Článek pochází z sprotyv.info

Autor tohoto článku ( originál ), Kirk Bennett je bývalý důstojník diplomatického sboru, který byl napsán ve velké míře o Rusku a bývalém sovětském prostoru.

V provokativní článek dne 27. března v novinách „Financial Times“ s názvem „Breksa a imperiální amnézie“, Gideon Rachman vytkl Brity jako jeden čtenář řekl: „vážné nepochopení tíživé imperiální minulosti.“ Kromě živé diskuse o této problematice, článek Rahman mi dala základ pro pochopení více pozoruhodný článek právě jsem četl v „Nezavisimaya gazeta“ na 17. března. To bylo nazýváno „Hlavní věc je, aby se neopakovaly chyby“ a byl napsán Aleksandrom Hramchihinym, zástupce ředitele Ústavu politické a vojenské analýzy v Moskvě.

„Chyby“, pro které je odkazováno v článku - je to, že se domnívá, Hramchihin zjevné historické chyby spáchané Ruskem (včetně jejího sovětského vtělení) na úkor země v dlouhodobém horizontu. Je zajímavé, že ve svém seznamu falešných průchodů žádné takové tragické epizody jako deportace Circassians, potlačení polského nezávislosti, expanze Stalin nebo rozdrcení maďarské revoluce v roce 1956. Ne, smutné historické Rusko chyby, ke kterým došlo v důsledku přebytku Bounty a dalších funkcí non-použití. Příklady bezohledných ruských omezení zahrnují následující:

- Během války sedmileté, Rusko obsadil východ Prusko v roce 1758 a byl plně připraven porazit Prusko, Fridriha Velikogo z řad hlavních evropských mocností. Ale král, který nastoupil na trůn v roce 1762, Peter III, Frederick zbožňoval a vytáhl zemi z anti-pruská koalice, opouštět východ Prusko. Hramchihin lituje, že Rusko ujít skvělou příležitost, aby se zabránilo sjednocení Německa a první světové války. V opačném případě, je-li válka ještě došlo v nějaké formě, bývalé východní Prusko bude mít ruskou provincii a ruská vojska by měla krátký a snadný pochod odtud do Berlína.

- v roce 1833 demonstrace ruských sil zachránil osmanského sultána ze svého vzpurného vazal, egyptský paša Muhammad Ali. Namísto tradičního osmanského náhradní antagonisty Ruska věří Hramchihin, Rusko by mělo využít slabosti Turků zachytit celé Evropské Turecka a statný kus Anatolii, „opouštět zbytek Egypťanů.“

- Stejně tak v roce 1848, Rusko zachránil rakouského císařství, potlačil maďarské povstání. Místo toho se může Rusko přijmout možnost anektovat ukrajinského jazyka do Haliče a Bukoviny ( „kteří nebyli pak russophobes, stejně jako dnes, a zcela proruské“), nebo b by se od nich vyžadovat, jako platbu z Vídně za poskytnuté služby.

- Když komunisté převzali moc v Číně v pozdních 1940, Stalin krátkozraké dal jim nominálně Chinese, ale sovětští vojáci kontrolovali provincii Sin-ťiang, která „snažil se minimální a maximální inkorporace nezávislosti do Sovětského svazu.“ Bohužel, říká Hramchihin, Stalin nevyužila „korejské scénář“, který by se rozdělit na pevninské Číně je více či méně rovnoměrně mezi „červenou“ a „bílá“, vytvářet trvalou konfrontaci, což není povoleno vyvíjet na čínský „vnější expanzi“.

V nedávném článku od Carnegieho moskevské centrum, řekl Andrej Kolesnikov názor Rusů, přesvědčen o tom, že“ledovcové doby v ruské historii - období, kdy jsou chladnokrevní vedoucí vládl železnou rukou - byly dobré pro tuto zemi. „Ottepel- je demokratizace a modernizace období“ byly chudé, vyznačující se tím, nesrovnalostí a násilí. " Esej Khramchikhin nabízí zahraniční důsledek tohoto pravidla: územní expanze ruského státu vždy a všude byli absolutní dobro, a selhání v rozšíření musí být odsouzen.

