„Kommersant“ se dozvěděl o podrobnostech tragédie na hlubinné stanici AS-31

„Kommersant“ se dozvěděl, jak se nouzová situace vyvíjí na jaderné hlubinné stanici АС-31, která vedla ke smrti 14 důstojníků hydronautů. Celá posádka mohla být po zapálení na palubě evakuována na nosnou loď, ale raději postupovala v přísném souladu s „Průvodcem bojem o přežití“. Ponorci podle účastníků vyšetřování až do nedávné doby bojovali o přežití stanice, protože strávili na palubě všechny prostředky, aby uhasili požáry. Hydronauti zemřeli výbuchem baterie, když přišli na záchranu členů posádky.

Podle zdroje blízkého vyšetřování katastrofy „Kommersant“ hydronauti dokončili večer 1. července kontrolní výjezd AS-31 před nadcházející bojovou misí. O tři dny dříve jaderná ponorka v Moskevské oblasti dodala stanici, která k ní byla připojena na cvičišti Severní flotily v Motovka Bay v Barentsově moři, kde po zaměnitelné údržbě testovaly dvě zaměnitelné posádky AS-31 provoz zařízení a mechanismů hlubinných přístrojů. Na konci kontrolního východu se měla nosná loď spolu s AS-31 vrátit na základnu, ale během dokování stanice s nosnou lodí na palubě AC-31 se v bateriovém prostoru objevil kouř.

"Za 20 let služby na různých typech ponorek jsem hořel třikrát, ale nikdy jsem neviděl otevřený plamen," řekl jeden z partnerů Kommersantu. Podle něj nedochází k požáru v obvyklém slova smyslu pro ponorky, protože konstrukce a dekorace lodních oddílů je vyrobena z nehořlavých materiálů a mechanismy jsou natřeny nehořlavou barvou. Oheň na lodích se objevuje častěji a především ne ohněm, ale kouřem a oheň v prostoru se musíte dotknout téměř dotykem.

Problémy se mohly vyskytnout v elektrickém systému AC-31, který používá proudy až do 1000 ampér, a dokonce i malá chyba kabelu, podle odborníka, by mohla vést k jejich zahřátí a následnému roztavení izolace.

Zdroje „Kommersant“ vysvětlily, že nehoda, ke které v každém případě došlo v počáteční fázi, nepředstavovala pro posádku velké nebezpečí. Všichni lidé na palubě AC-31 mohli evakuovat přes zamykací zařízení na nosnou loď. Každý člen posádky měl s sebou přenosné dýchací zařízení PDU-3, které mu umožnilo vydržet alespoň 20 minut bez kyslíku, a to i při velmi silném kouři.

„Směrnice pro boj proti přežití ponorek“ působící v námořnictvu však vyžadují, aby každý člen posádky zůstal v prostoru, kde ho oheň zachytil, a na jeho místě vyřešil nouzovou situaci. Ponechání spalovacího prostoru bez příkazu má za následek trestní odpovědnost. Jak vysvětlili zástupci společnosti „Kommersant“, neexistují žádné zvláštní pokyny týkající se námořníků hlubinných vozidel a hydronauti se řídí příslušnými pokyny pro ponorky.

Jakmile byl velitel informován o tom, že v prostoru pro baterii byl kouř, oznámil veliteli ponorkového nosiče, že na palubě AC-31 došlo k požáru (na ponorce by jakýkoli kouř byl okamžitě prohlášen za oheň), nařídil zkontrolovat dýchací přístroj a přenést ho na nosiče pro všechny nebude zapojen do boje o přežití.

Podle Kommersantových zdrojů byl velitelem posádky kapitán First Rank Konstantin Somov a na palubě byl kapitán First Rank Denis Dolonsky.

