Článek pochází z Novayagazeta.ru
V mém dětství, na rodinných hostinách, byl každý rok připomínán a nikdy nechodil ke stolu a vzpomněl si na strýce Mitya. Klíčová slova - „war“, „Stalin“, „letadla“, „Victory“. Z fotografie vypadala inteligentní tvář s jemnými rysy, připomínajícími Igora Severyanina. A bylo jasné, že on je jediný z naší rodiny, jehož jméno je pevně otisknuto v dlouhé historii. Tak, ne trhejte. Knihy o něm byly napsány, byly natočeny filmy, jeho busta je v Samaře. Ale stále je tu spousta nejasných pozůstatků.
Letadla "IL-2" v obchodě. Foto z archivu
Matvey Borisovich Shenkman, ředitel leteckého závodu č. 18, muž, který dal přední létající tanky, zbraně vítězství - letadlo Il-2. Roky života 1899-1942. Toto příjmení nebylo mnoho let zmíněno. V sovětském filmu „Zvláště důležitý úkol“ (1980), natočený Yevgeny Matveyevem, hercem, který vypadal jako Brežněv před jeho znechucením (obvykle ho hrál ve filmu), se jméno ředitele továrny jmenuje Shadurov. Také v ša, ale v ruštině. Není však možné zaměňovat - hůlku, ostré nasolabiální záhyby, které jsem zdědil, "Elah", evakuaci dílen z Voroněž do Kuibyševa. To je můj strýc Matthew.
Matvey Shankman. Foto z archivu
Film je brusinkou propagandy, stejně jako většina z té doby, stejně jako dnešní filmy na vojenské téma. Na rozdíl od dokumentární mini-série natočené Tagil novináři loni. Říká se mu „Shankman. Poslední let. Já, jak jsem slyšel toto jméno, překvapeně. Práce je brilantní, nic nechybí. Můžu přidat k vyšetřování Tagilts doslova dva nebo tři detaily, zachovalé v rodinném kruhu, a podrobnosti, které jsem se naučil letos na jaře během služební cesty do Voroněž. Ale spousta otázek.
Není zcela jasné, jak zemřel, jaké vztahy měl se Stalinem (a navíc byly od hrozeb po provedení až po naprosto fantastické preference), proč nebyl potlačen spolu s většinou průmyslových elit a techniků, kteří se učili od Amerika (a toto je obecně věta), odkud on přišel (téměř nic je znáno o jeho rodině), a, konečně, jak on zvládal rozmístit semináře v mrazivém poli v Kuybyshev v nemnoho týdnů a začít masovou výrobu “Ilov”. Je to čisté pole v dětství, o kterém jsem často snil.
K první otázce. \ T Mount Shaitan
Dopravní letoun PS-84 havaroval na cestě z Kuybyševa do Tagilu 12. května 1942. Letěli jsme k subdodavatelům v závodech. V mlze pilot přepočítal nadmořskou výšku a narazil do Mount Shaitan. Letadlo našly vyhledávače letky Sobol v roce 2015, 73 let po havárii.
Přede mnou je nouzový akt, vypracovaný 23. května 1942. Z toho vyplývá, že letadlo a pozůstatky cestujících byly objeveny i tehdy. Ale proč všechno, dokonce i Leninův řád, jímž identifikovali režiséra, zůstali na místě? Nalezen a nevybraný? Kde jsou pak hroby všech šesti (včetně posádky) na hřbitově ve městě Samara a co je pod náhrobky? Udělali jste falešný čin? Ale proč?