Je zajímavé, že alespoň, když slyším, že ruská, jehož země byla největší na světě po dobytí Sibiře v XVI století, si stěžují na výstřednosti historie (nemluvě o zlé pletichaření svých nepřátel), které zanedbané ruského státu rozsáhlejší území. Naopak, je těžké si představit anglický analytik, který nyní lituje, že britská říše nemohl navázat ještě více kolonií (např Tibet, Afghánistán, nebo kus Persie), nebo Američan, bědovat neschopnost absorbovat Kanada nebo zachytit rozsáhlé oblasti Mexika, když ten byl roztrhaný občanské války na počátku 20. století. Zkuste si představit, že reakce v případě, že německý analytik mrzí neschopnost země plnit smlouvu brestlitevskému v roce 1918 s tím, že poskytne dlouhodobou bezpečnost východních přístupů do Německa a nesmí používán být silnější než sovětského státu, a to by nemohlo být za druhé světové války , V opačném případě, je-li válka ještě došlo v nějaké formě, Pobaltí, Bělorusku a na Ukrajině by už být závislá na Německu a německými jednotkami by došlo k Moskvě krátký a snadný způsob.

To stačí k Rudyard Kipling se začervenala. Na konci bývalé imperiální mocnosti by se stydět za jeho dobytí, nechtěl, aby jejich územní oslavení nebylo rozsáhlejší, než to bylo.

Hramchihin do značné míry ignoruje nezanedbatelnou otázku veřejného mínění na území, které by (snad mělo) být přidány v Rusku. Je možné, že Ukrajinci z Haliče a Bukoviny vzal b ruské úřady v roce 1848 - alespoň zpočátku - ale pro mě je těžké uvěřit, že Němci z východního Pruska v roce 1788, a to zejména s nadšením uvítali b ruské armády, ne více než 1914. Četné Turci na Balkáně a Anatolia kladen na zvláště obtížné pro krále závity, a dokonce i balkánské křesťané nebyli v klidu. Trávili 19. století oživit a posílit jejich národní stát, a najde ruskou Říši, stejně jako Ottoman, nevítanou překážkou. Je pravda, že na konci 18. a počátku 19. století, kdy většina Evropanů na východ od Rýna žil v mnohonárodních říší, nebo sub-národních států, území je obvykle přenášen bez ohledu na přání jejich obyvatel. Tato praxe je stále problematičtější se vzestupem nacionalismu 19. století a později zcela neudržitelný - to je důvod, proč hlavní rozpadla říši. Bylo by zajímavé, kdyby někdo myslel, že ruská říše by se vyhnuli tomuto osudu, takže je ještě větší a převzetí ještě ponurý, pohoršený non-ruské občany, než už měl.

Téma císařského kolapsu přináší další důležitý bod. Doufám, že nečtu moc do analýzy Khramchikhin, ale vypadá to, že má jemný, ale děsivé následky. Bylo by zbytečné, aby někdo pláče chybět historická příležitost přidat novou provincii ruského impéria, pokud tyto oblasti nakonec stal nezávislý v každém případě, v roce 1917 nebo 1991, nebo v jiných dnech. Litovat přízračné území případ úmrtí, které nikdy ani patřily k Rusku, vykazují mnohem silnější touhu po říši, která ve skutečnosti byla. Proto Khramchikhin esej zasahuje me nejen jako cvičení v „co kdyby“ jako implicitní výtku proti rozpadu říše v Moskvě a dalších post-sovětské dekolonizace ruských pohraničních - jinými slovy, jak klinického případu imperialismu - nostalgie.

Navíc, jakmile jdete na cestě lítosti za promarněných příležitostí dějin (často se projevuje pouze ve zpětném pohledu), žádný konec argumenty, že byste mohli přijít o zmírnění svých imperiálních choutek. Hramchihin mohl naříkat hroznou a nepochopitelnou selhání ruských pozic na Aljašce av Kalifornii v 18. a 19. století potlačit severoamerické imperialistickou subjekt ve své kolébce, nebo alespoň připravit Američany (a jejich kanadské lokaje) přístup k Pacifiku oceánu. A jak se nevysvětlitelně krátkozraké car Alexandr I., když vytáhl z ruské armády osvobodili obsazené Paříži po porážce Napoleona?

