Článek pochází z Kommersant.ru

První oficiální návrhy na zavedení přeshraniční regulace uhlíku v EU, které Evropská komise zveřejnila letos v červenci, se dotknou také největších ruských exportérů dodávajících do EU zboží, které vypouští skleníkové plyny. Navzdory skutečnosti, že zpracování ohlášeného formátu bude trvat dlouho, ruské podnikání to bude mít těžké - při absenci národního systému cen uhlíku se nevyhne platbě do evropského rozpočtu. Pokud konečný text předlohy zůstane nezměněn, může Rusko ve WTO soutěžit s EU. Rozhodnutí o otázkách, které určí perspektivu sporu, řekla Kommersant Anastasia Boytsova, zástupkyně vedoucího praxe v ekologii a technické regulaci advokátní kanceláře EPAM.a poradce pro praxi mezinárodního obchodu a celního práva ve společnosti AB EPAM Vladimir Talanov.

Ceny vyžadují jasnost

V posledních měsících se dekarbonizace dostala do centra pozornosti s červencovými plány Evropské komise na zavedení takzvané přeshraniční dávky uhlíku. Podle nejkonzervativnějších odhadů povede zavedení daně ke ztrátě nejméně 1,1 miliardy EUR ruskými exportéry ročně. Původně se má dávka vybírat z dovozu do EU pouze u několika skupin produktů, které jsou prohlášeny za odpovědné za největší objemy emisí skleníkových plynů. Mezi nimi jsou cement, železné kovy a ocel, včetně trubek a kolejnic, hnojiva. Toto je jen první krok: Evropská komise slibuje, že se seznam produktů rozšíří. Dalším krokem je ropa, ropné produkty a celé spektrum elektřiny a poté by se měl režim vztahovat na veškeré zboží bez výjimky. Zavedení mechanismu bude trvat roky, ale ruské podnikání rozhodně patří k nejvíce postiženým:

Technicky projekt nenavrhuje zavedení nového poplatku, ale povinnost dovozců kupovat si při dovozu zboží do EU uhlíkové certifikáty, přepočtené na objem emisí skleníkových plynů z výroby zboží, jak se provádí v Systém EU pro obchodování s emisemi (ETS). Cena certifikátů je dnes asi 50 EUR za tunu a podle různých odhadů překročí 70 EUR do roku 2030. Od roku 2023 budou dovozci podávat zprávy o objemu emisí z výroby produktů a od roku 2026 již zaplatí poplatek.

Formálně návrh ještě nebyl přijat, konečný text musí schválit Evropský parlament a Evropská rada. Podmínky sběru se mohou změnit: dříve Evropský parlament navrhl zahrnout do obvodu sběru širší seznam zboží a zcela vyloučit přechodná období. Ale s největší pravděpodobností bude navržený koncept schválen a případné změny budou technické. Metodika odhadu emisí mimo EU, postup podávání zpráv není dosud jasný, nebyl vytvořen příslušný orgán EU - všechny tyto otázky jsou na pořadu jednání pokračujícího dialogu mezi Ruskem a EU a v této části ruské činnosti by měl držet prst na tepu.

Projekt Evropské komise výslovně umožňuje vývozci připsat cenu uhlíku, kterou zaplatil doma. To vyžaduje, aby domovská jurisdikce vývozce měla zaveden jasný mechanismus „ceny uhlíku“: systém obchodování s emisemi nebo uhlíkovou daň. V Rusku dnes takový mechanismus neexistuje. V červenci přijatý federální zákon „O omezení emisí skleníkových plynů“ nestanoví přímé platby za emise. Mohly by mechanismy navrhované zákonem být užitečné pro snížení uhlíkové daně z dovozu do EU? Bohužel šance jsou zatím mizivé.

Evropská komise trvá na jasné vnitřní „ceně emisí“, aby ji bylo možné zohlednit při dovozu do EU. Vzhledem k tomu, v předchozích verzích návrhu zákona, ministerstvo pro hospodářský rozvoj navrhlo zavést přesně mechanismus stanovení cen uhlíku, ale ve všech fázích diskuse projekt kritizovaly podniky, které nehodnotily návrh na zavedení nové platby do ruského rozpočtu. S přihlédnutím k projektu Evropské komise je pochopení nevyhnutelné, že bez národního systému stanovení cen uhlíku se ruští vývozci nevyhnou placení do rozpočtu, ale toto již bude rozpočet EU.

To bylo také chápáno v Číně, kde byl v letošním roce spuštěn národní systém obchodování s uhlíkem a první online nabídka na emise skleníkových plynů proběhla v červenci. Nikdo nechce platit další daně, ale zavedení domácího systému stanovení cen uhlíku je mechanismus, který sníží negativní dopady evropské regulace, a to i proto, že částky přijaté do rozpočtu lze směrovat na podporu největších daňových poplatníků.

