V roce 1982 vyslala argentinská vojenská diktatura 600 vojáků k invazi na Falklandské ostrovy, které byly pod britskou kontrolou. Britská vláda je přispěchala chránit. Následovala krátká válka, která měla za následek 907 mrtvých. Pro srovnání, na samotných ostrovech v té době žilo 1800 lidí. Proč k této válce došlo? Přívrženec politického realismu může odpovědět takto: v zájmu národních zájmů, samozřejmě. Je v národním zájmu každého státu bránit svá území. A když dva státy považují stejné území za své, pak se o tato území musí bojovat. Doktrína politického realismu vidí stát jako aktéra. Jako člověka, který má své vlastní strachy, úkoly a zájmy. Jen tyto zájmy se často neshodují se zájmy obyvatel. Ale jsou to lidé, kteří pro ně musí zemřít. Kteří jsou tvrdošíjně přesvědčeni, že je v jejich zájmu nastoupit do člunu a zaútočit na ostrov, jehož obyvatelstvo si to vůbec nepřeje. Že je v jejich zájmu nasednout do jiné lodi a plavit se přes oceán chránit tento ostrov. Argentinský spisovatel Borges nazval válku o Falklandy „bojem dvou holohlavých mužů o hřeben“. Velká Británie svůj kartáč na vlasy bránila, ale obě země ho stále považují za svůj. Argentinská diktatura mimochodem brzy padla.

Vtipné by byly hry států, jakou barvou je území na mapě vymalováno. Ale obyčejní lidé se v těchto hrách ukážou jako pěšáci. Kteří umírají v domnění, že bojují za velkou věc. Za národní zájmy svého státu.

Kdo nese vinu za první světovou válku?

První světová válka je někdy nazývána nejnesmyslnější válkou v dějinách. Bylo pro ni mnoho důvodů, ale málo důvodů. Historici stále diskutují, zda tomu bylo možné zabránit; a o tom, kdo je vinen jeho počátkem. Desetiletí, která předcházela válce, byla desetiletími strachu. Vládci Ruska, Francie a Británie se obávali útoku z Německa, které rychle rozvíjelo svůj průmysl, armádu a námořnictvo. Němečtí vládci se obávali, že Francie a Rusko předhánějí svůj průmyslový růst. Vládci Rakouska-Uherska a Osmanské říše se obávali, že Rusko využije balkánské Slovany k destabilizaci jejich říší. V roce 1914 spáchal srbský nacionalista Gavrila Princip atentát na rakousko-uherského následníka trůnu. Rakousko-uherské úřady ztotožňovaly srbskou státnost a dokonce i srbský lid s radikálními nacionalistickými skupinami. A použili to jako casus belli. Ruské úřady vyhlásily mobilizaci a to zatáhlo Německo do války a to zatáhlo Francii do války a to donutilo Německo napadnout Belgii a to zatáhlo Velkou Británii do války. Všichni se v této situaci báli útoků jeden od druhého. Je možné, že i oprávněné. Všechny země vedly „obranné“ války. Tuto válku může začít jakákoliv země. Začalo to ale Rakousko-Uhersko. Nebo spíše její vládci – za jejichž činy přišlo o život více než milion jejich „poddaných“. A samotný stát se zhroutil. Všechny země vedly „obranné“ války. Tuto válku může začít jakákoliv země. Začalo to ale Rakousko-Uhersko. Nebo spíše její vládci – za jejichž činy přišlo o život více než milion jejich „poddaných“. A samotný stát se zhroutil. Všechny země vedly „obranné“ války. Tuto válku může začít jakákoliv země. Začalo to ale Rakousko-Uhersko. Nebo spíše její vládci – za jejichž činy přišlo o život více než milion jejich „poddaných“. A samotný stát se zhroutil.

V letech před válkou se udělalo mnoho chyb. Bylo mnoho nevyužitých příležitostí pro diplomacii.

