Sovětský svaz oficiálně přestal existovat před 25 lety. Ale kolaps Sovětského svazu začaly dlouho před prosince 1991 a neskončil s novým 1992. Tyto jevy rozmanitou přírodou - dětské domovy, ústavy, organizace, zejména povědomí veřejnosti - byly navrženy v Sovětském svazu. V sérii článků "Naše sovětská" nabízíme články od předních vědců a spisovatelů, kteří mohou, podle našeho názoru, poskytovat moderní vizi našeho historického dědictví.
O čtvrt století - čas krize, "průměrný věk historické", začátek neúspěchu živé paměti události. Ale ne natolik, aby profesionálům členitý a popsal bezvládné tělo z minulosti. Prázdný prostor je vyplněn staré "verze", jehož počátky se vrátit do politického boje vzdálených let a ze kterého je již nelze popřít dnes, aniž by ztratil tvář. Je poddajný a neproduktivní spor se starými argumenty, žádné nové odpovědi. Kromě toho se zdá, že tato diskuse zhoršuje, stále více rutinní a primitivní.
První z těchto verzí říká, že rozpad Sovětského svazu byl způsoben vzestupem národně-demokratických hnutí v sovětských republik, první v pobaltských států a Gruzie, pak v Ázerbájdžánu, a konečně na Ukrajině. Je tato hnutí, čteme v mnoha monografiích a výzkumu, zničil "totalitní říši". V roce 1991, to se stalo základem pro legitimitu z těchto zemí. Pro historika existuje příliš mnoho "ale". Sovětský svaz před srpnem 1991 díky politice Michaila Gorbačova přestala být "totalitní", a dokonce i unitární "říše". Armády a KGB rozpadala před očima (což se projevilo v době převratu), který je součástí vojenských a bezpečnostních důstojníků hlasoval pro Boris Jelcin a dokonce vyzval k trhu. Gorbačov odmítl použít sílu, nabídl všem republik novou dobrovolnou Unie, kde by republik mají více práv, než je tomu nyní v zemích - členů EU. A konečně, při vší úctě ani Baltic ani Ukrajina hrály významnou roli v Evropské unii. Její Jelcin hrál. A já rozhodně v letech 1990-1991 nenašli žádné z národně osvobozeneckého hnutí v RSFSR. Na druhou stranu, ruští nacionalisté nenáviděl Jelcina s každým vláknem duše kromě něj a hlavní hrobníků Gorbachev z "velkého" ruštině - je to ČCCR.
Tyto nesrovnalosti se snaží dát odpověď na druhou verzi - antikomunistické, a do jisté míry i liberální. Rusko bylo štěstí, říká, že tato verze je, že nepřijde k moci, nacionalisté a reakcionáři z KGB, nebo sovětském prostoru by se stal druhým Jugoslávie. Jelcin a radikální demokraté vědomě stáhl Rusko z područí své vlastní říše a tím zabránit další krev. Příznivci této verze se domnívají, že 1991 byl jedinečnou příležitost k vybudování demokratického Ruska. A oni jsou nyní 20 let argumentovat, proč je cesta k demokracii byla cesta k nové autoritářství. Zdá se, že někteří věří, Jelcin a radikální demokraté "není zakončená havěť" sovětského komunismu. "Sovětský" a "imperiální" byla jakási nesmrtelné Koshcheev. Podobné úvahy podivně rýmovat s lítostí stalinisty, že jakmile nemají zcela vykořeněné "počítadlo". Protikomunistického verze nerozpozná sebekritiku. Ale kolaps vlády pod záminkou bojové "totality" nemohl otevřít cestu pro trestný nezákonnosti a anarchie, za které nemohl pomoci, ale sledovat nové autoritářství. Již v době Aristotela, nemluvě o století Tocqueville, tuto dialektiku dokonale rozuměl. Kulhat a diskuze o druhé Jugoslávie - i když potenciální Miloševiće a Mladic v SSSR, ale nová občanská válka nikdo nechtěl v Rusku.
