Článek pochází z Welt.de
Don je označen „Mezinárodní stěhování“ vetchý nábytek nákladní automobil na silnici. Ale to je jen hloupá náhoda. V „Velké Emmě“ není smysl pro odchod. Je úterý v noci a restaurace začíná být příjemná. Krby blikají na plochých obrazovkách. Stoly jsou plné malých skupin mladých mužů s krátkými vlasy.
Několik rodin vložilo nosy do dvojjazyčných nabídek. Specialitou domu je obrovský hadřík z ryzího řízek , jehož hmotnost masa je uvedena ve dvou jednotkách: jeden kilogram - 35 oz. K umytí je k dispozici třílitrový korbel s točeným pivem, zdá se, že klientela tuku Emma je svěží. Jak je zvyklá z domova.
Ačkoli každý je z bezpečnostních důvodů civilní. Ale jak se vynoří z vyzvednutí v jejich khaki šortkách a polokošlích, uznávají se takto: Američané. Vojáci z Air Force Base, pár stovek metrů, kteří učinili tuto vesnici s 8 000 dušemi na západním Falcku světově známou: Ramstein.
„Během týdne tu máme 70 procent Američanů,“ odhaduje manažer závodu Andreas Hausmann. 130 lůžek, které vlastnily dva hotely společnosti, Amerika a Stalking, bylo většinou obsazeno příbuznými nebo bývalými členy ozbrojených sil a společností, které pro ně pracovaly. „Nakonec tady vždy skončíš s Američany.“ Hausmann, rodák z Ramsteinera, vypráví, jak se vystrašil jako dítě z řvoucího nízko letícího letadla.
Dnes vděčí za svou existenci „letišti“, jak je zde mnoho sousedů nazýváno mocným sousedem. „Kdyby nebyli Američané,“ říká Hausmann, „všichni bychom byli mrtví. Celý region - najednou sociální hotspot.“
Největší zaměstnavatel v jihozápadních německých regionech
Jelikož velvyslanec USA Richard Grenell hovořil o možném stažení amerických jednotek z Německa před více než týdnem, znovu se diskutuje o důsledcích v Porýní-Falcku. Cílem poznámky bylo zvýšit německé vojenské výdaje. Tisíce německých pracovníků v něm slyšely hrozbu svého zaměstnavatele s ukončením.
Americké síly rozmístěné v Německu jsou pro většinu Němců vítaným štítem proti vnějším hrozbám. Na druhé straně mají v některých regionech jihozápadního Německa velmi odlišný význam. Jsou tam největším zaměstnavatelem.
Americká vlajka fouká vedle předních dveří, člověk postřikuje své terénní vozidlo na příjezdovou cestu zahradní hadicí. Kdyby dvojdomy nebyly rovnoměrně okrově žluté, vypadalo by to jako na každém americkém předměstí. „Je to velké město se vším, co potřebuješ k životu,“ nadšeně křičí Ralf Hechler. Úžasně bez obav, starosta Ramsteina byl máván kontrolními body.
„Je to pořád můj majetek,“ zašeptal na kontrolní místo s úsměvem a pohlédl stranou. Nyní 47letý obrat ve svém starém Opelu na letecké základně, kolem rodinných domů a sportovních zařízení, kin a gigantického nákupního centra se vším, co by si GI mohl koupit, včetně obchodu Käthe Wohlfahrt.
"Nakupujete, navštěvujete restaurace, platíte nájemné"
Hechler projíždí po velkých staveništích, kde Američané staví nové školy a miliardu eur pro novou hlavní nemocnici. Na stavbě je mnoho německých jmen. „Společnosti z regionu dostávají úplné objednávky objednávek, “ říká Hechler a doufal: „Ti, kteří tolik staví, se nechtějí vzdát.“
Místo Ramstein jedná ve srovnání s giantismem Air Base jako malá čistší ryba na velrybě. Mnoho domů bylo postaveno pouze kvůli americké přítomnosti, počet hotelů ve vesnici čítá 70 000 přenocování ročně. Hechlerův velký bratr provozuje restauraci, ve čtvrté generaci. Matka Hechler sloužila tehdejšímu ministrovi zahraničí Hillary Clintonové Saumagenové a posílala s 82 lety na Vánoce ještě 20 karet do zahraničí. „A získejte co nejvíce zpět!“ V Ramsteinu žije jeden dlouho s Američany. A od nich.
"Letadlová loď Západu." Little USA ... “David Sirakov, ředitel Atlantické akademie Porýní-Falc v Kaiserslautern, zná několik přezdívek pro stát, který platí své účty. V Porýní-Falcku hlásí, že žije 57 000 Američanů, a tak daleko více než v kterémkoli jiném státě.
