Clanek pochazi z Welt.de
Konkurenceschopnost Německa je ohrožena. Nejen energeticky náročná odvětví se zmenšují, a to nejen od začátku války. Místo prosazování strukturálních změn se stát spoléhá na další dotace. Zejména energetická politika se pravděpodobně pomstí, říkají špičkoví ekonomové.
Německá ekonomika začíná s velkou nejistotou rok 2023. Energetická krize, rekordní inflace, nedostatek kvalifikovaných pracovníků a geopolitické napětí zatemňují ekonomické vyhlídky. Gigantická státní pomoc krátkodobě situaci stabilizovala. Velké výzkumné ústavy nepředpokládají prudký propad růstu, pouze očekávají ekonomický propad v zimních měsících.
Blížící se návrat na cestu stabilního růstu však není jistý. Protože firmy se nepotýkají jen s krátkodobými důsledky ruské útočné války na Ukrajině, ale také s dalekosáhlými strukturálními změnami.
Současná krize poukazuje na vážné strukturální nedostatky lokality, jako je sešlá infrastruktura, ochromující byrokracie a vysoké daňové zatížení. Špičkoví ekonomové varují před deindustrializací v Německu, pokud vláda semaforů dlouhodobě nezlepší ekonomické prostředí.
Největším problémem jsou aktuálně náklady na energie a obavy z nedostatku zásob v zimě . Exploze cen plynu a elektřiny je zátěží pro firmy i soukromé domácnosti a znamená pro zemi značnou ztrátu prosperity.
Stát dotuje spotřebu prostřednictvím dohodnuté cenové brzdy plynu a elektřiny až do jara 2024. Podle propočtů Kielského institutu pro světovou ekonomiku (IfW) jen na to spolková vláda vydává 100 miliard eur. Ale i poté zůstanou ceny energií výrazně vyšší než před krizí. Obrovská nákladová nevýhoda – a federální vláda nemá žádnou přesvědčivou strategii, jak by se ekonomika měla vyrovnat s tímto extrémním zhoršením své cenové konkurenceschopnosti, zejména ve srovnání s USA a Asií.
Konkurenceschopnost energeticky náročného průmyslu je ohrožena, varoval nedávno šéf Ifo Clemens Fuest na přednášce zástupcům byznysu o ohroženém obchodním modelu Německa. Kromě kovoprůmyslu se to týká především chemického průmyslu, který v uplynulém roce vyrobil jen asi 80 procent úrovně předchozího roku.
Prezident Ifo vidí na sestupné cestě také klíčový německý průmysl, automobilový průmysl, který od roku 2018 dramaticky snížil výrobu. "Třetina produkce je pryč a nikdo neví, jestli se vrátí," řekl Fuest.
Vedle elektrifikace je digitalizace se sítí a autonomní řízení druhým megatématem v oboru. „Transformace je pro německý automobilový průmysl obtížná, zejména digitalizace se nedaří,“ stěžuje si Fuest. Automobilky stále dosahují vysokých zisků, ale řada dodavatelů už má velké problémy.
Německo je tradičně obchodní lokalitou se silným průmyslovým jádrem. Podíl výrobního sektoru na hrubém domácím produktu (HDP) ale roky klesá a v roce 2021 činil pouhých 19 procent. V roce 2015 se tento sektor na celkovém ekonomickém výkonu podílel dobrou čtvrtinou.
Opačným směrem se naopak vyvíjela vládní spotřeba, která zejména od roku 2018 výrazně expandovala. „Zatímco naše hlavní průmyslová odvětví upadají, spotřeba státu roste, protože například ve veřejném sektoru je najímáno mnoho lidí,“ stěžuje si Fuest. Tento přechod z průmyslové výroby na vládní výdaje založené na spotřebě však v dlouhodobém horizontu neposiluje síly růstu, ale především způsobuje růst státního dluhu. Deindustrializace hrozí zrychlením v důsledku současné energetické krize.
