běloruský balkón

V sedmdesátých letech, poradce v oblasti filmu, „Plameny“ na „Belarusfilm“ byl jmenován hodnoty důchodce unie, v minulosti první tajemník Ústředního výboru PBC Panteleimon Ponomarenko, a v 1943-1944, a to i šéf ústředí partyzánského hnutí. Zde je to, co řekl autory scénáře akcí.

Na počátku roku 1944 Stalin povolán Ponomarenko do Kremlu a zeptal se, jestli tam byl někde za přední linii, v těsné blízkosti prostoru Dviny, který může být přizpůsoben pro přistání velkého přistání. Plán byl pak naplánována následovně: dodat silný úder podél Dviny, prolomení německé obrany a dostat se do Baltského moře.

Přední blíží Bělorusko. Ale významné změny v provozu na konci zimy se nestalo. Sovětští vojáci postupovali na severu a na jihu, ale to nebylo možné pokročit v této strategické oblasti. Na přední linii výstupku vytvořeného v našem směru, známý jako „běloruské balkonu“. Generální štáb věděl, že je smrtelný římsa. Čím více, že obrana „balkon“, aby se vojska skupiny armád „Střed“.

Ponomarenko uvádí, že je v oblasti Vitebsk Ushachsky velkého prostoru, který je pod kontrolou partyzány. A tak se stalo. Němci tam byli na počátku války, ale nebyli schopni získat oporu. Tato místa jsou nebezpečná pro cestující: močálů, jezer, řek - a rozsáhlé lesy. Pro útočné operace topografie je krajně nepříznivá.

Nicméně, to je nepohodlné pro Němce, pro partyzány. Rychle založil plnou kontrolu tam. Území je obsazeno, ale ne Němci. Kousek od Plinia, u jezera, který je vybaven přistávací plochy. Tam letěl v noci rovinách přinesli zbraně a drogy, a přední řada raněných byly pořízeny.

Při setkání s Stalin Ponomarenko řekl, že v zóně, můžete rychle zorganizovat obranný perimetr, takže vojáci budou tam přistát rychle a beze ztrát.

"Hop na smykom"

Pokusy na padáku do oblasti vyrobené předtím. Krátce před událostmi v sousední obci Rovba jedné noci náhle přistál parašutistů. Pak obec bude vědět, že se jim udělil zvláštní komando komando s podivným názvem „Hop s smykom“. Byla vytvořena z zločinců - silné, vzdělání a dobře vybavené. Usadili se v věcně Rovba. Inteligence hlásil, že v nedaleké obci Zaborovno mají vynikající bootleggers. A sabotéři vyléčit pro zábavu. Pravidelnou výrobu a dodávku strategické produktu. V kontaktu s partyzány nevstoupil. Ale na jeho jmenování neměl zapomenout. Šli jsme do železnice, na kterých bylo více než třicet kilometrů. Něco se zdá být vyhozen.

Všechny z nich byly ve vojenských uniforem, zbraní a střeliva, které chyběly. Velel jim profesionální voják - kapitána Andrianov. Když je blokáda, aby se zapojily do obranných bojů nebyli. Z prostředí je téměř v plné síle: pouze velitel byl zabit. Kulka ho nějakým způsobem zasáhl do hlavy. Jenže mu, že zbývá ještě během přestávky - vytržené z okolního prostředí. Takové chování na bojišti velitelé považují za hodné a nemá žádné důsledky nebyly.

Po válce, některé z „gopsosmykovtsev“ tiše se vrátil k dlouho obýval Rovba. Prominentní kluci. A pak válka zdecimovala mužskou populaci. To, co je ztraceno - oženil se s místní krásy a uzdravil. Vzhledem k tomu, všichni z nich byli zkušení Squad, práce nemusel hledat dlouho. Šel k obnovení smolokurny malou továrnu. Tam dostali ammonal - vyhodit staré pařezy v lesních mýtinách. A statečný smolokury obratně maří pařezy, a ve svém volném čase tam byly pracovní výkony z blízkého lesa na krásné řece Rubyanskuyu - omráčení ryb. A vyglushili čistý ide, který je známý pro řeku. A spolu se všemi ostatními živými tvory.

Oshibochka out

Po setkání Panteleimon Ponomarenko Stalinem v zóně začala ve velkém měřítku konstrukce: protitankové překážky, bunkry, příkopy a příkopy v plné výši. Ale blíže k jarní generální štáb začal rozvíjet operace „Bagrationa“. Směr hlavního úderu už jiná. A oblast ztratila svůj strategický význam.

