Clanek pochazi z Welt.de
Ve východní Evropě byl skok víry, který vyvolal Scholzův projev na přelomu století, narušen. Člověk si láme hlavu nad důvody, proč se Německo ve válce na Ukrajině chová tak váhavě. Renomovaný polský odborník nyní předkládá odvážnou tezi.
Kancléř Olaf Scholz jedná příliš váhavě, vládní politika je neprůhledná, stěžují si kritici. Chce vlastně, aby Ukrajina zvítězila nad ruským agresorem, nebo ne? Těžké zbraně jsou slíbeny, ale nedorazí. Proti Moskvě musí být sankce, ale vždy je tu otázka ceny.
Jeden krok vpřed, dva kroky zpět a se zpožděním tří týdnů: zhruba tak lze v současnosti shrnout německou politiku vůči Ukrajině. Může být to, co berlínští kritici tuší, skutečně pravda?
Co když skutečným důvodem německého flákání není pokračující naivita vůči Rusku, ani není země paralyzována pochybnostmi o sobě, ale to, že německá vláda tahá zbraně na Ukrajinu jen proto, že nedává zemi nic, co by chtěla plně pomoci? ? Nechce nakonec, aby Ukrajina vyhrála válku?
Je to odvážná teze, kterou předložil uznávaný krakovský ekonom Marcin Kedzierski. V Polsku není jediný, ale rozhodně jeden z nejchytřejších a nejvlivnějších. Teprve nedávno publikoval široce uznávanou esej pro konzervativní think-tank „Klub Jagiellonski“ o hlavních konceptech německé politiky, jako je „obchodní síla“ nebo „energetická transformace“, aby vyvodil závěry o německé politice vůči Ukrajině. V politické Varšavě ho museli číst pozorně.
"Federální vláda musí udělat víc než jen dát status"
"Nemá smysl nabízet vstup do EU, pokud je existence země ohrožena," říká šéf CDU Friedrich Merz o výsledku cesty Olafa Scholze do Kyjeva. Celkově také očekával od kancléře více závazků.
Zdroj: WORLD
Není náhodou , že hádanky o Německu se staly novou disciplínou ve východní a střední Evropě, tedy v zemích, které se cítí zvláště ohroženy ruskou válkou . Tam, ve Varšavě nebo v Praze, lidé pozorně poslouchali projev Olafa Scholze o přelomu století. Ale skok víry, který byl vytvořen jako výsledek, byl nyní vyčerpán.
Skutečnost, že se kancléřka ve čtvrtek v Kyjevě vyslovila pro udělení statutu kandidáta na vstup do EU Ukrajině, je v zásadě vítána, ale zároveň je na Scholze ze strany Polska či Litvy pohlíženo skepticky. Měl by být souzen podle svých činů. Masové sdílení tvrzení na sociálních sítích, že sloveso „scholzen“ v ukrajinštině znamená něco slíbit bez úmyslu slib dodržet, svědčí o ztrátě mezinárodního postavení Německa.
Ostatní členové EU, zejména ti na východě komunity, dlouho chtěli, aby Berlín vedl v době krize. Od ruského útoku na Ukrajinu 24. února se věci změnily – zklamání z nestálých Němců, obrovská ztráta důvěry v německou politiku v Polsku, pobaltských státech a samozřejmě v samotnou Ukrajinu, se v Berlíně zatím nejeví jako přijel.
Na východě EU jinak. Odborníci jako Kedzierski jsou tam již dále. Zkoumají důsledky téměř nepředvídatelné německé politiky pro možné poválečné uspořádání.
Kedzierski předpokládá, že Rusko již válku prohrálo – s vážnými důsledky i pro Německo. Zatímco moskevští vojáci stále bojují, mohou pokračovat ve srovnávání ukrajinských měst a okupování území, Kedzierski věří, že vidí konec Ruské říše, jednotky, která je stálicí evropské politiky již zhruba 500 let. Tomu říká „epochální změna“.
„Tři mýty o imperiálním Rusku se rozplynuly,“ říká Kedzierski v rozhovoru pro WELT. Těmi jsou vojenská síla Moskvy, její panslovanské nároky v podobě pravoslavné církve a v neposlední řadě export surovin. „Ve střednědobém horizontu se Evropa zcela obejde bez ropy a plynu z Ruska, Čína a Indie to nemohou kompenzovat. Toto je konec energetické velmoci Ruska,“ řekl Kedzierski. A co to nyní znamená pro Německo?
Kedzierski se otočí zpět, aby na tuto otázku odpověděl. Popisuje, do jaké míry Berlín těžil z rozšíření EU na východ v roce 2004. Zatímco Německo bylo ještě v 90. letech „nemocným mužem Evropy“, země se rychle vypracovala na „mistra světa v exportu“. Východní Evropa se pro německou ekonomiku stala lukrativním odbytovým trhem a zároveň nabízela levnou kvalifikovanou pracovní sílu pro německý průmysl.
Střed EU se podle Kedzierského posunul i politicky na Východ, do Německa. „Berlín, dříve hluboce provinční, se stal evropským hlavním městem až po roce 2004,“ říká vědec, který studoval v Německu.
Podobný posun ve váze v EU se nyní znovu ukazuje – záleží však na výsledku války. "Ukrajina se dříve nebo později stane západním státem," říká Kedzierski. V důsledku toho Polsko ztrácí svou pozici na okraji západu a posouvá se dále do středu. „Polské dálnice, které dosud vedly směrem na Berlín, pravděpodobně v budoucnu povedou do Varšavy,“ míní odborník.
Pro Německo to není výhoda, a proto – podezřívá Kedzierski – se někteří němečtí politici zdráhají Ukrajině pomoci. Expert vysvětluje, že rozšířená EU také požaduje politické ústupky od větších členů. Další expanze komunity na východ za hranice Polska proto nebyla z pohledu Berlína nikdy žádoucí.
Ukrajina, Bělorusko a Rusko byly pro Německo ekonomickými partnery, ale politicky Berlín s těmito státy nemusel vést nepohodlnou kompromisní politiku, jako tomu bylo s Polskem, které se v roce 2004 stalo členem EU. „Rozšířený východ EU se 150 miliony obyvatel by byl politicky a ekonomicky vážnou konkurencí pro francouzsko-německou EU,“ říká Kedzierski. „Francie by byla téměř na evropské periferii, Německo by si muselo najít novou roli, a proto teď tak zvláštně kolísá,“ tvrdí.
Podle Kedzierského se Evropané shodují na tom, že Rusko nesmí vyhrát válku, ale mezi zeměmi jsou obrovské rozdíly ve strategickém postupu. Z německého pohledu tedy není výhodou oslabovat Rusko na co nejdelší dobu, z polského je to jiné. "Cítím se bezpečněji než kdy předtím a říkám to i svým dětem," říká Kedzierski. "V NATO a Rusku na druhé straně hranice jsme slabší než kdy předtím."
A co bude s Německem? To pravděpodobně závisí na tom, zda země svůj „bod obratu“ zvládne.
