To je bezprecedentní. Kanada je v současnosti jedinou zemí G7 s méně než 100 tunami zlata ve svých oficiálních rezervách. Podle statistik Světové rady pro zlato (WGC) jsou současné držby Kanady na posledním místě mezi 100 centrálními bankami, za Albánií na 99. místě. Poznámka pod čarou uvádí, že BofC stále vlastní 77 uncí zlata, většinou ve formě zlatých mincí.

V letech 1999 až 2002 prodala Spojené království pod záštitou Bank of England (BOE) asi 395 tun zlata, což je více než polovina zlatých rezerv Spojeného království. Spojené království oznámilo prodej předem a během tohoto období uspořádalo 17 aukcí. Tato doba se stala známou jako „Brownovo dno“ podle Gordona Browna, tehdejšího kancléře státní pokladny - ministra financí. Okamžitou reakcí byl 10% pokles ceny zlata. Zlato se v tomto období obchodovalo v rozmezí 253 až 350 USD za unci, přičemž zlato ve Spojeném království mělo průměrně kolem 275 USD a země vydělala přibližně 3,5 miliardy USD (zhruba 2,3 miliardy GBP). Na základě dnešních cen kolem 1 270 dolarů za unci, kdyby se dnes obchodovalo s britským zlatem, mělo by hodnotu kolem 16,1 miliardy dolarů (11,3 miliardy liber).

Zatímco ceny zlata od roku 1999 vzrostly o 335 %, hodnota amerického dolaru a eura, dvou hlavních měn, kterými by Bank of England nahradila své držené zlato, klesly.

Stane se kanadský prodej zlata známý jako „Poloz's Bottom“ po guvernérovi Bank of Canada Stephenu Polozovi? To je možné, zvláště pokud cena zlata v příštích letech prudce poroste, jako se to stalo po Hnědém dnu. Spojené království tehdy vysvětlilo, že důvodem prodeje zlata bylo, že chtěla diverzifikovat své držby mimo zlato, které bylo považováno za příliš volatilní. Brownovo jednání vyvolalo mnoho kritiky a za účelem uskutečnění tohoto prodeje podepsalo konsorcium centrálních bank vedené Evropskou centrální bankou (ECB) a Bank of England v září 1999 Washingtonskou dohodu (Washingtonská dohoda), omezující zlato. prodej na 400 tun ročně po dobu následujících pěti let. Tato dohoda byla obnovena v roce 2004 a znovu v roce 2009.

Rychle vpřed 17 let a Bank of Canada vysvětluje důvod prodeje zlata jako „dlouhodobou politiku diverzifikace svého portfolia prodejem skutečných komodit (jako je zlato) a místo toho investováním do finančních aktiv, která jsou snadno obchodovatelná a mají rozsáhlé kupce a prodejci“.

Zlato však není zboží – jsou to samy peníze, jak tomu bylo již více než 3000 let. Denně se s ním obchoduje ve směnárnách velkých bank po celém světě. To řadí zlato do stejné kategorie jako americký dolar, euro a další měny. Podle statistik London Bullion Market Association (LBMA) je průměrný denní obrat na trhu fyzických zlatých slitků a mincí více než 24 miliard dolarů denně na mimoburzovních trzích, a to jak zúčtovaných, tak nezúčtovaných. Díky tomu je denní obrat zlata na londýnském trhu srovnatelný s hlavními měnami a je větší než na všech dluhopisových trzích s výjimkou amerického trhu státních dluhopisů a japonského trhu státních dluhopisů. Zlato se obchoduje na jednom z nejlikvidnějších trhů na světě.

Zlato zůstává nedílnou součástí rezerv centrální banky a zvláštních práv čerpání (SDR) Mezinárodního měnového fondu (MMF) spolu s ostatními měnami. Navíc jako demonstraci likvidity zlata může být zahrnuto do likviditních polštářů bank v souladu s pravidly Basel III. To je důležitý rozdíl, protože to znamená, že soukromé banky mohou držet zlato jako likvidní rezervní aktivum. Centrální banky podle statistik WGC drží přibližně 32 739 tun zlata, z čehož MMF k únoru 2016 drží 2 814 tun. Největší zásoby zlata zůstávají v americkém Federálním rezervním systému (FRS, Federal Reserve, Fed), kde je podle statistik WGC uloženo 8 133,5 tuny.