Různé pohledy na převzetí

Také podle mnoha ruských odborníků zahraniční partneři dostatečně nezohledňují absorpční kapacitu ruských lesů. Zohlednění absorpčních schopností ekosystémů je rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu skutečně uznáno, ale ať už je to jakkoli, Evropská komise jej do zveřejněného návrhu nezahrnovala. Komise říká, že při zavádění poplatku neusiluje ani tak o „uhlíkovou neutralitu“, jako o snižování samotných emisí, a právě zde mají EU a Rusko vážné neshody.

Na první pohled se výtka Evropské komise jeví jako nespravedlivá: Rusko také plánuje snížit emise o 70% do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990, který byl pro zemi rokem maximálních emisí, po kterém pokles výroby vedl k prudkému snížení emisí . A za posledních 20 let nebyly tyto ukazatele nikdy překročeny ani bez značných nákladů pro ruské výrobce. Navíc v návrhu národní strategie Ruska o rozvoji nízkouhlíkových technologií do roku 2050 není hlavní důraz kladen na snižování emisí, ale na zvyšování jejich absorpce. Západní partneři, kteří investují do snižování emisí při zvyšování produkce, často vnímají zaměření na absorpční kapacitu jako pokus odložit upgrady technologií a skutečné snížení emisí. Ruské boční objekty,

Projekt Evropské komise opravdu nestojí na přístupech OSN k absorpčním schopnostem ekosystémů. Pověst projektu je přitom postavena na logice stimulace „skutečného snižování emisí“, od níž se Evropská komise zdráhá odstoupit.

Ze zemí EU dosud uznávalo jurisdikci Mezinárodního soudního dvora ve sporech o uplatňování Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu pouze Nizozemsko. Rusko dosud neuznalo jurisdikci Soudního dvora podle této úmluvy. Při neexistenci jiných dohod může být Mezinárodní soudní dvůr jediným soudem, který je schopen posoudit spravedlnost nedostatečného zohlednění absorpční kapacity ruských ekosystémů a učinit pro strany závazné rozhodnutí.

Budete se muset hádat s Evropskou unií

Vladimir Talanov, poradce pro praxi mezinárodního obchodu a celního práva ve společnosti AB EPAM

Ruské ministerstvo hospodářského rozvoje nakonec nevylučuje spor s EU ve WTO, pokud nebudou v konečném znění návrhu provedeny žádné změny. Na to, jak přesně by takový spor mohl vypadat, je příliš brzy: hodně bude záležet na konečných podmínkách fungování sbírky. Mezitím jsou evidentní dva z nejnaléhavějších problémů.

Prvním je osud takzvaných bezplatných uhlíkových certifikátů, které se udělují evropským výrobcům. Podle různých odhadů dostávají evropští výrobci v rámci systému ETS bezplatné emisní certifikáty, které představují 75% až 90% všech regulovaných emisí v EU. Evropská komise navrhuje každoročně snížit počet těchto certifikátů o 10% s jejich konečným vyloučením v roce 2035. Jak ale budou fungovat bezplatné certifikáty během přechodného období? Budou se vztahovat na zboží, které již bude podléhat dovoznímu clu? Vyhlídka na potenciální spor bude do značné míry záviset na vyřešení těchto problémů.

Druhým je vzorek zboží, u kterého je od roku 2026 zavedena dávka. Podle Evropské komise jsou tyto produkty nejvíce náročné na uhlík. Lví podíl na vybraných produktech je však ruského původu. Pravidla WTO výslovně zakazují diskriminaci podobných produktů na základě země jejich původu. Ponecháme -li v závorkách možné právní potíže spojené s výkladem pojmu podobnosti zboží v tomto případě, nelze než očekávat, že se EU bude odvolávat i na výjimky stanovené pravidly WTO, které umožňují zavedení opatření na ochranu “ vyčerpatelné přírodní zdroje “, život a zdraví lidí a zvířat ... Hlavním problémem sporu bude tedy vědecká platnost seznamu zboží stanoveného Evropskou komisí a jeho objektivita a rozhodnutí bude záviset na důkazech předložených stranami. Konečně,

Pravidla WTO konečně umožňují napadnout i ta obchodní opatření, která formálně neporušují obchodní dohody, ale vedou k „omezení nebo zrušení“ výhod, pokud jde o přístup jiného člena WTO na trh. Na rozdíl od běžných sporů nebudou mít za následek zrušení napadeného opatření, ale poškozené straně může být přiznáno odškodnění. V souvislosti s potenciálním sporem o poplatky za uhlík může být tato trasa také slibná. Zároveň bychom neměli zapomínat, že systém řešení sporů WTO je v současné době v krizi. Spojené státy nadále blokují jmenování členů odvolacího orgánu WTO SDO, a v důsledku toho rozhodnutí panelů nevstoupí v platnost kvůli jejich odvolání „nikam“ (jako například EU v spor o energetické úpravy, který vyhrálo Rusko). I kdyby

Jako velmi atraktivní se ukázal model uhlíkové dávky navržený Evropskou komisí: Kanada konzultuje možné podobné nařízení, podobný návrh připravila skupina amerických senátorů. V případě EU jsou v popředí boje rozhodně ruští výrobci.