Stalin byl znovu povolán do Kremlu Ponomarenko - pro harmonizaci akce partyzánských spojení s armádou během útoku. Ponomarenko řekl, že co do činění s oblasti? Podařilo se nám ukrást 16 partyzánské brigády. Perimeter obrana je 360 ​​kilometrů. Pružinou táhla hledat útočiště obyvatelé z jiných regionů Běloruska - s dětmi a domácími potřebami. Kolik lidí tam shromáždilo - ne Počet nemohl. Do té doby to už volal Polotsk-Lepel partyzán zóna - obvod šel daleko za Ushachi District.

Stalin odpověděl: udržet plochu. Říci mu v tu chvíli, že partyzáni se svými ručními palnými neobstojí na tanky, dělostřelectvem a letadly, které budou spadat na tomto pozemku. Ztráty budou ohromující. Ale Ponomarenko příliš dávno věděl, Stalina a nic mu říkat. Stalinovi jen dvě slova - „ponechat prostor“, a veliký zástup byl na okraji propasti.

blokáda

V Berlíně jsme hodnotili riziko opevněného prostoru v zadní části operační skupiny „Střed“. Hitler vydal rozkaz k jeho zničení během jednoho týdne. Provoz byl pověřen plukovník generálního Reinhardt, velitele 3. tankové armády. Průzkumná letadla posádka letěla přes oblast, která má vyhodnotit situaci. Mohu ujistit, že je to příliš vážné.

A pak vzlétl z přední části ze šesti divizí vyztužené obrněných vozidel, dělostřelectva, letectva a 11.4.1944 hit současně několika obrněných klínů zónou. Operace bylo zapojeno více než 60 tisíc vysoce kvalifikované katy. Možnost obránci neměli kapelu. Nicméně, odpor je tak silný, že namísto týdenního blokády trvala 25 dnů.

Ale síly byly nerovné: 27. dubna obvodu zóny s 360 kilometrů byla snížena na 20. Ale 1. května všechny - partyzáni, uprchlíci, místní obyvatelé - nahnali do lesa mezi obcemi yard Pliny a Paperin. Když obrovské množství lidí, kteří se shromáždili v úzkém, ale protáhla skoro sedm mil a ještě bezpečně uzavřeny v kruhovém lesa, to začalo mlátit letadla a dělostřelectvo. Jediný způsob, jak ven z pekla by mohl prolomit jen blokádu, i když se zdálo, že naprosté šílenství.

Podle sovětských historiků byl vydán rozkaz o května velení 4. partyzánské: „V průlom!“ Ve skutečnosti bylo všechno jinak. Za soumraku se situace nezměnila obklopena. Mušle a bomby pokračoval brousit dřevo. Zařval uprchlíci opustil krávy. vrhli jsme se lesem a roztrhal koně poblázněný svazku. Zraněn podkopat se s granáty. Nebylo nic, co čekat. Vpředu bylo jen smrt.

Jediné, když duch, šance na přežití - je utéct z prokletého prstenu. A rozrušený člověk lavina v noci z 5. května, vytryskla z katastrofální lesa - na bažinaté louce, na dálnici a jen pošlapal zbraně, která se setkala s Němci. A já vtrhl do daleké Pushcha, v nedotčené lese.

Němci a Kolymská

Tatiana Kostyukovich. Válka je u konce. soubor fotografií

Tatiana Kostyukovich v obci byl známý pro pečení nejchutnější chléb. Květen 1. partyzáni ji požádal, aby péct více chleba. Když začalo bombardování, prostě hnětení těsta. Vnuk Vova vykřikl: „Babičko, utíkej!“ Obvykle, utekli se schovat v příkopu Vlasov - hluboké, zarostlé starého lísky. A tentokrát Tatiana řekl, nemůžete házet chléb, těsto bude pryč. Němci již vyžehlené partyzánskou obec - svržení bomby. To hřímal, jako kdyby na obloze výbuchy. Ale Tatiana byla hnětení těsta. Pak, když koryto kryt a vyběhl ven na dvůr, bylo zjištěno, že chata vyříznuty fragmenty. Pokud tomu tak není pro partyzánskou chleba, budou spadat přímo pod bomby. A tak - jen proto, aby Němcům.

