ChGTRK předvedl ve vesnici (Tsotsin-Yurt, rodová vesnice Muskievů - EM ) velké shromáždění, na kterém vesničané odsoudili Muskivy a vystěhovali je.

Magomed Musaev bylo 17 let. V Shalinsky ROVD byl strašně zbit, než se dostal do pluku, jeho obličej a jedno ucho byly jako souvislá fialová modřina. Byl obviněn z financování banditské skupiny. Byl synem zástupce vedoucího šálské vlády, později byl propuštěn, protože byl nezletilý, nebo možná jeho otec souhlasil a koupil ho.

Tamerlan Muskhanov byl kadeřník, měl auto Audi, které bylo během zatčení odvezeno a poskytnuto Iraskhanovovu synovci. Tamerlane byl také vyroben jako „Emir“.

Adam Tuchaev byl řidičem šaliské vojenské jednotky v tankovém pluku, proti němuž zadržení údajně připravovali útok. Byl obviněn z toho, že dal ozbrojencům flash disk s informacemi o pluku: kde jsou tanky, kde jsou hlídky, kolik zaměstnanců je v pluku. Dcera Adama Tuchajeva má velmi vzácné onemocnění - jediný případ v Rusku. Adam byl jejím jediným dárcem.

Yusupov Shakhman seděl v kotelně. Sám je ze Šali, ale jeho příbuzní byli obviněni ze zapálení zijaratu (svaté místo - EM ) a jejich rodina byla z vesnice vystěhována. Shakhman se svou ženou a dětmi se přestěhoval do Argunu. Tam byl zadržen.

Said-Ramzan Abdulkerimov mi řekl: „No, jaký jsem Emir se dvěma bratry-policisty? Právě jsem šel do stejné mešity s některými zadrženými. “ Abdulkerimovův bratr je policejní major. Jeho druhý bratr, rovněž bývalý zaměstnanec, měl volací značku „Chlapec“. Sám Said-Ramzan také chtěl získat práci v policii, ale oba jeho bratři byli proti. Potom se druhý bratr, který pracoval v ochrance nějaké velké paruky, dokázal dohodnout, že příbuzní dostanou tělo Said-Ramzana k pohřbu.

Adam Dasaev byl zadržen 11. ledna během speciální operace v Geldaganu. Ukázalo se to na ChGTRK 11. ledna. Byl členem skupiny Uzum-Khazhi Madayev, která se FSB opravdu zajímala. Sledovali ho a klepali na jeho telefon. Ale většina z těch, kteří byli po této speciální operaci v Geldaganu zadrženi a umístěni do našeho sklepa, ani nevěděli, kdo to ten Madayev je. Adam byl velmi mučen a on řídil hlavu. Měl záchvaty, někdy v noci křičel jako blázen.

Jeho bratranec Imran Dasaev byl zadržen 14. ledna a byl také předveden na ChGTRK. Byl přiveden do našeho sklepa se zraněnou nohou. Ti, kteří ho přivedli, měli zakázáno vytáhnout kulku z rány, chtěli, aby začala gangréna. Imran byl připoután k roštu dveří, pouta. Jeho noha byla oteklá a on velmi trpěl. Když křičel bolestí, zavolali jsme k němu zdravotnického záchranáře Anzora, aby to mohl obléknout. V noci nemohl spát a často jsem s ním seděl. Přinesl mu čaj a snickers. Imran mi řekl, že chce odejít do Sýrie. Když byli v Geldaganu obklíčeni, odešel ze dvorů, protože nechtěl nikoho zabít a nechtěl ani zemřít. A dva dny po speciální operaci se vzdal policistovi na náměstí Minutka v Grozném.

Po zatčení byl převezen do rezidence Kadyrov, kde byl střelen do nohy. Křičel na Kadyrova, proč byl na straně Rusů, kteří zabili jeho otce Achmata Kadyrova?

