DInstrukce Stawky , „velitelství nejvyššího velení“ Rudé armády, byla jasná: „Všechny sídelní body ve vnitrozemí německých jednotek v hloubce 40 až 60 kilometrů od hlavní bojové linie a 20 až 30 kilometry nalevo a napravo od silnic jsou kompletní ke zničení a spálení."
Důvod uvedený v rozkazu č. 0428 vydaném 17. listopadu 1941: „Zkušenosti z minulého měsíce ukázaly, že německá armáda je v zimních podmínkách špatně připravena na válku; Chybí jí teplé oblečení a v důsledku obrovských obtíží, které jí způsobil nápor mrazů, hnízdí na sídlištích v zóně poblíž fronty, které by mohl Wehrmacht využít jako ubytování. Za tímto účelem musel každý pluk vytvořit speciální „lovecké příkazy“ v počtu 20 až 30 mužů.
Jinými slovy, Rudá armáda by měla praktikovat taktiku spálené země . Starý, ale neméně krutý přístup: vše, co bylo nepříteli k užitku, by mělo být zničeno. Tento nemilosrdný řád se hodil Josifu Stalinovi a vlastně i dochovaný originál nese ručně psané anotace, které zřejmě pocházejí od samotného diktátora.
Vojenský historik Dimitri Wolkogonow , který prosazoval kritické přehodnocení stalinismu za Gorbačovovy éry, v roce 1989 rozhodl: „Je možné, že takové akce způsobily okupantům velké nepříjemnosti. Ale pro kolik Sovětů byla střecha nad hlavou posledním útočištěm, ve kterém doufali, že přežijí ta strašná léta! “Proměněný bývalý komunista (před svou činností historika byl tříhvězdičkovým generálem sovětské armády) soudil: „To bylo rozhodnutí v duchu Stalina. Lidé s ním nikdy nepočítali. Nikdy!"
Jeden nelidský Stalinův rozkaz mezi mnoha – takže vlastně nic zvláštního. Je dobře známo, že sovětský diktátor se od Hitlera lišil v detailech svých metod, nikoli však v jejich zásadní misantropii . Tuto skutečnost popírají pouze velmi tvrdí komunisté.
Oba panovníci obsadili části jiných států nebo dokonce úplně – Hitler „Sudety“, Čechy a Moravu, Stalin pobaltské státy a část Rumunska. Oba bezdůvodně zahájili války - Hitler proti Polsku , Dánsku a Norsku, zemím Beneluxu a Sovětskému svazu, Stalin proti Finsku . Oba byli zodpovědní za masové pronásledování zcela nevinných lidí, za příšerné tábory a za masové vraždy.
Přesto Stawka objednávka č. 0428 udělala v 90. letech, půl století po svém uzákonění, ohromující kariéru. Nejprve dostala tato směrnice v roce 1989 chytlavý název v západoněmeckém překladu Volkogonovovy biografie Stalina: „Řád pochodníků“.
V roce 1995 se tohoto rozkazu chopil pravicově extremistický publicista jménem Fritz Becker a v knize historického revizionisty Arndta Verlaga tvrdil, že Wolkogonow citoval původní text neúplně. V následujících letech se stále více poukazovalo na „Fackelmännerův řád“, zejména v souvislosti s hořkými debatami o tzv. výstavě Wehrmachtu a většinou nacistickými apologetickými autory jako Franz W. Seidler nebo Joachim Hoffmann, ale také v pravicových týdenících a na neonacistických webech.
Důvod byl prostý: Podle Beckera Wolkogonow z objednávky č. 0428 vynechal několik vět. Údajně nejdůležitější z nich zní: „Lovecká komanda mají provést vyhlazovací operaci především z kořisti v uniformách německé armády a Waffen SS. To rozdmýchává nenávist k fašistickým okupantům a usnadňuje nábor partyzánů ve fašistickém vnitrozemí. „Kromě toho je důležité zajistit, aby vzadu zůstali přeživší, kteří mohou podávat zprávy o „německých zvěrstvech“. Dále by také stálo: "Mezi obyvatelstvem se má šířit, že Němci zapalují vesnice a města, aby potrestali partyzány."
Jako zdroj této verze byl uveden dokument, jehož původ zněl sám o sobě věrohodně. Podle Seidlera a dalších jej lze nalézt v dokumentech zahraničního armádního východního oddělení generálního štábu německé armády ve složce II H 3/70. Tato složka byla zachycena americkou armádou a je k dispozici na mikrofilmu 461 archivní série 429 z National Archives v College Park poblíž Washingtonu DC pod číslem 6439568.
Tato informace ale připadala historikům Christianu Hartmannovi a Jürgenu Zaruskymu z mnichovského Institutu pro soudobé dějiny podivná, protože podle logiky Národního archivu USA se nejednalo o regulérní podpis (který se měl jmenovat „T-78, Roll 461"), ale upřesnění dle nálezové pomůcky. A tak na konci 90. let, kdy vrcholil spor o „ Výstavu Wehrmachtu “, se ji vydali hledat.
A zjistil jsem něco ještě úžasnějšího: Na zmíněném filmu není žádná stopa po tomto příkazu č. 0428. Zmíněný záznam („rámeček“) je spíše ručně psaná poznámka: „1. Pionýrské jednotky 2. Železniční jednotky 3. Pontonové jednotky 4. Jiné.“ Ve spisech Východního oddělení zahraničních armád, které odpovídalo za průzkum Rudé armády, není žádná jiná zmínka o této verzi velení.
Hartmann a Zarusky pokračovali ve výzkumu. Ruský originál rozkazu č. 0428 již vyšel ve třech mírně odlišných verzích - nejprve jako faksimile v překladu Volkogonovovy Stalinovy biografie NDR vydané v roce 1990 a dvakrát v oficiální edici sovětských dokumentů z druhé světové války v Moskvě v roce 1997 se objevil. Oba historici také našli originál rozkazu s ručně psanými opravami, pravděpodobně samotným Stalinem, v ústředním archivu Ministerstva obrany Ruské federace v Podolsku u Moskvy.
Zbývalo zodpovědět ještě jednu otázku: Proč neznámý padělatel (neexistuje žádný důkaz, že by to mohl být Fritz Becker osobně) manipuloval s tímto smyšleným odstavcem v „Řádu pochodníků“? Oba historici našli odpovědi v použití údajných důkazů pravicově extremistickými autory.
Zjevně šlo o získání „argumentu“ v diskusi o nepopiratelných zločinech Wehrmachtu. Zfalšovaný rozkaz by měl „zpochybnit autorství německých zvěrstev a válečných zločinů“, napsali Christian Hartmann a Jürgen Zarusky v roce 2000 v renomovaném „Vierteljahrshefte für Zeitgeschichte“. Manipulace se jejím článkem prokázala, i když jeho autor nemohl být osobně odsouzen. Přesto pravicově extremistické weby dál šíří lež sovětských „loveckých oddílů“ v německých uniformách a tento dávno vyvrácený padělek stále koluje.
Tags: spalena zeme , spalene zeme , taktika , Stalin , vypalena zeme , raketomet , plamenomet , strategie , Stavka ,
