Clanek pochazi z Welt.de
Co vůbec masky přinesly? Metastudie respektované výzkumné sítě Cochrane otřásá dogmaty německé pandemické politiky.
Autoři jsou již napadáni. Debata ale přehlíží zásadní zjištění. Jedenáct roušek proti koronavirům? O to se vedou téměř tři roky sporu a konec sporu není v dohledu. Nový impuls dostává nová metastudie Cochrane , která otřásá některými jistotami pandemické politiky. Podle autorů vysoce uznávané výzkumné sítě dostupné důkazy neukazují „žádné jasné snížení respiračních virových infekcí z používání lékařských/chirurgických masek“.
Poté, co byla metastudie zveřejněna, všechny strany zpočátku tvrdily výsledky pro sebe a navzájem se obviňovaly z dezinterpretací a dezinterpretací. Zjištění pak vzbudilo pocity, že hlavní autor studie je „maskkritik“ – jako by ne každý vědec a odborník stál na straně veřejného sporu o správná koronární opatření v posledních letech, kterou podpořily vlastní studie. podporováno.
V současném sporu o účinnost ochrany úst a nosu se opakuje to, co lze pozorovat ve všech případech, kdy vědecké výsledky mají společenskou relevanci: výroky studií jsou okamžitě redukovány na šikovnou tezi, jako je dřevoryt, který pak, odtržené od skutečného vědeckého obsahu, lze báječně využít buď k podpoře vlastního politického přesvědčení, nebo, překrouceno do absurdna, k vnuknutí údajně politického programu proti badatelům.
laboratoř a realita
Abychom k výsledkům přistoupili trochu věcněji, stojí za to se blíže podívat na otázku, co má člověk vlastně na mysli, když říká, že masky jsou užitečné nebo ne – a čím může věda přispět k zodpovězení takové otázky.
Brání vám optimálně nasazená ochrana úst a nosu určité kategorie v vdechování virů nebo vypouštění vlastních virů do okolí? Ke zjištění lze použít laboratorní pokusy. Subjekty nebo modelové přístroje mohou být za kontrolovaných podmínek vystaveny určitým příměsím vzduchu a měřit, co se dostane do plic. Nebo naopak, co z toho, co subjekty vyzařují, přichází do okolního vzduchu v závislosti na tom, zda je maska nasazena nebo ne.
Nebude žádným překvapením, pokud se ukáže, že masky skutečně omezují průchod částic – a pomocí sofistikovaných vědeckých metod bude možné určit, do jaké míry je virům obsaženým ve vzduchu nebo v kapičkách vody zabráněno v postupu skrz masky . Ale každý, kdo si myslí, že tyto experimenty odpovídají na otázku, zda „masky fungují“, bude pravděpodobně spokojen – a bude nadávat těm, kteří poukazují na to, že autoři studie Cochrane tvrdí opak.
Tato studie a výzkumy, na kterých je založena, však nejsou o laboratorních experimentech, ale o otázce, zda je použití masek venku v reálném, každodenním světě k něčemu užitečné. Laboratorní experiment na to nedává odpověď. Na druhou stranu se na takto obecnou otázku také velmi těžko odpovídá.
Současným zlatým standardem pro empirické studie jsou tzv. RCT (Randomized Controlled Trials). Jedná se o studie, ve kterých jsou výsledky intervence ve skupině účastníků srovnávány s kontrolní skupinou, ve které se intervence neprovádí. Přesněji řečeno: u skutečné RCT je kontrolní skupina takříkajíc oklamána tím, že věří, že k zásahu dochází.
Když chcete otestovat lék, je to snadné: Někteří lidé dostanou pilulku s účinnou látkou, jiní bez účinné látky. Nikdo neví, zda spolkl jednu nebo druhou pilulku. V lepším případě to neznají ani ti, kteří drogu distribuují. U RCT je také důležité, aby přiřazení do jedné nebo druhé skupiny bylo čistě náhodné, takže žádná jiná okolnost, která by případně mohla ovlivnit výsledek, nenastala v jedné skupině častěji než ve druhé.
Bangladéšská studie
Je jasné, že řádné RCT pro otázku účinnosti masek je stěží možné. Přísně vzato by kontrolní skupina musela dostat také masky, které jsou zcela propustné, ale zvenčí je nelze od skutečných masek odlišit. To je jistě teoreticky možné, ale prakticky obtížné.
