Nemecko - Polní maršál, dva fašisté, zlotřilý právník a dělník | Svobodne Slovo o chudobě, korupci, alkoholismu a kriminalitě v Ruské federaci

Nemecko - Polní maršál, dva fašisté, zlotřilý právník a dělník

Jak si Výmarská republika naposledy zvolila prezidenta?

111 tis17 min...

Před 90 lety, 10. dubna 1932, se v Německu konalo druhé kolo prezidentských voleb. Napjatý předvolební boj sledoval celý svět. Úřadující, Paul von Hindenburg, byl považován za favorita. Jeho hlavními rivaly byli nacionální socialista Adolf Hitler a komunista Ernst Thalmann.

Na cestě k nové sedmiletce

Paul Ludwig Hans Anton von Benckendorff und von Hindenburg byl zvolen Reichspräsident (prezident Německa) v roce 1925 na sedmileté funkční období. V roce 1932 se dožil 85 let. Přesto byl Hindenburg odhodlán ucházet se o druhé funkční období.

Jak v roce 1925, tak v roce 1932 bylo k vítězství ve volbách potřeba získat v prvním kole nadpoloviční většinu hlasů a ve druhém relativní většinu. Ve volbách v roce 1925 vyhrál Hindenburg ve druhém kole a získal 48,3 % hlasů. Jeho hlavní konkurent Wilhelm Marx – 45,3 % hlasů. Levicoví a centristé hlasovali pro Marxe, ale Ernst Thalmann, vůdce Komunistické strany Německa (KPD), převzal některé hlasy (6,4 %). Komunisté nesouhlasili se spojenectvím se sociálními demokraty. V roce 1932 bylo takové spojenectví levicových sil o to více nemožné.

Hlavní komunista planety, generální tajemník Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků, Josif Stalin, ztotožňoval sociální demokracii s fašismem. Již v roce 1924 ve svém článku „O mezinárodní pozici“ napsal: „Fašismus je militantní organizace buržoazie, opírající se o aktivní podporu sociální demokracie. Sociální demokracie je objektivně umírněné křídlo fašismu. V usnesení desátého pléna výkonného výboru Komunistické internacionály (ECCI) v roce 1929 byl „sociální fašismus“ prohlášen za „zvláštní formu fašismu v zemích se silnými sociálně demokratickými stranami“. KKE byla součástí Komunistické internacionály a dodržovala její směrnice. Jedním z volebních hesel KPD bylo: "Kdo volí Hindenburga, volí Hitlera; kdo volí Hitlera, volí válku."

Němečtí sociální demokraté zase deklarovali blízkost politických pozic komunistů a fašistů.

Skutečná taktika předvolebního boje se neshodovala s politickými deklaracemi. Sociální demokraté ani komunisté neuzavřeli spojenectví s fašisty. Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP) nominovala svého kandidáta Adolfa Hitlera. Komunistická strana – její vlastní, Ernst Thalmann. Sociální demokraté, liberálové, centristé nenominovali vlastního kandidáta a rozhodli se podpořit Hindenburga, aby zabránili Hitlerovi dostat se k moci. Předseda Sociálně demokratické strany Německa Otto Wels prohlásil, že sociální demokraté budou hlasovat pro Hindenburga „ve jménu jednoty německého lidu“ a nominace soudruha Thälmanna „vede k dalšímu rozptýlení lidu. síly." Německá národní lidová strana (NNPP) nominovala zástupce šéfa konzervativně-monarchistické organizace „Ocelová přilba,

Článek A. Berga „Od Emericha, Kruppa, Westarpa k sociálním demokratům“ publikovaný v deníku Pravda popsal německé předvolební politické směřování takto: tzv. Lidový blok, podporující ve druhém kole kandidaturu Wilhelma Marxe, člen Strany středu. Nyní jsou fronty promíchané. Nacionalisté, národní socialisté, ocelová přilba jsou proti Hindenburgovi, strany středu, demokraté, sociální demokraté jsou pro Hindenburga.

Diplomat a průmyslník Richard von Kühlmann (v březnu 1918 vedl německou delegaci na jednáních o brestském míru se sovětským Ruskem) v rozhovoru pro Associated Press 25. února 1932 předpověděl, že úřadující prezident Hindenburg vyhraje volby:

„Jsou jen dva kandidáti, kteří stojí za zvážení – prezident Hindenburg a Adolf Hitler... Plukovník Duesterberg, viceprezident Ocelové přilby, je kandidát, který má malou sílu.