Po krátkém boji, Němci se obec. A všichni jeho obyvatelé, kteří se nepodařilo utéct do lesa, jel po staré cestě do Lepel. Tam, v okolních obcích, jejich několik rodin usadit v chatrčích. Pouhý měsíc se shromáždili v osadníků pastviny přišel německý důstojník s tlumočníkem. Ztvárnila krátký projev Němec: můžete všechno vrátit do svých domovů. Každá rodina dostala portrét Hitlera a německé noviny, že některé poznámky byly napuštěné. Interpret, že pokud někde zastavit hlídka, ukázat tuto poznámku. A lidé se vrátil.

A jeden ze synů Tatiana Kostyukovich, přívrženec Volodya obrátil do uzamčené zóny. Velitel řekl: „Nemohu vás vyvedu z obklíčení. Je rozdělena do menších skupin - někdo může mít štěstí. " Byl horký den. Slunce svítilo. Volodya jiné Yegor ze stejné jednotky po dobu několika dní bez kapky vody se klikatila borovým lesem k písečné kopce. Kdekoli snooping - všichni Němci. Jeden se pokusil přejít na druhou stranu, kde v noci slyšeli hluk motorů. Vzal na lesní cestě. To byl postaven s nádrží žebřík, a v dutém ve spodní části trati sbírat vodu. Partyzáni lehl a stal bezvědomí nápoj je smíchaný s polní cestě - červená, žlutá, mastnou vodu. A když zvedl hlavu - stojí kolem Němců.

Dokonce ani porazit. Zabavili zbraně a hozen do kolony vězňů. Volodya byl ve Štětíně, kde rozmanité trosky po bombardování Brity, a Yegor - v Norsku, na niklové doly. Když byl Volodya propuštěn, ale menší, byl převezen do armády - sedmileté série na Sachalinu. Bylo to štěstí. Vzhledem k tomu, Egor, už dospělý, postaven před soud a poslal na 25 let do Kolymě. Více nikdo nikdy neviděl.

zpáteční

Když jsou obyvatelé plinskie vrátil domů, tam nebylo nic v obci kromě mrtvol. Jáma, ve které vesničanů skryl v podzimních brambor, byly prázdné. Byla prázdná a sklep ve zbývajících chatách.

Na podzim roku 1943 v obci byli uprchlíci z provincie Oryol. Jak se sem dostali, nikdo nevěděl. Orlovtsy tkané sandály - neuvěřitelně krásné. Orjol rodina usadila ve škole. I když místní vrátil do vesnice podél silnice byly oteklé mrtvoly orlovtsev. Buď shot, nebo něco jiného se stalo - aby zjistila, že už není možné. Orlovtsev pohřben - jsme vykopali díru, centr. A pak se cross shnilo, spadl a hrob byl ztracen.

Nebylo nic, ale Němci ustupovali, opustil ve spěchu kávy sáčku. A každé ráno, zdevastované a hladový obec zachytil voňavý nápoj. Nic jiného. Že v létě a na podzim v obci, již osvobodila sovětská JZD vesnice, mnoho z nich zemřelo. Zejména děti.

Tatiana Kostyukovich jednou přišel Natašu, mladou ženu přes řeku, a řekl: „Má dcera je mrtvá. Dal jsem ji do vany, ale ještě není pohřben. Čekám až do druhé dcery formy. Chcete-li mít pohromadě pohřbít. "

Trhá trávu v poli, shromážděné semen šťovíku a zemí, a pak pečeme jeden koláč. Jedli mléč, goosefoot a jetel. Jeden den v obci rady Tatiana Kostyukovich vynikajícího amerického krabici s konzervami a čokolády. Uvědomte si, že otec její vnoučata - voják, letec. Zde jen jeden opravdu nevěděli, proč a kdo potřeboval, aby se stravou zelených papírových ubrousků vojáků. A ve vesnici se rozhodl „Napeўna, vytsіrats debile.“

Hladověl k čtyřicet pět, a pak přišla poslední vojenskou pružinu, a začal znovu zasít.

vítězové

Přežili okupaci byly za sovětské moci, ne-li nepřátelé lidu, nebo alespoň nespolehlivé. Více než jednou museli slyšet: „Proč nejdeš evakuováno jedenačtyřicet?“ Všichni se nestaral, že tyto vesnice byly partyzánské zóna, která vesničané pásl partyzánskou válku a byli jejich spolehlivé zadní - ve skutečnosti obsahoval partyzánské armády. Ale nikdo nebyl zájem. Byli pod Němců - písm.

Zpráva o vítězství přinesla Plinius starý učitel Pelagia Filimonovna. 9. května běžela od silnice přes obec ulice a zakřičel: „Je po válce“ Lidé vyběhl z chatrče a rozplakal se. Nad obcí tam byl těžký smutek. Nebylo radost. A co je nejdůležitější - najednou si uvědomil, že teď se ztratily blízcí jistě nikdy nevrátí. Konec války - rys, pro který není nic jiného. A to všechno se stalo - nikdo nevrátil.