V roce 1965 měla Kanada asi 1023 tun. Bylo to maximum. Do roku 1985 kanadské zásoby klesly na 500 tun. V průběhu 90. let a až do roku 2002 Kanada pokračovala v prodeji svého zlata. V současné době Kanada dosáhla nejnižší úrovně zlatých rezerv. Nula.

Další argument, proč držení zlata nedává smysl, pochází od Dona Drummonda, bývalého vysokého finančního ekonoma a hlavního ekonoma Toronto-Dominion Bank. Drummond uvedl, že skladování zlata nedává smysl, protože v průběhu času negeneruje dobré výnosy a jeho skladování stojí peníze. Zatímco náklady na držení jsou faktorem ve vlastnictví zlata, je třeba poznamenat, že zlato od roku 2000 překonalo mnoho aktiv a vrátilo se 335 % oproti 36 % u S&P 500 a 59 % u S&P TSX Composite. Od doby, kdy bývalý americký prezident Richard Nixon v srpnu 1971 ukončil světový zlatý standard, cena zlata vzrostla z 35 dolarů za unci na dnešních asi 1 270 dolarů za unci, výnos 3 528 %.

Ale zásoby nejsou rezervní aktiva. Centrální banky drží převážně americké státní dluhopisy. Dnes tvoří americké státní dluhopisy asi 60 % všech rezervních aktiv většiny centrálních bank. Před rokem 1971 a pod Bretton Woods bylo zlato největším rezervním aktivem a daleko překonalo americké státní dluhopisy.

Bývalý předseda Fedu Alan Greenspan možná nejlépe popsal zlato tím, že učinil několik důležitých postřehů. Greenspan řekl:

„Bez zlatého standardu je nemožné ochránit úspory před zabavením inflací. Neexistuje žádný spolehlivý uchovatel hodnoty." Řekl také: „Zlato je měna, ... zřejmě hlavní měna. Žádná fiat měna, která není kryta zlatem, včetně amerického dolaru, se s ní nemůže rovnat.“ Nakonec Greenspan řekl: „Zlato stále představuje nejvyšší formu platby na světě. Nikdo nepřijímá fiat peníze v extrémních situacích. Zlato je vždy přijímáno."

Greenspan mohl být jedním z nejprozíravějších předsedů Fedu. Dnes je uctíván.

Od roku 2010 jsou centrální banky čistými kupci zlata. V roce 2015 činily oficiální nákupy 588 tun. Hlavními kupci byly Rusko a Čína, ale zlato nakupovaly i další centrální banky. Nákupy zlata centrálními bankami vzrostly z méně než 2 procent celosvětové poptávky po zlatě v roce 2009 na dnešních více než 14 procent.

Centrální banky nakupovaly zlato, aby diverzifikovaly svá portfolia rezerv, zejména odklonem od aktiv denominovaných v amerických dolarech, se kterými má zlato silnou negativní korelaci. Jiní nakupovali zlato, aby se zajistili proti rizikům extrémních změn nebo kvůli inflačním zajišťovacím vlastnostem, protože zlato si udrželo svou kupní sílu po dlouhou dobu. Zlato hraje významnou roli ve správě rezervních aktiv, vzhledem k tomu, že jde o jedno z mála aktiv, které je všeobecně povoleno investičními pravidly světových centrálních bank. Světové centrální banky oceňují velikost a likviditu globálního trhu se zlatem a to, že zůstává stejný i v době nejistoty. Ze 188 členských zemí MMF drží 100 zlato jako součást svých peněžních aktiv.

