Článek pochází z Novayagazeta.ru
Sklenici pepře
„Není to v naší tradici, nechat přátele jít bez oběda! ..“ - to byla odpověď, kterou obdržela 10. října 1939 v Moskvě, před odjezdem do vlasti, litevská delegace, která podepsala dohodu o základnách („v výměna “za oblast Vilnius, právě osvobozenou od Poláků, v souladu s dohodou Molotov-Ribbentrop).
Co dělat, zůstal na oběd. Je pravda, že to nezabránilo našim slavným důstojníkům KGB zatknout vedoucího delegace, ministra zahraničních věcí Juozase Urbshise, a deportovat ho do Tambova.
23. června 1941 byl Urbshis znovu zatčen. Obsaženo v Saratově, Moskvě, Kirově, Ivanově, ve vězeňské nemocnici v Gorkém. Obecně strávil následujících 16 let ve vězení, z toho 13 let ve vězení, z toho 11 na samotce. V letech 1943-1944 zaslal ze žalářů Stalinovi dvě memoranda o nutnosti obnovit litevskou státnost. Nedostal jsem na ně žádnou reakci. Po Stalinově smrti byl spolu s manželkou rehabilitován a zároveň zbaven práva žít v pobaltských republikách a významných městech Sovětského svazu. V tomto ohledu se Urbshiové usadili ve Vyazniki v oblasti Vladimíra.
V roce 1991 se mu podařilo získat nejvyšší řád Litevské republiky.
Nevím, jak kdokoli, ale nepřesvědčují mě odkazy na tehdejší odpovědi drahých hostů, kteří jednomyslně obdivovali nádheru válečných recepcí Kremlu: toto podle něj svědčí o neochvějné víře v konečné vítězství nad nepřítel.
Zde Churchill dorazil na jednání v červenci 1942 v tankové kombinéze a nevěděl, kam se schovat na pozadí vyžehlených uniforem s rozkazy!
Existuje důvod si myslet, že Churchill (stále je to liška!) Právě si dobře promyslel, do čeho se oblékat, když v létě 1942 přišel do Moskvy ...
Mimochodem, právě tehdy na této recepci Voroshilov pozval polního maršála Brooka, šéfa britského generálního štábu, aby vypil sklenici speciálně nalitého pepře, a očití svědci šťastně připomínají fiasko Angličana, který se sotva vyrovnal krutý test. Jiní naopak tvrdí, že podle konečného výsledku nezvládl pepřovou vodku, navzdory mnohaletému tréninku to byl Voroshilov, pyšný na své vítězství nad Angličanem, který musel být vytažen zpoza stůl za paže ...
Obecně platí, že všichni svědci jsou jednomyslní a berou na vědomí (s úžasem, potěšením, odsouzením) objem alkoholu konzumovaného účastníky těchto banketů. Například americký ministr zahraničí Hull připomíná, že mu Stalin kdysi položil nečekanou otázku: „Pijí vaši generálové stejně?“ Američan odpověděl diplomaticky: „Naši mají méně takových příležitostí.“
Obecně platí, že podezření neopouští, že „kremelské techniky“ sloužily primárně pro zábavu soudruha Stalina. Necenil si vysoké návštěvníky, bez ohledu na to, jak moc potřeboval jejich dobrý přístup, dokonale chápal, že od něj nikam nepůjdou, ale umožnil ocenit jeho „asijskou“ spontánnost, která se zdála být docela omluvitelná. A (hodiny dlouhé!) Samotné recepce se rychle změnily v sovětská setkání, když toasty rychle přešly z hostů na sovětské generály - všichni, bez výjimky! - kteří byli v hale.
