Článek pochází z DieWelt.de
S pytli uhlí zahnal Sověti do zoufalství
Jako zaměstnanec si člověk opravdu nemůže vybrat šéfa. „Pokud pracuji 20 hodin denně, pak pravděpodobně můžete pracovat 16 hodin,“ říkal svým podřízeným americký generál William Tunner (1906–1983). Špatná věc byla: ve skutečnosti to udělal.
Jeho verze úspěšného víkendu vypadala takto: V pátek večer po úředních hodinách ve Washingtonu seděl v civilním letadle a odletěl na západní pobřeží USA. Tam převzal nové letadlo s vydaným pochodovým příkazem, přivezl ho na místo určení, obvykle v Texasu, s několika zastávkami na tankování až do nedělního večera, a poté odletěl zpět do Washingtonu. V pondělí ráno byl zpět ve své kanceláři čerstvý jako po dvou dnech volna.
Bez této energie by Tunner nemohl dosáhnout svého největšího úspěchu: Berlínské letecké přepravy . 16. dubna 1949, po 296 dnech, dosáhlo svého vrcholu „Velikonoční přehlídkou“. Tunner věděl: Sověti byli ve skutečnosti natolik vyspělí, že chtěli přerušit blokádu tří západních sektorů bývalého císařského hlavního města, což pro ně bylo také nákladné. Jediné, co potřebovali, bylo zatlačit.
Dostal nápad vyhlásit soutěž dne. Posádky více než 400 dopravních letadel a desítky tisíc mužů a žen, které pluhují za leteckou přepravu v západním Berlíně a na základnách v západním Německu, Velké Británii a Francii, by se měly cítit vystaveny výzvě. To odpovídalo životní zkušenosti Tunnelera: „Za ta léta jsem si všiml, že americkým pilotům se v konkurenčním boji daří dobře.“
Tunner, narozený v New Jersey v roce 1906, vystudoval americkou vojenskou akademii ve West Pointu ; získal přístup k této elitní kovárně ve výběrové soutěži. Od roku 1941 byl společně odpovědný za velení letecké dopravy tehdejších armádních vzdušných sil a v následujícím roce zorganizoval první leteckou přepravu: „The Hump“ poskytl během dobrých dvou let národním čínským jednotkám, které bojovaly proti Japonsku, další více než 70 000 tun v Himalájích.
Tunner byl první volbou, když na konci června 1948 muselo být uspořádáno přepravení pro blokovaný Západní Berlín. Spoléhal na tvrdé řízení. Aby se například zabránilo dopravní zácpě ve vzdušném prostoru, Tunner povolil přepravnímu letadlu pouze pokus o jediné přistání. Pokud by se to nepodařilo, museli se vrátit na svou základnu na západě. Tím se udržoval rytmus, v němž letadlo v průměru každé tři minuty přistávalo v Západním Berlíně.
Od prosince 1948 množství dodávaných zásob pravidelně přesahovalo denní minimum 4 000 tun, a to i za špatného počasí. V lednu 1949 se průměrná produkce zvýšila na téměř 5 000 tun denně, v březnu na 5 700 tun.
Na 16. dubna, velikonoční sobotu, Tunner vydal denní cíl 10 000 malých tun, což odpovídá 9 100 metrickým tunám. Neoficiální prázdninový zákaz pokusu o rekord byl díky obratné přípravě k dispozici a opraven prakticky všechna letadla. V tento den měly být přepravovány pouze pytle uhlí.
Lidé v tunelech překonali sami sebe: Do 24 hodin letěli do západního Berlína přesně 12 491 malých tun (asi 11 000 metrických tun). Generál triumfoval a Sověti po „velikonoční přehlídce“ ustoupili: 12. května 1949 blokáda skončila.
Během korejské války také zorganizoval leteckou přepravu, aby zásobil americké jednotky. Poté čtyři roky vedl americké letectvo v Evropě a nakonec všechny letecké síly americké armády až do věku 54 let. Tunner zemřel poctěn v roce 1983; Byl pohřben na Arlingtonském národním hřbitově poblíž Washingtonu.