Spolkový ministr hospodářství Robert Habeck tomu chce čelit a oznámil, že rok 2023 bude „rokem průmyslové politiky“. Politik Strany zelených chce uzavřít „smlouvy o ochraně klimatu“ s vybranými velkými firmami. Pokud budou korporace například z ocelářského nebo chemického průmyslu ochotny jít žádoucím směrem, měly by po dobu 15 let dostávat dotace na investiční a provozní náklady. Se skepsí se plány setkávají nejen u středních firem.
Achim Wambach, prezident ZEW - Leibniz Center for European Economic Research, varuje před iluzí, že do velké transformace na klimatickou neutralitu lze zapojit všechny společnosti: „Součástí strukturálních změn je, že někteří stávající poskytovatelé zanikají a noví do trh přijde."
Intenzivní financování výzkumu a vývoje je mnohem efektivnější než státní garance. To pohání změny a zajišťuje, že na trhu převládají nejlepší řešení, řekl Wambach WELT. Zkušenosti z Německa s energetickou transformací učí, že čistá úhrada nákladů je drahá a mnoho nepřináší. Přes vysoké dotace se výroba solárních článků přesunula do Číny.
Stát může podporovat strukturální změny
Šéf ZEW si také stěžuje, že vláda chce vybrat určité korporace a dlouhodobě je dotovat. „Selektivní zásahy jsou vždy problematické, protože strukturální změna ovlivňuje celou ekonomiku,“ zdůrazňuje vědec. Ocelářský průmysl nebo výrobci hliníku mohli počítat se státní pomocí, ale místní výroba čpavku a mnozí dodavatelé pro automobilový průmysl ne.
"Potřebujeme široké financování inovací pro výzkum a vývoj, z čehož těží i středně velké firmy," požaduje Wambach. Regionální politika by měla také cíleně podporovat regiony, které jsou transformací obzvláště těžce zasaženy. "V opačném případě by politici měli nechat působit konkurenční tržní síly."
Stát může podporovat strukturální změny masivními investicemi do infrastruktury, jako je výstavba plynovodů. Překážky růstu, jako jsou nesmyslně dlouhé plánovací a schvalovací postupy, by mohly být drasticky zkráceny. Na programu hospodářské politiky by v novém roce měly být i superodpisy, které semaforová vláda v koaliční smlouvě jako daňový nástroj stimulace investic slibuje. Dominantním tématem však zůstane energetická politika.
"Průmyslová základna má budoucnost pouze tehdy, bude-li soběstačná"
"Jediný způsob, jak čelit energetické krizi, je rozšířit dodávky energie," řekl viceprezident Kielského institutu pro světovou ekonomiku (IfW), Stefan Kooths, WELT. Protože vysoké ceny energií odrážely nedostatek. Rok 2023 tedy musí být „rokem rozšiřování nabídek“.
Kromě tří jaderných elektráren, které stále běží, by se měly znovu spustit i tři před rokem odstavené reaktory. Naléhavě potřebujeme také domácí frakování plynu, nové technologie skladování a rámcové podmínky pro dlouhodobé smlouvy na zkapalněný plyn, varuje šéf ekonomiky IfW. Celkově je zapotřebí větší otevřenosti technologiím. Samotné rozšíření obnovitelných zdrojů nebude stačit.
„Stávající elektrárny bychom měli vypínat, až když budou dostatečně dostupné alternativní zdroje energie,“ říká ekonom. Německo znovu naléhavě potřebuje bezpečné a cenově dostupné dodávky energie. Záleží na tom, která odvětví v této zemi mají ještě budoucnost.
Pomoc firmám při zvládání cenových šoků u plynu a elektřiny je již krátkodobě problematická. "Za žádných okolností ale nemůžeme dotacemi dlouhodobě podporovat páteř průmyslu," varuje ekonomický expert Kooths. "Průmyslová základna má budoucnost pouze tehdy, bude-li soběstačná."