Jedna z recepcí v hotelu Metropol, po Den vítězství. Květen 1945 Foto: RIA Novosti
„Kulatý tanec přípitků“, který praktikovali Stalin a Molotov (jak to trefně vyjádřil americký generál D. Dean), nebyl vždy oblíben zahraničními hosty a někdy je jen rozčiloval. Navíc, když Rudá armáda začala získávat první významná vítězství na německo-sovětské frontě, Stalin, cítící se stále sebevědoměji, již projevoval lhostejnost k tomu, jak zahraniční hosté vyslovovali to, co on nebo Molotov. Snad první, kdo na to upozornil, byl britský velvyslanec S. Cripps: „Na banketu 20. prosince 1941 se Stalin již jasně cítil osvoboditelem Moskvy, pánem situace, který byl připraven vyhladovět Němce hladovění v příští válce. “ Podle Crippsa měl vůdce dobrou náladu, pohyboval se volně po hale, připravoval krátké přípitky na počest svých vojenských vůdců,
Na konci loňského roku vyšlo třídílné vydání doktora historických věd Vladimíra Nevezhina „Svátek Josefa Stalina“. S chvályhodnou péčí naznačuje, kdo kde seděl a co řekl. Třetí svazek je jen o diplomatických technikách; ale na můj vkus se komentáře ke vzpomínkám cizinců vyznačují nějakou, řekněme jednostranností, nekritičností, autor příliš důvěřuje vysokým známkám velkoryse uděleným velkému spojenci, který statečně bojoval proti strašlivému nepříteli. Nebo byl obdiv k bohatosti stolu upřímný a naivně připisován „tradiční ruské pohostinnosti“?
Američan Dennis Dunn napsal úžasnou knihu - „Mezi Stalinem a Rooseveltem“ -, ve které popsal prvních pět amerických velvyslanců v Moskvě. Velmi odlišní lidé s různými životními a politickými zkušenostmi je spojovala jedna věc:
přišli do Moskvy s pevným Rooseveltovým přesvědčením, že uklidnění Stalina po všech jeho rozmarech nepochybně přispěje k „humanizaci“ režimu. A odešli - s chladnou nenávistí k tomuto režimu.
Vyskytla se jedna výjimka - velvyslanec D. Davis, který prokázal úžasnou důslednost, se proslavil svým plným souhlasem s procesy koncem 30. let, vysloužil si nepřátelství vlastního ministerstva zahraničí a Leninova řádu od sovětské vlády (jediné, mimochodem, západní diplomat v historii SSSR, kterému bylo toto ocenění uděleno).
Oběd z Bryanského kotle a britské stravy
1. října 1941. Začátek německé operace „Typhoon“, v jejímž důsledku bylo u Vyazmy a Brjansku obklíčeno osm (!) Sovětských armád a byla otevřena neomezená cesta do Moskvy. Ve stejný den skončila moskevská konference zástupců SSSR, USA a Anglie o otázkách vzájemných vojenských dodávek. Washington a Londýn se od toho dne do 30. června 1942 zavázaly k měsíčnímu zásobování SSSR 400 letadel (100 bombardérů a 300 stíhaček), 500 tanků, 200 protitankových pušek, 2 000 tun hliníku, 1 000 tun pancéřových desek pro tanky, 7 tisíc tun olova, 1500 tun cínu, 300 tun molybdenu, 1250 tun toluenu a navíc do devíti měsíců převést do Sovětského svazu 152 protiletadlových děl a 756 protitankových děl. Z mé strany,
Jedna z recepcí v hotelu Metropol, po Den vítězství. Květen 1945 Foto: RIA Novosti
Při této příležitosti bylo v Kremlu přijato přijetí. Vodka, pepř, koňak, zubrovka, likéry, červené a bílé víno, šampaňské - všechny tyto nápoje nebyly nijak omezeny a byly konzumovány bez jakéhokoli opatření. Ale zahraniční hosté byli opět přesvědčeni o neústupné víře sovětského spojence v konečné vítězství. A generál Hastings Ismay byl zasažen pronásledovaným výrazem v očích sovětské armády, když Stalin vstoupil do haly. Ismay si do deníku napsal: „Bylo nemocné vidět statečné lidi přivedené do tak ponižujícího stavu.“
O dva týdny dříve byl slavný rozkaz lidového komisaře obrany SSSR ze dne 28. července 1942, č. 227 („Ani krok zpět!“) - rozkaz zakazující stažení vojsk bez rozkazu, zavádějící vytváření trestních jednotek z těch, kteří se dopustili porušení disciplíny ze zbabělosti nebo nestability - trestní prapory jako součást front a trestní roty jako součást armád, stejně jako oddíly ostřelování.
