Článek pochází z Novayagazeta.ru
Několik stalinistických linií na papíře znamenalo začátek nového kola represe - podle etnických linií. Zachoval se Stalinův zápisek na sešit s krátkým a expresivním textem: „1) Všichni Němci v našich vojenských, polovojenských a chemických závodech, v elektrárnách a stavebnictví ve všech regionech SSSR k zatčení.“ „Každý“ zopakoval dvakrát, a to se stalo hlavním a rozhodujícím faktorem ideologie „masových operací“. Zatkněte všechny podezřelé státní příslušníky, ať jsou kdekoli.

V rozhodnutí politbyra Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků z 20. července 1937 tento úkol upřesnil Stalin: „Navrhni soudruha Ježova, aby dal okamžitý rozkaz orgánům NKVD zatknout všechny Němce pracuje v obranných továrnách ... “. O pět dní později byla připravena objednávka č. 00439, která vstoupila v platnost. Na řadu pak přišli Poláci - rozkaz č. 00485 z 11. srpna o likvidaci polského „sabotážního a špionážního a povstaleckého personálu“. Na rozkaz Ježova č. 00593 ze dne 20. září 1937 byla zahájena operace proti těm, kteří se vrátili z Harbinu. Jedná se především o bývalý personál čínsko-východní železnice, který po prodeji železnice znovu emigroval z Mandžuska do SSSR. Navrátilci byli považováni za „agenty japonské rozvědky“ vyslané do SSSR za účelem provádění „teroristických, sabotážních a špionážních prací“. V listopadu 1937 si vzpomněli na Lotyše,
Rozhodnutí politbyra ÚV KSSS (b) vydat příkaz k zatčení Němců. 20. července 1937 (RGASPI. F. 17. op. 166. D. 576. L. 51-53)
Počáteční termíny dokončení každé „národní operace“ NKVD se neustále prodlužovaly. 31. ledna 1938 umožnilo politbyro NKVD pokračovat v operacích na zničení „sabotérů a špionů“ do 15. dubna. A současně nařídil „zničit“ Bulhary a Makedonce. A 26. května 1938 politbyro rozhodlo: „Prodloužit do 1. srpna 1938 zjednodušený postup pro posuzování případů proti polským, německým, lotyšským, estonským, finským, bulharským, makedonským, řeckým, rumunským, íránským, afghánským, Čínské národnosti a harbinští vystaveni špionáži, terorismu a dalším protisovětským aktivitám “.
V „národních operacích“ byl použit takzvaný „postup alba“ přesvědčení. Místní úřady NKVD každých deset dní sepsaly osvědčení o zatčených se „souhrnem vyšetřovacích materiálů a tajných materiálů charakterizujících míru viny zatčených“ a poslaly je do Moskvy ke schválení ve formě alb. Jako obvykle - v 1. kategorii, poprava, ve 2. - tábor. V Moskvě o tom rozhodla Komise NKVD a státní zástupce SSSR - Ježov a Vyšinskij (nebo jejich zástupci). Poté byly tresty prováděny místně. V praxi tento postup vedl k tomu, že regiony čekaly na rozhodnutí měsíce. V září 1938 byla „alba“ nerecenzovaná v Moskvě předložena „speciálním trojkám“, vytvořeným na základě příkazu NKVD č. 00606 a fungujících do 15. listopadu 1938.
Hlavními oběťmi byly osoby s národností „buržoazně-fašistických“ států hraničících se SSSR. Hlavní represe probíhaly ve čtrnácti liniích a byly namířeny proti: Polákům, Němcům, Harbinům, Lotyšům, Estoncům, Finům, Rumunům, Řekům, Afgháncům, Íráncům, Číňanům, Bulharům, Makedoncům, Čechům a lidem s nimi spojeným.