Tam je další verze liberál - ekonomické, sahající až do knihy Jegor Gajdar. To říká, že Sovětský svaz byl pohřben pod lavinou selhal financí a ekonomiky. Gorbačov a Jelcin, a kdo ještě byli bezmocní zastavit lavinu. Gajdar sám na poslední chvíli poslal lavinu v klidné Samozřejmě, že nejlepší možný. Bohužel, tato verze neposkytuje přesvědčivou odpověď na otázku, jaký byl důvod pro tak krátkou životností katastrofy. Argument, že "fatální oblázek" byl pokles cen ropy, jasně přehání roli oleje v sovětské ekonomiky a obchodu. Je to způsobeno rychlou sebedestrukci rublu v letech 1990-1991. Proč ekonomika je výměnný obchod - rozdělen do krajů, okresů a jednotlivých podniků? Proč nefunguje spolupráce a konverzi vojenského průmyslu? Stejně tak není jasné, z nějakého důvodu, Rusko se rozhodlo prosazovat svoji reformu odděleně od ostatních republik, a ty, které - na rozdíl od Ruska. Po rozpadu politického a ekonomického prostoru není zmírnil, ale jen zhoršuje problém. V myslích mnoha současníků a kritiků Gaidar okamžitě vstal a pevně přilepená intuitivní odhad je, že triumf nezávislost a demokracii, jak to již bylo v roce 1917, byl ideálním prostředím pro "ukrást kořist." Tato zábavná ročník Ruští historici znají a srozumitelné.
Gorbačov a jeho podporovatelé (málo) nabídnout vysvětlení: restrukturalizace Unie do volného federaci nezávislých zemí bylo zmařeno spiknutí puč v srpnu 1991, toto dobrodružství sobecké reakcionáři. A pak následovalo druhé pozemku - Jelcina a vedoucími republik, kteří představovali sebe jako "otců národů" a oznámil rozpuštění SSSR. Je to jejich rozhodnutí a jejich touha po moci a majetku, říká Gorbačov verze proměnil obrovské ekonomické, humanitární a politické ztráty ve výši 1990, a možná i současné konflikty v postsovětském prostoru. Místo toho, aby dobrovolná unie otočil samostiynost, vrátit zpět do chaosu a autoritářství. Je snadné si všimnout, že tato verze příliš "slim": Přestavba selhala dlouho před srpnem 1991, politická a ekonomická krize nespadla z nebe, a byla výsledkem politiky Gorbačova a jeho vládě. Gorbačov odmítl autoritářským ovládacích pák a demokratický z nějakého důvodu nepracoval nebo pracoval pro zhroucení. Švec bez bot v zemi, Gorbachev připustil téměř veškerou moc k Jelcinovi a vůdci republik, se spoléhat na podporu západních přátel. Zdá se, že věří, že bez Gorbačova na národní úrovni "provincials" stále nefunguje. Dokonce chtěl být zvolen prezidentem obnovené SSSR, zřejmě spoléhají na úspěch.
Samozřejmě, že Gorbačov byl nejvíce liberální vůdce země po celou XX století.Ale i arogantní moc. Historie hraje trik na něj. Místo toho, díky Gorbačova, Jelcina a dalších republikánských vůdců hledal a našel čas, aby jí zbavit bezpečně a stát pravítka panovníka. A opravdu říci, na někoho, kdo je očekávané k jinému, by měli mít odchodu z politiky a začal psát.
Je nutné pochopit, proč ten spěch na svobodu v historii Ruska se stává destruktivní a vede ke zmatení s krutým a zlověstné intervalech. Touha po změně přichází okamžitě, ale kultura osobní odpovědnosti a integrity je vždy nedostatek, stejně jako schopnost a ochotu jednat v civilizované a "dospělý". A čím víc ve spěchu, přestávce, a krást se snadněji hovořit o historické nevyhnutelnosti neúspěchu reformy zlé logiky "systém", "temné síly". Řešit debriefing, přijmout odpovědnost za to, co nechtěl skoro nikdo. Jedním ze svědků událostí v roce 1991, vzpomínal, jak mu v očích lidé obecně nejsou statečný, nejvíce dříve obávali rozzuřit úřady náhle stal nebývalým radikální a odvážní během pozdního Gorbačova. Nemají se čeho bát, když to přišlo k osudu země: "Neboj se, například, že po rozpadu SSSR, náš prostor bude stát na území, kde jsou všichni bojují mezi sebou, stejně jako bývalé Jugoslávie, ale s jadernými zbraněmi.Američané zřejmě byly velmi strach, ale náš - ne ".
Možná to přežene. Ale ohlédnutí za historií 25 let uplynula, je zřejmé z důvodů, proč tam není nesena. A není to přežene v budoucnu. Země je opět vstoupila do nebezpečné slepé uličky, propuštění, který by se mohl stát novým Time of Troubles. 25-letý spor o řetízkujících a chatrné verze depresivní. Potřebujeme seriózní práci na analýze obrovských událostí, které nastaly v roce 1991. Bohužel, věci jsou tam.
Autor - profesor historie, London School of Economics