Byli to ale panovníci Rakouska-Uherska, kdo rozpoutal válku v plném rozsahu, která zničila desítky milionů životů.

Kdyby Francie dala Alsasko-Lorain Německu, nebyla by válka! Možná. Kdyby Británie měla jasnou zahraniční politiku, nebyla by válka! Možná.

Pokud by Srbsko přijalo podmínky ultimáta, nebyla by válka. Možná.

Kdyby Německo neuspořádalo závody ve zbrojení, nebyla by válka! Možná.

Kdyby Rusko nelezlo do sféry vlivu Rakouska, nebyla by válka! Možná.

Kterákoli z těchto zemí mohla začít první světovou válku. Začalo to ale Rakousko-Uhersko.

Zabijte Hitlera

Zástupce šéfa nacistické kontrarozvědky Hans Oster je jednou z nejvíce nespravedlivě zapomenutých postav druhé světové války. Téměř celou svou kariéru ve Třetí říši Oster tajně pracoval proti Hitlerovi. Oster zachránil Židy tím, že je převezl přes hranici. Oster varoval nizozemskou vládu před hrozícím útokem. Podle jeho výpočtů by si toto varování vyžádalo 40 000 německých obětí. Varovat před útokem nebo ne bylo pro něj velké dilema. Oster ale došel k závěru, že to byla nezbytná oběť pro záchranu milionů. A přesto si generálmajor vysloužil svou slávu z jiného důvodu. Oster Plot byl organizován v roce 1938, před německou invazí do Československa. Podle plánu, když se Francie a Velká Británie postavily za Československo, měli spiklenci zabít Hitlera, chopit se moci v Německu a zastavit válku. Úřady Velké Británie a Francie se ale za Československo nepostavily. Rozhodli se, že je lepší dát celou zemi Hitlerovi, aby se zabránilo válce. Válka samozřejmě stále probíhala. Ale na Auster Conspiracy bylo příliš pozdě. Oster to zkusí znovu a v roce 1943. Je chycen a popraven za zradu. Ale můžete ho obvinit ze zrady? Oster bojoval se svou vládou, se svým Führerem. Ale bojoval za svou zemi. A bojoval proti válce.

Jak protesty zastavily válku ve Vietnamu

Na položenou otázku mohu okamžitě odpovědět – protiválečné hnutí dokázalo ovlivnit americkou zahraniční politiku, protože bylo organizované. Různé protiválečné skupiny, od liberálů po konzervativce, od anarchistů po marxisty, se dokázaly shromáždit kolem společného cíle. Samozřejmě ne vždy docházelo ke sporům a neshodám, ale „v určitých bodech hrály akce protiválečného hnutí, zejména masové demonstrace, ústřední roli při utváření americké zahraniční politiky,“ píše Melvin Small, historik anti- válečné hnutí. Protiválečné hnutí mělo několik cílů. Prvním cílem bylo rozšířit povědomí o válce a prorazit propagandistickou zeď. Za druhé, normalizovat odpor proti válce – mnoho Američanů se nemohlo odvážit protestovat „proti své zemi“. Ne každý byl připraven stát se Hansem Osterem. Proto bylo důležité ukázat, že odpor není bojem proti vlastní zemi, ale bojem proti jednání úřadů. Nakonec bylo nutné vybudovat masové protiválečné hnutí a přeměnit ho v politickou sílu, která by následně mohla zvýšit cenu války. Udělat válku nerentabilní. Americké úřady brutálně potlačily protesty, docházelo k zatýkání a pronásledování. Ale protiválečné hnutí vzkvétalo. Protiválečné hnutí využívalo různé strategie: vzdorování návrhu; organizování veřejných a podzemních protiválečných výborů; protesty; pochod na Pentagon; dělnické stávky; občanská neposlušnost; sabotovat. což by zase mohlo zvýšit cenu války. Udělat válku nerentabilní. Americké úřady brutálně potlačily protesty, docházelo k zatýkání a pronásledování. Ale protiválečné hnutí vzkvétalo. Protiválečné hnutí využívalo různé strategie: vzdorování návrhu; organizování veřejných a podzemních protiválečných výborů; protesty; pochod na Pentagon; dělnické stávky; občanská neposlušnost; sabotovat. což by zase mohlo zvýšit cenu války. Udělat válku nerentabilní. Americké úřady brutálně potlačily protesty, docházelo k zatýkání a pronásledování. Ale protiválečné hnutí vzkvétalo. Protiválečné hnutí využívalo různé strategie: vzdorování návrhu; organizování veřejných a podzemních protiválečných výborů; protesty; pochod na Pentagon; dělnické stávky; občanská neposlušnost; sabotovat.