Foto z archivu
Děda je tedy pohřben dvakrát. V Samara a Voroněž, v památném bratrském pohřbívání poblíž Diorama muzea. Věčný věčný plamen. Zde jsou neznámí bojovníci, kteří padli při obraně města a při jeho napadení. Toto je místo, kde se konají slavnostní shromáždění, žáci zde jsou přijímáni. Ve smyslu vojensko-vlastenecké výchovy je vše v pořádku, ale na jedné z izraelských webových stránek jsem našel informace, které se nehodí do této vojensko-vlastenecké idyly: Gregory Yankelovich (rodný vnuk Matvey Borisovič) mluvil o Skype se zástupcem izraelského velvyslanectví v Ruské federaci a řekl, že
ve své rodině si byli vždy jisti - Matthew Shankman byl zavražděn Stalinem.
Potvrdil jsem, slyšel jsem tyto rozhovory od mého otce a mé tety. Vzpomínám si na tu frázi: zasáhl někoho. K komu by mohl zasahovat, není jasné. Naopak, bylo jasné, že nikdo jiný nemohl zařídit dodávku "Ilov" na frontu, kde podle Stalina potřebovali chléb. Proč ho zabít, a to i v tak složitém způsobu? To není ani verze, tento názor není potvrzen fakta. Ale odkud to přišlo, že?
Zde si můžete pamatovat, že katastrofa Tagil není první v jeho životě. Letadlo s režisérem na palubě už padlo v květnu čtyřicet jedna, ale všichni přežili a měli štěstí. Tehdy si zlomil nohu, tedy hůlku. „Jak jste se nemohli chránit?“ Řekl Stalin.
Zbytky letadla havarovaly s Matthewem Shankmanem na palubě. Foto z archivu
Je třeba připomenout, že vedle základní verze pilota, který nesprávně vyhodnotil povětrnostní podmínky a neorientoval se v mlze, je tu další o poruše letadla. A přesto: dědeček letěl s posádkou někoho jiného, ne s tím, s nímž obvykle létal. To vše samozřejmě nic neprokazuje a nevysvětluje, kromě toho, že stále nevíme, co se tam skutečně stalo.
K druhé otázce. \ T "Varoval jsem tě naposledy."
To je slavný telegram. Je datován 23. prosince 1941, zde je celý jeho text:
Z takových telegramů fouká smrt. Trest - o tom. Ale musíte objasnit, co bylo míněno. Schenkman navrhl zprovoznit hromadné propuštění Il-2, útočného letounu jeho hlavního konstruktéra Ilyushina, dokonce ještě před válkou, a to nikomu nevedlo k pochopení. Ve skutečnosti je začal propouštět na vlastní riziko a prosazoval tento příběh.
A dokonce vyřadil ze Stalina zcela bezprecedentní finanční prostředky („Dejte Shankmanovi, co chce, dělá tam skvělé věci“), které strávil na zaměstnaneckých bonusech.
Dělníci v osmnáctém závodě mohli dostávat dvě měsíční mzdy a tři v závislosti na počtu sestavených letadel. V podstatě to bylo nákladové účetnictví, ke kterému se ostatní začali pohybovat pouze v době perestrojky.
Jako výsledek, on zvýšil výrobu letadel 10 krát ve srovnání s normami, které byly dány předchozí režisér. Byli v té době ve Voroněžském závodě navštívilo šest - pět ze šesti bylo zastřeleno. Když byl jmenován Shankman, všichni si byli jisti, že ho čeká stejný osud. Ale přežil, nestal se sedmým.
Kromě toho existuje stabilní legenda, slyšel jsem to z různých zdrojů, že on osobně obdržel povolení od Stalina odstranit všechny zaměstnance NKVD z továrny. Jeden a všichni!
Zní to fantasticky, ale proto by to mohlo být. Mimochodem, dnes by se tento trik nestal: VASO, Voronezh Aircraft Company, je uzavřený podnik, letadla jsou vyráběna pro Putina a Medveděva. Kdo odtud odstraní speciální služby?
