Clanek pochazi z Welt.de
Německo je zemí se čtvrtým největším zásobníkem plynu na světě. Ale pocit bezpečí klame. Je to dáno i závazkem vůči sousedním zemím. Těžká zkouška evropské solidarity se blíží.
"Nelze vyloučit zhoršení situace," stojí od čtvrtka v denní zprávě vedení Spolkové síťové agentury o dodávkách plynu. Spolkový ministr hospodářství Robert Habeck (Zelení) téhož dne vyhlásil národní nouzový plán v oblasti plynu do pohotovosti a připravil Němce na vážnou energetickou a ekonomickou krizi. Na co se ale musí země konkrétně a v nejhorším případě připravit, zůstává nejasné.
Němečtí obchodníci s plynem s pravidelnými kontakty na ruský Gazprom a jejich manažeři v rozhovoru pro WELT AM SONNTAG vyjadřují hodnocení, které jen stěží zapadá do premis předchozí energetické a zahraniční politiky. Ve veřejné debatě a možná i v odděleních strategického plánování federální vlády se po zahájení války v březnu předpokládalo, že prezident Vladimir Putin stále jedná racionálně a v národním zájmu Ruska.
Přinejmenším, jak si mnozí mysleli, nemůže být „tak šílený“, aby se okrádal o miliardové platby ze Západu zastavením dodávek plynu, a tím ohrozil budoucnost své země. Obchodníci s plynem, kteří si nepřejí být jmenováni, říkají, že bylo možná naivní tomu věřit.
Protože je možné, že kremelští stratégové se o škody ve vlastní zemi moc nestarají. A pak je pro něj jedinou vůdčí zásadou maximální poškození, které můžete protivníkovi způsobit. Tento úhel pohledu se stává pravděpodobným, když se podíváme na ruskou historii a způsob, jakým země až dosud vedla války.
Již v roce 1709 se car uchýlil ke „strategii spálené země“, aby zastavil útok ze západu – v té době to byli švédští nájezdníci – mimo město Poltava. V roce 1812 jeho nástupce hlavní město Moskvu raději vypálil, než aby je vydal Napoleonovým vojskům. Utrpení lidí málo váží a mrtví se počítají až na konci: Na základě všech zkušeností s jeho činy ve válce proti Ukrajině je pravděpodobné, že takové myšlenkové vzorce ovlivňují Putinova rozhodnutí.
Nyní ruský prezident poprvé používá plyn jako zbraň proti Německu, jak uvádí Habeck. O účinnosti tohoto kroku zatím na Západě panují jen mlhavé představy. Protože však německá vláda již nevylučuje trvalé úplné zastavení dodávek ruského plynu od 11. července, je nejvyšší čas udělat si mentálně jasno v nejhorším případě, o nejhorším, který lze předpokládat. Důkazy alespoň ukazují na to, co by mohlo být před námi.
11. července plánovaná údržba plynovodu Nord Stream 1, kterým v poslední době proudilo do Německa největší množství ruského plynu. Údržba obvykle trvá asi dva týdny. Během této doby podle plánu neproudí vůbec žádný plyn. Nyní se federální vláda obává, že by Moskva mohla tuto odstávku související s údržbou pod technickou záminkou prodloužit na neurčito.
Zavázali se k solidaritě v případě nedostatku plynu
Technickou výmluvu už Kreml použil minulý týden ke snížení dodávek potrubím o 60 procent. To se může stát znovu. Do začátku topného období však zbývá jen 100 dní: Německé zásobníky by pak již nebylo možné dostatečně naplnit.
Pokud se tak stane, pravděpodobně již nebude stačit mírně snížit spotřební chování. Německo je po USA, Rusku a Ukrajině zemí s největšími zásobníky plynu na světě. Podzemní kaverny a pórová úložiště představují čtvrtinu celkové evropské skladovací kapacity zemního plynu. Existuje však také nebezpečí falešného pocitu bezpečí: Protože všechny členské státy EU se zavázaly k solidaritě s nedostatkem plynu a musí se vzdát určitého množství.
"2400 eur navíc za byt o velikosti 100 m² - pouze za plyn"
Robert Habeck představil nouzový plán pro plyn. Co to znamená pro spotřebitele? Obchodní redaktor WELT Holger Zschäpitz to spočítal – a vidí, že „v Německu přichází šílený sociální problém“.
Zdroj: WORLD / Holger Zschäpitz
Podle nařízení EU se Německo hlásí k „rizikové skupině Baltského moře“, která zahrnuje Belgii, Českou republiku, Dánsko, Francii , Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Slovensko a Švédsko. V případě žádosti o pomoc musí Spolková republika omezit nebo pozastavit dodávky určitých skupin zákazníků na svém území „v nezbytném rozsahu tak dlouho, dokud nebude u žádajícího člena zaručena dodávka zemního plynu těmto skupinám zákazníků“. stavu,“ uvádí havarijní plán.
Těžká zkouška evropské solidarity, která již během koronavirové pandemie ukázala jasné slabiny, například pokud šlo o dodávky dýchacích přístrojů do Itálie. Kvůli evropskému mechanismu solidarity v nouzovém plánu hrozí zastavení dodávek z Ruska jakousi energetickou třídou: Bylo by Německo připraveno solidárně ukončit výrobu v BASF a poslat desetitisíce na krátkodobou práci v případě vytápění? selhal ve východní Evropě?
Objevují se další nebezpečí: mezi obchodníky s plynem se již šíří zvěsti, že Moskva by mohla přijít s nápadem, aby po závazku v rublu byla platba předem povinná. I velcí němečtí dovozci plynu by byli v tuto chvíli zavaleni a Rusko by je mohlo kvůli pozdním platbám zablokovat. Stejně jako Gazprom Germania, který byl již sankcionován Moskvou, by pak více dovozců bylo nuceno nakupovat drahý náhradní plyn na spotovém trhu za extrémně vysoké náklady.
Jen v případě Gazpromu Germania musela spolková vláda pomoci nouzovou půjčkou přes deset miliard eur. Pokud by podobný osud potkal Uniper, jednoho z největších dovozců v Německu, částky by se už nedaly zvládnout. Společnost má s Ruskem dlouhodobé dodavatelské smlouvy o objemu 200 terawatthodin. Pokud by společnost musela tuto částku koupit za dnešní ceny, stálo by to kolem 25 miliard eur, kromě dalších miliard za kauce známé jako „margin calls“ ve velkoobchodě.
Skutečnost, že Uniper má finského vlastníka, Fortum Group, situaci nezlepšuje: Poté , co se Helsinky rozhodly vstoupit do NATO a Fortum chce přeříznout všechny obchodní mosty do Ruska, nejsou sankce vůči skupině a její velké německé dceřiné společnosti nemyslitelné. .
Nejpozději do té doby by federální vláda musela aktivovat paragraf 24 nového zákona o energetické bezpečnosti. Dodavatelé energie by pak mohli přenášet výkupní ceny, které jsou šestkrát vyšší než v normální době, přímo všem spotřebitelům. Insolvenci by pravděpodobně muselo ohlásit asi 3,5 milionu soukromých domácností, které podle odhadů tak jako tak žijí v prekérních podmínkách. Ztráta kupní síly by byla nesmírná, výroba v chemickém průmyslu a řadě dalších sektorů s několika stovkami tisíc pracovních míst by byla akutně ohrožena a těžká recese by byla nevyhnutelná.