Komunistický kandidát Thälmann automaticky získá hlasy komunistů. Ale skutečná bitva bude mezi prezidentem Hindenburgem a Hitlerem. Věřím, že Hindenburg vyhraje, ale budou to zajímavé volby.“

Proslýchalo se, že dalším kandidátem na říšského prezidenta by se mohl stát bývalý německý a pruský korunní princ Friedrich Wilhelm. Nebyly potvrzeny.

3. března bylo schváleno pět kandidátů na účastníky voleb. K Hindenburgovi, Hitlerovi, Thälmannovi a Duesterbergovi se připojil Adolf Gustav Winter. Politický klaun je oblíbenou postavou ve svobodných volbách. Právník Winter navržený na oběti inflace byl ve vězení za podvod. Prostřednictvím novin oslovil všechny majitele předválečných bankovek stažených z oběhu kvůli hyperinflaci. Winter uvedl, že pokud by byl zvolen, znehodnocené bankovky by se opět staly plnohodnotnými penězi - v souladu s nominální hodnotou uvedenou na účtenkách.

4. března uspořádal Hindenburg vojenskou přehlídku. Jednalo se o první veřejné vystoupení úřadujícího prezidenta v rámci jeho volební kampaně. Po celém Německu vyzývali agitátoři zastupující různé politické síly k hlasování pro znovuzvolení Hindenburga.

5. března The New York Times zveřejnily rozhovor s Leonem Trockým, který obdržel poštou z Turecka. Trockij navrhl, aby němečtí komunisté jednali jako jednotná fronta se sociálními demokraty a odbory, aby zabránili nacistům dostat se k moci. Němečtí komunisté však neposlouchali jeho, ale Stalina.

Náš sovětský kandidát

Jméno Ernsta Thalmanna bylo v Sovětském svazu dobře známé. Mnohokrát navštívil SSSR a osobně se znal s Leninem. Soudě podle oficiálních vyznamenání, která mu byla udělena, byl ve skutečnosti postaven na roveň člena politbyra Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků. Za jeho života byl po něm pojmenován závod na opravu automobilů ve Voroněži (soudruh Telman závod navštívil v roce 1931), JZD, ulice a rybářská loď.

V předvolebním roce 1931 byl Ernst Telman zvolen do čestného předsednictva III. všesvazového kongresu Mezinárodní organizace pro pomoc bojovníkům revoluce (MOPR), Konference strany Zamoskvoreckého okresu v Moskvě, Kyjevské strany konference, II. Nižnij Novgorodský sjezd sovětů, se stal čestným zástupcem moskevské městské rady, městské rady Leningradu a městské rady Charkova, členem továrního výboru 1. státního automobilového závodu (a to je neúplný seznam). V únoru 1931, během návštěvy SSSR, Telman seděl v prezidiu osmého regionálního sjezdu sovětů Uralu ve Sverdlovsku. V březnu je v Hamburku a píše dopis Sjednocenému svazu státních veřejných služeb a dopravy v souvislosti s jeho vyloučením z členů tohoto odborového svazu (odboroví šéfové proti němu měli dvě obvinění - podíl na vytvoření odborového svazu). svobodná odborová organizace a skutečnost, že

Začátkem dubna se vrátil do SSSR a vystoupil v Moskvě na XI. plénu výkonného výboru Kominterny (ECCI) se zprávou o postavení a úkolech Komunistické strany Německa. A 1. května v Berlíně kráčí před „nepředstavitelnou masou dělníků“ na demonstraci, mluví na shromáždění, posílá militantní prvomájové pozdravy horníkům na Donbasu.

Sovětští kameramani vytvářejí filmy o solidaritě proletářů SSSR a Německa. V roce 1932 byly na plátna kin v SSSR uvedeny dva takové filmy. Film „Sláva světu“ (film se nedochoval) vypráví, jak v jednom ze západoevropských států antifašisté jménem místní komunistické strany narušují nakládání zbraní určených k boji proti Sovětskému svazu. na loď. Ve filmu Gail Moskau! (také se nedochovalo), naopak sovětští námořníci poskytují pomoc zahraničním soudruhům - podporují stávku doků.

Sovětské noviny podrobně pokrývají přípravy na prezidentské volby v Německu a jejich průběh.

3. února 1932 Telegrafní agentura Sovětského svazu (TASS) hlásí: „Hamburská prokuratura podala žalobu na soudruha. Telman nový případ obvinění z „velezrady“. Po hamburské radě požaduje, aby byl soudruh Thalmann, který je členem hamburského senátu, zbaven poslanecké imunity.