Po pěti letech klesajícího trendu může být zlato nyní na začátku nového býčího trhu – s rostoucím trendem. Současný pokles na trhu se zlatem začal v září 2011 a trval 54 měsíců. Je to jeden z nejdelších medvědích trhů se zlatem co do trvání, s klesající tendencí od 70. let. Zlato v současnosti zůstává asi o 34 % nižší ze svého maxima ze září 2011 v USD, ale pouze o 11,6 % v CAD. Na minimu z prosince 2015 zlato kleslo o 45 % v USD oproti maximu z roku 2011. Zlato v kanadském dolaru dosáhlo minima v červenci 2013 a od té doby vzrostlo o 35,5 %. V průměru se zlato v amerických dolarech během předchozích korekcí propadlo o 39 %.

Poprvé od září 2011 dosáhlo zlato v USD nových maxim za 52 týdnů a prolomilo předchozí dvě maxima. Ještě důležitější je, že zlato CAD překonalo svá maxima z let 2013, 2014 a 2015, což naznačuje, že zlato vstupuje na nový trh s rostoucím CAD. Řada analytiků a některé známé banky začínají vydávat signály, že dlouhý propad zlata může být u konce. Pokud se to ukáže jako pravda, zvýší to možnost Polozova dna.

Věřitelská pozice Kanady v MMF v současnosti činí 10 412 miliard USD, včetně zvláštních práv čerpání (SDR), která Kanadě opravňují získat 111 687 hlasů v MMF, neboli 2,26 % z celkového počtu. Největší volební blok mají USA s 16,8 % z celkového počtu. Situace se ale změní zařazením čínského jüanu do SDR a změní se i hlasovací síla každé země. Vzhledem k tomu, že Kanada opouští své zlato a její věřitelská pozice v MMF, včetně SDR, loni klesla o 1,2 miliardy dolarů, kanadská hlasovací síla a vliv v MMF nevyhnutelně ještě více poklesnou.

Spolu s největším volebním blokem si Spojené státy udržují právo veta v MMF. Se začleněním Číny do MMF a jejím příspěvkem ke zvláštním právům čerpání v roce 2016 se však hlasovací právo USA sníží a mohly by přijít o právo veta. USA se brání všem pokusům změnit své současné právo veta a kontrolu v MMF.

Odpor USA vůči změnám zahrnuje snahy o izolaci Číny a Ruska. V důsledku toho země BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) vytvořily Novou rozvojovou banku (NDB), která by mohla napadnout MMF. Důležitou součástí NDB by mělo být především zlato.

Zatímco světové centrální banky nadále oficiálně drží 32 739 tun zlata jako rezervy, v 90. letech začaly centrální banky pronajímat zlato prostřednictvím bank drahých kovů. Byly vzneseny důležité otázky, co se děje s pronajatým zlatem. Je pozoruhodné, že Fed od počátku 50. let vzdal všechny pokusy o audit svého zlata. V jednu chvíli se odhadovalo, že více než 16 000 tun zlata centrální banky bylo prodáno kvůli pronajatému zlatu v důsledku prodeje takového zlata. Prodej zlata na leasing se nepromítá do žádné roční statistiky nabídky a poptávky. Je však známo, že roční objem leasingového zlata se nerovná nule a odhaduje se až na 1500 tun ročně.

Na rozdíl od západních zemí Čína a Rusko budují své zlaté rezervy, i když Čína podceňuje svou současnou pozici se zlatem v držení Čínské lidové banky (PBOC). Čínské zlato bylo také nakoupeno prostřednictvím jeho Sovereign Wealth Fund, který nevykazuje své držby a bude v určitém okamžiku převeden do New Development Bank, NDB. Mezitím selhaly pokusy některých západních bank, jako je ta německá, repatriovat své zlaté rezervy držené v zahraničních centrálních bankách, především v Londýně a New Yorku. Jiné země, jako například Nizozemsko, byly úspěšné v repatriaci svého zlata. Otázkou však zůstává: kde je zlato?

Přes to všechno žádná centrální banka otevřeně nepřiznala, že prodala všechno své zlato, jak oznámila Kanada. Pro Kanadu je to skutečně případ, o kterém lze říci: "... a pak byl pryč." Kanada bude pravděpodobně tohoto rozhodnutí někdy v budoucnu litovat.

David Chapman , hlavní ekonom společnosti Bullion Management Group Inc