Stalo se tak v roce 1976 v Nairobi během operace Pálení žáhy, kterou Mossad vedl společně s keňskými zpravodajskými službami. Předtím Eliezer Tsafrir zachránil bez nadsázky tisíce životů a tisíce dalších poté. Eliezer ale říká, že volba „menšího zla“ v Nairobi, pokud by to skončilo tragicky, by ho trápilo po zbytek života.

V 87 letech, stejně jako mnoho bývalých zaměstnanců Mossadu, Tsafrir nekomentuje „cílené zabíjení“ – něco, co vytvořilo extrémně drsný, ne-li násilný obraz izraelské zpravodajské služby. Dokonce i Lukašenko říká něco o tom, že „my jako Mossad dostaneme své“ uprchlíky“. A vzácný teoretik „cíleného zabíjení“ politických oponentů ve vlastní zemi neprezentuje historii izraelské zpravodajské služby jako požitek. Efektivita „cílených atentátů“ na Mossad ze strany jeho napodobitelů je často prezentována jako omluva pro opuštění právního státu a priority mezinárodního práva.

Eliezer Tsafrir na rozdíl od „teoretiků“ není na tuto tvrdost připisovanou „Mosadu“ vůbec hrdý. Lidé, se kterými se náhodou přátelil a pracoval – samozřejmě ano, ale tvrdost – ne. Bývalý vysoký pracovník Mossadu Eliezer Tsafrir, který o sobě vtipně mluví téměř se Zenónovou aporií „Nikoho jsem nezabil a nikdy jsem nebyl zabit,“ přiznává: musíte být tvrdý, ale ne z přesvědčení, ale z nutnosti. A vysvětluje:

A zdá se mi, že Tsafrir tak uvažuje do značné míry nejen kvůli své přirozené měkkosti, ale také proto, že na rozdíl od „teoretiků“ musel zvolit toto „menší zlo“. A přesně ví, jaké to je stát na okraji osobního pekla.

Zpoždění letu

V polovině ledna 1976 obdržel Eliezer Tsafrir zprávu od jednoho ze svých agentů, že v příštích dnech dojde v Africe k teroristickému útoku proti izraelskému letadlu. Agent ale bude moci předat podrobné informace až na poslední chvíli – v předvečer teroristického útoku.

Eliezer Zafrir:

- Použil jsem velmi seriózního agenta v Lidové frontě pro osvobození Palestiny, George Habaše a Wadi Haddada. Agent při několika příležitostech oznámil, že Fronta hledá příležitost ke spáchání teroristického činu proti izraelské letecké společnosti EL AL v Nairobi v Keni. A dokonce tam posílají nějaké své lidi. Rozhodli jsme se, že je čas vyrazit do Keni. Podle agenta Lidová fronta doručila střely Strela z jemenského Adenu diplomatickou poštou do Nairobi.

Bylo nutné zachytit teroristy, než mohli odpálit rakety na letadlo. Nebylo známo, odkud budou střílet, ani kolik teroristických útoků (včetně těch odvádějících pozornost) se chystají spáchat. Najít jejich auto ve městě se sedmi sty tisíci obyvatel bylo téměř nemožné. Izraelci a Keňané ale měli štěstí: přímo v centru Nairobi bylo nečekaně nalezeno auto s pěti teroristy a dvěma střelami Strela.

„V té době byla moje sestra a její manžel se svými dvěma dětmi v Johannesburgu. Věděl jsem, že mou neteř pošlou letadlem z Johannesburgu do Nairobi a pak do Tel Avivu.

- Stejným letadlem, které se chystali sestřelit teroristé?

„Chápal jsem, jak moc jsem riskoval její život. Ale nemohl jsem jí jen tak zavolat a říct: přestaň, nenastupuj do toho letadla. Kdybych to udělal, celá operace by se tam mohla rozpadnout. A rozhodl jsem se, že jí nic neřeknu. Kromě toho jsem si byl jistý, že už máme situaci víceméně pod kontrolou.

V noci jsme identifikovali jejich dodávku a viděli v ní raketu Arrow. Několik z mé skupiny cestovalo na letiště v Nairobi na západní straně, aby našli možné místo odpalu raket. Ale nepodařilo se jim ho najít. Pak jsem jim řekl, kde se mají dívat, protože jsem Kurdy naučil tyto šípy vystřelovat a dobře znal jejich vlastnosti. Šel jsem s kamarádem na letištní plochu a našel přesně to místo, odkud měli na letadlo střílet. Jak nám agent řekl, toto místo bylo označeno šarlatovou stuhou, která byla přivázána ke kaktusu.

Ráno u tohoto kaktusu zadrželi keňští bezpečnostní pracovníci spolu se zástupci Mossadu auto s arabskými teroristy. Nedaleko byli zadrženi i Němci z teroristické skupiny „Frakce Rudé armády“, kteří prošli výcvikem ve výcvikovém táboře Haddad v jemenském Adenu. Při provádění teroristického útoku jim byla přidělena role krycí skupiny.