Zahájení nového řízení proti soudruhu Thalmannovi z velezrady v okamžiku, kdy je nominována jeho kandidatura v nadcházejících prezidentských volbách proti Hindenburgovi, není náhodné. Byl podniknut, aby se zabránilo kampani komunistické strany k mobilizaci mas kolem Soudruha. Telman.

Za zahořklé pronásledování proti soudruhovi. Telman je charakterizován bojovou písní národních socialistů vydanou Rote Fana. Chválí atentát na hamburského komisaře Genninga nacisty a obsahuje hrozbu atentátu na Thalmanna.

Jak probíhala sovětsko-německá kulturní výměna mezi srpnem 1939 a červnem 1941?

Další zpráva TASS ze 16. února 1932: „V Langebilau (Slezsko; historické místo hladového povstání tkalců v roce 1844) textilní dělníci rozehnali shromáždění národních socialistů a uspořádali volební shromáždění na podporu soudruha. Telman. Setkání pracovníků chemického závodu „IG Farbenidustri“ v Bittelfeldu poslalo soudruhovi pozdrav. Telman. Ano, toto je stejná IG Farben, která by se za Hitlera stala hlavním vojenským dodavatelem, jehož dceřiná společnost by dodávala plyn Cyklon B do koncentračních táborů. Ale ten čas ještě nenastal. V roce 1932 je IG Farben jen velkým zaměstnavatelem.

Kromě krátkých „přehazovaček“ Pravda publikuje články berlínského dopisovatele deníku, podepsaného „A. Hartman“.

Kdo je A. Hartmann

Takže v článku „18 800 bankrotů. Další eskalace krize v Německu“, zveřejněná 19. února, Hartmann psal o poklesu průmyslové výroby, poklesu investic, bezprecedentním počtu nezaměstnaných (6 milionů lidí oficiálně, ve skutečnosti - 8 milionů) a katastrofálním poklesu Německý export.

Hartmann ve svých zprávách o komunistických volebních shromážděních neustále cituje Thalmanna: „Jestliže v roce 1925 stále ještě pracující lid v prezidentských volbách přechovával iluze, pak posledních 7 let tyto iluze rozbilo. Krize zuří. Proletariát si musí uvědomit svou vlastní sílu a následovat ruský příklad“; „Pokud se buržoazie rozhodne zaútočit na SSSR, řekneme jim: nemyslete si, že budeme držet pušku jen u našich nohou. Nemyslete si, že jsme se od roku 1918 nic nenaučili.“

Jednu z poznámek lze uvést jako příklad klasického postoje ke statistice pro sovětský stranický tisk. Zmiňuje Telmanův projev na shromáždění v Hamburku („přítomno 15 tisíc lidí“) a v Koenigsbergu („shromáždilo se 14 tisíc lidí“).

Tentýž článek uvádí, že na „patetické demonstraci“ sociálních demokratů v Berlíně se sešlo „jen asi 20 000 lidí“.

Naskočil do rozjetého vlaku odjíždějícího vlaku

Navzdory tomu, že celý svět sledoval Hitlerův politický vzestup, o jeho účasti v prezidentských volbách se dlouho pochybovalo. Tento problém byl vyřešen až 25. února, o něco více než dva týdny před dnem hlasování.

Faktem je, že Hitler se v roce 1925 stáhl z rakouského občanství. Poté, co se stal bez státní příslušnosti, se opakovaně (nejméně sedmkrát) pokusil získat německé občanství. Cesta k tomu vedla přes získání místa ve veřejné správě v zemích, kde byly silné pozice NSDAP. Jelikož nebyl německým občanem, nemohl být zvolen prezidentem. Dne 25. února nastoupil do administrativní funkce na zemském zastoupení Braunschweigu v Berlíně, čímž získal německé občanství . V reakci na gratulace svých spolubojovníků řekl: "Gratulovat by se mělo Německu, ne mně."

Před volbami udělal rozhovor s Hitlerem americký novinář Hubert Renfro Knickerbocker z Berlína.

Uvedl, že nepochybuje o tom, že bude zvolen prezidentem. Po volbách slíbil odvolání vlády, vypsání nových voleb do Říšského sněmu, ale zároveň se nechystá zrušit ústavu ani zrušit Versailleskou smlouvu.