Dokonale chápu, jak neslušné je přinést menu kremelské večeře, která se konala za účasti britského premiéra, právě v těchto dnech. Budete proti mně vznášet námitky, možná chcete, aby tam sdíleli blokádové dávky u příležitosti katastrofální situace na frontách? Není potřeba levná demagogie, řeknou mi to. A samozřejmě budou mít pravdu, protože „morálka“ je pomíjivé slovo. A, bohužel, doktor historických věd Nevezhin má pravdu, upozorňuje čtenáře na skutečnost, že všichni cizinci zacházeli s luxusem ruských banketů pochopitelnou shovívavostí a ospravedlňovali to jakýmisi „národními tradicemi“.
Několik vysvětlení. Koláč - pečený koláč s otvorem nahoře, vyrobený z nevařeného těsta s různými náplněmi. Koláče jsou speciálně podávány s různými druhy polévek: koláče s rybami - pro ucho; s masem a houbami - do vývarů; s rýží, cibulí a vejci - na rybí a masové polévky.
Brioche je sladká buchta vyrobená z máslového těsta na pivovarských kvasnicích s přídavkem másla.
Andob - želé z tmavého masa pro želé, hovězí maso, paštiku.
Shamaya je paprskovitá ryba rodiny kaprů, maximální délka těla je 35 cm. Distribuováno v povodí Černého moře a Azova. (Přiznávám, nikdy jsem to nezkoušel, ale soudě podle skutečnosti, že shamaya byla vždy přítomna v nabídce všech recepcí Kremlu, byla tato ryba v Kremlu milována.)
To je vše, co chci říct o „národnosti“ režimu, který tehdy vládl v Moskvě. Možná dodám, že porcelánové nádobí, na kterém se nádobí servírovalo, bylo zdobeno monogramy Mikuláše II. A Alexandra III.
Sovětští vojáci. Foto: RIA Novosti
Pro srovnání - údaje našich spojenců, Britů.
Minimální měsíční dávka jídla pro předměty Jeho Veličenstva na konci války byla 1 libra (britská libra - 454 gramů) slaniny, 2 libry cukru, 1/2 libry čaje, 5 liber masa, 1/2 libry sýr (vegetariáni dostali 3/4 libry sýra), 8 liber marmelády (nebo 4 libry konzervovaného ovoce nebo 4 libry cukru), 1/2 libry másla, 1 libra margarínu, 1/2 libry sádla, 3/4 libra cukroví, 4 vejce (děti a osoby se zdravotním postižením dostaly 12, kojící matky a vegetariáni - po 8). Kojící matky a děti dostaly mléko - až 12 litrů za měsíc. Diabetici dostávali místo cukru další olej.
Navíc během války
královská rodina jedla přesně stejnou stravu. Tento osobní příklad pomohl učinit z Británie tehdy snad jedinou evropskou zemi bez černého trhu .
Bohatí i chudí dostávali příspěvek pouze na přídělové karty. Nákup produktů na příděl se uskutečňoval podle speciálních kupónů z knih s potravinami, které byly při nákupu vyraženy.
Vše na Sibiř
Spisovatel J.-R. Blok, který de Gaulla doprovázel v roce 1944 během jeho návštěvy Moskvy, si vzpomněl: „Ti, kdo všechno zkazí, jsou diplomaté. S nimi se nedá nic dělat! Měly by být zničeny. Podívejte, jeden z nich vstoupil: tohle je Molotov. Ještě není nejhorší ze všech, bude zastřelen poslední! .. „Je těžké popsat, jak dobrosrdečnost, lstivost a veselost Stalinova tvář dýchala ...“
Posledním diplomatem, kterého v té době zastřelili, byl náměstek lidového komisaře pro zahraniční věci Boris Spiridonovič Stomonyakov, který byl shledán vinným z vytvoření kontrarevoluční trockistické organizace a špionáže pro Německo, Velkou Británii a Polsko (rehabilitován). Tento problém se mu stal již v roce 1940, takže Jean-Richard Bloc o tom možná nevěděl, když psal o „dobré povaze, řemeslnosti a zábavě“, která dýchala kremelskému žolíkovi.