„Když si myslíte, že vaše vláda páchá zločiny nebo neplní požadavky svých lidí, měli byste vstát a něco říct. Pokud vás nikdo neslyší, musíte udělat něco drastičtějšího. S dostatkem lidí můžete překonat sílu policie - odpor funguje. Dnes máme my Američané všechny důvody protestovat a vzdorovat“ ( Bill Zimmerman, válečný aktivista ve Vietnamu ).

Neúspěch největšího protestu v historii

Na protest proti válce v Iráku přišlo 10 až 15 milionů lidí. Protestovalo se po celém světě. Přesto válka pokračovala. Proč? Na tuto otázku se již dlouhou dobu snaží odpovědět sociologové, aktivisté a politologové. Protesty dosáhly jednoho výsledku – změny strany ve Spojených státech. Republikánská strana, která rozpoutala válku, prohrála volby do Demokratické strany. Protesty vážně ovlivnily veřejné mínění. 20 % dotázaných uvedlo, že kvůli protestům zaujali spíše protiválečný postoj. Po porážce republikánů ve volbách protiválečné hnutí utichlo. Demokraté ale válku nezastavili a brzy rozpoutali v Libyi novou. Z protestů proti válce v Iráku lze vyvodit tři závěry: 1) Masové protesty mají sjednocující sílu, pomáhají organizovat a měnit veřejné mínění. 2) Protesty mohou ovlivnit volby v demokratických zemích,

V zastupitelské demokracii, jako jsou Spojené státy, se protesty podařilo změnit vládu, ale moc se toho nezměnilo. A ještě více v autoritářských zemích. V autoritářských zemích je záměrně vytvářena iluze nedostatku výběru. 3) Pro sjednocení hnutí jsou nutné protesty. Aby lidé, kteří jsou proti válce, pochopili, že nejsou sami. K zastavení války je však potřeba více. <…>

Ne

Na Alexandra Velikého si svět vzpomněl jako na „velkého muže“. Obyvatelé Persie, Sýrie a Anatolie na něj vzpomínali jako na masového vraha. Alexander rozpoutal řadu válek a mnohokrát rozšířil svou říši. Odešel z Řecka do Indie. A jelikož byl posedlý svým „posláním daným bohem“, nehodlal přestat. V té době byl „národní zájem“ synonymem „rozmaru vládce“. Po letech vojenského tažení se Alexander zaměřil na Indii. Vyčerpaní vojáci tisíce kilometrů daleko od domova... odmítli bojovat. „Nic nezastaví válku, pokud sami lidé neodmítnou jít do války,“ řekl Albert Einstein.

"Vlast, sláva, vojenská čest, vavříny - to vše jsou jen prázdná slova, která mají zakrýt hrůzu, ošklivost a krutost války." Aby zachovali morálku, ospravedlnili tuto válku, cynicky lhali a říkali, že bojujeme pouze za triumf pravdy a spravedlnosti, a ne za jejich ambice, koloniální chamtivost a finanční zájmy “( Louis Bartas, spisovatel, řemeslník, voják, socialista veterán z první světové války