Na otázku, co by dělal, kdyby byla po jeho zvolení vyhlášena generální stávka, Hitler odpověděl: „Vedení generální stávky by přešlo do rukou komunistů a buržoazní strany, které nyní bojují proti mně, budou nuceny na kolenou, aby mě prosili, bránil jsem je se svými příznivci proti „rudým“. (Při pohledu do budoucna stojí za zmínku, že po nástupu k moci v roce 1933 Hitler vyhnal Knickerbockera ze země, protože se mu nelíbily politické názory novináře).

Volební hesla nacistů byla přímočará: „Systém musí zemřít, aby lidé mohli žít“, „Svoboda a chléb“. A samozřejmě boj proti „bolševismu“. Hlavní nacionálně socialistické noviny Völkische Beobachter 10. března napsaly: „Bez Hitlera by Německo bylo již dnes rudým chaosem. Pokud to takhle půjde dál, pak do strany přijdou nové miliony těch, kteří jsou zoufalí.“

„Národní socialisté rozmisťují svou agitaci především na venkově. Majíce k dispozici velké množství peněz, zaplavují vesnice svou literaturou a posílají po vesnicích své agitátory,“ uvedl berlínský zpravodaj listu Pravda Hartmann.

Ve Spojených státech už v roce 1932 vycházely knihy o Hitlerovi a německém fašismu. Americkému čtenáři byly k dispozici knihy „Hitlerismus: Železná pěst v Německu“ od Louise Leo Snydera (vydáno pod pseudonymem Nordicus) a „Viděl jsem Hitlera“ od Dorothy Thompsonové.

První kolo

13. března 1932 se konalo první kolo voleb. Na hlasovacích lístcích bylo pět jmen seřazených podle abecedy: „Theodor Duesterberg, plukovníku. Paul von Hindenburg, říšský prezident, polní maršál generál. Adolf Hitler, poradce brunšvické vlády. Ernst Thalmann, dopravní dělník. Adolf Gustav Winter, advokát.

Jaké tajemství skrýval Rudolf Hess?

Použijeme-li terminologii sovětských novin, „čtyři kandidáti buržoazie: polní maršál Hindenburg, čestný předseda Svazu ocelových přileb, Duesterberg, druhý předseda Svazu ocelových přileb; Hitler - vůdce národně socialistické strany; jistý právník Winter, nyní ve vězení za podvody“ a „kandidát proletariátu“ soudruh Telman. Populární sovětský novinář Michail Kolcov odletěl v předvečer voleb do Berlína. Úryvek z jeho reportáže: „Plakát s obrovským portrétem postaršího prezidenta táhne za ramena hubené dítě s obličejem modrým od zimy.

— Vedete kampaň za Hindenburga?

Chlap se usměje s bledými rty.

- Co je tam. Jsem nezaměstnaný. Najala nás vybraná komise. Za dnešek platí 5 marek. Přeci jen je to velmi dobrá cena. Škoda, zjistil jsem to pozdě - Dusterberg platí každý 7 marek. Kdybych to věděl dříve, šel bych do Duesterbergu.

- A pro koho hlasujete?

- Je jasné pro koho. Pro Telmana.

Paul von Hindenburg, nezávislý kandidát, obdržel, jak bylo předpovězeno, 18-19 milionů hlasů, přesněji - 18 651 497, což odpovídalo 49,54 % voličů. K výhře v prvním kole mu chybělo docela málo - 172 622 hlasů. Druhý výsledek ukázal kandidát NSDAP Adolf Hitler - 11 339 446 hlasů (30,12 % voličů).

To bylo téměř dvakrát lepší než výsledek NSDAP ve volbách do Reichstagu v roce 1930. Pro kandidáta Komunistické strany Německa Ernsta Thalmanna hlasovalo 4 983 341 voličů (13,24 %). Theodor Duesterberg, vůdce konzervativně-monarchistické organizace „Ocelová přilba, Svaz frontových vojáků“, nominovaný německou Národní lidovou stranou, získal 2 557 729 hlasů (6,79 %). Pátý dorazil do cíle právník Gustav Adolf Winter, zástupce organizace „Oběti inflace“, který byl v době voleb ve vězení za podvody. Získal 111 423 hlasů (0,3 %). Další jména byla zapsána v 4881 hlasovacích lístcích.

„Polní maršál socialfašistů nenasbíral dostatek hlasů. 5 milionů hlasů pro Komunistickou stranu Německa,“ uvedly sovětské noviny.

