Clanek pochazi z Welt.de
Když Werner Marnette (CDU) v těchto dnech projíždí Hamburkem na kole, hněv kvůli energetické politice ho nutí pořádně šlapat: „Zvažuji trestní oznámení na kancléře Scholze a ministra hospodářství Habecka.“ Marnette, kdysi ministr hospodářství Šlesvicka-Holštýnska, poté manažer a manažerský konzultant, vyvolává otázku, která je pro mnohé pozorovatele energetického trhu záhadou: "Kde je uhlí?"
Otázka je legitimní. Přestože bylo již brzy po začátku války na Ukrajině jasné, že omezení dodávek ruského plynu dostane Německo do problémů, spolkový ministr hospodářství Robert Habeck (Zelení) se po dlouhé měsíce potýkal s citlivostí své strany na klimatickou politiku. Teprve v červenci vytvořil podmínky pro snižování plýtvání plynem při výrobě elektřiny „Zákonem o provozuschopnosti náhradních elektráren“.
Od té doby byly na trh s elektřinou povoleny zpět kotle na uhlí a olej, alespoň ty systémy, které jsou v tzv. síťové rezervě. Jen: Této lukrativní příležitosti zatím téměř žádný provozovatel elektrárny nevyužil.
Do sítě byla zatím připojena pouze jedna uhelná elektrárna v dolnosaském Mehrumu. Zařízení vlastní český miliardář Daniel Křetínský. Převzal také východoněmecký hnědouhelný průmysl od Vattenfallu, a proto se mu ochranáři klimatu vysmívali jako „tvrdého“. Nyní, když ceny elektřiny raketově rostou, uhelný investor provozuje se svými německými závody skutečné stroje na tisk peněz – a zároveň do jisté míry chrání spotřebitele před předvídatelnou nejhorší energetickou a hospodářskou krizí v dějinách Spolkové republiky.
To, že ostatní provozovatelé elektráren zatím Křetínského příkladu nenásledovali, souvisí i s politickými požadavky. Zřejmě proto, aby nedával klimaticky nepopulární uhelný průmysl, povolení k výrobě elektřiny z uhlí omezilo ministerstvo Habeck a svázalo s přísnými podmínkami. Nyní brání rychlému zahájení výroby elektřiny z uhlí v době, kdy se podle Habecka „počítá každá kilowatthodina“.
Marnette, kritik vlády, dokáže poměrně přesně odhadnout důsledky opožděné reaktivace uhlí pro spotřebitele a úrovně naplnění zásobníku plynu. Protože jako generální ředitel měděné huti, která nyní funguje pod jménem Aurubis , byl kdysi zodpovědný za největšího spotřebitele elektřiny v Hamburku. Jeho zkušenosti s jednáním s dodavateli energií a politiky z něj udělaly vyhledávaného konzultanta.
Dnes Marnette vadí, že se přes léto nesnížila produkce plynu , ale naopak dosáhla nových rekordních hodnot. V květnu a červenci se v Německu spálilo více plynu na výrobu elektřiny než v předchozích letech, i když byla k dispozici energie z uhlí. „Jak vysvětlíte občanům, že by měli šetřit nebo zmrazit, když se miliardy krychlových metrů cenné suroviny spalují zcela zbytečně,“ ptá se Marnette: „Pokračovat ve výrobě elektřiny ze zemního plynu na vysoké úrovni, které se dá předejít, je nezodpovědné. pokud to není ani trestuhodné."
Mnoho lidí v oboru sdílí původní tezi. „Musíme konstatovat, že výroba elektřiny z plynových elektráren od začátku ukrajinské krize téměř neklesla,“ citoval „Handelsblatt“ Christof Bauer, předseda energetického výboru Německého svazu chemického průmyslu (VCI). Uhelná energie mohla „rychle zbavit zátěž“.
Na trhu s elektřinou hrozí cenová exploze
Odložený návrat uhlí přispívá k nové krizi, která ještě není plně doceněna. Protože zatímco veřejnost sleduje trh s plynem a děsí se nákladů na chlad a topení, nelehká situace nastává i na trhu s elektřinou. Z toho, co se tam děje, jsou profesionální pozorovatelé trhu bledí. „Nedívejte se nahoru,“ varoval Javier Blas, expert z agentury Bloomberg. "Pokud to uděláte, evropský trh s elektřinou vás může vyděsit."