Americké síly jsou zde důležitým ekonomickým faktorem. „Většina vojáků žije s rodinou mimo základny,“ říká Sirakov. „Kupují, navštěvují restaurace, platí nájemné.“ Disponibilní příjem vojáků, civilních zaměstnanců a nepřímo zaměstnaných lidí i investice do staveb - to vše přispívá k ekonomické síle 1,7 miliardy eur. Spousta peněz pro oblasti, kde není moc z lesa.
Na základně pracuje v zemi 7200 německých civilních zaměstnanců. Kromě toho existuje 14 500 pracovních míst, které nepřímo závisí na americké armádě. Velká politika může mít pro malého chlapce rychle konkrétní důsledky.
Britta Ostermeier-Schmitt a její manžel Heinz, 40 a 47 let, každý den vyrazili z Katzenbachu vzdáleného osm kilometrů na leteckou základnu Ramstein. Pracuje tam jako asistentka servisních služeb, „na frontu“, když si vtipně volá recepci Airman & Family Readiness Center, která se stará o sociální záležitosti, například nově příchozích vojáků. Syn Hagen, 20, je také v autě od minulého roku.
Pirmasens je menstruační program pro Ramsteinera
Trénuje jako technik úpravy vody na letecké základně. „Letectvo je skvělý zaměstnavatel,“ říká Heinz Schmitt, který zazvonil ve večerním slunci se svou ženou v pivní zahrádce restaurace „Paradox“ v zavírací době. Jednou za měsíc zde sedí ve velkých skupinách se 40 až 60 lidmi na německo-americkém Stammtisch.
„V průběhu let se objevilo mnoho přátel,“ říká Britta; Heinz dokonce uvažuje o tetování německých a amerických vlajek. „Letecká základna už jsme velmi definováni,“ říká kuchař. "Je to skvělá příležitost."
Že v určitém okamžiku už nemohou patřit do rodiny letectva, se zdá nepředstavitelné pro oba. „Tyto zprávy již jednu obsadí,“ připouští otec rodiny. „V Pirmasensu jsme viděli, co znamená odpočet. To by bylo velmi špatné, kolaps pro celý region. ““
Pirmasens se stal jakýmsi menetekelem toho, co by mohlo rozkvetnout Ramsteinery. V 90. letech zde zbylo 10 000 amerických vojáků s člověkem a myší. To zanechalo obrovskou půdu ležící ladem a nejvyšší míru nezaměstnanosti v zemi.
„Lidé už přemýšlejí,“ říká Tom Meschkat, který je zodpovědný za více než 3 000 civilních zaměstnanců ve vojenské komunitě Kaiserslautern. Mnozí začínali jako pomocníci a postupovali nahoru. Dvě třetiny zaměstnanců jsou starší 50 let. „Když se Američané odstěhují, neexistuje pro mnoho lidí téměř žádná alternativa zaměstnání.“ Mají loajalitu vůči americkému zaměstnavateli - a doufají, že je to vzájemné.
Manuel Römer (38 let) je vyškolený strojvedoucí. Po učňovském zaměstnání si však nenašel práci, alespoň ne na Západním Falcku. Místo toho, před 18 lety, začal jako skladový dělník na „letišti“. „Hlavní věc, kterou musí přijít,“ radil mu jeho otec, protože se Američanem každý den vydával malíř do lesa. Když tam začínal junior, útoky z 11. září byly o dva měsíce pozadu. „Atmosféra byla docela napjatá,“ vzpomíná.
"Neexistuje žádný plán B"
9/11 byla třetí krizí základny po bombardování RAF v roce 1981 a katastrofě létajícího dne v roce 1988. Po každém se vzduchová základna pevněji uzavřela. Přesto se Römer vždy cítil povzbuzen. Američané ho poslali na školení, nakonec převzal správu IT pro oblast s 200 zaměstnanci.
V roce 2020 chce otec třináctileté dcery dělat svého specialistu, aby měl mimo svět letectva něco reprezentativního. Přesto nechce věřit, že musí změnit svého zaměstnavatele: „Neexistuje žádný plán B.“
Mobilita je součástí esence armády. Nikdo to neví lépe než bratři Sweeney. Americké vlajky, hvězdy, velká písmena v červené a modré barvě: Pokud jedete z letecké základny do města Ramstein, nemůžete si nechat ujít "Ojeté vozy". Irové David a James Sweeney provozují obchod s ojetými auty u vchodu do vesnice.
Jejich klientelu tvoří 99 procent amerických vojáků, za jejichž vozidla neúčtují DPH. Většina automobilů má navíc americké papíry. „Můžeš ji vzít domů,“ říká James Sweeney. Možné stažení souboru není pro ně žádná abstraktní hrozba, ale známý scénář.
„Před dvaceti lety jsme otevřeli náš první obchod v Heidelbergu. Poté bylo místo uzavřeno. Šli jsme do Mannheimu - také uzavřeni, “říká Ir s úsměvem. Budou se muset bratři Sweeney brzy přestěhovat do Polska? „Doufáme, že ano,“ říká. Ale pravděpodobně ano.