Druhého kola se mohlo zúčastnit všech pět prezidentských kandidátů. Ale udělali to jen tři. Winter si zřejmě uvědomil, že jeho plán osvobodit se jako prezident selhal. A Duesterberg se stal obětí politických technologií.

Od kompromisů po pěstní souboje

Ještě před prvním kolem začali národní socialisté Duesterberga obviňovat z židovského původu. Německý vojenský historik Wolfram Wette v The Wermacht. Historie, mýtus, realita,“ píše se o tom, že zvláště horlivý byl šéf oddělení propagandy NSDAP Joseph Goebbels a člen NSDAP od roku 1925 Richard Walter Oscar Darre. Dusterberg zažaloval Darrea u čestného soudu (soud rozhodl ve prospěch Darrea) a pokusil se ho vyzvat na souboj (odpověděl, že považuje za pod svou důstojnost střílet s někým, jehož předek byl Žid). Zvěsti o Duesterbergově židovství mohly být jedním z důvodů jeho špatného výsledku v prvním kole voleb a odmítnutí účasti ve druhém.

Ernst Thalmann obvinil národní socialisty ze špinavých volebních technologií. Tvrdil, že v Düsseldorfu a dalších městech, aby získali nezaměstnané, fašisté distribuovali na burzách práce falešný leták, údajně vydaný komunistickou stranou, kde stálo: „Dejte své hlasy fašismu. Jedině fašismem se dostanete do rudého, sovětského Německa... tak volte Hitlera!“

V nacionálně socialistickém tisku byl Thalmann nazýván „ruským generálem kavalérie“.

Objevily se i protinacistické kompromitující důkazy. Noviny Sonn-und-Montagszeitung zveřejnily 8. dubna článek svého zpravodaje, který navštívil Rakousko, v Branau am Inn, kde se narodil Adolf Hitler. V církevní knize novinář zjistil, že aby Hitlerův otec získal dědictví, změnil si příjmení ze Schicklgruber na Hitler. Národní socialisté by tedy měli křičet „Heil Schicklgruber“, napsal list. Dopisovatel navíc zjistil, že otec nacistického vůdce se přátelí s Židy a nenávidí Prusy. Článek také tvrdil, že Hitler sám nebyl v únoru 1914 vzat do armády ze zdravotních důvodů („slabý a neschopný nést zbraně“), ale byl povolán až v roce 1916, kdy nebyl dostatek vojáků.

Po druhém kole, 14. dubna, napadli tři mladí nacisté Ernsta Klebindera, majitele novin, ve vídeňské kavárně Rebhuhn. Byli vyzbrojeni gumovou palicí, mosaznými klouby a jezdeckým bičíkem. Detektiv, který Klebindera hlídal, a návštěvníci kavárny útočníky zadrželi a předali policii.

15. března byl Hitler předvolán jako svědek v případu občanství. Tvrzení v této věci bral jako osobní urážku. Téhož dne se objevily zvěsti o pokusu o atentát na Hitlera – údajně došlo k výstřelu z pistole na okno vlaku, ve kterém cestoval. Následně se ukázalo, že právě chuligáni házeli na vlak kameny.

A zbývají tři

Mezi prvním a druhým kolem pokračovali všichni tři kandidáti v aktivní kampani.

Wolffova tisková agentura (Wolffs Telegraphisches Buero, WTB) předpověděla, že Hindenburg vyhraje ve druhém kole.

Ernst Franz Sedgwick Hanfstaengl, mluvčí NSDAP pro vztahy se zahraničním tiskem, řekl Associated Press: „Hitler bude stále prezidentem. O tom není pochyb.“ Hanfstaengl předpověděl, že jeho šéf získá ve druhém kole 16,3 milionu hlasů.

Proč jsou v Německu Marx a Bismarck kontroverznějšími postavami než Thälmann

25. března na celoněmecké konferenci KKE Ernst Thalmann prohlásil, že obdržených 5 milionů hlasů „by mělo být považováno za úspěch“, ale „nelze je považovat za uspokojivý výsledek“.

1. dubna na celosaské regionální konferenci KKE přednesl Thalmann projev, v němž vyzval k zohlednění poučení z prvního kola a „překonání parlamentních iluzí, které mezi masami stále existují, a především iluze, že v kapitalistickém systému může komunistická strana získat většinu hlasů ve prospěch své kandidatury“. Za nebezpečný označil i mezi dělníky oblíbený názor, že pokud by byl prezidentem zvolen Hitler, brzy by v Německu vypukla revoluční krize.