Ti, kteří zemřeli, oni šli do práce na farmě. Práce byla vyčerpávající. Ani koně, ani dokonce traktor nebyl. Krmit krávy, roztříděný doškovou střechou zázračně zachovalé Gentry tele.

JZD byla slabá. I když někteří lidé zde byli prosperující. Oni věděli, jak a miloval pracovat na zemi, ale nic na kolektivní modelu farmě pracovali. Protože model byl stejný pro všechny a nikdo nebral v úvahu veškeré bažiny nebo jezer, nebo na okolní kopce. V 60. beznadějné kolchozu „bolševický“ byl transformován do farmy a připojit se na farmě několik vesnic. Ale velká změna nepřišla.

A v 70. letech první tajemník CPB Petr Masherov rozhodl, že Bělorusko by mělo udržovat partyzánské výkony a po otevření památníku „Khatyn“ začal hledat místa pro nové pomníky. Ushachsky „Breakthrough“ se stal jedním z prvních na seznamu strany. Ale sousedství zdála příliš nevhodné pro kontemplaci nejvyššího velení.

Narychlo zpevněné asfaltové silnice k památníku. Ale krajina, stejně jako předtím, se netěší: obyčejnou vesnici, nic dobrého. A rozhodli jsme se postavit silnici přímo před obrovským skotu komplexu. Dělníci neměl - v Plinius, as výběru, spolu s historií rolníků, bohatý dokolhoznom v minulosti. A potřeba dělníků. A pak, v Pliny vestavěné poluobschagi polubaraki a usadil se tam zaměstnat pracovníky. Rekrutují převážně škůdců, sveden zvedání. Dostal - šli jsme žrát. Mírně pracoval - opět řádění. A místní začaly slábnout. Někdo odešel, někdo právě prožívá na vlastní verandě, při pohledu na západ slunce nad starým Panský zahradě.

Ale to trvalo trochu déle, a nahrazena škůdci skotu v tom, že region se dostal do vážné lidi - rekultivace. Lakes Ushachchine bylo mnoho - plynulý, čistý, s množstvím vzácných ptáků v pobřežních houštinách a různé ryby v hlubinách. Zavlažovače s úkolem úspěšně zvládli: zpevněné kanály, stavěl přehradu az nějakého důvodu zablokoval řeku. Nezapomeňte Plinius. Postavená hráz na kanál mezi jezery a Plinskim Vutvino, blokování trasy migrace ryb do svých hnízdišť odvěkých. Tekoucí Lake rozkládal před jsme začali zdržovat a zarostlé.

A zavlažovače vykopali obrovské příkopy, aby voda šla. Nedávno se vrátil z Sachalin partyzánského Volodya Kostyukovich, pracoval jako mistr v místní farmě, pak řekl: „Existuje sto let nic poroste.“ A tak se stalo.

Jezera a bažiny v tomto regionu stále přetrvávají. A lidé - ne. Rozptýlené a byla zapomenuta dlouhý název plinskie. Nový variabilní. Někdo přijde a distribuci na několik minut před odjezdem, někdo stále ještě pracuje na dobytčích farem, aby se napít. Život se mění nepatrně. Terénu mimo obec, transformace nové generace místních obyvatel v obří koše, nyní volal mini rozsah - přetáhnout do koše, který z nějakého důvodu se stále více a více každý rok. Někdy to přijde z okresního města přísné kontrole, studovat jev a pak hlásí: smetí shromáždilo na hromadách, a to je velký pokrok, protože v poslední době nebyl hromady.

Kostyukovichi Plinius všelijak mém životě. Tatiana zemřel v sedmdesátých letech partyzánské Vladimir - v devadesátých letech. A letos na jaře, pohřbil svou ženu, Olga Stepanovna. Žila v '91 a možná byl poslední z původních obyvatel Plinius.

A poté, co bylo mnoho. Tvrdě žil, ale miloval svou Ushachchinu. Hrdý rodí existuje mnoho slavných Bělorusové. Vzpomínám si z dětství monolog místní rezidentní Ivan Vanchika: „Musíme Ushachchine takové talenty! Který je alespoň muset Vaska. Že Vaska nevědí? No, Vaska, který se narodil v býků. Stal jsem se spisovatelem. ? Jak se jeho jméno .. Jo, vzpomínám - Vaska Bykov ".