Imran Dasayev se pokusil oběsit, když seděl ve sklepě. Ze spodního prádla si vyrobil lano, uvázal ho na rošt a pověsil na celé místo. Vězni do něj zasahovali a udělali povyk. ( Novaya Gazeta má k dispozici svědectví Imrana Dasaeva, který potvrdil svědectví Sulejmana Gezmakhmaeva. - pozn. )

Provedení

Zhruba na konci ledna večer přišlo do suterénu tělocvičny několik oper ze šalinského okresního ministerstva vnitra. Naše směna právě skončila. Jeden z dělníků začal podle seznamu nazývat všechny „emiry“. Byli k němu přivedeni jeden po druhém a podepsali nějaký druh papíru. Zajímalo mě, co se děje, a zeptal jsem se jedné z oper. Bylo nám řečeno, že „emíři“ musí podepsat uznání, že neodcházejí, poté budou propuštěni.

Poté, co „amíři“ podepsali papír, byli jeden po druhém vyvedeni z tělocvičny. Suleiman Saraliev a já jsme se dobrovolně rozhodli přivést Said-Ramzana Abdulkerimova . Poblíž tělocvičny na nás čekal plukovní UAZ. Nastoupili jsme do toho a jeli jsme všichni společně k budově šestého kasárna. Bylo nám řečeno, abychom odvezli Abdulkerimova do suterénu kasáren. Vzali jsme Said-Ramzana Abdulkerimova do rekreační místnosti s tenisovým stolem, která se nachází vedle technické ventilační místnosti.

V odpočívárně byli Tamerlan Musajev , vedoucí ruského ministerstva vnitra v okrese Šali , velitel pluku Aslan Iraskhanov a čtyři jejich strážci. Musaev a Iraskhanov hráli stolní tenis. Všichni „amíři“, kteří byli přivezeni ze suterénu sportovní haly, klečeli podél zdí ve stejné místnosti a ruce měli spoutané za zády. Někteří z nich požádali o milost a řekli, že jsou nevinní. Musaev a Iraskhanov reagovali výsměchem a urážkou.

Chtěl jsem Sulejmanovi říct, že bychom se měli odsud dostat co nejdříve, ale v tu chvíli se otevřely dveře ventilační místnosti a uviděli jsme šéfa okresní správy Šali Turpal-Ali Ibragimova, přezdívaného Bystry. Ve ventilační místnosti jsem kromě něj viděl i Ibragimovovy stráže a těla dvou „amirů“, kteří leželi na sobě.

V jednom z nich jsem poznal Adama Dasaeva . Ibragimov Turpal-Ali řekl, že další by měl být přinesen do místnosti. Potom uviděl Makhmu Muskiev , zasmál se a řekl: „Vezměte ho sem, všechno nám řekne hned.“ Sulejman Saraliev stál vedle Makhmy, dostal rozkaz ho vyzvednout a zavést do ventilační místnosti. Mahma plakala. Z Sulejmanova obličeje jsem viděl, že byl velmi zmatený. Ale nemohl neuposlechnout rozkazu. Vedl Makhmu do ventilační místnosti a Ibragimov zavřel dveře.

Uvědomil jsem si, že poté nařídí někomu, aby mě vzal do ventilační místnosti, a řekl veliteli pluku Aslanovi Iraskhanovovi, že po mé směně půjdu spát. Nikdo nebyl překvapen, protože šestý kasárna byla kasárna, kde jsme bydleli (ložnice pro zaměstnance byly v prvním patře) a studovali. Rychle jsem odešel. Řidič „UAZ“, ve kterém jsme na popravu přivedli Saida-Ramzana Abdulkerimova, odešel za mnou.

Nechodil jsem do postele, čekal jsem na Sulejmana. Vrátil se asi o dvě hodiny později a byl velmi vyděšený. Zeptal jsem se, co se stalo. Řekl, že mi to ráno řekne, a okamžitě šel spát. Ráno po formaci následujícího dne Sulejman řekl, že všichni, kteří byli přivedeni do suterénu šestého kasárna, byli zabiti.

Podle něj nejprve Ibragimov vystřelil jednoho nebo dva „emiry“, poté do ventilace

Takže zbytek „emirů“ byl uškrcen sportovním lanem. Muž byl položen na břicho s pouty na zádech. Zezadu pod krk bylo vedeno sportovní lano a jeden ze zaměstnanců, který šlápl na zadní část hlavy, sevřen na krku shora, druhý zaměstnanec držel nohy. Ibragimovovy stráže byly zabity.

