Článek pochází z Jerusalempost.com

Jeruzalém. Je to dobré pro Židy nebo je pro Židy špatné? Odpovědi na tuto otázku sotva byly tak kontroverzní jako v případě globální renesance pravicového populismu. 

Při nedávné návštěvě Jeruzaléma byl kontroverzní pravicový vůdce Viktora Orbana hoden izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem za podporu židovského státu na mezinárodních fórech a podporu židovského života ve své zemi. Politiky vůdců jako Orbán, které jsou spojeny s novým právem, jsou často považovány za prospěšné pro Izrael. Případy jsou rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby se z jaderné dohody s Íránem vzdal a přesunul americké velvyslanectví v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma.

V nedávné rozpravě při příležitosti 70. narozenin Izraele v německém federálním parlamentu byl Beatrix von Storch, člen německé neo-pravicové AFD strany, který bezvýhradně kritizoval, že rostoucí částky německých daňových peněz vyplacené Spojeným státům Agentura OSN pro pomoc palestinským uprchlíkům ve skutečnosti chodí do teroristické organizace Hamas, která slibuje zničit Izrael. Poznamenala, že ostentativní závazky vůči bezpečnosti Izraele, které jsou běžné mezi německým politickým hlavním proudem, jsou pokrytecké, pokud jsou německé veřejné peníze použity na financování nepřátel židovského státu.

Taková prohlášení sotva slyší politici liberální levice. Dokonce i rakouská strana pro svobodu, která byla politickým sídlem bývalých funkcionářů nacistů a SS, a která nadále vytváří titulky s antisemitskými výbuchy svých členů, se snaží prezentovat sebe jako ostentativně pro-Izrael. Mezi izraelskou vládou existuje více než několik, kteří proto chtějí normalizovat vztah se Stranou pro svobodu, který - navzdory tomu, že je členem rakouské vládní koalice - dosud bojkotoval židovský stát.

Zatímco někteří v Izraeli vidí celosvětovou renesanci neo-pravic jako příležitost dát Izraeli vliv na své nepřátele, jiní to považují za existenční hrozbu jak pro Izrael, tak i pro Diasporové Židy. Wolfgang Gedeon, bývalý zástupce téže německé strany AFD, jménem kterého Beatrix von Storchová mluvila, když kritizovala německou finanční podporu Hamasu, odmítla legislativní iniciativu v boji proti antisemitismu jako proti německého "kowtow před sionismem" a sionistický útok proti německé demokracii.

Další politik AFD, Björn Höcke, se jednou zmínil o berlínském památníku holocaustu jako o "památce hanby". Orban, kterého Netanyahu získal za podporu Izraele, byl silně kritizován za to, že podpořil maďarského válečného vůdce a nacistického spojence Miklóse Horthyho a vrhání antisemitských útoků na maďarsko-židovský obchodník George Soros. Existuje tedy rozšířená obava, že nové populistické právo je falešným přítelem židovského státu, který ostentativně vyjadřuje proizraelské postoje, aby získal legitimitu tím, že odvrátí pozornost od jeho antisemitismu a zbavuje rasistických, anti-muslimských a antiimigračních sentimentů .

JE TO TO, jak je to možné, skutečnost, že Izrael je v pozici, ve které musí zvažovat získání podpory od krajní pravice, se také připisuje skutečnosti, že byla opuštěna velkými částmi levice a politického hlavního proudu. Dlouho démonizoval Izrael v módě mezi liberální levou, západními elitami a hlavními proudy západoevropských společností.
 

V roce 2002 portugalský spisovatel a laureát Noble Price Jose Saramago obvinili Izrael, že přeměnil Ramaláhu na koncentrační tábor podobný Osvětim. Britská labouristická strana je vedena mužem, který nazýval teroristické organizace pro Hezbollah a Hamas, které jsou otevřeně nepřátelské vůči "přátelům" Izraele. Je to stejná osoba, která prosazovala vyloučení židovského státu z Eurovize Song Contest a evropského sportu soutěží. 

Německý bývalý social-demokratický ministr zahraničí Sigmar Gabriel opakovaně spojil Izrael s apartheidem v Jižní Africe, přičemž důrazně podporoval hospodářskou spolupráci s íránským režimem, který slíbil zničit židovský stát. V podobném duchu, notoricky známá báseň 2012 německého spisovatele Güntera Grassa, co potřebuje být řečeno, marginalizuje íránské hrozby vyhlazování Izraele a vykresluje ji - což je ve skutečnosti jediná demokracie na Blízkém východě - jako hrozbu pro světový mír, který nesmí být vyzbrojen jinými zeměmi. Toto sentiment, který zaznělo 59% evropských občanů, které v průzkumu Eurobarometru v roce 2003 ukázaly, že považují Izrael za největší nebezpečí pro mezinárodní stabilitu.

Západní média často zkreslují izraelskou obranu proti teroristickým hrozbám jako zlověstná imperialistická agrese vůči muslimům ve prospěch Židů. Tyto příklady jsou jen epitomy dominantního společenského diskurzu v západních společnostech, který neustále narušuje realitu na Blízkém východě, aby delegitimizoval stát Izrael. Tato démonizace židovského státu byla uznána jako nejběžnější forma antisemitismu zakotvená v západních společnostech.

Velké množství akademických studií potvrdilo, že protiizraelský antisemitismus je obzvláště silný, protože na rozdíl od jiných forem židovské nenávisti je vysoce přijatelný mezi hlavními a politickými elity společnosti. Často bylo poznamenáno, že vlastní antifašisté truchlí na Židy, kteří byli během holocaustu zabiti, a současně podkopali bezpečnost těch, kteří žijí dnes. Levá a běžná politika často poškozují izraelskou bezpečnost, protože poskytují podporu a legitimitu islámským režimům, které chtějí vymanit Izrael z mapy, zatímco delegitimizují izraelskou obranu proti těmto ozbrojeným silám ve jménu zkreslené interpretace proti rasismu nebo anti- imperialismus.

Proto je politickým hlavním proudu a levicí, které dávají novému právu možnost monopolizovat proizraelské pozice, stejně jako opustili problém problémů způsobených přistěhovalectvím za právo monopolizovat. 

Izrael je země pod trvalou hrozbou, která potřebuje spojence, aby zvítězila. Jelikož velké části levé strany jsou zaneprázdněny Izraelem a podporují antisemitské režimy, jako je Írán, Židé nemohou být přívrženi svým přátelům bez ohledu na to, zda jsou skuteční nebo nepravdiví. Jinými slovy je to také často nepřátelský postoj levice vůči Izraeli, který tlačí židovský stát, aby přijal podporu pravicových vůdců, i když by to mohlo pocházet z pochybných motivací.