Kapacita elektrárny prudce klesla po evakuaci do Kuibyševa. Nebyly tam žádné části, v chladném oleji ztuhlém stroji, nebyl čas na ladění všeho, co by mělo být na novém místě, nebylo nic. Ale do nového roku, první echelon s Ilami odešel do Moskvy. O měsíc později dorazil do Kremlu telegram s odpovědí:
To ukazuje, v jakých nesnesitelných podmínkách se to všechno stalo. Říká se, že po vyložení obráběcích strojů z kočárů Kuibyshev, první věc, kterou si objednal, bylo postavit ne obchod, ale pekárnu. Nejprve nakrmte lidi, pak všechno ostatní.
Kolem tentokrát, na konci 41., vytáhl z mé obléhané Leningradu svou babičku a otce. Pak bylo možné odejít, i když s velkými obtížemi. Otec měl osm let, šel, byl hladový. Samozřejmě, nemocné. Až do konce života měl problémy s ledvinami.
Ke třetí otázce. \ T Proč pro něj nepřišli?
22. července 2018 byl režisér Shankman pohřben Voronezh Metropolitan Sergius. Je to velmi zvláštní, jako kříž na náhrobku v Samaru. Jeden může argumentovat zda on byl věřící Žid (já jsem si jistý ne), ale on byl jistě ne ortodoxní.
Foto: Sergey Sobolev
Shenkmany - z oblasti Zhytomyr, Ovruch, Světlo osídlení. Bohaté krajské město, knihovny, hotely, tiskárny. Statistiky: Židé byli majiteli téměř všech obchodů a obchodů - obchod s potravinami, manufaktura, mouka, víno-gastronomie, galanterie, hardware, knihy, cement, kůže, maso, obuv, papírnické zboží, nádobí, klobouk.
Adresáře říkají, že Matthew (ve skutečnosti, Mordechai) Shankman byl narozen do rodiny řemeslníků. Možná ano, ale tento příběh si pamatuji jinak. Teta řekla, že Schenkman má zařízení na pití, něco jako „ovocná voda a zbytek“. Zbytek znamenal alkohol. Po několika generacích se zachovaly rodinné recepty. Vlastně je název přeložen do ruštiny jako Nalyvayko. Nebo volitelně Kabakov. Ruští lidé pájili mé předky.
Během občanské války se moc ve městě změnila 15krát. A každá změna moci byla doprovázena pogromy. Klíčem je slovo "pogrom", z dobrého důvodu bylo zahrnuto do cizích jazyků. Němci obsadili Ovruch 22. srpna 1941. Do té doby, Voroněž, kde Shankman měl na starosti továrnu, už střelil.
Dokonce ještě před vstupem Němců, místní obyvatelé představili pogrom v Ovruch. Věděl o tom ředitel? On dělal letadla, a v jeho rodném městě on byl už ucpaný pryč ghetto ostnatým drátem.
V 1918, on bojoval v Rudé armádě, bojoval s Yudenich a Petliura. Poté absolvoval Leningradský technologický institut (se čtyřmi třídami malé židovské školy). Ke konci dvacátých let začal chodit do zahraničí. Zakoupené vybavení, získané zkušenosti. Dobře se orientoval v technologii, ve svém skladišti ještě nebyl inženýr, ale manažer amerického typu. Jasné, energické, ambiciózní. V Americe se mu navzdory členství ve straně a víře ve vítězství socialismu líbila Amerika, Evropa, v Berlíně, on a jeho rodina dokonce žili asi pět let. Sovětská aristokracie: auto, osobní kuchař, byt v centru Moskvy, obrovské platy. Ale i pro aristokracii je tu stále busta: je to tak snadné cestovat po celém světě a stále zůstat naživu? Ano, byl to skvělý specialista, ale kdo ho tehdy zachránil? Jeho přátelé a kolegové byli doslova odvezeni do šarží.
V Tagil filmu je příběh vnučky Matvey Borisovich, který nyní žije v Americe. Doslova: „Měl osobní vztah se Stalinem, často ho nazýval. Nikdy o Stalinovi nic neřekl, ale nic dobrého. “ A další:
"Vždy měl pod postelí kufr, čekal, až přijde."