Sulejman Saraliev byl také nucen účastnit se vraždy Makhmy Muskiev. Sulejman mi řekl, že nemohl zapomenout na Muskievovu tvář v okamžiku, kdy byl zabit. Po popravě byly mrtvoly vyvedeny ze sklepa, nasazeny do automobilů UAZ-Patriot, které byly u stráže Tamerlana Musajeva, vedoucího ruského ministerstva vnitra v oblasti Šali, a odvezeny. Kde přesně - nevím, ale vím, že příbuzní Said-Ramzana Abudulkerimova dostali jeho tělo k pohřbu.

Dne 16. února 2017 byl Tamerlanovi Musajevovi, vedoucímu ruského ministerstva vnitra v Šalinském okrese, udělen rozkaz.

Sulejman Saraliev

Sulejman Saraliev vstoupil do pluku v roce 2014. Pochází z vesnice Shaami-Yurt, odkud pocházejí všichni Saralievové, včetně zástupce Státní dumy [z Čečenska] Shamsail Saraliev. Sulejmanův bratranec Khasan Nazirov pracoval jako zástupce vedoucího Oktyabrského ROVD. Se Sulejmanem jsme se setkali a velmi rychle jsme se stali přáteli, na všech cestách jsme byli vždy spolu.

Po popravě „emirů“ se Sulejman hodně změnil.

Začal být posedlý tím, že někomu řekl o popravě. Bál se, že k němu příbuzní zavražděné Mahmy přijdou a pomstou se. Nakonec jsem souhlasil, že s ním půjdu na schůzku s jeho známým, který pracoval buď v prokuratuře, nebo ve vyšetřovacím výboru. Jmenoval se Minkail. Setkání se konalo poblíž tržiště Berkat v Grozném. Pouze Sulejman se setkal s Minkailem, já zůstal v autě. Pochopil jsem, jak je to nebezpečné, ale nemohl jsem svého přítele zastavit. Řekl jsem Sulejmanovi, že musíme opustit Čečensko a pak říct všechno. Sám jsem požádal o pas pro celou rodinu a vzal jsem si nemocenskou dovolenou. Už jsem se rozhodl, že se ke službě nikdy nevrátím.

Setkání se Suleimanovým známým, Minkailem, se konalo počátkem března 2017. Sulejman řekl, že Minkail požádal o týden na konzultaci s vedením. Minkail se nikdy nedostal do kontaktu. To bylo naposledy, co jsem viděl Sulejmana. Pokračoval ve službě v pluku, já jsem byl na pracovní neschopnosti. Ve druhé polovině března mi několikrát zavolal zámek čety, ale nezvedl jsem telefon. Myslel jsem, že jsem povolán k pluku, abych odešel, ale nechtěl jsem tam jít. A pak zavolal Sulejman. Strašně se bál, řekl, že je nyní se svým bratrancem Hasanem, a žádal, aby nikomu nevěřil, bez ohledu na to, co o něm říkají ...

O dvě hodiny později jsem to vytočil sám, ale neodpověděl. Zavolal jsem zaměstnance, kterého jsem znal z mé čety, a zeptal se, kde by mohl být Sulejman. Odpověděl mi velmi hrubě: „O tomhle sráči Saralievi, už mi nikdy neříkej!“

Začal jsem od ostatních kolegů zjišťovat, co se stalo, a zjistil jsem, že k pluku přišel Vismuradov a vzal si s sebou narkomana. Sulejman byl přivezen z tělocvičny. Narkoman na něj ukázal a řekl, že byl s ním v bytě v Grozném a že Sulejman byl údajně gay.

A další den, ve skutečnosti tajně, bez soustrast a vzpomínek, jak je u nás zvykem, byl Sulejman pohřben. Nemyslím si, že Sulejman byl gay. Znám ho mnoho let. Mohli s ním ale jednat jako s homosexuálem, protože vyprávěl o popravě zadržených Čečenců.