Kromě toho je otázka, kde existují takové zranitelnosti dnes - situace, kdy krátkozraké zdrženlivost v Moskvě a přílišná měkkost ohrožují Rusko dlouhodobé zájmy. Jsou-li na chvíli, Rusko čelí opakovat své chyby?

Je zajímavé, že Hramchihin málo co říci o vztahu mezi Ruskem a zákeřnou západě, kde, zdá se, v tomto přístupu, Kreml není příliš cítil nebezpečí nadměrné sentimentality. On je na pozoru před rusko-čínské „strategického partnerství“, odsuzovat absenci silné podpory pro Rusko v Krymu, Čína, Ukrajina a Sýrie, vyzývá Moskvu, aby následovaly příkladu Pekingu, pečlivě sleduje své vlastní národní zájmy. Je to proto, že Čína je novým nejlepším přítelem Ruska, slovo opatrně o neutěšeném úpadku Ruska ke snížení jejich spojenci se zdají být na pořadu dne.

Nicméně, to bylo v bývalém Sovětském svazu, včetně Ukrajiny, Hramchihin vidí kriticky velmi důležitý pro výrobu rigidní přístup „více Mr. Nice Guy.“ Tvrdí, že „myšlenku nezávislé Ukrajiny Russophobic ze své podstaty. Tedy buď Rusko a Ukrajina - země, nebo jsou nepřátelé ". Hramchihin odsoudil údajné vládní politiku Moskvy až do roku 2014 „poslušné financování ukrajinského Russophobia“; Jen „anti-Rus“ revoluce v Kyjevě v únoru 2014 vyzváni Moskvu dát Ukrajině léčbu, kterou si zaslouží. Dokonce i tehdy, Ruska byl spokojen s poločasem opatření, „jsme museli jednat s Donbasu přesně tak, jak jsme to udělali s Krymu.“ Nyní - uzavírá Hramchihin - je čas zastavit nesmyslné žvásty o „bratrských národů“ a léčit Ukrajinu jako přímý nepřítele. Rusko nesplňuje Kyjevský režim přímé invaze, ale jen tak Ukrajinská vláda roztřeseně včasnou podporu a nechat vnitřní rozpory nepřítele, aby se jeho průběh. „Naším cílem - Dochází k závěru, - má být kolaps současného ukrajinského státu a jeho režim a jejich důsledné plnou politicko-územní reorganizaci.“

Několik pozorování v pořadí.

Zdá se, že Hramchihin jako mnoho Rusů věří, že ukrajinský nepřátelství k Rusku (přehnané mnoho Rusů, ale je to pravda všechny stejné) naprosto nestranná: nevděčný reakce sobecký, tvrdohlavý, dozadu rolník národ (Ukrajinci) v nezničitelné ruské goodwillu prastarý. Nicméně, klíč k pochopení tohoto zdánlivě nevysvětlitelné chování nespočívá v nějakém defektu ukrajinské kolektivní psychiky, a to v ruské imperiální amnézií. Například Hramchihin správně poznamenává, že Ukrajinci z Haliče a Bukoviny byly zcela proruské v XIX století, ale je nyní na rozdíl od Moskvy. Nicméně, to nedává žádný náznak, že má nějakou představu o tom, jak tato transformace došlo v ukrajinských vztahů. Možná, že je přesvědčen, jak mnozí rusky, je jasné, že Ukrajinci prostě vymyté mozky protiruské propagandy. Co se týče Haliče a Bukoviny, čestný zkoumání historické období po zahrnutí těchto území v Sovětském svazu v roce 1939, bude poskytovat žádné tajemství o změně místního obyvatelstva sympatií k Moskvě.