V této době se nadále odkládal odlet letu Johannesburg - Tel Aviv. Zástupci letecké společnosti „EL AL“ nedokázali cestujícím podat žádné srozumitelné vysvětlení.

- Jak se cítili cestující v Johannesburgu, když se ukázalo, že let má několik hodin zpoždění?

- Pilot v Johannesburgu dostal rozkaz počkat. Později mu bylo řečeno: dobře, vzlétneme. Přirozeně nikdo nikomu nic nevysvětloval. Nemyslím si, že by cestující tušili něco neobvyklého – vždyť lety mají někdy zpoždění.

- Co by se stalo, kdyby se vám nepodařilo chytit všechny teroristy a došlo by k tragédii?

- Neodpustil bych si to do konce života. Pojď, něco ti ukážu. ( Tsafrir mě vede do jiné místnosti. ) Jsem trochu umělec, jen trochu. Udělal jsem to sám. ( Zobrazuje koláže na zdi, jako obrazy, složené převážně ze starých fotografií a výstřižků z novin. ) Zde je fotografie letadla El Al v Íránu ( ty byly použity k přepravě Židů, které pašeráci odvedli přes iráckou hranici v roce 1975. - Ed... ). Toto je setkání Chomejního v davu tisíců v Teheránu ( Eliezer natáčel ajatolláha, mísícího se s davem těch, kteří se setkali. - pozn. red. ) ... A tady je palubní vstupenka mé neteře z toho letu z Johannesburgu. Víš, tehdy jsem se s ní nešel setkat do Nairobi.

- Ale mluvil jsi s ní o tom později?

- No, samozřejmě.

Keňané nabídli tichou likvidaci všech teroristů.

„Jeden z vůdců nairobiské tajné služby mi řekl: poslouchej, máme místo mimo město, kde žijí hyeny. Necháme ty lidi tam venku a zvířata je sežerou. ( smích ) Byl to vtip, samozřejmě.

Izraelci dostali od premiéra Rabina kategorický rozkaz přivést teroristy do Izraele.

Samozřejmě jsem byl dobrý chlap.

Šest měsíců po neúspěšném teroristickém útoku v Keni Haddad naplánoval a provedl únos osobního letadla Air France do Ugandy. Toto propuštění rukojmí se později stalo známým jako operace Entebbe.

- Podílel jsem se na plánování a vedení této operace, ale již jako zástupce Mossadu ve společném velitelství. Teroristé v Entebbe poskytli seznam požadavků. A první položkou v něm bylo vydání pěti, které jsme zajali v Nairobi.

- Říkají, že jste tehdy řekl: pokud chtějí získat těchto pět, dobře, vezmeme je do Ugandy a vysadíme je z letadla na střechu letištního terminálu, kde se usadili teroristé.

- Kdybychom to udělali, čekala by mě buď odměna, nebo vězení. S největší pravděpodobností vězení, samozřejmě.

- Myslíte si, že kdyby Haddád, terorista, který tyto útoky organizoval, nezemřel o dva roky později v nemocnici ve východním Německu, pokračovaly by takové útoky jako v Nairobi a Entebbe?

- Rozhodně. Dlouhá léta byl teroristou. Jeho ruce byly od krve. A samozřejmě bylo velmi důležité, že šel právě do této nemocnice. ( Usmívá se. )

- A diagnóza? Opravdu zemřel na „rakovinu“?

- No, já nevím. ( Pokrčí rameny. )

Jak agenti Mossadu seděli v kavárně s doktorem Mengelem

- Účastnil jste se pátrání po bývalých nacistických zločincích?

- Když jsem byl v roce 1979 vedoucím kanceláře Mossadu v Jižní Americe, dostali jsme informaci, že v jedné z vesnic, ve kterých se Němci v Brazílii usadili, prý viděli muže, který vypadal jako "doktor" Mengele. Před provedením jakékoli akce bylo nutné se ujistit, že je to skutečně on.

Vzal jsem s sebou pár kluků a šli jsme. Ale tato vesnice se ukázala jako obtížné místo: když nás Němci viděli, pustili psy - ani my jsme nemohli vystoupit z auta.

Na předměstí jsme viděli malou kavárnu, muž seděl u stolu na verandě a popíjel pivo. A byl přesně takový, jak jsme byli popisováni, jak měl Mengele v té době vypadat.

Pil pivo, taky jsme si sedli ke stolu a něco si objednali.

Skončil, zaplatil a odešel. Jeden z našich chlapů rychle sebral svou sklenici ze stolu a dal ji do plastového sáčku. Poslali jsme ho na testy DNA.

- A co analýza ukázala?

