Clanek pochazi z Welt.de
EU se zavázala dodat Ukrajině 1 milion granátů do jednoho roku. Kyjev munici zoufale potřebuje, ale členské země se přou o drobné písmo.
V Bruselu se dosud neřešila ani ústřední otázka. Vyjednávali několik hodin. A opět jsem nemohl souhlasit. I když každý věděl, že čas je důležitý. Velvyslanci států EU ve středu v Bruselu diskutovali o otázkách, které by případně mohly rozhodnout, zda Ukrajina vyhraje nebo prohraje: Jak rychle lze získat munici přislíbenou zemi? Odkud má pocházet? A bude vůbec možné sliby dodržet? Momentálně to tak nevypadá.
17 zemí EU a Norsko chtějí během příštích dvanácti měsíců dodat Ukrajině jeden milion granátů ráže 155 milimetrů. Tedy zásoby pro houfnice dělostřeleckých jednotek, které od konce loňského roku vedou s ruskými jednotkami zákopovou válku, ve velké materiální bitvě. Plán byl oznámen v Bruselu před dvěma týdny, ale zatím se toho nestalo.
Za prvé, podle myšlenky by evropské ozbrojené síly měly odevzdat granáty ze svých zásob a být kompenzovány z fondů EU. Na to je k dispozici jedna miliarda eur. S další miliardou plánuje EU společně obstarat novou munici. Zlomový bod pro mezinárodní společenství, které bylo založeno jako mírový projekt a ne jako obchodník se zbraněmi.
Zasvěcení ale pochybují, že plán bude fungovat. Tvrdí to vojenské kruhy v Bruselu, které jen stěží dají dohromady milion granátů. Alespoň ne do roka. Jednání mezi centrálou a diplomaty zemí EU jsou tvrdá. Jde o kompetence, ješitnosti a národní zájmy. Typický Brusel, dalo by se říct.
Některé státy chtějí objednávat dělostřelecké granáty prostřednictvím Evropské obranné agentury (EDA), jiné ne. Agentura sama trvá na důležité roli, chce získávat nabídky, sjednávat smlouvy a nakupovat, ačkoli s tím má zatím malé zkušenosti.
Jen PR převrat?
Ale nejzáludnější otázka zní: měly by se granáty kupovat i mimo Evropu? Zejména Francie by nejraději objednávala z vlastního zbrojního průmyslu, proto je proti. Váhá také Řecko a Kypr , protože se obávají, že zakázky dostanou tureckí výrobci. Jiné země včetně Německa tvrdí, že má smysl objednávat i mimo Evropu – například v Japonsku, kde je v současnosti nevyužitá výrobní kapacita.
Zatímco se vlády hádají kvůli drobným písmům, Ukrajině dochází čas. Podle vojenských expertů ruští vojáci denně vystřelí více než 20 000 granátů. Ukrajinská armáda – nucena zachovat zdrženlivost, protože mnoho jejích zbrojovek a muničních skladů je v troskách – vystřelí kolem 2 000. To je desetkrát méně. Vojáci potřebují dodávky z EU, jinak nebudou brzy schopni čelit ruské palebné síle.
A nedostatek skořápek není jediný problém. „Dodávky munice jsou naléhavě potřeba,“ říká rakouský plukovník Markus Reisner pro WELT AM SONNTAG. „Ale stejně tak je důležité, aby Západ poskytl dostatek nových hlavně pro dělostřelectvo .“ Protože každá hlaveň se časem opotřebovává, vysvětluje Reisner, dochází k poklesu přesnosti a chybám.
O dodávkách trubek v Bruselu však zatím nebyla řeč. Velký příslib munice EU proto působí polovičatě, spíše jako PR převrat. I ta čísla – milion výstřelů pro Ukrajinu, miliarda eur pro národní armády, další miliarda na společné zadávání zakázek – zní trochu příliš zakulaceně.
K dnešnímu dni se na kontinentu ročně vyrobí kolem 300 000 dělostřeleckých granátů 15 výrobci v jedenácti zemích. Patří mezi ně Rheinmetall z Německa, Nexter z Francie a Saab ze Švédska. V posledních letech firmy omezily výrobu, ostatně granáty většina evropských armád potřebovala jen na cvičení. Nyní se zdá, že se to vyplácí.
"Potřebuji úkoly"
Středně velké země jako Slovensko, Česká republika a Rakousko mají podle Reisnera mezi 10 000 a 20 000 střelami ráže 155. Přesná čísla jsou tajná. Německé zásoby, říkají členové Bundeswehru, by v případě války vydržely dva až čtyři dny. Ve Velké Británii by to bylo možná týden. Je to nepříznivá kombinace: sklady členských států jsou téměř prázdné – a výrobcům chybí výrobní kapacity.
To se přes noc nezmění. Výroba dělostřelecké munice je složitá, všechny střely musí být totožné. Pokud je náboj příliš velký, uvízne v hlavni houfnice, pokud je příliš malý, plyny ho při zapálení profouknou. V tomto případě výstřel pravděpodobně mine cíl.
A samozřejmě mnoho společností chce vyrábět až po obdržení objednávky. Ty zatím chyběly, protože se státy EU stále přou o formality, jako tomu bylo minulou středu v Bruselu. Ostatně Nexter už pod tlakem francouzského prezidenta Emmanuela Macrona trochu zrychlil výrobu. Rheinmetall naopak váhá. "Potřebuji objednávky," řekl nedávno generální ředitel Armin Papperger. "Bez objednávek nemohu nic vyrobit."
Tags: Welt.de , granaty , delostrelectvo , Ukrajina , Rheinmetall , Brusel , naboje , dodavky