Ruská imperiální amnézie se odráží zjevnou neznalosti historického kontextu rusko-ukrajinské války mnoha západních analytiků, kteří mohou jen vnímat konflikt přes zkreslující prizmatem velmocenské rivality nebo nějakou banální obdoba „velké hry“. Byl jsem velmi překvapen tím, jednu západní komentátor, který je nešikovný kývnutí na nestrannost si všiml, že na konci je dostatek historický precedens pro ruská vojska obsadila Ukrajina. Je třeba dodat, že tam je také precedens pro americké vojáky, rojí kolem Karibského moře, nebo německých armád, aby jejich cesta přes Belgii. Moskva nezaslouží přihrávku po návratu k neblahé historické druhu na Ukrajině, a neměli bychom uvažovat o ruskou intervenci na Ukrajině, nic víc než ostatní „precedentů“, jak reprezentovat všechny právní předpisy a skutečností proto neomluvitelné chování.

Nepochopitelné takových západních analytiků, stejně jako pro mnoho ruských pozorovatelů představa, že Ukrajinci mohou ocenit jejich národní identitu a být připraveni ji bránit. Ukrajinci ve skutečnosti bojují ve válce za nezávislost zpožděn o zachování státnosti, který klidně a nečekaně přistát na kolenou v roce 1991. Jediným překvapením je, že někdo najde překvapení v ukrajinské vlastenectví.

Buď Rusko a Ukrajina - země, nebo jsou nepřátelé. Je silně ruský nálada, ne Ukrainian. Identifikovala ruské ukrajinské státnosti - ba samotná myšlenka ukrajinského národa - a to jak vnitřní, tak neodůvodněné Russophobia. Pro jeho část, až do roku 2014 Ukrajinci zůstaly trvale a nepotlačitelně dobré náladě vůči Rusku a nemají zájem, nebo dokonce nepřátelský k členství v NATO. Analytici, kteří tvrdí, že Rusko zasáhl na Ukrajině k zastavení rozšiřování NATO vedlo k opačnému efektu. Ruská politika není, jak si udržet NATO na Ukrajině, a aby byla vyloučena jakákoli ukrajinského národního strukturu, která by NATO někdy jako člen. Cílem je „zhroucení současného ukrajinského státu a jeho režimu a jejich následné úplné politické a územní reorganizaci.“ A tam byl krátkodobé vyhlídky na rozšíření NATO (nebylo), která by mohla způsobit naléhavá a odůvodněno ruskou reakci. Spíše se jedná o oportunista ruská invaze způsobila tolik Ukrajinců zvážit vstup do NATO jako atraktivní nabídky. Role Moskva jako hlavní rekrutování důstojník NATO - je opakující se historický omyl, že Hramchihin kupodivu schopen určit, ačkoli to přesně zapadá do jeho vyprávění, že Rusko podněcují soupeře.

Hramchihin neupřímný, když vyzývá Moskvu nenechat Kyjev režim potěšení z přímého ruské invazi. Dnes ruská vojenská účast na Ukrajině alespoň přímo, protože je omezený a důvěrně. Navíc ruská neschopnost vykonávat svou krymské manévr v Donbass nebyla kvůli nedostatku odhodlání nebo pozdní přijetí tradiční ruské nadpozemské srdce. Spíše je rozhodující „Rusko“ Moskva na jaře 2014 došlo k jasné, nedostatek personálu, které by mohly být snadno nasadit v krátkém čase na Ukrajině. Vzhledem k přednosti Krymu, prostě nemá dost „ohleduplná zelených mužů.“ Rusko se snaží tento problém řešit výstavbou nebo obnově řady vojenských základen v blízkosti ukrajinských hranic. V ne příliš vzdálené budoucnosti, desetitisíce „ohleduplná zelených mužů“ musí být nasazeny v těsné blízkosti na Ukrajinu, aby se stal hnací silou „spontánních, původních“ povstáních, že Moskva bude provokovat proti „fašistickým junty“ v Kyjevě.