- Sklo se cestou rozbilo. ( Změny ) . Ale takový rozbor už nedával smysl. protože

A test DNA potvrdil, že utopenec byl skutečný Mengele.

Buďte měkký a tvrdý

- Je něco zvláštního na náboru arabských agentů?

- No, existují různé způsoby. Arabská společnost byla dlouhá léta uzavřená, postavená na zákazech. Když přijeli do Německa, do Francie, do Vídně, kdykoli se paní v baru zeptala na drink, začal vztah... Byl to jeden z nejúčinnějších způsobů náboru.

- A v arabských zemích?

- Nic zvláštního. Nábor nebylo moc těžké. Později, když začal náboženský vzestup, to bylo složitější.

- Myslíte si, že politické "likvidace" byly skutečně nutné k zachování nezávislosti Izraele?

„Měli jsme velké problémy s veřejným míněním i zde v Izraeli, pokud došlo k událostem, jako bylo zmizení marockého opozičního aktivisty Mehdi Ben Barkiho v Paříži v roce 1965, na kterém se Mossad ani přímo nepodílel. Samozřejmě musíme být opatrní. ( Usmívá se. )

- A co individuální teror během Britského impéria? Například David Shomron, který zabil anglického důstojníka Toma Wilkina ...

- David Shomron byl můj přítel. Byl to skvělý člověk. Zemřel před pár měsíci, bylo mu přes 90 let. Byl v „Lehi“ s Jicchakem Šamirem ( židovská vojenská odbojová skupina „Bojovníci za svobodu Izraele – Lehi“ byla založena v roce 1940, její vůdce Šamir se později stal předsedou vlády, ale i poté byl nadále uveden ve Spojeném království na seznamy extremistů - red. ) .

- David Shomron jednou řekl, že je naprosto přesvědčen, že pouze extrémní metody mohou přimět Brity opustit Palestinu.

- Nebylo jiné cesty proti politice Britského impéria. Víte, tehdy se říkalo, že v Britském impériu slunce nikdy nezapadá. Byl to největší koloniální stát, rozprostírající se po celém světě, což znamená, že slunce bylo vždy nad Britským impériem. Tak proč ji to nikdy nepřešlo? Protože Bůh Britům ve tmě nikdy nevěří. ( Smích. )

- Meir Dagan, jeden z prvních, kdo prováděl „cílené zabíjení“ na území kontrolovaném Izraelem, prohlásil, že v zájmu ochrany občanů Izraele musí stát někdy podniknout kroky, které jsou v rozporu s obecně uznávanými demokratickými normami. Souhlasíte nyní s tímto tvrzením?

- Byli jsme přátelé s Daganem. Byli jsme spolu za války v Libanonu, on velel armádním jednotkám, já jsem byl šéfem stanice Mossadu. Později se stal hlavou Mossadu. Byl to skvělý člověk. A vždy věřil, že pokud chcete vyhrát, musíte být tvrdý. Jinak budeš zabit.

- Ale jak myslíte, mohou zvláštní služby skutečně stát nad zákonem? Nerozleptá to nakonec celou společnost jako rez?

- Nebezpečí samozřejmě je. To je pro stát nenormální způsob bytí. Ale někdy prostě není jiná možnost. Nepřítel nás nutí chovat se tímto způsobem. V normální společnosti by mělo být vše liberální a demokratické. Ale někdy musíme použít sílu, když je to nutné. Ale stále jsem byl poradcem premiéra pro arabské záležitosti, nikoli pro vnitřní izraelské záležitosti.

Zároveň je důležité jasně rozlišit hranici mezi mimořádným a obyčejným, zachovat základní porozumění životnímu stylu. Ale když se proti nám něco chystá, musíme jednat. Někdy tajná opatření a někdy dokonce přehnaná opatření.

- Jakou „červenou čáru“ by podle vás stát neměl překročit v boji proti teroristům?

- A jak se Rusko chovalo v Čečensku?

- Jinak.

„Myslím, že v Čečensku neměla z čeho vybírat. To ale neospravedlňuje, jinak podle mého názoru celý civilizovaný svět nemůže přijmout cestu, kterou dnes Rusko jde.

- Ospravedlňuje taková výhodnost porušení mezinárodních zákonů?

- Jednou na schůzce s aktivními zaměstnanci se mě kluci zeptali: když má Írán atomovou bombu, použije ji proti Izraeli? Jsem si jistý, že to udělají. A to nesmíme dovolit, rozvědka musí udělat vše pro to, aby se něco strašného nestalo ani deset minut před překročením „červené linie“. Pokud to Amerika nepřijme, musíme to udělat sami. Neexistuje žádný jiný způsob, jak se v tomto světě zachránit před katastrofou. Ano, není to snadná práce, ale stále to můžeme udělat.

Eric Schur , speciálně pro "Novaya"