Kandidát národních socialistů a kandidát komunistů se neustále setkávali s voliči. Například 5. dubna Hitler podnikl cestu letadlem a navštívil Lauenburg, Danzig (v současnosti Gdaňsk, Polsko), Elberg (aktuálně Elblag, Polsko), Koenigsberg (aktuálně Kaliningrad, Rusko). Na letištích těchto měst ho vítalo celkem asi 200 tisíc příznivců. Telman také aktivně vystupoval na volebních setkáních - v Koenigsbergu, Breslau (v současnosti - Wroclaw, Polsko), Halle, Kolín nad Rýnem, odhalující fašisty a sociální fašisty desetitisícům stejně smýšlejících lidí.

A co Hindenburg? Před druhým kolem jste v mnoha městech Německa v kinech mohli zdarma zhlédnout nový film o milovaném úřadujícím prezidentovi Jeden za všechny: Život a dílo našeho Hindenburga.

Prognóza tiskové agentury Wolf se ukázala jako přesná: Paul von Hindenburg zvítězil ve druhém kole - 10. dubna 1932 pro něj bylo odevzdáno 19 359 983 hlasů (53,05 % voličů). Adolf Hitler ukázal druhý výsledek – 13 418 547 hlasů (36,77 %), čímž si první kolo polepšil o více než 2 miliony hlasů.

Ernst Thalmann naopak ve druhém kole získal mnohem méně hlasů než v prvním - 3 706 759 (10,16 %). Více než polovina těch, kteří v prvním kole volili Duesterberga, volila ve druhém kole Hitlera, necelá třetina hlasovala pro Hindenburga. Byli „přeběhlíci“ od Telmana po Hitlera, ale bylo jich málo, poskytovali méně než 15 % dodatečných hlasů pro nacistického vůdce. Mnohem více bylo těch, kteří poté, co v prvním kole dali hlas komunistickému kandidátovi, hlasovali ve druhém kole pro znovuzvolení úřadujícího prezidenta.

V den druhého kola Telman vyhrál další volby - byl zvolen do čestných prezidií 2. moskevského oblastního a 2. leningradského oblastního kongresu odborů.

11. dubna v Mnichově Hitler poděkoval svým příznivcům za „vítězství“ v prezidentských volbách a vyzval k přípravě voleb do zemského sněmu (parlamentu) Pruska, které se mají konat 24. dubna, a označil je za nový krok k hlavnímu cíli, tj. národní socialisté – „osvobození Německa“.

Netrvalo dlouho a vydali se touto novou cestou. Přestože byl Hindenburg znovu zvolen, 30. ledna 1933 postoupil moc Hitlerovi a jmenoval ho říšským kancléřem. 2. srpna 1934 zemřel Hindenburg na rakovinu plic.

V červnu 1932 hamburský parlament rozhodl o zbavení Ernsta Thalmanna poslanecké imunity, což umožnilo připravit proces na základě obvinění z vlastizrady. 3. března 1933, dva dny před volbami do Reichstagu, byl Telman zatčen. Nikdy nebyl propuštěn, strávil 11 let ve vězení. V noci ze 17. na 18. srpna 1944 byl zastřelen v koncentračním táboře Buchenwald.

Gustav Winter po propuštění z vězení začal prosazovat teorii odmítání hnojiv a využití magnetického pole za účelem zvýšení zemědělských výnosů. Pokusy provedené v roce 1935 v Ústavu pro rostlinnou výrobu a ochranu rostlin v Mnichově správnost této teorie nepotvrdily. Winter stanul 26. října 1936 před soudem s obviněním z porušení zákona o zakládání nových stran (založil Zimní hnutí) a z toho, že od svých společníků dostal podvodně 50 tisíc marek. 30. října, když proces stále probíhal, spáchal Winter ve vězení sebevraždu.

Jaký byl osud Theodora Duesterberga

Jak víte, Hitler také spáchal sebevraždu 30. dubna 1945.

Z německých prezidentských kandidátů ve volbách v roce 1932 žil Theodor Duesterberg nejdéle. Zemřel přirozenou smrtí v roce 1950.

Hindenburg zůstal v historii Německa prvním a jediným prezidentem, který získal tento post v důsledku přímých svobodných voleb. V moderním Německu je spolkový prezident (Bundespresident) volen Federálním shromážděním, které se skládá z poslanců Bundestagu a zemských parlamentů.

Tagy: socialfasista , socialfasiste , socialfasismus

Alexej Aleksejev