Článek pochází z nzz.ch

Ruský prezident Vladimir Putin uskutečnil svou první návštěvu v zahraničí po svém opětovném zvolení do Rakouské republiky. V televizním rozhovoru s ORF odmítl jakýkoli pokus oslabit Evropskou unii. Jak by se mohlo zdát smyslné, může se na mnoha místech scházet se souhlasem. V několika zemích EU, nedávno v Itálii a Rakousku, přišli do vlády ruské strany, které jsou přátelské.

Ruský vliv se již neomezuje na extrémně pravicové a nacionalistické a euroskeptické strany. Ruská ruka se také dostává do sociálně demokratických, liberálních a konzervativních stran ve střední Evropě. Dříve západní vůdci pracují pro Gazprom nebo ruské oligarchy. Ale jak se ty země, které se od sovětské vlády odtrhly před třemi desetiletími, považují rostoucí vliv Moskvy?

Pocit odmítnutí

Pokus o rozvahu musí začít od přerušení roku 2015. Až do doby před třech lety předtím migrační a uprchlická krize nebyly v EU diskutovány Západ a východ. Rozšíření na východ vypadalo, že uspělo. V roce 2004 to začalo přijímáním zemí Baltského a východoevropského a pokračovalo od roku 2007 do roku 2014 se třemi státy jihovýchodní Evropy. Jen západní Balkán stále čeká na integraci.

Rusko má jistě "měkkou sílu": jeho protizápadní propaganda je zachycena.

V roce 2015 bylo jasné, že otázka řešení migrantů a uprchlíků oddělila nové členské státy na jedné straně od Evropské komise a německé vlády na straně druhé. Debata přinesla do popředí hodnoty a koncepce dějin, které nebyly řešeny během přístupových jednání. Společnosti východní střední Evropy se cítily jako Evropané druhé třídy; Skutečnost, že velké mezinárodní korporace jim nabízely produkty nižší kvality, než jaké byly v západní Evropě, vyhovovaly jejich potřebám.

Tento pocit zatlačování zpět, který nebyl pochopen na západě kontinentu, se rychle stal jedním z nejúčinnějších nástrojů politiky ruského vlivu. Na rozdíl od nesourodých států EU usiluje Rusko o jasnou zahraniční strategii. Toto je zaměřeno nejen na hegemonii v bývalém sovětském území, ale také na bývalých družicových státech, které jsou pod záštitou NATO a EU. Rozpuštění demokratických systémů v klíčových evropských zemích je nedílnou součástí této strategie. Východní střední Evropa by se neměla jen cítit sociálně-kulturně odcizená, ale také vojensky nechráněná, izolovaná a bez solidní podpory od roztříštěného Západu.

Rusko se tak často čte, kromě plynového a vojenského zastrašování málo, co nabízí. Toto zjištění mohlo být uplatněno do roku 2015. Nyní se mýlí. Rusko má jistě "měkkou sílu": jeho protizápadní propaganda je zachycena. Tady morálně dekadentní Západ, pryč od svých kulturních kořenů, ovládaný genderovou ideologií, překonanou migranty z islámského světa - protože Rusko jako obránce křesťanské kultury a tradičních rodinných hodnot.

Na Západě je moc této propagandy podceňována. Vzhledem k tomu, že samotná EU se spoléhá na politiku hodnot, která není všude bez rozdílu, a to zejména v sociální politice, otevře se zranitelný bok. Snaží se přinést změnu postojů, která trvala deset let v hlavních zemích EU.

Přední politici střední a východní Evropy tuto chybu pochopili a využili pro sebe. Viktor Orban se stal mluvčím, který se začal z ne vždy neopodstatněné kritiky berlínské politiky radikalizovat na podporu autoritářského systému a otvírače ruského vlivu. V Rumunsku ortodoxní církev v současné době organizuje homofobní motivované referendum o rodinných hodnotách a zachycuje mnoho lidí, kteří nahrazují mnoho morálních skandálů této církve. Ruské trolly využívají každou příležitost na internetu k prohloubení kulturních a duševních rozdílů v rámci EU.

