Clanek pochazi z Welt.de
Extrémní nárůst cen elektřiny a plynu v důsledku ukrajinské války by měl dát obnovitelným energiím silný impuls. Ale tomu nic nenasvědčuje. Studie pojmenovává překážky – a ukazuje, jak velká závislost Německa na uhlí a plynu skutečně je.
Srpen se pomalu chýlil ke konci, když Robert Habeck (Zelení) pojal podezření, že od své party mohl očekávat příliš mnoho. Spolkový ministr hospodářství nakoupil frakovací plyn, chytil do pasti ropné šejky Emirátů, vyvedl uhelné elektrárny z potopení a nechal vypracovat zkušební zprávu o prodloužení životnosti jaderných elektráren.
Seznam jeho zelených tabu se zdál nekonečný. Nyní si Habeck vzpomněl, že oficiální název jeho ministerstva obsahuje i slovo, které se i přes akutní energetickou krizi nadále týká velké části jeho klíčového volebního obvodu: „ochrana klimatu“.
Téma není v žádném případě zapomenuto, slíbil Habeck ve videozprávě z ministerstva. S energetickým obratem je člověk stále „v mínusu, v defenzivě, pozadu“. Čísla o expanzi obnovitelných energií v první polovině roku jsou ale „pozitivní“, Habeck šířil optimismus: „Pomalu se probojováváme z údolí.“
Habeckův neochvějný optimismus ohledně energetické transformace má dopad na zvládání současné elektrické a plynové krize. Zlom v energetice reprezentovaný ruskou útočnou válkou proti Ukrajině vidí Federální ministerstvo hospodářství jako dočasné narušení.
Do této kategorie spadá i oznámení ruské státní společnosti Gazprom z pátečního večera, že plynovodem Nord Stream 1 nebude po neurčitou dobu proudit žádný plyn z důvodu dalších údajně nevyhnutelných údržbářských prací . Ministerstvo hospodářství chce nakonec znovu navázat na nit ekologické restrukturalizace, jako by se nic nestalo.
Všechna opatření k řešení současné energetické krize mají mít krátkodobý efekt a jsou přísně časově omezena: povolení ke spalování uhlí v elektrárnách například znovu vyprší v dubnu příštího roku. Jaderné elektrárny by měly, pokud vůbec, běžet jen „v nataženém režimu“ o čtvrt roku déle. Postupné vyřazování uhlí, které bylo skutečně plánováno do roku 2038, by mělo být „v ideálním případě“ ještě posunuto do roku 2030: Toto prohlášení v koaliční smlouvě nadále řídí vládní opatření.
Uhlí zůstane pro Německo v roce 2030 důležitým zdrojem energie
Ale to je tvrzení, které zatím řadí koaliční smlouvu do kategorie fantastické literatury. Vyplývá to z aktuálních analýz poradenské společnosti McKinsey ohledně postupu energetického přechodu, na které se mohl WELT AM SONNTAG před zveřejněním podívat.
Podle toho, i v nepravděpodobném případě, že energetický přechod půjde podle plánu, bude uhlí v roce 2030 pro Německo stále „důležitým zdrojem energie“, uzavírá energetický expert McKinsey Thomas Vahlenkamp a jeho tým. Za nikoli nereálného předpokladu dlouhodobě vysoké ceny plynu 105 eur za megawatthodinu se v roce 2030 neobejdete bez uhelných elektráren, i když se federální vládě podaří zvýšit podíl zelené elektřiny na 80 procent.
Podle propočtů by uhelné elektrárny musely v roce 2030 dodat 63 terawatthodin, tedy téměř tolik elektřiny jako elektrárny na plyn, které by pak ještě musely pokrýt téměř deset procent německé poptávky.
Rámcové podmínky energetického přechodu se s ruským útokem na Ukrajinu dramaticky změnily,“ uzavírají autoři McKinsey. "Kromě klimatických cílů je nyní třeba vzít v úvahu také nové geopolitické skutečnosti."