A tento den přišel. 1938, výška Yezhovshchina. Šifra z Rostova do Ježova: „Je tu kompromitující materiál proti Shankmanovi, je podezřelý z toho, že má vazby s nepřáteli lidí, kteří byli orgány zatčeni.“ Člověk si klade otázku, proč nebyl vzat. Smrt prošla v milimetrech. Ale kufr pod postelí nebyl marný.
Ke čtvrté otázce. \ T Bemyanka
A o otevřeném poli u Kuibyševa. Místo se nazývá Bezymyanka, nyní je to okres Samara, metro tam jezdí. Je nemožné zpochybnit výkon lidí, kteří tam obchod v nesnesitelných podmínkách nasazovali a předali přední letadla, která spolu s tankem T-34 hrály rozhodující roli ve vítězství nad Hitlerem. Ale pokud vyprávíte tento příběh, pak vyprávíte celý příběh.
Když z Voroněže do Bezymyanky dorazily útěky s továrním vybavením, komunikace tam už byla. Toto bylo děláno nehody, vězeňi Umjanlag.
Vězni Nameanlagy 1. stavební oblasti v pásmu kombinovaného podnikání dceřiných podniků (1941). Foto: chronograph.livejournal.com
Bezymyansky ITL - komplex 35 táborů. Založena v roce 1940. Stejně jako ostatní tábory, byl ve vedení NKVD, tedy Beria. A byl pod zvláštní kontrolou a kontrolou. Proč právě on? Protože v roce 1941, kdy se Němci blížili k Moskvě, to byl Kuibyšev, který se měl stát rezervním kapitálem země, vláda, Stalinova rodina, Velké divadlo, které tam bylo přepravováno. Bylo nutné vybudovat bydlení, elektrické vedení, letiště, CHP. Šest pozemků bylo věnováno výstavbě leteckých továren.
Tovární management na demonstraci. Foto z archivu
Není to nejhorší z táborů. Političtí nestačili, zločinci. V podstatě sem byli přivedeni lidé, kteří se posadili do domácích předmětů a vlastnili průmyslové speciality. Bydleli v izolovaných stanech a více či méně tolerovatelných kasárnách. Pracovali však 11 hodin denně (a ve skutečnosti více). Zemřeli na kurdě, vyčerpání, zima v terénu.
To vše bylo jen v zimě 1941–1942, kdy letadlová továrna dorazila z Voroněž. 4732 úmrtí nastane v listopadu 1941 - leden 1942. Sloupy s "Eliášem" šli na západ a pohřební tým, který se skládal ze stovek lidí, neměl čas pohřbít mrtvé, oni byli prostě položeni na hřbitov.
Nemocní vězni z Umyanlagu. Foto: chronograph.livejournal.com
Tohle není na vině továrních dělníků, dělali, co mohli a ještě mnohem víc.
Nezapomeňte, že nejen že kované zbraně vítězství, ale také nucené dělníky s čísly na prošívané bundy. Bez nich by se to nestalo.
Když jsem se naučil příběh o Umyanlagu, okamžitě jsem si vzpomněl na svého dalšího dědečka, také na bratrance. V roce 1941 se dobrovolně přihlásil na frontu a v roce 1950 se posadil v případě Židovského antifašistického výboru. Buržoazní nacionalistická činnost, Vorkuta. Strávil tam pět let, vrátil se v roce 1955. Napsal básně v jidiš, podílel se na disidentském hnutí, v kronice současných událostí. Bylo to podzemí. Zeptal jsem se Natálie Gorbanevskaya na něj, kompilátor kroniky. Řekla: "No, ty, kdo pak podepsal jeho jméno."
Joseph Curler žil do věku 82 let, zemřel v Jeruzalémě na samém počátku století XXI. Prošel válkou a tábory a tito lidé, pokud přežijí, nemohou být za nimi zlomeni. Vše ostatní je přenosné.