Jak vypadají skutečné studie? Vezměme si jako příklad bangladéšskou studii , která byla součástí studie Cochrane. Jednalo se o tzv. cluster RCT. Členství v kontrolní skupině nebylo určeno pro každého jednotlivce, ale pro celé komunity. V obcích se zásahem byla masivní reklama na používání roušek, roušky byly rozdávány zdarma. Lidé také dostávali intenzivní instrukce, jak masky používat, a to po dobu několika týdnů. Naproti tomu v komunitách v kontrolní skupině to nebylo provedeno. V obou skupinách bylo skutečné chování pozorně sledováno. Lidé byli navíc testováni na virus a průběh nemoci byl zaznamenán.
Ukázalo se, že počet infekcí v komunitách, ve kterých bylo používání roušek silně propagováno, byl zhruba o deset procent nižší než v komunitách v kontrolní skupině.
Nyní můžete polemizovat o tom, zda je deset procent hodně nebo málo – a zda se tím dá ospravedlnit obecný požadavek na masku. Musíte také diskutovat, a to je to, co autoři Cochranovy studie udělali, zda design studie a velikost odchylky umožňují učinit jasné prohlášení, zda masky zde fungovaly nebo ne.
I když těch deset procent považujeme za pozoruhodných a i když metody matematické statistiky naznačují, že tento rozdíl je s určitou pravděpodobností významný, zůstává otázkou, zda je efekt způsoben maskami. Nebo zda to lze nakonec přičíst většímu povědomí o riziku infekce, které kampaň vytvořila. Zůstává zřejmé: Toto není ideální RCT, protože každý účastník může určit, zda patří do kontrolní skupiny nebo ne. To mění chování těch, kteří jsou zapojeni v jedné a druhé skupině, různými způsoby.
Taková kritika pak vede k celkovému hodnocení, že empirické studie nemohou potvrdit účinnost vládních opatření, která mají přimět k nasazování roušek. Odpověď na otázku, zda masky fungují, zde bude jiná než po laboratorním pokusu, ale má i jiný význam. „Masky“ – to už nejsou jen kousky látky nebo papíru, které si uvážete před dýchacími cestami. "Masky" - to je pak svazek vládních opatření, předepsaných povinností, reklamních a informačních kampaní.
Otázka vedlejších účinků
A pouze na maskách v tomto druhém smyslu záleží, když společensky diskutujeme o smyslu požadavku masky. Otázka, zda má maska fyzický účinek, je jen velmi malá složka. Důležité je, zda je společensky možné a především, zda je společensky žádoucí a nutné zajistit, aby masku nosil každý – a to tak, aby došlo k požadovanému fyzickému efektu a také v situacích, kdy masku nosí. záležitosti.
Na to nám nakonec nepomohou odpovědět ani dobře navržené RCT. I ony jsou pouze stavebním kamenem, poskytují pouze malý dodatečný náhled. Nehledě na to, že účinnost maskovací kampaně ve vesnicích v Bangladéši stěží vypovídá něco o účinnosti požadavku na masku v Porúří nebo ve Šlesvicku-Holštýnsku, vyvstává otázka, jaké sociální a osobní vedlejší účinky nošení má. masky ve srovnání s tím, co může být prokazatelné Efekt desetiprocentního poklesu počtu infekcí.
Je také třeba zvážit, v jakých situacích maska vůbec působí - při klidném sezení ve škole a na ICE , na ulici a v supermarketu nebo třeba když se večer sejde rodina? Mohlo by se ukázat, že největší fyzikálně zjistitelný účinek může mít maska právě ve chvíli, kdy je její použití z morálních či společenských důvodů nejvíce zakázáno. Je docela možné, že těžká psychická újma v Corona školní generaci s úzkostnými poruchami a depresemi má něco společného také s tím, že byli jedinou sociální skupinou, která musela nosit masky až osm hodin denně.
Pokud se chce společnost vyrovnat se zkušenostmi z koronavirové pandemie, aby byla připravena na budoucí výzvy podobného charakteru, pak musí přestat reinterpretovat výsledky výzkumu tak, aby odpovídaly našim vlastním předsudkům – nebo, pokud ano není možné obvinit autory z nekalých úmyslů. Musíme se naučit chápat a hodnotit výroky takového výzkumu a začlenit je do našich procesů společenského rozhodování, aniž bychom absolutizovali výsledky fyzikálního, lékařského nebo epidemiologického výzkumu. Protože rozhodnutí, zda je požadavek na masku společensky správný, může učinit pouze společnost.
