Vyvolání pozadí. V srpnu se Spojené státy jednostranně stáhly z takzvané jaderné dohody - dohody, kterou v roce 2015 podepsaly Írán, Spojené státy, Británie, Francie, Německo, Rusko a Čína. Dohoda stanovila, že Írán odmítá obohacovat uran, drasticky snižuje stávající zásoby a otevírá své vybavení mezinárodním pozorovatelům. V odezvě se opět stává téměř plnohodnotným účastníkem mezinárodního obchodu a je mimo sankce.

Íránská dohoda aktivně kritizovala Donalda Trumpa během volební kampaně a když se stal prezidentem, uvedl s odkazem na izraelskou zpravodajství, že Irán nadále obohacuje uran. Odstoupení USA z jaderné dohody zcela odštěpuje ekonomické vztahy Íránu a USA, ale navíc předpokládá, že společnosti, které nadále obchodují s Íránem, budou rovněž spadat pod americké sankce - nebudou moci vstoupit na americký trh. Írán na to reagoval slibem, že obnoví obohacování uranu. A Evropská unie byla zachycena mezi dvěma požáry: na jedné straně evropští diplomati nejméně chtějí pohřbít jadernou dohodu dosaženou za cenu mnoha let jednání a některé velké evropské společnosti již investovaly miliardy dolarů do Íránu; na druhé straně zákaz obchodu s Amerikou způsobí ještě vážnější škody.

V srpnu zahájila Evropská unie tzv. Blokující zákon - mechanismus, kterým se evropským společnostem zakazuje uzavírat smlouvy s Íránem pod tlakem Bílého domu a bez zvláštního povolení Evropské komise. Odborníci však pochybovali o tom, že by to znamenalo jakýkoli výsledek: rizika spojená se ztrátou amerického rizika jsou nesrovnatelná se ztrátami v Íránu a dokonce s pokutami, které by Evropská unie uplatňovala na společnosti podle "blokovacího statutu". A obecně měli pravdu: francouzský ropný a plynový gigant Total, téměř okamžitě v srpnu, oznámil své "úplné stažení" z iránského trhu, protože ztratil smlouvu o vývoji plynárenského pole. Zbytek následoval: francouzský Peugeot a Renault, německý Siemens a Daimler.

Například Írán dodává Francii zásilku ropy a vydává fakturu za určitou částku. A pak dováží zboží z Itálie nebo jiné evropské země. Pak se Francie a Itálie navzájem plačí prostřednictvím tohoto velmi "právního subjektu", aniž by učinily žádné platby s Íránem. Formálně to skutečně není v rozporu s podmínkami, které předkládají Američané. Navíc se navrhuje vytvořit v rámci EU zvláštní finanční instituci, která bude provádět dohody s dalšími zeměmi, které se zajímají o transakce s Íránem. Všechny transakce se uskuteční v eurech nebo v librách bez účasti amerického dolaru.

Federica Mogherini zdůraznila, že tento režim pomůže zachovat jadernou dohodu, která "je v zájmu celého mezinárodního společenství" a kterou Írán splňuje podle EU.

Administrativa USA má jiný názor. Americký ministr zahraničí Mike Pompeo řekl, že byl "hluboce zklamán" plánem EU. "Jedná se o jedno z nejničivějších opatření v oblasti regionální a globální bezpečnosti," řekl.

Bývalý úředník amerického ministerstva zahraničí Richard Nefiu vyjádřil pochybnosti, že tento mechanismus bude fungovat. Teoreticky Spojené státy mohou zavést nové sankce, které berou v úvahu nejen peněžní transakce, ale i výměnu zboží. A když neexistují žádné záruky, že k tomu nedojde, jak motivovat takové giganty jako Siemens nebo Total k návratu na iránský trh? Jiný bývalý úředník americké správy Jarrett Blank, který se účastnil jednání o jaderné dohodě, upozorňuje na symboliku rozhodnutí Evropanů. Dokonce i když mechanizmus nebude fungovat ekonomicky, je to politický krok, který má ukázat, že Evropská unie je na straně Iránu v tomto příběhu, a ne na Spojených státech. A to přinejmenším umožňuje získat čas pro jednání s Íránem.

Íránský prezident Hassan Rouhani, který také přišel na zasedání Valného shromáždění, uvedl, že se nebude odvolat z jaderných dohod a "hrát spolu s Trumpem". Mezitím se podle Rouhaniho Írán dívá se zájmem na možnosti budoucích obchodů s Evropskou unií, Ruskem a Čínou.