Zemní plyn byl dosud základním kamenem dodávek energie v Německu a plynové elektrárny by podle studie měly ve skutečnosti „pomáhat vyrovnávat výkyvy v obnovitelných zdrojích energie na dlouhou dobu“. Na pořad dne se tak dostává otázka, zda a do jaké míry se může Německo stát nezávislejším na dovozu energie a zároveň se stát klimaticky neutrálním.
Odpověď autorů McKinsey není příliš optimistická. Ve skutečnosti bude závislost na uhlí a plynu v roce 2030 pravděpodobně mnohem větší, než jsme očekávali podle ideálního scénáře federální vlády. Autoři McKinsey si netroufají vyslovit výslovný soud o dosažitelnosti vládního cíle 80 procent zelené elektřiny.
Rozdělením tohoto cíle na jednotlivá nezbytná opatření však ukazují téměř nepřekonatelné překážky. Pokud tyto nebudou přijaty, bude spalování uhlí a plynu pokračovat ve velkém nebo bude nevyhnutelný návrat k jaderné energii.
Provozovatelům sítí chybí personál
Příklad solární energie: Aby bylo dosaženo vládního cíle, musely by být v Německu každoročně instalovány fotovoltaické systémy s 18 gigawatty na polích a střechách. Kolem deseti procent celosvětové produkce solárních panelů by se rok co rok dováželo – nevyhnutelně čínskými výrobci, kteří světovému trhu zdaleka dominují. „Zejména u mnoha malých systémů na střechách domů však hrozí úzká místa ve schvalovacím procesu, která musí zákonodárce rychle řešit,“ varuje McKinsey.
Příklad připojení k síti: „V budoucnu bude muset středně velký provozovatel sítě zpracovat přibližně 50 připojení denně – více než dvojnásobek oproti dnešku.“ Kompatibilita sítě bude prozkoumána“. Chybí ale personál.
Jen pro montáž solárních panelů by muselo být vytvořeno 40 000 nových pracovních míst a počet kvalifikovaných pracovníků v této oblasti se zčtyřnásobil. Jsou zde také pozice pro plánování, rozvoj a administrativu, které je potřeba obsadit. "Kvalifikovaní pracovníci jsou ale vzácní," varují autoři studie. "Ještě v roce 2019 - před vypuknutím pandemie koronaviru - trvalo obsazení pozice řemeslníka v průměru více než půl roku."
Příklad větrné energie: Aby bylo možné dosáhnout vládních cílů pro mořské větrné farmy u pobřeží („na moři“), musely by se od roku 2025 stavět elektrárny se čtyřmi gigawatty ročně „a tedy výrazně více, než bylo kdy v historii dosaženo. “, uvádí studie. Doposud se však doba realizace stavby jedné z obrovských pobřežních větrných turbín pohybovala kolem šesti let. I zde je nedostatek kvalifikovaných pracovníků, varuje McKinsey: „Jen na stavbu základů a instalaci systémů je potřeba kolem 3500 stálých zaměstnanců na jeden gigawatt.“
S problémy se nadále potýká i rozšiřování větrných turbín na souši. Aby bylo dosaženo cílů plánu, muselo by být v Německu okamžitě postaveno pět větrných turbín denně. Tempo expanze by se tedy muselo více než ztrojnásobit. Zatím však nic nenasvědčuje takovému „rozpoutání“ energetického přechodu, který si federální vláda stanovila za cíl.
Když Spolková síťová agentura v květnu inzerovala další projekty větrných elektráren k financování, nebylo dost zájemců. Tendr zůstal podepsaný 30 procenty. Nelze zjistit ani předběžnou poslušnost ze strany schvalovacích orgánů. Se závazky výstavby 306 větrných turbín v první polovině roku „bylo schváleno příliš málo nových výkonů na to, aby pokračovalo vzestupný trend posledních let,“ je střízlivý průběžný výsledek agentury Deutsche Windguard: To znamená, že stanovený cíl vládou „pravděpodobně nelze dosáhnout ani v příštím roce“.