Mnoho Rusů se zdá, fantazírovat, že láskyplný bratrské lidé potřebují, aby se zasadila - to je vše, co má svrhnout vládu v Kyjevě ukrajinská státní zničit a skoncovat s neslušné ukrajinského národního projektu. Nepředloží-li však Nového Ruska v roce 2014 by měly ruské zastavit. Kreml vyzval mýtický charakter, který on pokřtil „Nové Rusko“ ( „Nové Rusko“), kompletní s příznakem sloužit jako vodítko k očekávanému množství separatistického hnutí rusky mluvících Ukrajinců. V rámci projektu se zhroutil, když většina rusky mluvící Ukrajinci, s různým stupněm nadšení, se rozhodli zůstat na Ukrajině. Obdobně, pokud někdo se chystá soudit teplo irského citu pro sloučení Spojeného království s řadou anglických slyšel v ulicích Dublinu, může upadnout do mdlob. Moskva udělal podobnou chybu s „Novorossia“, a není jasné, zda ruský učinil nezbytné závěry. Flag of New Rusku se stále vyvíjí na okupovaných územích Donbass, což naznačuje, že projekt „Nové Rusko“ v záloze, aby znovu v případě příznivého okamžiku.

Ve skutečnosti, můžeme očekávat četné a energické tahy z Moskva v nadcházejících letech s cílem svrhnout roztřesený, ale nezvykle houževnatý ukrajinský stát. Od Kremlu úhlu pohledu by bylo pošetilé - ve skutečnosti, bylo by to další klasický ruský chyba Khramchikhin - uzavřít dohodu, že právě teď opustí Ukrajina, kde endemická korupce v zemi, toxické politika a křehká ekonomika dát hodně jídla pro ruský optimismu. Ve skutečnosti, jeden může nikdy podceňovat schopnost Ukrajiny zasadit sebepoškozování. Mohl ukrajinský mluvící populace se vztahuje znechucení a zoufalství v žalostném stavu země, přesto odejít Ukrajina a Rusko New vzít? Je to lákavé návrh, a jeden z nich je pravděpodobně oživit ruskou politiku v dohledné budoucnosti. Nicméně, dokonce v období od jedné krize ke druhé, na Ukrajině, a velký, podařilo alespoň k posílení pocitu národní identity obyvatel. A samozřejmě, že ukrajinská armáda nikdy představit takovou slabou pozici, a to jak v roce 2014. Představte si, co se dá, a ruská Ukrajina nenajdete snadné vítězství.

Říká se, že se mu podařilo zasáhnout jednou a 2014 by mohla být poslední šance, jak zničit ruskou ukrajinské státnosti. Válka v Donbasu stala jedním z deplece - očekávání, které ruská naděje, že tato příležitost může být rovněž uvedeny podruhé. Dokonce i když Rusko nemůže položit sázky přes srdce ukrajinského národního projektu, je-li to možné, alespoň zmrzačit Ukrajina, přičemž pohádkové zemi Novorossia? Nebo budou moci neřízený, ale záludné hřebeny, tzv svou tvrdohlavostí a mazaný přelstít a přežije bohatší, silnější a početnou rusky? Pravděpodobně to bude trvat mnoho let, než jsme zjistili.

Mezitím ruský víra v ukrajinském Russophobia stává sebenaplňující proroctví. Válka je poměrně předvídatelný účinek substituce v myslích ukrajinské teplých myšlenky na rusko-ukrajinského bratrství a solidaritu s představami o temných stránkách jejich společné historii, omezení ukrajinského jazyka, násilné Russification, represe sovětské éry a hlavně hladomoru - katastrofální hladomor v roce 1933. Do značné míry ignoruje tyto skutečnosti, hmotnost Rusové vnímají Ukrajinci jako jediné nevysvětlitelné nevděk ke všem nezaujatých akce Ruska, laskavost a velkorysost - v první řadě, je to ušlechtilé snahy osvobodit Ukrajinu z fašistického junty uložené západními zpravodajskými službami. Následný pocit zraněných spravedlnosti podpoří zdvojnásobila úsilí Ruska, aby konečně zbavit se škodlivých ukrajinského národního projektu a vrátit mrzutý, shambolicheskuyu Hohlyandii lůna Ruska, kde by měla být. A tak začarovaný kruh bude udržovat sám.

Ale to všechno není tak Hramchihin myslí. Rusko skutečně odsouzena kvůli císařské amnézii opakovat své chyby.