Na rozdíl od „operace kulak“ nebyly v „národních operacích“ stanoveny „limity“. Organizátorům teroru připadalo, že kategorie osob určené operačními příkazy byly celkem jasné a zcela určité. Ale to se vedení jen zdálo. Na místě byl široký výběr i svévolný přístup k výběru osob, které mají být zatčeny.
První tajemník regionálního výboru Krasnojarsku Sergej Sobolev na operačních setkáních NKVD řekl:
„Dost na hraní internacionalismu, musíte porazit všechny tyto Poláky, Korejce, Lotyše, Němce atd., To vše jsou zkorumpované národy, které mají být vyhlazeny ... Všechny státní příslušníky je třeba chytit, srazit na kolena a vyhladit jako šílené psy. " Na konci teroru byl Sobolev za taková odhalení odsouzen, protože věřil, že „vydáváním takových pokynů Sobolev pomlouval ústřední výbor KSSS (b) a soudruha. Stalin s tím, že takové pokyny má od ÚV KSSS (b) a osobně od soudruha. Stalin “.
O Sobolevově osudu bylo rozhodnuto - byl zastřelen v únoru 1939.
Za všechny „národní operace“ bylo odsouzeno 346 850 lidí, z nichž 247 137 bylo odsouzeno k smrti (SA Krivenko, SB Prudovskiy. Statistiky národních operací NKVD 1937–1938).
Poslední publikace poskytla údaje o výsledcích „operace kulaků“: od srpna 1937 do listopadu 1938 bylo trojnásobně odsouzeno 767 397 lidí, z toho 386 798 odsouzeno k smrti. Toto jsou informace z aktu přijetí a převodu záležitostí NKVD (CA FSB. F. 3-os. Op. 6. D. 11. L. 42). Při součtu výsledků v listopadu 1938 ale nebyly vzaty v úvahu všechny zprávy z oboru. Objasnění počtu obětí „operace kulak“ na základě počátečních zpráv krajských ředitelství NKVD provedlo významnou změnu: odsouzeno bylo celkem 831 892 lidí, z toho 443 220 lidí odsouzeno k smrti (Roginsky AB Statistiky operace „kulak“ v letech 1937-1938 podle pořadí č. 00447).
A nakonec v letech 1937-1938. za všechny tyto operace a s přihlédnutím k osobám odsouzeným k smrti Vojenským kolegiem (25 355 osob), vojenskými soudy a dalšími soudními orgány (19 401 osob) bylo k smrti odsouzeno 735 000 lidí. A celkový počet zatčených ve stejném období činil jeden a půl milionu lidí.
Masový teror, který vypukl v roce 1937, není prvkem, jak se někteří pokoušejí vykreslit dnes, ani přírodní katastrofou, kterou nelze předvídat a zabránit jí. Velký teror v letech 1937-1938 -Jedná se o plánovaný, promyšlený a provedený zločin úřadů proti lidu. A tento zločin vycházel z ideologických doktrín bolševického světonázoru a samozřejmě ze zločinecké vůle Stalina.
Úkolem Stalina, který zahájil kampaň masového teroru, byla fyzická destrukce jeho politických protivníků a sovětizace administrativní elity nahrazením starého a revolučního lidu novou inteligencí vychovávanou ve stalinských ideologických dogmatech. Očištění sociální třídy v průběhu „operace kulak“ bylo organicky spojeno s „národními operacemi“ - odříznutí a zničení všech prvků spojených se zahraničím. Účelem teroru bylo konečně nastolit v zemi úplnou jednomyslnost, aby autoritu a vedení Stalina již nikdo nezpochybňoval.
A skutečně, rok 1937 vzbudil v občanech SSSR takový strach, že to sovětskému systému umožnilo dlouho vydržet. Bylo to jakési očkování strachem.
Všichni chápali, že vyjádření názoru, který je v rozporu s oficiální doktrínou, se stalo smrtelně nebezpečným, jako jakýkoli kontakt se zahraničím a cizinci, což potvrdily „národní operace“ NKVD.