Co znamená Blas: Pouze ti, kteří zakloní hlavu, stále v dálce vidí vrchol křivky ceny elektřiny , která v posledních týdnech vyletěla do netušených výšin. Na futures trhu se elektřina s dodáním v roce 2023 již obchoduje za 450 eur za megawatthodinu – téměř desetinásobný nárůst oproti předchozí úrovni. "Zvýšení cen je opravdu dechberoucí," říká Lion Hirth, energetický expert ze školy Hertie: "To se ještě nikdy v historii trhu s elektřinou nestalo."
Část zvýšení ceny lze vysvětlit výpadky mnoha francouzských jaderných elektráren související s opravami, které pravděpodobně potrvají déle. Jak dlouho přesně se ceny na této závratné výšce udrží, v tuto chvíli nikdo nedokáže říci. Jisté je jen to, že plánované odstavení německých jaderných elektráren a nezapnutí hromad dřevěného uhlí bude mít cenový vliv. Pokud by velkoobchodní trh zůstal na této úrovni, mohla by se koncová cena pro spotřebitele teoreticky v nepříliš vzdálené budoucnosti posunout ze současné úrovně kolem 35 centů k jednomu euru za kilowatthodinu.
"Je možné, že bychom mohli mít nedostatek elektřiny dříve, než dojde k nedostatku plynu v Německu," říká energetický expert Alexander Weiss, senior partner poradenské společnosti McKinsey pro management.
"V této souvislosti je překvapivé, že spolková vláda neusiluje o využívání uhelných elektráren s větší naléhavostí," říká Holger Loesch, zástupce generálního ředitele Federace německého průmyslu (BDI). Zbytečné regulace by totiž masivně zdržely restart elektráren.
Zákonodárce například ukládá u elektráren naskladnit zásobu uhlí, která vystačí na 30 dní nepřetržitého provozu na maximální výkon. Náklady jsou vysoké, jak ukazuje příklad essenské společnosti Steag, která chce s 2,3 gigawatty vrátit na trh značné množství uhelné energie .
Pouze: Do termínu 1. listopadu musí Steag nejprve obstarat 700 000 tun černého uhlí. Při současné ceně na světovém trhu 342 eur za tunu to stojí 240 milionů eur – částka vyšší než loňský provozní zisk. Steag ale neví, zda lze uhlí také spalovat. Povolení ke spalování uhlí podle vyhlášky končí 30. dubna 2023. V případě zrušení „stupně pohotovosti“ plynárenského havarijního plánu zaniká povolení k výrobě elektřiny z uhlí. Elektrárnám, které jsou přivolány v nouzi, by zůstaly jejich drahé hromady paliva.
S hromaděním nadrozměrných hald uhlí je již logistika zahlcena. Protože německá vlastní těžba černého uhlí skončila na konci roku 2018 a od minulého čtvrtka také embargo EU brání jakémukoli dovozu uhlí z Ruska. Důsledek: Černý nosič energie je nyní dostupný pouze v takzvaných přístavech ARA v Amsterdamu, Rotterdamu a Antverpách – a odtud musí být přepravován po Rýnu. Ale kvůli přetrvávajícímu suchu je vody málo, bárky, které ještě existují, mohou plout jen s polovičním nákladem, pokud vůbec.
Za poslední alternativu se považují elektrárny spalující hnědé uhlí
Federální vláda klade další překážky do cesty hnědému uhlí, které je kvůli vysokému obsahu CO₂ obzvláště neoblíbené u Zelených a skupin na ochranu klimatu. Houhelné elektrárny z Lausitzer Leag v Jänschwalde v Braniborsku by měly velké výhody: Na rozdíl od černouhelných elektráren nemusí čerpat chladicí vodu z přehřátých řek. Nezahlcují ani přepravní logistiku železnice a člunu, protože jejich palivo pochází přímo z vedlejšího povrchového dolu.
Habeckova uhelná vyhláška ale stanoví, že hnědouhelné elektrárny lze používat pouze v případě, že elektrárny na černé uhlí již nestačí uspokojovat poptávku. Operátoři Leag a rýnská RWE sice již začali shánět stovky zaměstnanců z předdůchodu, ale zda a kdy vůbec budou moci elektrárny znovu vyrábět, nemají jasno.