... Poté, jakmile byly připraveny pasy, jsem si koupil letenky do Brestu a navždy jsem opustil Čečensko. “

Zaznamenala Elena Milashina / Novaya Gazeta

PS

K vraždě pro podezření z homosexuální orientace zaměstnance pluku hlídky a pošty pojmenovaného po V.I. A. Kadyrov byl Novaya Gazeta znám dlouho předtím, než se setkal se Sulejmanem Gezmakhmaevem (tuto informaci jsme obdrželi v dubnu 2017). Bylo obtížné tyto informace ověřit, přesto se nám podařilo zjistit jméno a příjmení oběti, místo služby, den smrti, okolnosti smrti a totožnost pravděpodobného vraha.

Dne 6. září 2017 jsem v rámci dodatečného rozhovoru předal osobní údaje Sulejmana Saralinova vyšetřovateli Státního vyšetřovacího ředitelství Severokavkazského federálního okresu Vladimíra Kozheva, který provádí vyšetřování našeho prohlášení o mimosoudních zabíjení v Čečensku proti gayům a osobám podezřelým z terorismu . Také jsem sdělil informace, že jeho příbuzný, který slouží v čečenských donucovacích orgánech, může být zapojen do vraždy Saraliev.

Kromě toho jsem 6. září 2017 předal vyšetřování údaje dalšího obyvatele Čečenska Zelimkhana Bakajeva , který byl nedávno zadržen v Grozném pro podezření z příslušnosti k LGBT komunitě.

V době mého rozhovoru byl Zelimkhan Bakaev naživu a mohl být zachráněn.

12. září 2017 se vyšetřovatel Kozhev zeptal velitele pluku pojmenovaného po I. Kadyrov Aslan Iraskhanov informace o tom, zda Suleiman Saraliev slouží v pluku. Požádal také o informace o svém pobytu.

Téhož dne vyšetřovatel Kozhev zahrnul odpověď Aslana Iraskhanova do materiálů kontroly. Musím říci, že tato odpověď neobsahuje žádné známky úředního dokumentu (neexistuje oficiální „záhlaví“ PPSP Ministerstva vnitra v Čečenské republice, není tam žádné datum, není tam žádné odchozí číslo, podpis naproti Iraskhanovovu jménu se neshoduje s jeho podpisem na jiných oficiálních dokumentech, které mají Novaya noviny k dispozici “).

Iraskhanovova odpověď, o jejíž pravosti jsou velké pochybnosti, obsahuje následující informace:

Poté vyšetřovatel Kozhev, aniž by podnikl jakékoli kroky k určení místa pobytu Sulejmana Saraljeva, v září 2017 dospěl k závěru, že Saraliev je naživu, ačkoli „jeho místo pobytu není známo“.

podle informací Novaya Gazeta o možné vraždě Sulejmana Saralinova. Jinak je nemožné vysvětlit, proč vyšetřovatel Kozhev neprokázal skutečnost, že Sulejman Saraliev zemřel 17. března 2017 a byl pohřben na hřbitově předků ve vesnici Shaami-Yurt. (Novaya Gazeta vlastní fotografie svého hrobu pořízené v březnu 2017 a v březnu 2021.)

Dne 28. září 2017 vyšetřovatel Kozhev napsal vedoucímu hlavního vyšetřovacího ředitelství vyšetřovacího výboru Ruské federace pro severokavkazský federální okruh generálporučíkovi spravedlnosti O.A. Vasilievova zpráva, ve které řekl:

Dne 28. září 2017 vyšetřovatel Kozhev na základě své vlastní zprávy předal veškeré informace o Sulejmanovi Saraljevovi poskytnuté Novaya Gazeta Čečenskému vyšetřovacímu výboru, který vyšetřování pozastavil „z důvodu nemožnosti zjistit místo pobytu Sulejmana Saralinova . “

Státní ředitelství pro vyšetřování Severokavkazského federálního okresu obdobně „torpédovalo“ inspekci dalších obyvatel Čečenska, kteří byli zabiti a zadrženi pro podezření z homosexuální orientace.