„Můžeme se těšit na rozkvět židovského života,“ řekla kancléřka Angela Merkelová (CDU) před rokem na ceremoniálu v Berlíně k 70. výročí Ústřední rady Židů v Německu. Zájmová skupina byla založena v roce 1950, původně s cílem podpořit přeživší holocaustu žijící v této zemi, když emigrují do Izraele nebo USA. Téměř nikdo nechtěl zůstat v zemi pachatelů dobrovolně. "Jsem ohromen, že můžete v tomto vzduchu dýchat," napsal židovský náboženský historik Gershom Scholem svému kolegovi Hansovi-Joachimu Schoepsovi v roce 1949.
Skutečnost, že v Německu dnes existuje přibližně 130 židovských komunit s přibližně 100 000 členy a dalších 100 000 Židů, kteří nejsou organizováni do komunit, je způsobena zejména židovskou imigrací z nástupnických států Sovětského svazu po roce 1991. Do roku 2005 přijalo pozvání federální vlády přijet do Německa jako „podmíněné uprchlíky“ více než 220 000 lidí. Bez této imigrace by mnoho starých a malých komunit v té době nemohlo přežít. Přibližně 90 procent Židů žijících v Německu dnes patří do této skupiny rusky mluvících přistěhovalců a jejich potomků.
Právě o těchto lidech se velkými slovy hovoří o „vzkvétajícím židovském životě“, který je třeba chránit před historickou odpovědností a za který je člověk neuvěřitelně vděčný. Odhaduje se, že 70 000 těchto přistěhovalců je ve stáří závislých na základním zabezpečení, protože jejich důchody nepostačují na živobytí.