Nekonzistentní přístup

Ale kde by EU, na rozdíl od např. Genderové politiky, mohla v nových členských státech rychle získat velké většiny, zůstává nerozhodná a slabá. Komise vede s Polskem a Maďarskem konflikt v oblasti právního státu, ale s Rumunskem, který je již dávno jediným příkladem v boji proti korupci. Brusel reaguje s mlčením na zrušení právního státu bukurešťskými oligarchy.

Tato nesrovnalost vyvolává malou důvěru. Současně fungující instituce jsou základem právního státu. Vytvářejí také důvěru ve stát, který je křehký, zejména v nových členských státech po desetiletí zkušeností diktatury. V současné době se pomstil způsob, jakým se pomstilo rozšíření na východ. Po přijetí může člen vážně porušit základní pravidla EU, aniž by byl předmětem sankcí. Monitorovací zprávy o korupci, jako v případě Bulharska a Rumunska, se ukázaly být bezzubé.

Proti rozvíjejícímu se ruskému vlivu - pokud si to nehrajete za záměrný zájem - nevypadá žádná bylinka. Pracuje mnoha způsoby. V mnoha zemích jsou otevřeně pro-ruský prezident nebo premiér u moci (stejně jako v Řecku, Bulharsku, Srbsku, Rumunsku, Maďarsku, na Slovensku, v České republice), sdílení těchto časů se prozápadní nebo neutrálních sil. Pruské strany - čtyři v Bulharsku - působí ve většině parlamentů.

V zemích s ruskými menšinami infiltrace vládních a hospodářských struktur je ještě jednodušší než kdekoliv jinde - myslím lotyšského třetí největší bankou a praní špinavých peněz transakcích s Ukrajinou a Ruskem či plenění střadatelů (součet odpovídal na 12 procent HDP) v ČR Moldavsko místními oligarchy. V ortodoxních státech, jako je Řecko, funguje Rusko konfesionální protizápadní propagandě, ve slovanských státech, jako je Bulharsko nebo Makedonie, zdůrazňuje společnou jazykovou kulturu. Skutečnost, že i v tradičně rusko-kritickém Rumunsku je příběh chycen pravoslavnou komunitou, je nedávný jev.

Svazky slepých stran

Ruská expanze ovšem není samozřejmostí. V Řecku, Bulharsku, Makedonii nebo Srbsku jsou v populaci silné proudy, které nemusí následovat ruský Schalmeienklängen. Především Rusko není silné. Její vliv je možný zničením právního státu, v němž mají obvykle velký podíl korupční politické elity.

Často je korupce možné z fondů EU. Jejich využívání, například v infrastrukturních projektech, se většinou týká firem ze starých členských států. Banky a společnosti ze západu se tak podílejí na vzniku korupčních struktur. Na tom přispívají také evropští politici, rodinní příslušníci stran v Evropském parlamentu. Konzervativci legitimují Viktora Orbana, sociální demokraty rumunské kleptokracie. Západní elity podkopat jako krátkozraké chamtivost rozvoji stabilní ústavní států ve východní části EU a Ruska vyložit červený koberec. Švýcarsko je zde také zodpovědné.

Pokud chcete posílit liberální demokracie, musíte tyto sítě rozpoznat a bojovat proti kontinentu. EU má příležitost potlačit ruský vliv. Především je ochrana robustních institucí. Pouze tímto způsobem se objevuje sociální důvěra. Pouze na tomto základě může dojít k zpomalení exodu milionů občanů z východních států EU. A pouze na základě stabilního ústavního státu prosperuje duch, který umožňuje sociální změny a otevřené společnosti.

Oliver Jens Schmitt je profesorem historie jihovýchodní Evropy na Vídeňské univerzitě.