Podle odborníků jejich akce nebude možné obnovit přesně tak, jak všech deset zemřelo. Prohlídka stanice, která proběhla po dodání AS-31 na základnu, ukázala, že v boji o její přežití strávili hydronauti veškerá hasicí zařízení na palubě. Hasicí přístroje, válce jednotky vytvářející pěnu a všechny čtyři tanky se stolitry s Freonem LOKH (vodácké, objemové, chemické) se ukázaly jako prázdné. Kromě toho, po 40 minutách práce na pohotovostní stanici, důstojníci „vydechli“, jak říkají mluvčí „Kommersant“, všechna izolační dýchací zařízení. Po vyčerpání zásob přenosných dýchacích zařízení se námořníci připojili k hadicovému dýchacímu přístroji (SDA) dodávajícímu vzduch z vysokotlakých vzduchových válců. Teprve když někteří členové posádky začali ztrácet vědomí,

V týmu, jak vyplývá z jejich sdělení, došlo k obětem - navzdory všem prostředkům ochrany lidé vdechovali produkty spalování. Aby jim pomohli vylézt z AC-31 k nosiči, setkali se s nimi v zámku zařízení čtyři hydronauti z druhé posádky. To, co se stalo krátce poté, co se poklop mezi oběma loděmi znovu zapečetil, není známo, protože nikdo nebyl schopen uniknout. S největší pravděpodobností došlo v době přípravy posádky k evakuaci exploze.

Již v přístavišti, při zjišťování incidentu, odborníci zjistili, že baterie vybuchla. Jak odborníci blízcí technickému vyšetřování vysvětlili Kommersantu, výbuch byl velmi silný. Baterie se samozřejmě také stala zdrojem rostoucího spalování objemu.

Jak odborníci vysvětlují, Komise při vyšetřování jakékoli katastrofy způsobené člověkem zvažuje tři tradiční verze - selhání zařízení, chyba posádky a škodlivý vliv.

Bylo zjištěno, že hlubinná stanice typu AC-31 dlouhodobě obsluhovala stříbro-zinkové baterie, které byly vyráběny na Ukrajině. Po komplikacích vztahů s touto zemí byly baterie AC-31, které jsou v záručním servisu, nahrazeny ruskými lithium-iontovými bateriemi. Jako výrobce a dodavatel baterií pro hlubinná vozidla byl vybrán závod v Petrohradě OJSC Battery Accordance Company Rigel. Jak je uvedeno na webových stránkách společnosti, Rigel, založená v roce 1897, je nejstarší specializovanou společností v Rusku, která dnes slouží jako „vyspělý vývojář a výrobce baterií“, včetně těch, které se používají pro potřeby hlubinného loďstva.

Při zkoumání průvodní dokumentace k produktům Rigel odborníci podle zdrojů Kommersant našli mimo jiné certifikáty, které ukazují, že baterie přenesené do flotily prošly testy odolnosti proti výbuchu. Nyní je jasné, kdo produkty testoval a jak a proč nebyli přítomni zástupci zákazníka, Ministerstvo obrany. Zástupci závodu, ke kterému „Kommersant“ požádal o vysvětlení, se zdrželi komentování.

Mezitím by podle odborníků k tragédii mohly vést nejen konstruktivní nebo technologické vady baterií, ale také extrémní životnost baterií. Například roztavení izolace přípojnic a následné zkraty v síti by mohly způsobit nepředvídatelné poruchy v energetickém systému stanice a jejím automatickém ovládání. Nelze vyloučit, že to byly zkraty, které vedly k dobití baterie nebo k dodávání proudů do jejích terminálů s abnormálními parametry. Je také třeba poznamenat, že v historii ponorkové flotily dosud neexistovaly případy, kdy by se do prostoru dodávaly lithium-iontové baterie. Až dosud byly pomocí systému LOH uhaseny pouze hromadné požáry v systémech a neexistovaly žádné případy vznícení stříbro-zinkových baterií.

Nakonec někteří vědci obecně pochybují o tom, že chemické reakce v lithium-iontových buňkách způsobily tak významnou explozi. Účastníci projektu „Kommersant“ tvrdí, že ačkoli odborníci nepovažují teroristickou verzi tragédie za prioritu, několik z nich poskytnutých společností Rigel pro testování bateriových baterií již bylo na testovacím místě vyhozeno bombami TNT. Nyní musí odborníci porovnat trosky produktů zničených při zkouškách a v reálném životě.