Počítej se mnou! - prohlásil Stalin. „Pokud nás a Francie potřebujete, podělíme se s vámi o poslední krajíc chleba.“ Náhle, když si maršál všiml Podtseroba v jeho blízkosti, překladatele, který byl přítomen na všech schůzích a překládal všechny rozhovory, pochmurně a hrubě mu řekl: „Překladáte příliš pomalu! Mám velkou touhu poslat vás na Sibiř. “
Jedna z recepcí v hotelu Metropol, po Den vítězství. Květen 1945 Foto: RIA Novosti
Mimochodem, de Gaulle byl jediným vysoce postaveným cizincem, který nepovažoval za nutné skrýt svůj postoj k tomu, co se děje, a dokonce opustil recepci, aniž by čekal, až to skončí.
Na recepci, jak svědčil de Gaulle a další francouzští hosté, Stalin opakovaně svolal zástupce velení Rudé armády a námořnictva a každému nabídl pití. Pokaždé, když dokončil svůj přípitek, ukázal na toho, komu byl věnován: „Pojď!“ Ten druhý „pod přísným a tichým pohledem ostatních Rusů opustil své místo a spěchal s maršálem cinkat sklenice.“
De Gaulleův překladatel J. Lalois si vzpomněl, že po přípitku na počest vrchního maršála letectví Novikova se „honosný muž v uniformě se vší svojí odvahou doslova vrhl na útěk ke Stalinovi“. A Stalin mimochodem řekl toto: „Naše letadla jste vy, kdo je používáte. Pokud nezvládáte dobře, měli byste vědět, co vás čeká. “
Když Stalin pil pro Kaganoviče, pak podle jiného překladatele J. Catala vtipně dodal, že
pokud vlaky jedou pozdě, lidový komisař železnic bude zastřelen. Vyhrožoval šibenici ostatním „komisařům tří nebo čtyř lidí“ a řekl „to je takovým vtipným tónem, tak přátelskými intonacemi,
že se hosté u stolu smáli - někteří rozladěni a někteří z celého srdce ... Je vidět, že Stalin se bavil. Hraje tyrana s přesahem - a je to opravdu tyran, který si užívá rozbití komedie před těmi hloupými cizinci, kteří pro vtip berou skutečné metody své vlády, vyjádřené vtipným tónem. Pro Stalina je to zábava, zábava v několika smyslech, z nichž nejhlubší je zbarvená krvavě. “
Nevezhin, který tyto citáty uvedl, o nich mluví jako o „docela kritických, s prvky šikanování a zjevných otravností, charakteristik sovětského vůdce“, které však „vzbuzují nepochybný zájem“.
... Mimochodem, po válce byl hlavní maršál letectví Novikov po válce zatčen, horlivě činil pokání, hlásil podle rozkazu o Žukovovi ... Dostal funkční období, ale přesto nebyl zastřelen.
Rehabilitován.
Joseph Stalin na slavnostní večeři s diplomaty, 3. března 1945, Jalta. Foto: AP / TASS
K otázce svědomí
A poslední věc.
Stalin vždy přísně dodržoval, že u jeho stolu se podává kvalitní víno. Zde je epizoda popsaná v deníku hlavy stalinistické gardy Vlasik. Během svátku 17. listopadu 1951 Stalin požádal, aby přinesl nové víno. Služebníci mu přinesli podchlazení (při teplotě 7 stupňů), zatímco dříve byl přijat Stalinův rozkaz: skladovat nápoj při teplotě ne nižší než 13-15 stupňů. Stalin byl přirozeně pobouřen. Přestože za to mohl úplně jiný člověk (zaprvé nekontroloval, jak je víno skladováno, a zadruhé, jaká byla jeho teplota při podávání na stole), Vlasik se pokusil převzít odpovědnost sám za sebe. Tak či onak se rozhořčený Stalin obrátil na Vlasika, podle názoru šéfa stalinistické stráže, „vyjádřil nedůvěru“, správně. Řekl: „Takto bys sám neměl zacházet se svými povinnostmi, pokud mu chybí nějaká věc, svědomí mučí, zbavuje spánku. “ Vlasik ujistil: „Po tomto incidentu, na který v životě nezapomenu, jsem tři dny nespal ...“
Brzy byli všichni strážci vyměněni. Ukázalo se, že prostě ukradla lahůdky pro stůl generálního tajemníka (za účasti samotného Vlasika).