Mnoha zájemcům chybí finanční síla
Poté však zbývá pouhých šest let k dosažení plánovaného znásobení kapacity větrné energie k cílovému datu roku 2030. To, co se nepodařilo za první dva roky semaforské koalice, by se muselo ve velmi krátké době dohnat.
Plánovači energetické transformace doufají, že současné extrémně vysoké ceny elektřiny budou dostatečným podnětem pro investory k výstavbě mnoha větrných a solárních parků. Ale může to být chybný úsudek. Neboť nepěkný vývoj nástrojů financování nových zelených elektráren svědčí o dosti váhavosti ze strany investorů.
Jde o dohody o přímém nákupu elektřiny mezi většinou průmyslovými spotřebiteli a investory do větrné energie. Tyto tzv. smlouvy o nákupu energie (PPA) v poslední době nabývají na významu jako nástroj na podporu zelené elektřiny díky odstranění přirážky EEG. „PPA tracker“ spravovaný společností McKinsey zaznamenává drastický pokles zájmu o smlouvy PPA navzdory energetické krizi.
Doprava plynu přes Nord Stream 1 se prozatím neobnoví
Na rozdíl od toho, co bylo oznámeno, žádný plyn nebude nadále proudit plynovodem Nord Stream 1 Baltského moře. Oznámila to ruská státní společnost Gazprom. Důvodem je únik oleje v kompresorové stanici Portovaya.
„Ceny elektřiny sice šly nahoru, ale objem smluv PPA uzavřených v Evropě a Německu se od začátku roku snížil na polovinu,“ říká expert McKinsey Alexander Weiss. „Nešťastný vývoj.“ Existuje několik vysvětlení: „Mnoho účastníků trhu je v současné době natolik zneklidněno extrémními výkyvy cen elektřiny, že se vyhýbají takovým dlouhodobým smlouvám, které často trvají i deset let,“ tuší. "Na druhou stranu mnoha zájemcům pravděpodobně na takové projekty prostě chybí finanční síla."
Protože cíle federální vlády v oblasti energetické transformace pro rok 2030 jsou čím dál tím více mimo dosah, McKinsey vypočítal, které možnosti jsou stále dostupné. Pokud by Německo chtělo rychle snížit svou závislost na dovozu z jiných zemí, nepřicházelo by v úvahu urychlení odchodu z uhlí. Naopak: Ve scénáři „z velké části soběstačném“ by v roce 2030 muselo zůstat připojeno k síti dvakrát tolik uhelných elektráren, a to 34 gigawattů, než se předpokládá podle cesty vyřazování.
Navíc pro zvýšené využití biomasy k výrobě elektřiny by v tomto případě „musel být zpřístupněn dostatek půdy pro pěstování energetických plodin, která by pak nebyla k dispozici ani pro výrobu potravin nebo biopaliv , ani by ji nebylo možné renaturovat“. “, píše McKinsey.
„Německo zůstává závislé na zemním plynu“
V pravděpodobném případě, že by tuto cestu zablokovali ochránci životního prostředí a klimatu, by Německo mohlo dovážet více elektřiny pouze ze zahraničí. Odborníci vidí prostor pro roční dovoz 33 terawatthodin elektřiny především ze Skandinávie. Jediná věc je, že bez elektřiny na bázi uhlí to stále nejde. S 88 terawatthodinami by měl stále více než desetiprocentní podíl na pokrytí německé potřeby elektřiny, stejně jako výroba elektřiny z plynu, která s 69 terawatthodinami byla jen těsně pozadu.
Základ pro plány vlády držet se svých klimatických cílů navzdory ruskému útoku na Ukrajinu se tak stále více ztrácí. „ Německo zůstává závislé na zemním plynu – ani masivní zvýšení cen ho zcela nevytlačí z trhu,“ říká McKinsey. Závěr odborníků: "Bilance CO 2 je zklamáním ve všech scénářích."
